Tyto stroje se staly inspirací pro mnohé železnice po celé Evropě. Jako u mnoha legend byl však jejich „život“ krátký.
„Fligende Züge“ neboli „létající vlaky“ znamenaly ve 30. letech 20. století skutečnou revoluci na železnici. Nabízely nevšední pohodlí, ale především do té doby nevídanou rychlost cestování. Nacistické Německo se jimi chlubilo, aby demonstrovalo úspěchy pod vedením Vůdce, stejně jako to činilo u jiných projektů, třeba konstrukce obřích luxusních vzducholodí, výstavby dálnic, zahájení televizního vysílání a mnoha dalších věcí, jejichž vznik lze vysledovat v časech před nástupem nacistů k moci.
Vývoj rychlých motorových vozů pro budoucí „létající vlaky“ začal v únoru 1931, když Německé říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn) objednaly u společnosti WUMAG v lužickém Zhořelci první dvouvozovou jednotku za 322 126 tehdejších říšských marek. První zkušební jízdy se uskutečnily již koncem roku 1932. Adolf Hitler se stal říšským kancléřem 30. ledna 1933.
Motorové „rychlovlaky“ slavily v Německu velký úspěch. Do 22. srpna 1939, kdy byl jejich provoz kvůli přípravám na válku s Polskem zastaven, bylo vyrobeno 35 motorových jednotek několika různých typů a tři elektrické jednotky. Od roku 1933, kdy byl zaveden první pár spojů mezi Berlínem a Hamburkem s denním výkonem pouhých 586 kilometrů, se do léta 1939 rozrostl provoz „létajících vlaků“ na 40 spojů, které denně ujely téměř 19 000 kilometrů. Nejdelší trasou s 880 kilometry bylo spojení Berlína s Basilejí. „Létající expres“ ji tenkrát zvládl přes Erfurt za 9 hodin, dnes ta samá cesta – ale přes Braunschweig – trvá rychlovlaku ICE 7 a čtvrt hodiny.
Fascinující byly tehdy dosažené rychlosti. Ta maximální představovala neskutečných 160 km/h. Díky tomu v roce 1939 dosahovalo 25 z oněch 40 spojů průměrnou rychlost 100 km/h a víc. V Československu tenkrát dosahovaly „parní“ expresy pouze na několika málo úsecích maximální stokilometrovou rychlost a pouze jeden pár vlaků, legendární Slovenská strela provozovaná lehkými motorovými vozy, měl maximální rychlost 130 km/h. Mezi Prahou a Bratislavou dosahovala cestovní rychlost 92 km/h.
 |
Slibný vývoj „létajících vlaků“ zastavila zničující válka. Výroba dalších již objednaných jednotek byla zrušena ve prospěch válečných potřeb a poslední největší před válkou plánovaný čtyřvozový vlak typu „Mnichov“ zůstal jen v plánech. Úspěšné a oblíbené expresy byly odstaveny a do provozu se vrátily až po světové válce. V bývalé Německé demokratické republice vydržely poslední z nich v provozu až do roku 1980.
