náhledy
Mezi legendy letecké dopravy bezesporu patří i britský čtyřmotorový turbovrtulový letoun Bristol Britannia vyráběný v 50. letech 20. století. ČSA s tímto typem zahájily své transatlantické lety, čímž se významně zapsal i do historie československého letectví.
Autor: BAE Systems
První prototyp letounu Bristol Britannia vzlétl v srpnu 1952 a do roku 1960, kdy byla ukončena jeho sériová produkce, vzniklo celkem 85 exemplářů tohoto povedeného typu turbovrtulového letounu. Zde je třeba poznamenat, že Britové už měli dobré zkušenosti s menším, také čtyřmotorovým turbovrtulovým strojem Vickers Viscount, který vstoupil do komerční služby nedlouho před Bristolem Britannia, a tento způsob pohonu si v té době do jisté míry oblíbili. Větší Britannia se však nemohla objemem produkce Viscountu rovnat. Uvedených více než osm desítek exemplářů sice není žádné fiasko, a že číslo nebylo vyšší, má určitým dílem na svědomí i přelomový Boeing 707. Ale těžko porovnávat Viscount s Britannií, když se jednalo o jiné kategorie dopravních letounů – zatímco Viscount byl určen pro střední tratě, tak Britannia pro tratě dlouhé a používala se často na linkách transoceánských. (foto: Bristol Britannia 307 společnosti British United Airways)
Autor: Lars Söderström, CC BY-SA 3.0
K pohonu letounu Bristol Britannia sloužily čtyři turbovrtulové motory Bristol Proteus. Jak běžela výroba letounů uvedeného typu v čase v různých verzích, objevovaly se postupně i výkonnější verze motorů Proteus, až se dostaly na výkon 3 320 kW. A ten výkon si musíte vynásobit čtyřma, abyste měli představu, kolik těch kW v Britannii bylo.
Autor: BAE Systems
Konstrukce dopravní letounu Bristol Britannia se připravovala primárně pro leteckou společnost BOAC (British Overseas Airways Corporation), která se nakonec stala i jeho prvním uživatelem. Když se začalo na projektu pracovat, chtěla společnost letoun „jakési“ kategorie MRE (Medium Range Empire), tedy střední imperiální tratě. Během vývoje se měnily specifikace, díky výkonným motorům, nesl nakonec výsledný produkt mnohem více cestujících, než s kolika se počítalo při úvodním zadání. Samozřejmě narostly i rozměry letadla, aby se tam ti cestující vešli. A přestože se impérium zmenšovalo, rostl během práce na projektu i předpokládaný dolet Britannie, která, když přišel její čas, létala i linky dálkové a běžně se používala na lety transatlantické. Na dobovém reklamním posteru společnosti BOAC vidíme kromě Britannie i proudový Comet.
Autor: BOAC
Výběr pasáží z dobového reklamního prospektu společnosti BOAC ukazuje různé konfigurace kabiny cestujících dopravního letounu Bristol Britannia raných provedení (verzí).
Autor: BOAC
Mezi uživatele dopravních letadel Bristol Britannia patřila také izraelská společnost El Al. Ta jeden z těchto strojů použila v roce 1960 k dopravě izraelské delegace do Argentiny, která tehdy slavila výročí 150 let nezávislosti. Při té příležitosti naplánovala izraelská tajná služba Mosad akci k dopadení válečného zločince Adolfa Eichmanna, který se v Argentině ukrýval. K jeho přepravě do Izraele ke spravedlivému soudu využila právě předmětnou Britannii. Do letounu ho dostali pod sedativy a navlečeného v uniformě stewarda El Al.
Autor: letecká společnost El Al
Obrázky interiéru Bristolu Britannia vybrané z propagačních materiálů izraelské letecké společnosti El Al ukazují, jak bylo v těchto strojích pohodlné cestování. Některé verze dokonce měly částečnou lůžkovou úpravu.
Autor: letecká společnost El Al
Líbivé prospekty propagující cestování typem Bristol Britannia měla letecká společnost Canadian Pacific
Autor: Canadian Pacific Airlines
Líbivé prospekty propagující cestování typem Bristol Britannia měla letecká společnost Canadian Pacific
Autor: Canadian Pacific Airlines
Když prozradíme, že z celkového počtu 85 čtyřmotoráků Bristol Britannia jich 23 bylo určeno pro Královské letectvo, může to někdo brát jako plus, kde všude se tento typ prosadil. Jiný to naopak může považovat za mínus, protože se tím snižují počty letounů zařazených primárně u komerčních uživatelů. V každém případě u těch komerčních uživatelů stejně nakonec po vyřazení od RAF většina z jeho Britannií skončila.
Autor: Adrian Pingstone, public domain
Letouny Bristol Britannia sloužily u Královského letectva v období 1959 až 1976. Mohly dopravovat vojáky nebo náklad, popřípadě kombinaci obou komodit. Při přepravě čistě osobní se do trupu vešlo až 115 vojáků, nepočítaje v to osádku letounu.
Autor: Bill Larkins, CC BY-SA 2.0
V RAF používaly typ Bristol Britannia 99. peruť a 511. peruť. Obě perutě byly zrušeny poté, co v roce 1976 vyřadily Britannie ze služby. V roce 2002 byla 99. peruť obnovena a dostala americké stroje C-17 Globemaster III. (foto: Britannia C Mk.1)
Autor: Adrian Pingstone, public domain
Bristol Britannia společnosti Donaldson International při přistávacím manévru na nevelkém letišti Southend (dnes London Southend Airport)
Autor: Richard Goring, CC BY-SA 2.0
Bristol Britannia společnosti British Eagle, předávka nákladu na letišti v Oslu
Autor: E. Rude, Oslo Museum, CC BY-SA 3.0
Jedním z uživatelů letadel Bristol Britannia se stala i kubánské letecká společnost Cubana. Objednávat je začala ještě před završením Castrovy revoluce. Nakonec, už jako zestátněná, měla ve svém majetku celkem čtyři stroje tohoto typu. V listopadu 1960 s nimi otevřela pravidelné spojení mezi Havanou a Prahou. Snímek z Ruzyně je z roku 1967.
Autor: Petr Popelář, planes.cz
Ještě jednou Bristol Britannia od Cubany na Ruzyni, tentokrát už vidíme letoun v novém zbarvení. Fotografie je datována rokem 1976.
Autor: Petr Popelář, planes.cz
V roce 1962 ČSA objevily Ameriku. Toho roku, 13. února, byla otevřena naše první transatlantická linka směřující do Havany. ČSA si pro ni opatřily formou pronájmu od společnosti Cubana postupně dvě letadla typu Bristol Britannia 318. Létalo se přes irský Shannon a kanadský Gander. Je pravda, že ČSA používaly už od roku 1962 stroje Iljušin Il-18, jednalo se však zatím o verze neschopné tak dlouhých letů. Dálkové Il-18D jsme obdrželi mnohem později a byť ty se sice už na transatlantických linkách nasazovaly, tak za plnohodnotnou náhradu Bristolu Britannia u ČSA v tomto směru musíme považovat mnohem větší a těžší proudový Il-62. přestože na první pohled (zvenčí) si byly tyto stroje dosti podobné.
Autor: Richard Goring, CC BY-SA 2.0
První stroj Bristol Britannia pronajatý do služeb ČSA létal v typickém zbarvení tohoto provozovatele s červenými vousy, imatrikulaci dostal OK-MBA. ČSA měly tento exemplář k dispozici přibližně pouhý jeden rok, od 3. února 1962 do 28. února 1963. Osádky létaly zdvojené, aby se mohly při dlouhých letech prostřídat (malá odpočinková sekce s provizorními lůžky byla hned za pilotní kabinou).
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Druhá „československá“ Britannia si ponechala původní zbarvení pronajímatele, kubánské letecké společnosti Cubana, ale název společnosti vyvedený na trupu a kubánská imatrikulace byly samozřejmě nahrazeny. Ve službě u ČSA byl tento stroj veden od května 1962 až do května 1969. Nosil imatrikulaci OK-MBB. Těmto strojům se u nás přezdívalo „Británka“ a u personálem ČSA také „Matka živitelka“, geneze první přezdívky je jasná, ta druhá potom vychází z příplatků členům osádky počítaným z ulétnutých kilometrů (a těch bylo do Havany požehnaně).
Autor: Petr Popelář, vlastní foto + archiv
Canadair CL-28). Konstrukce firmy Canadair převzala na základě licence z Britannie křídlo, ocasní plochy a podvozek. Nově byl navržen trup, na rozdíl od britského originálu nepřetlakový a obsahující dvě pumovnice na hlubinné pumy, samonaváděcí torpéda a námořní miny. Další velkou změnu představovala motorová instalace, tu tentokrát tvořily americké hvězdicové Wrighty R-3350, tzn. motory pístové. Letoun samozřejmě nesl také radar a další detekční systémy na vyhledávání námořních cílů. Celkem bylo pro Kanadské královské letectvo (RCAF) vyrobeno třiatřicet CP-107 Argus ve dvou různých verzích lišících se například radarem amerického nebo britského původu. CP-107 měl samozřejmě nižší rychlost než Britannia, ale mnohem větší výdrž dolet. S plnou výzbrojí mohl provádět patroly delší než 26 hodin, nosil tedy dvousměnnou osádku. V době vzniku a nějaký čas po něm byl CP-107 Argus považován za nejlepší protiponorkový letoun na světě.
Autor: Royal Canadian Air Force (RCAF)
Dalším kanadským příspěvkem na téma Bristolu Britannia byl licenční Canadair CL-44, zde už se na rozdíl od protiponorkového Argusu jednalo o letoun dopravní po vzoru britského originálu. Ale i tak se CL-44 od Britanie dosti odlišoval, při zachování rozpětí křídla se zvětšila délka letounu téměř o cca 3,8 metru. Bylo tak učiněno kvůli navýšení přepravní kapacity, stroj proto dostal i mnohem výkonnější motory, než měly nejvýkonnější verze Britannie. Canadair CL-44 poháněly turbovrtulové Rolls-Royce Tyne 515 o výkonu jednoho motoru 4 270 kW. Celkem bylo vyrobeno devětatřicet CL-44, většina jako nákladních, z nichž mnohé dostaly kromě velkých bočních dveří také do strany odklápěcí zadní část trupu s ocasními plochami, což tehdy bylo řešení unikátní.
Autor: Piergiuliano Chesi, CC BY-SA 3.0
A na závěr ještě zajímavost, firma Conroy Aircraft ze Spojených států - mnohým známá více výstřednostmi – přestavěla jeden CL-44 na nákladní specialitu s objemnějším trupem Conroy Skymonster.
Autor: wiltshirespotter, CC BY-SA 2.0