Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvZtvárňovala často ženy činorodé, svérázné a vnitřně silné. V paměti diváků zůstává Medřická jako maminka ze seriálové Takové normální rodinky či rázná doktorka Fastová z Nemocnice na kraji města, divadelní a filmová Slávka ze Šrámkova Měsíce nad řekou, Líza z Obchodníka s deštěm či Matka Kuráž. Před kamerou herečka zaujala i po boku svého dlouholetého přítele Karla Högera v inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu (1971) či ve filmu Ošklivá slečna (1959).
O část hereckých příležitostí Medřická přišla proto, že po srpnové okupaci v roce 1968 odevzdala stranickou legitimaci. Ze srdcí diváků se ji však komunistickému režimu nijak vymazat nepodařilo. Majstrštykem Medřické se stala Kočičí hra maďarského dramatika Istvána Örkényho, která se v Národním divadle hrála v letech 1974 až 1982 a měla 403 repríz. „Kočky“, jak představení familiárně nazývali i samotní účinkující, se staly senzací pražského kulturního života.
Příběh dvou stárnoucích sester Orbánových, z nichž jedna žije v socialistickém Maďarsku a druhá v západním Německu, se stal velkým hereckým koncertem Medřické a její kolegyně Vlasty Fabianové. Nebýt předčasného úmrtí Medřické v lednu 1983, do té doby nejúspěšnější hra Národního divadla by rekordy překonávala i nadále. Rekord v počtu repríz v tomto divadle překonal až na podzim 2008 Miroslav Donutil v titulní roli Goldoniho komedie Sluha dvou pánů; derniéra a zároveň 600. repríza inscenace se odehrála v prosinci 2016.
Medřická byla pražskou rodačkou (1920). Herecké geny v rodině neměla, tatínek pracoval jako účetní a maminka byla v domácnosti. Už od osmi let hrála v ochotnickém spolku v sokolovně v pražské Bubenči. Na konzervatoři, kam ji otec pustil až po maturitě, ale vydržela jen rok. Studenti totiž nesměli hrát, po čemž ona tolik toužila. Na jaře roku 1940 nastoupila v Zemském divadle v Brně, kde se poprvé setkala i s Vlastou Fabianovou, která se jí stala celoživotní přítelkyní.
V roce 1942 přešla Medřická do divadla v Plzni a ještě před uzavřením divadel nacisty hrála v pražské Uranii. Ve filmu debutovala v roce 1943 ve snímku Skalní plemeno a rok nato ztvárnila konšelovu ženu v komedii Počestné paní pardubické režiséra Martina Friče. Po válce Medřická vystupovala v Divadle na Vinohradech a v Městských divadlech pražských (1954 až 1959), než v roce 1960 zakotvila ve Zlaté kapličce. V Národním divadle pak hrála až do konce života.
Hercem a režisérem byl i její manžel Václav Vydra mladší (1902 až 1979). Jejich prvorozený syn Václav se nedožil ani roku života. Deset let nato, v roce 1956, se jim narodil druhý syn Václav (manžel herečky Jany Bouškové), který je dnes pokračovatelem hereckého rodu Vydrů. Je spoluautorem knihy o své matce s názvem Vaše Dana Medřická. Herečka se v roce 1981 ještě jednou provdala, a to za španělského obchodníka Artemia Ugarteho, který patřil k jejím obdivovatelům a v Československu studoval.
Jejich manželství však trvalo jen něco přes rok. Medřická zemřela 21. ledna 1983 v 62 letech na selhání srdce, pár dní po návratu z Budapešti, kde dokončila snímek režiséra Jánose Vésziho Konec zázraku. „Znamenala svou prostou existencí opozici všemu zlému a nízkému. Proto ji celý národ miloval, proto se s ní nikdo dodnes ani nechce rozloučit. Rozdávala vrcholné umění, ale také sílu čelit příkořím života,“ napsal po jejím předčasném odchodu režisér Petr Weigl.
