Valenta byl jediný československý člen RAF, který se nevrátil ze zajetí

Seriál
Arnošt Valenta byl jeden z padesáti letců RAF, které gestapo zbaběle zavraždilo. Z Čechoslováků jediný. Nacisté mu kladli za vinu podíl na organizaci slavného Velkého útěku. Pátý díl seriálu Nebeští jezdci od 311. perutě přináší životní příběh Arnošta Valenty, radiotelegrafisty naší bombardovací perutě.
Českoslovenští zajatci v německém zajateckém táboře Stalag Luft III, Arnošt Valenta je uprostřed, vlevo je Ivo Tonder, vpravo Jiří Maňák.

Českoslovenští zajatci v německém zajateckém táboře Stalag Luft III, Arnošt Valenta je uprostřed, vlevo je Ivo Tonder, vpravo Jiří Maňák. | foto: Jaroslav 'Hugo' Popelka

Arnošt Valenta se narodil 25. října 1912 ve Svébohově nedaleko Zábřehu. Inteligentní mladík vystudoval v Zábřehu reálné gymnázium, rodina však na jeho další studia neměla peníze, a tak se dobrovolně v červenci 1933 dal k armádě.

Od samého počátku chtěl k letectvu, ale jak ukážou následující řádky, jeho cesta k této zbrani byla poněkud trnitější. O tom, že ho k letadlům táhlo, svědčí i to, že byl jedním ze zakladatelů Masarykovy letecké ligy ve Svébohově, ta vznikla 28. února 1932 a Valenta byl v dubnu zvolen jednatelem této pobočky.

Vojákem z povolání

Zpátky ovšem k jeho vojenské kariéře, nejprve byl přidělen k 81. bombardovací letce v Praze-Kbelích, kde prošel přijímačem. Nicméně jeho zařazení k letectvu nakonec bylo kvůli zdravotnímu stavu zrušeno, od září nastoupil do Školy pro důstojníky pěšího vojska v záloze u 8. divize v Opavě. Během prezenční služby absolvoval ve Vojenském telegrafním učilišti v Turnově kurs pro spojovací důstojníky pěchoty a jezdectva v záloze. Po jehož absolvování se vrátil k Pěšímu pluku 34, kde až do srpna 1934 sloužil jako zástupce velitele spojovací čety.

Arnošt Valenta

Po konci prezenční služby se hlásil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, měl se stát důstojníkem pěchoty z povolání. Vyřazen byl s prospěchem velmi dobrým 1. srpna 1936. Též získal hodnost poručíka. Poté byl přidělen k Pěšímu pluku 39 v Bratislavě, kde se později stal velitelem jedné z rot. „Vynikající vychovatel. Získává zvláštních úspěchů vlivem své osobnosti,“ napsal v pravidelném služební hlášení velitel pluku plk. gšt. Václav Engler.

Valenta si ovšem během vojenské služby našel čas i na studium, na bratislavské, poté pražské univerzitě absolvoval šest semestrů historie, francouzského jazyka a literatury, kromě toho soukromě studoval i filozofii.

Zvědem v Protektorátu

To už se ovšem blížily ponuré události podzimu 1938 a března 1939. Po okupaci Československa německými vojsky prchl do sousedního Polska mezi prvními, hranice překročil již 19. března.

Tehdy ovšem nikdo prchající vojáky bývalého Československa neorganizoval, vojenská skupina vznikla až na konci dubna. Dal se proto k dispozici polské zpravodajské službě. Po krátkém kursu se vrátil znovu do Protektorátu, kde měl získat informace o německé armádě. Zpátky do Polska se vrátil 27. srpna. O dva dny později se již v Malých Bronowicích u Krakova přidal k československé armádě Ludvíka Svobody, s níž ustupoval k rumunským hranicím a 17. září 1939 se s ní dostal do sovětského zajetí.

V internaci nakonec pobyl „jen“ půl roku a 17. března 1940 odjel v sedmnáctičlenné skupině do Francie, kam dorazil o necelý měsíc později 14. dubna.

Ve Francii do bojů nezasáhl, ale splnil se mu sen z mládí, 15. června byla schválena jeho žádost na přemístění k letectvu. To už se ovšem Francie hroutila. O osm dní později, 24. června, se s dalšími československými letci dostal na palubu lodě Apapa a zamířil do Británie.

Radiotelegrafistou Třistajedenáctky

Do RAF VR (Dobrovolnická záloha Královského letectva, pozn. red.) byl přijat 29. července 1940 a jako předválečnému důstojníkovi československé armády mu byla přiznána hodnost Pilot Officer (P/O). Byl zařazen k 311. československé bombardovací peruti, která se právě začala formovat. Rovněž se stal kronikářem jednotky.

Nebeští jezdci od 311. perutě

Vzhledem k jeho předválečným zkušenostem se s ním počítalo jako s telegrafistou, od konce srpna do konce listopadu prošel příslušným kurzem.

Počátkem prosince se stal členem operační osádky, společně s pilotem Sgt Petrem Urubou, navigátorem P/O Jaroslavem Partykem a střelci Sgt Gustavem Kopalem a P/O Karlem Křížkem, při druhém operační letu do osádky přibyl ještě první pilot P/O František Cigoš.

První let absolvoval 9. prosince 1940, kdy „freshmanská“ osádka bombardovala přístav Boulogne-sur-Mer, prvním pilotem byl Sgt Jaroslav Bala. Dalších pět operací včetně nešťastného přistání na Němci obsazeném letišti Flers ve Francii absolvoval s pilotem Petrem Urubou, o němž vyprávěl minulý díl seriálu Nebeských jezdců od 311. perutě: Nešťastné přistání. Wellington Třistajedenáctky sedl na obsazeném letišti.

S tímto wellingtonem osádka P/O František Cigoš, Sgt Petr Uruba, P/O Emil Bušina, P/O Arnošt Valenta, Sgt Gustav Kopal a P/O Karel Křížek omylem přistála 6. února 1941 na letišti u Flers. Nepoškozený wellington poté využívali Němci k testům, na snímku má již německé výsostné znaky.

Útěky

Jak už bylo řečeno v minulém díle, Němci považovali české letce za velezrádce, kteří pozvedli zbraň proti říši, za což byl trest smrti. Díky několika zásahům britské vlády však vykonání ortelu odložili na „vítězný konec války“.

Podobně jako další zajatci se i Čechoslováci pokoušeli o útěk z táborů, podle studie historika Ladislava Kudrny se o to pokusili nejspíše třicetkrát, žel úspěšně prchnout se povedlo až v závěru války střelci Třistajedenáctky Pavlu Svobodovi. Mezi hlavní československé „útěkáře“ patřil Josef Bryks, který se z německého zajetí pokusil utéct pětkrát.

Soutěžní kvíz

Po konci miniseriálu o Nebeských jezdcích od 311. perutě připravujeme soutěžní kvíz. Pět výherců získá novou knihu Pavla Vančaty o osudech bratrů Josefa a Antonína Ocelky „Vocelovej“. Soutěž proběhne v polovině října.

Zajatci se pokoušeli uniknout zpoza ostnatého drátu různými cestami. Mnohdy poměrně důmyslnými. V Saganu si udělali speciální švédskou bednu. Když zajatci každý den hodinu na tomto nářadí cvičili, pod ní nastal pořádný ruch. Zajatci pod ní totiž hloubili tunel. Nakonec se díky němu podařilo třem letcům ze Saganu prchnout do Švédska.

To však byla teprve předehra mnohem masovější akce - Velkého útěku ze Saganu.

Přípravy na Velký útěk

Ve Stalag Luft III v Saganu podobně jako v jiných táborech fungoval Escaping Comittee, tedy výbor pro útěky. V červnu 1943 se utvořil ještě Výbor X, který měl zorganizovat Velký útěk. V jeho čele byl S/Ldr Roger Bushell, který padl do zajetí již v roce 1940 při evakuaci britských vojsk z Dunkerque.

Hlavní organizátor Velkého útěku Roger Bushell na předválečném snímku

Na první schůzce Výboru X navrhl, aby se začaly hloubit hned tři tunely naráz. Bushell vycházel z předpokladu, kdyby Němci na jeden tunel přišli, záměr to nepoškodí, ba naopak, strážci budou méně ve střehu. „X“ začal jednat, nebylo potřeba jen „kopáčů“, tedy razičů tunelů, ale rovněž i padělatelů dokladů, krejčích a zpravodajců.

Do zpravodajské činnosti se významně zapojil i Valenta, dá se říct, že to byl hlavní zvěd „X“. Uměl výborně anglicky i německy, a tak od strážných získával stěžejní informace, například odjezdy a příjezdy vlaků na nedalekém nádraží, cenách jízdného, o cestách v okolí tábora. Opatřoval i podklady pro mapy nebo informace z velitelství tábora.

Zajatecký tábor Stalag Luft III v Saganu

Letecký snímek zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu

Wallymu, jak mu Britové přezdívali, se dokonce povedlo pomocí triku získat foťák a další fotografický materiál. Rovněž získával informace o tom, jak to vypadá na frontách.

Další z Čechů, Bedřich Dvořák, významně pomáhal v krejčovské dílně, Ivo Tonder zase byl jedním z nejaktivnějších razičů. Významnou složkou byla i padělatelská dílna, která pro budoucí uprchlíky vyrobila falešné doklady, jimiž se měli dostat do bezpečí.

Hloubení tunelů

Práce na vlastním ražení tunelů začaly v dubnu 1943. Zajatci všem třem tunelům dali krycí jména - Dick, Tom a Harry. Jak už bylo řečeno výše, na hloubení tunelů se podíleli také Čechoslováci. Kromě zmíněného Tondera se zapojil i Valenta, ale také Zdeněk Procházka či Karel Trojáček.

Zajatci se museli vypořádat ještě s jednou nelehkou překážkou. Jak se zbavit vytěženého materiálu. Rozhodně to nebyly žádné „drobky“, z tunelů vytěžili několik desítek tun písku! Zhruba jeden metr tunelu znamenal tunu vytěženého materiálu.

Téměř kompletní Cigošova osádka: zleva František Cigoš, Petr Uruba, Jaroslav Partyk, Arnošt valenta (zády), Eduard Šimon (patřil do jiné operační osádky) a Gustav Kopal v East Wrethamu v zimě 1940

Aby se ho zbavili, někteří zajatci, kteří dostali přezdívku tučňáci, měli speciálně upravené kalhoty, z nichž pomocí důmyslného mechanismu „vytěžený“ materiál postupně odsypávali. Museli být nenápadní, navíc povrch tábora byl většinou písčitý, takže vždy mohli odsypat jen trochu a následně to nohou opatrně promísit, aby si stráže ničeho nevšimly.

Když už jsme zmínili suché a nudné statistiky, tak ještě pár čísel. Na přípravě Velkého útěku se podílelo asi 600 vězňů z celkových dvou tisíc, kteří byli v táboře. Na hloubení tunelů spotřebovali na čtyři tisíce prken z paland, 1 370 obvodových prken, 90 pryčen, 1699 přikrývek, 161 polštářových povlaků, 635 dek, 192 prostěradel, 3 424 ručníků, 1 212 podhlavníků, 34 židlí, 52 stolů, 10 stolků, 76 laviček, 1 219 nožů, 478 lžic, 582 vidliček, 30 lopat, 246 plechovek na vodu, 69 lamp, 330 metrů elektrického drátu a 200 metrů provazu.

Detail větracího systému tunelu Harry složeného z konzerv a plechovek. Tímto tunelem uprchlo 76 letců RAF ze zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu, padesát z nich poté gestapo zavraždilo.

Zajatci primitivními nástroji pilně pracovali. „Sestoupil jsem po žebříku do kolmé šachty, kterou jsme vyhloubili pod kamny jednoho z baráku, tam jsem si vyzvedl bedýnku na písek a lehl jsem si na dřevěný vozík. Po kolejničkách mě k sobě přitáhl kamarád z přestupní stanice, vyhloubené po straně tunelu, nebo jsem se vlastní silou dostal ke stěně. Hrabal jsem se v ní jako krtek, nabral písek a dal ho do bedýnky. Abych se nezadusil, vháněli kluci z dílničky, která byl na dně šachty, potrubím do tunelu čerstvý vzduch. Potrubí bylo z prázdných konzervových plechovek, měch byl stará tahací harmonika. Na práci jsme si svítili lampičkou, později zavedli naši elektrikáři světýlko,“ vylíčil československý zajatec, navigátor 311. perutě, Zdeněk Procházka v knize Františka Fajtla Dva údery pod pás.

Bohužel 8. září 1943 Němci náhodně objevili tunel Tom. Týmy razičů do té doby vyhloubily 70 metrů tohoto tunelu.

Aby dozorci neprokoukli lest s dalšími tunely, začali se zajatci tvářit zkroušeně. Ovšem pro větší bezpečnost dočasně přestali i práci na Dickovi a Harrym. Znovu do práce se pustili 14. ledna 1944.

Velký X, tedy Roger Bushell, společně se svým výborem rozhodl, že práce na Dickovi zastaví a bude se pokračovat jen na Harrym. Dick poslouží jako skladiště vykopaného materiálu.

Po třech měsících, 14. března, byl tunel hotov. Měřil 105 metrů, byl zhruba v devítimetrové hloubce a půl metru široký i vysoký.

Vstup do tunelu Harry. Tímto tunelem uprchlo 76 letců RAF ze zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu, padesát z nich poté gestapo zavraždilo.

Tunelem Harry uprchlo 76 letců RAF ze zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu, padesát z nich poté gestapo zavraždilo.

Velký útěk je tu

O přínosu Čechů při pracích svědčí to, že od Výboru X dostali nízká pořadová čísla pro útěk, Valenta měl utéct jako třetí v pořadí, Dvořák 13. a Tonder 21. Sedmdesát nejzasloužilejších totiž bylo k Velkému útěku vybráno automaticky, dalších 130 určil los. Nakonec Bushell ještě schválil útěk dalších dvaceti zasloužilých zajatců, na něž se nedostalo.

Pro útěk byla zvolena noc z 24. na 25. března. Vybraných 220 zajatců se soustředilo v baráku 104, kde Harry začínal. Ve 22:15 byl prokopán výstup z tunelu. Přišel ovšem šok, tunel byl příliš krátký a místo v lese ústil na volném prostranství, navíc deset metrů od strážní věže.

Německý voják vylézá z východu tunelu Harry. Tím uprchlo 76 letců RAF ze zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu, padesát z nich poté gestapo zavraždilo.

Odložení útěku nepřicházelo v úvahu, propustky i lístky na vlak měly datum 24. března. Ve 22:30 tak tunel opustila první dvojice Bushell s Francouzem Bernadem Scheidhauerem, za nimi následoval Arnošt Valenta s Angličanem Henrym Marshallem. Celá akce však probíhala oproti plánu pomalu, za hodinu dokázalo tunel opustit jen šest letců. Navíc došlo v tunelu k závalu a ve 23:00 kvůli náletu zhasla všechna světla.

Když ve 4:55 vylézal z tunelu 77. zajatec Michael Shand, všiml si ho strážný a začal po něm pálit. Konec. Další zajatci už neuprchnou. Němci v tunelu zadrželi ještě další čtyři letce, kteří obdrželi klasických 30 dnů vězení, což byl nejvyšší trest, který zajatec mohl za pokus o útěk podle Ženevské konvence dostat.

Ale zpátky k Valentovi, nyní už podle falešných dokladů architektovi Müllerovi z Duisburgu, a Marshallovi coby francouzskému průmyslníkovi Rouigerovi. Oba měli předstírat služební cestu do Gdaňsku, odkud se měli dostat do neutrálního Švédska.

Film Velký útěk

Velký útěk se stal i námětem pro stejnojmenný hollywoodský film. Nutno však podotknout, že američtí tvůrci využili velkou uměleckou licenci, proto je třeba brát snímek s rezervou. Nicméně některé věci reflektují skutečné reálie a snímek znovu oživil zájem o opravdu ojedinělou a unikátní akci zajatců, rovněž i o saganský zločin jako takový.

Dodejme jen, že americký film z roku 1963 měl opravdu hvězdné obsazení v čele se Stevem McQueenem coby zajatcem Hiltsem.

Plakát k filmu Velký útěk, v němž Steve McQueen ztvárnil hlavní roli

Měli nasednout na vlak na nedalekém nádraží, ve tmě však nemohli podobně jako ostatní uprchlíci ze Saganu najít vchod do podchodu vedoucí na nástupiště. Muži se tak v okolí nádraží začali hromadit, mezitím, co se marně snažili najít vchod, odjelo několik vlaků. Zbýval jediný. Zrovna však začal letecký poplach a Valentovi s Marshallem bylo jasné, že dokud bude trvat, na cestu se nevydá.

Rozhodli se proto změnit plány, chtěli se pěšky dostat do Protektorátu. Sagan (nyní polské město Żagań, český Zaháň) byl od protektorátních hranic zhruba 150 kilometrů. Přes den se však museli skrýt a pokračovat mohli znovu pod rouškou tmy. Nad ránem 26. března se dostali k vratislavké dálnici. V nedalekém lese se znovu přes den skrývali. V noci znovu vyrazili, ve vesnici nedaleko Kohlfurtu je zastavili tři ozbrojení muži. Valenta se je sice snažil perfektní němčinou oklamat, ale zaměřili se na „Francouze“ Marshalla. Naneštěstí jeden z ozbrojenců uměl poměrně dobře francouzsky a tak jejich putování ukončili. Převezli je do věznice ve Zhořelci.

Červenou značkou je označeno místo, kde byl zajatecký tábor Stalag Luft III v Saganu

Červenou značkou je označeno místo, kde byl zajatecký tábor Stalag Luft III v Saganu

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Jedním z 50 zavražděných

Všichni čekali, že je převezou zpátky do Stalag Luft III v Saganu, kde vyfasují obligátních třicet dní. Na příkaz z nejvyšších míst mělo být vše jinak. Padesátku neozbrojených zajatců proti všem konvencím zbaběle zavraždí.

Ze 76 uprchlých zajatců jich Němci dopadli 73, třem, Norům Petrovi Bergsladnovi, Jensi Einarovi Mullerovi a Nizozemci Bramu van der Stockovi, se povedlo dostat zpět do Británie.

Jak onu padesátku šéf kriminální policie Arthur Nebe vybral, není jasné. Konce války se nedožil, byl sám popraven kvůli tomu, že byl zapleten do jednoho z atentátu na Hitlera. Jeho tajemník později vzpomínal, že Nebe bral fotky zajatců a prohlížel si je. Nad některými řekl: „Ne, ten je ještě mladý“. Nad jinými zase: „Ten na to doplatí.“ V hromádce padesáti „vyvolených“ skončil i Arnošt Valenta. Trochu záhadou zůstává, proč ušetřil české zrádce Tondera s Dvořákem.

Poslední březnový den se Valenta s dalšími devíti vydali na cestu ze Zhořelce do Stalag Luft III v Saganu. Tam už ovšem nedorazili...

Ranou do týla je gestapáci zavraždili mezi Zhořelcem a Saganem. Oficiálně však byli zabiti, když „kladli odpor při zatýkání, nebo se pokoušeli o opětovný útěk po zatčení“.

Tablo padesáti letců, které gestapo zavraždilo po Velkém útěku ze Saganu v...
Tablo padesáti letců, které gestapo zavraždilo po Velkém útěku ze Saganu v...

Tablo padesáti letců, které gestapo zavraždilo po Velkém útěku ze Saganu v březnu 1944

„Svými vynikajícími zpravodajskými znalostmi zasloužil se velmi o úspěšné provedení hromadného útěku z německého zajetí v roce 1944,“ napsal jeden z přeživších utečenců Bedřich Dvořák, když Inspektorátu československého letectva v Londýně navrhl, aby mu byla udělena československá medaile Za zásluhy I. stupně in memoriam.

„Je to strašné, opravdu strašné“

V táboře zatím o tomto barbarském činu neměl nikdo ani tušení, po útěku sice Němci ztropili bugr, ale po něm se vše vrátilo do „normálu“. Teprve ráno 6. dubna pobočník velitele tábora vyzval služebně nejstaršího britského důstojníka v táboře, aby se dostavil do kanceláře. G/Cpt Herbert Massey se ho zeptal, jestli za útěk budou následovat další odvetná opatření. „Nemohu vám nic říct. Je to strašné,“ odpověděl jen.

Massey se tedy vydal do kanceláře. Velitel tábora Werner Braune se uklonil a vyzval ho společně s jeho zástupcem, aby se posadili. „Nadřízené orgány mi uložily, abych vám oznámil tuto zprávu. Služebně nejstarší britský důstojník má být spraven o tom, že ze 76 britských důstojníků severního tábora Stalag Luft III, kteří uprchli tunelem, bylo jedenačtyřicet zastřeleno, když kladli odpor při zatýkání, nebo se pokoušeli o opětovný útěk po zatčení,“ vyřkl šokující zprávu.

Zkoprnělý Massey si nebyl jist, zda správně rozuměl, proto se znovu přeptal na počet zastřelených. Odpověď dostal stejnou: 41. Masseye proto zajímalo, kolik jich bylo zraněno. „Nikdo,“ dostalo se mu odpovědi. „Chcete mi říct, že je možné střílet tak, aby nebyl ani jeden zraněný,“ opáčil Massey. Braune jen řekl, že měl přečíst pouze zprávu, nic víc mu říct nemůže, protože podrobnosti nezná. 

Pobočník velitele ještě Masseymu při odchodu sdělil: „Nedomnívejte se, prosím, že s tím má co dělat Luftwaffe. S celou záležitostí nechceme mít nic společného. Je to strašné... opravdu strašné.“ Na tábor se snesla tísnivá nálada.

Patnáctého dubna Němci dovolili vyvěsit jména zavražděných, seznam už čítal 47 jmen, včetně Arnošta Valenty, o několik dní později přibyla ještě další tři jména.

Seznam 50 zavražděných letců v deníku, který si v zajetí vedl letec Joseph Gueuffen.

Nicméně ani poprava 50 kamarádů ostatní zajatce nezastavila. Začali hloubit další tunel - George. Měl sloužit k útěku, kdyby se Němci v závěru války chtěli vypořádat se zajatci. K jeho použití však už nedošlo kvůli evakuaci tábora.

Nejvyšší britská místa se o saganském zločinu záhy dozvěděla, protože Massey byl ještě v dubnu repatriován. Světová veřejnost se to dozvěděla v květnu 1944 zprávou švýcarského velvyslance v Německu Gabriela Navilleho. Posléze o tom informovala britská i další média.

Zpráva pochopitelně vyvolala velkou vlnu pobouření, 27. června ve Westminsterské katedrála proběhla vzpomínková bohoslužba, na Trafalgar Square se shromáždily tisíce lidí při vzpomínkové tryzně. Četla se jména zavražděných letců. 

Britský The Daily Telegraph informuje o zavraždění 47 zajatých letců. Později vyšlo najevo, že gestapo jich zavraždilo padesát.

Britský Evening Standard píše o vraždě padesáti zajatých letců jako o „chladné řezničině“.

Kromě Valenty byl mezi nimi ještě jeden letec, který měl co do činění s československou Třistajedenáctkou, a to Thomas Kirby-Green, který při vzniku jednotky dělal Čechoslovákům instruktora. Do zajetí se dostal 17. října 1941 coby pilot 40. perutě. Při útěku se dostal až do Protektorátu. Gestapáci ho zavraždili nedaleko Moravské Ostravy.

Poválečná rekonstrukce vraždy dvou důstojníků S/Ldr Thomase Kirbyho-Greena a F/O Gordona Kiddera, kteří uprchli při Velkém útěku z tábora Stalag Luft III v Saganu. Letci byli zavražděni u Hrabůvky nedaleko Ostravy.

Pilot Thomas Kirby-Green, jeden z 50 zavražděných letců po Velkém útěku. Od září 1940 do června 1941 cvičil československé piloty 311. perutě. Do zajetí padl 17. října 1941 jako příslušník 40. peruti.

Poválečná dohra

Ihned se rozběhlo spojenecké vyšetřování, čin se po válce dostal i před tribunál v Norimberku, kde byl označen „za zjevnou vraždu v naprostém rozporu s mezinárodním právem“. Rozběhlo se též hledání viníků. Před válečný tribunál v Hamburku mělo jít 19 podezřelých gestapáku, před soudem v červenci 1947 ovšem stanulo pouze 18 obžalovaných, jeden totiž spáchal sebevraždu. 

U všech soud uznal vinu a 3. září 1947 odsoudil čtrnáct gestapáků k trestu smrti, později byl jeden změněn na doživotí, dva na doživotní trest a dva desetileté tresty. Hrdelní trest byl proveden 26. ledna 1948.

V říjnu téhož roku byli před soud v Hamburku postaveni další tři gestapáci, dva dostali trest smrti, jeden byl později změněn na doživotí, jeden byl osvobozen.

Hledání viníku pokračovalo i nadále, v roce 1950 padl osmnáctiletý trest za podíl na vraždách. Definitivní tečku za saganským zločinem učinil soud teprve v roce 1968, kdy byl jeden z gestapáků odsouzen na dva roky.

Hlavní zdroje: 
Ladislav Kudrna: Českoslovenští letci v německém zajetí 1940-1945, Eduard Čejka: Zlomená křídla, Jiři Rajlich: Na nebi hrdého Albionu (5. část, 1944) a dokumenty uložené ve VÚA Praha.

Autor:

Sádlo, čaj s mlékem, ženy v uniformách. Historik o životě českých letců v Anglii

Dalibor Vácha

O leteckých bombardovacích misích Čechoslováků za 2. světové války, ale i jejich pytlačení,...

Poslední let hrdiny RAF, který peklem prošel dvakrát

František Truhlář

Patří mezi výjimečné osobnosti našeho letectví. Stíhací pilot František Truhlář zažil během svého...

KVÍZ: Vyznáte se v Nebeských jezdcích 311. perutě? Pět čtenářů získalo knihu

Předletová příprava osádky 311. perutě, zleva Sgt Karel Valach, Sgt Jan Plzák,...

Soutěž V šesti týdnech jsme v rámci 80. výročí vzniku 311. československé bombardovací perutě RAF přinesli...

Valenta byl jediný československý člen RAF, který se nevrátil ze zajetí

Jiří Maňák (vpravo) v německém zajateckém táboře Stalag Luft III, vlevo je Ivo...

Seriál Arnošt Valenta byl jeden z padesáti letců RAF, které gestapo zbaběle zavraždilo. Z Čechoslováků...

Smrti v letadle unikl jen těsně, hrdina Josef Čapka se nebál přiznat strach

Pilot RAF a rodák z Kokor na Přerovsku Josef Čapka (23. prosince 1915 - 19....

VIDEO Jen patnáct československých letců v celém britském Královském letectvu získalo za 2. světové války...

  • Nejčtenější

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

v diskusi je 110 příspěvků

14. března 2024

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí...

Nejsilnější raketa úspěšně prošla prvním testovacím letem do vesmíru

v diskusi je 138 příspěvků

14. března 2024  12:12,  aktualizováno  15:31

Společnost SpaceX poprvé dostala svůj Starship do vesmírného prostoru. Po dvou předchozích...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Svět uznal nároky Beneše. Československo vyhrálo spor s Polskem o Javorinu

v diskusi je 42 příspěvků

12. března 2024

Před 100 lety se Československo dočkalo mezinárodního uznání ve sporu s Polskem o Javorinu....

Tato novinka ve vyhledávání Googlu lidi pěkně vytáčí. Máme řešení

v diskusi je 153 příspěvků

12. března 2024  10:45

Jedna z novinek, kterou přineslo evropské Nařízení o digitálních trzích, je změna v tom, jak Google...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Polopás není polovičaté řešení. Třetí říše byla mistrem v oboru

v diskusi je 9 příspěvků

18. března 2024

Druhá světová válka byla zlatým věkem polopásových vozidel. Vyráběli je především Němci a...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Kuličková myš, VHS a další technologické skvosty nedávné minulosti

v diskusi je 5 příspěvků

19. března 2024

S některými bylo možné se běžně setkat ještě před deseti lety, jiné je možné koupit a používat...

Od Amazonu po Voyo. Velký test streamovacích služeb našel obří rozdíly

v diskusi je 7 příspěvků

19. března 2024

Premium V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální...

Zemřel astronaut Stafford, který si ve vesmíru „podal“ ruku s Leonovem

v diskusi nejsou příspěvky

18. března 2024  19:10

Ve věku 93 let po dlouhé nemoci zemřel někdejší astronaut Thomas Stafford, který byl zapojený do...

Apple přidá do svých zařízení generativní AI, využije k tomu Google

v diskusi nejsou příspěvky

18. března 2024  13:34

Apple jako jedna z mála technologických společností nezachytil příchod vlny generativní umělé...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...