náhledy
Znovusjednocením Německa na podzim 1990 se dědictvím Bundeswehru stala mimo jiné i letecká technika východní provenience. Z bojových strojů si své místo v regulérní výzbroji Luftwaffe vydobyly pouze MiGy-29. A neztratilo se tam ani několik typů letadel dopravních včetně L-410 československého původu. (foto: MiG-29 v barvách Luftwaffe)
Autor: TSgt. Michael Ammons, USAF
Před svým zánikem představovalo východoněmecké letectvo v relaci tehdejší doby nemalou sílu, tedy alespoň po stránce kvantitativní tomu tak bylo bezpochyby. V oboru stíhacích letounů disponovalo asi 250 MiGy-21, 47 MiGy-23 a především 24 MiGy-29. Ani nedostatkem stíhacích bombardérů netrpělo, o čemž svědčí 18 MiGů-23BN a 54 Suchojů Su-22. K tomu je třeba připočítat až tři stovky letadel dalších kategorií, včetně vrtulníků. (foto: MiG-29 letectva Národní lidové armády východního Německa)
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC 2.0
Během procesu znovusjednocení Německa dostávala letadla „východní strany“ hromadně výsostné znaky Luftwaffe v podobě Železných křížů, staré znaky s „kružítkem a kladivem“ mizely v propadlišti dějin. Nebyl čas lámat si hlavu, kdo je kdo - kříže dostaly i stroje, u kterých se nepočítalo v nadcházející době se smysluplným aktivním vyžitím. Například zobrazený MiG-21 byl navíc přestříkán do slavnostního kabátu na počest znovusjednocení, ale od cesty do šrotu ho to stejně nezachránilo. Řada strojů na tom však byla o mnoho lépe, některé šly do zahraničí, některé skončily jako muzejní exponáty a některé byly ještě předtím testovány v rámci seznamování se s východní technikou.
Zatímco většinu zděděných bojových letadel východní provenience, s výjimkou MiGů-29, Luftwaffe do své výzbroje nezařadila, tak jiná situace panovala u letadel dopravních. Jaké bylo jejich využití, záviselo typ od typu. Například Tupolev Tu-134 se s kříži Luftwaffe snad ani nestihl ve službě pořádně ohřát. O něco lépe dopadly typy Iljušin Il-62 a Antonov An-26, které tam vydržely do roku 1993, resp. 1994. A za největší šťastlivce můžeme označit Tupolev Tu-154 sloužící do roku 1999 a Let L-410 vyřazený roku následujícího. V oboru dopravních letadel nesmíme zapomenout ani na vrtulníky Mi-8, některé z nich si Luftwaffe držela do roku 1997. (foto: L-410 Turbolet v barvách Luftwaffe)
Ze čtyřiadvaceti německých MiGů-29 představovalo dvacet kusů standardní stíhací verzi jednomístnou, zbývající čtyři byly stroje cvičné dvoumístné. Ruku v ruce se změnou výsostných znaků dostaly stroje i taktické označení podle metodiky Luftwaffe. Ze čtyřmístného kódu je dvojčíslí vlevo od výsostného znaku přiděleno určitému typu letadla (případně i několika typům, nebo naopak rozšířenější typ může mít přiděleno těch dvojčíslí více) a vpravo je pořadové číslo dokončující unikátní kód každého stroje. Kódy 29+xy se přidělovaly MiGům-29 (za zmínku stojí, že po vyřazení daného typu ze služby se jeho kód uvolní, například 29+xy používaly v letech 1960 až 1971 stroje F-104F). Zděděné letouny si delší dobu ponechaly původní východní kamufláž.
Zajímavě zbarvený MiG-29, na kterém se podepsalo znovusjednocení Německa. Barevné doplňky byly na letoun naneseny u příležitosti posledního letu devětadvacítky v rámci východoněmeckého letectva provedeného 27. září 1990, žlutý blesk byl pouze na levé straně a obsahoval znakový řetězec „27.09.90“. Na svislé ocasní ploše (SOP) se objevil znak Stíhací letecké eskadry 3 (Jagdfliegergeschwader 3 „Wladimir Komarow“) východoněmeckého letectva, dvě z jejích tří letek byly vyzbrojeny MiGy-29. V následujících dnech se změnily výsostné znaky a taktické označení (původní východoněmecké „604“ opakující se v mini provedení na vrcholku SOP zůstalo nezastříkáno) a před prvním letem u nového provozovatele 19. října se znakový řetězec v blesku změnil na „191090“.
Testy MiGů-29, během kterých došlo i na cvičné souboje se západními letouny, vedly Luftwaffe k rozhodnutí ponechat si je ve své výzbroji, kde vydržely v podstatě až do nástupu nových stíhaček Eurofighter Typhoon. Štěstí měli i východoněmečtí piloti devětadvacítek, na jejich funkci nemělo znovusjednocení Německa vliv. Testy čtyř strojů probíhaly ve zkušebním středisku Luftwaffe WTD 61 (Wehrtechnische Dienststelle 61), jeden byl zapůjčen na čas Američanům. Dvě původní letky JG 3 s MiGy-29 se v dubnu 1991 transformovaly na zkušební eskadru „Erprobungsgeschwader MiG 29“ a v květnu 1993 se tato jednotka stala 1. letkou stíhací eskadry 73 (Jagdgeschwader 73 „Steinhoff“).
Čtyři z celkem čtyřiadvaceti německých MiGů-29 byly ve dvoumístné cvičné verzi (MiG-29UB). Letoun na fotografii je ještě v původní kamufláži východoněmeckého letectva - tři měly tuto šedozelenou a jeden klasickou "zemní" po vzoru jejich jednomístných souputníků.
Autor: TSgt Gary Tomoyasu, USAF
Experti z USA a dalších států NATO měli samozřejmě také zájem seznámit se důkladně s MiGy-29 od Luftwaffe. Mimo jiné tak činili z důvodu, že devětadvacítkami disponovala protistrana nejprve při první válce v Perském zálivu a později při operacích nad bývalou Jugoslávií.
Ještě v první polovině 90. let došlo s ruskou účastí k modernizaci německých MiGů-29, aby byly kompatibilní se standardy NATO. Takto upravené stroje se někdy značí MiG-29G a ve dvoumístné verzi MiG-29GT (kde "G" znamená Germany a „T“ training). Později letouny dostaly i novou kamufláž, jakou vidíme na této fotografii. Na SOP se decentně skví znak Jagdgeschwader 73 „Steinhoff“.
Dvacet jednomístných MiGů-29 z výzbroje Luftwaffe dostalo taktická označení 29+01 až 29+21, kód 29+13 nebyl použit (ostatně kdo by chtěl létat s takovým číslem). Čtyři dvoumístné stroje pak nesly označení 29+22 až 29+25.
MiG-29 v barvách Luftwaffe odpaluje řízenou střelu vzduch-vzduch R-27.
Autor: TSgt. Michael Ammons, USAF
Když začali v roce 2003 Němci zařazovat do výzbroje nové stíhačky Eurofighter Typhoon, znamenalo to rozloučení s MiGy-29. Dvaadvacet jich přenechali polskému letectvu za symbolickou cenu 1 euro za kus. A kde zůstaly ty dva zbývající stroje? Jeden jednomístný v roce 1996 havaroval a druhý se stal exponátem Vojenského muzea ozbrojených sil na letišti Berlin-Gatow.
Když někomu spadly do klína transportní vrtulníky Mil Mi-8, byl by naprostým šílencem, kdyby se jich jen tak zbavil. A tak si některé z bohatého inventáře východoněmeckého letectva Luftwaffe ponechala.
Mil Mi-8 bývalého východoněmeckého letectva se znaky Luftwaffe po znovusjednocení Německa
A zde vidíme Mi-8 již v klasickém kabátě dopravních strojů Luftwaffe daného období.
Vrtulníky Mi-8 používala nejen Luftwaffe, ale i letecká složka německého námořnictva, stejně jako předtím ekvivalentní uživatel východoněmecký.
Tupolev Tu-154 se znaky v podobě "železných křížů" a v původním východoněmeckém zbarvení vypadal do jisté míry nepatřičně. Létaly tak dva exempláře čísel 11+01 a 11+02.
Autor: Andrew Thomas, CC BY-SA 2.0
Transportních letounů An-26 používala Luftwaffe až tucet kusů, typ tam sloužil do roku 1994.
Autor: Colin Cooke Photo, CC BY-NC-SA 2.0
Luftwaffe nepohrdla ani dopravními stroji L-410 UVP Turbolet československé výroby. Východoněmecké letectvo jich mělo v sezóně 1989/90 tucet, z toho čtyři v salonním provedení a osm ve standardním dopravním (některé z nich i jako výsadkové). Luftwaffe si ponechala všechny čtyři salonní, osm zbývajících čtyřistadesítek bývalého východoněmeckého letectva bylo prodáno do jiných zemí.
Také Turbolety se dočkaly u Luftwaffe nového kabátu. V bílé s modrým a černým pruhem na bocích trupu vypadaly o poznání elegantněji než v původní tak trochu mdlé kamufláži. Luftwaffe používala typ L-410 do roku 2010.
Jak již bylo prozrazeno v úvodu, stíhací bombardéry Suchoj Su-22 Luftwaffe do své výzbroje nezařadila, ale několik jich testovala. Ty samozřejmě dostaly nové výsostné znaky a na SOP vidíme znak zkušebního střediska Luftwaffe WTD 61 (Wehrtechnische Dienststelle 61).
Ve zkušebním středisku Luftwaffe WTD 61 létaly i bitevní (+ transprtní / výsadkové) vrtulníky Mil Mi-24.
Autor: fsll2, CC BY-NC 2.0
A na závěr galerie ještě pohled na MiG-29, který se stal jediným bojovým typem východní provenience zařazeným regulérně do výzbroje Luftwaffe.
Autor: Bundeswehr-Fotos, CC BY 2.0