Odači po válce pracoval jako policista v Tokiu. Svou minulost tajil před přáteli i rodinnými příslušníky – věděli jen to, že sloužil jako pilot u námořnictva. Měl totiž pocit, že by bylo těžké popsat své zkušenosti v poválečné společnosti, která na kamikaze většinově pohlížela jako na maniakální fanatiky ochotné zemřít.
Když se ale přístup k válce s průběhem let proměnil, Odači se rozhodl o své minulosti povědět přátelům. V roce 2016 poté vydal monografii, která letos na podzim vyšla u příležitosti 75. výročí konce konfliktu v angličtině.
Odači patří k posledním členům uskupení, které nemělo druhou světovou válku přežít. „Nechci, aby lidé zapomněli, že ta nádherná země, kterou se Japonsko stalo, byla postavena na základě jejich smrti. Piloti byli mladí muži, jejichž vlastenectví a chrabrosti země využila,“ myslí si Odači.
Kamikaze jsou podle listu The New York Times nejsilnějším symbolem války v Japonsku a příkladem horlivého nacionalismu a bojového fanatismu. Ale jak generace, která prožila válku, postupně mizí, japonští pravicoví i levicoví politici se snaží o jejich reinterpretaci.
Dnes třiadevadesátiletý Kazuo Odači:
via @PerilOfAfrica #Japan #Pilots #DefenseandMilitaryForces He Escaped Death as a Kamikaze Pilot. 70 Years Later, He Told His Story.: Kazuo Odachi is one of the last living members of a group never meant to survive. He wants to remind Japan that before… https://t.co/UZC3mCzYgS https://t.co/RgvRIwKYTi
Zatímco pro pravici jsou kamikaze symbolem tradičních ctností a sebeobětování, o kterých se domnívají, že v moderním Japonsku žalostně chybí, pro levici jsou součástí generace zničené japonským militarismem a silnou připomínkou nutnosti zachování poválečného pacifismu.
„Kamikaze, jako historický fakt a jako symbol, mají velmi silný potenciál pro použití na obou stranách sporu,“ říká profesor M.G. Sheftall, jenž o kamikaze přednáší na univerzitě ve městě Šizuoka.
Věděl jsem, že nemůžeme vyhrát
Pro Odačiho není politika důležitá. Jeho příběh se vzpírá stereotypům, které často vyvolávají japonští konzervativci a liberálové. Dobrovolně se přihlásil do války, o které si myslel, že ji Japonsko nemůže vyhrát. Byl připraven zemřít, aby ochránil své milované, ale ne zahodit svůj život.
Sebevražedné letouny kamikaze. Japonští piloti mnohdy neměli na výběr |
Odači se narodil v roce 1927 a vyrůstal ve vesnici poblíž letecké základny. Když začala válka, měl už jasno, že bude pilotem. Roku 1943 narukoval a přidal se k takzvaným jokaren – elitní jednotce teenagerů připravujících se na roli pilotů u japonského námořnictva.
Jokaren se od kamikaze, studentů vytržených ze škol a poslaných na smrt po malé přípravě, odlišovali. Přesto byli podle Odačiho připraveni zemřít ještě předtím, než se Japonsko zoufale obrátilo k sebevražedným misím.
„Všichni jsme věděli, že ‚šťastně až do smrti‘ asi nebude náš případ. Nebylo nám určeno žít dlouho,“ říká Odači. Když ho v srpnu 1944 poslali na Tchaj-wan okupovaný Japonskem, válka vstupovala do konečné fáze.
Kazuo Odači během druhé světové války:
"Memoirs of a Kamikaze: A World War II Pilot's Inspiring Story of Survival, Honor and Reconciliation" by Kazuo Odachi reviewed in Japan Times https://t.co/eoQrQvhMX9
— Asian Review Books (@BookReviewsAsia) August 16, 2020
Cílem bylo zabít sebe i nepřítele
Japonskou armádu tu drtila americká technologická převaha i ohromná výrobní kapacita USA. Vítězství spojenců se zdálo stále více nevyhnutelné a japonská taktika začala vyžadovat ještě větší lidskou oběť.
„Piloti dostali instrukce, aby při soubojích usilovali o vyřezání nepřítele vlastními vrtulemi,“ líčí Odači. „Pokud jste to udělali, smrt byla jistá, ale vzali jste s sebou také nepřítele,“ dodává. Taktika závisela na přesvědčení, že japonští letci byli ochotnější zemřít než jejich protivníci.
Obří japonská ponorka měla dopravit sebevražedné bombardéry k USA |
Sílu tohoto smýšlení Japonsko otestovalo v říjnu 1944, kdy se rozhodlo zastavit útok Američanů na své pozice na Filipínách. Velitelé tehdy Odačiho jednotce vysvětlili plán sebevražedných misí a požádali o dobrovolníky. „V podstatě nás přemluvili, abychom spáchali sebevraždu,“ říká Odači.
Koncem října se stal svědkem prvního úspěšného vzletu sebevražedných bojovníků z bombardované ranveje na Filipínách. USA ale na ostrově zničila Japonsku řadu letadel a Odači tu zůstal spolu s dalšími uvězněn. O několik měsíců později se jim podařilo uprchnout na Tchaj-wan, kde mu 4. dubna 1945 přidělili první misi v roli sebevražedného pilota.
Bylo to jako udělení trestu smrti
Po každém letu čekal několik týdnů na další rozkaz. „Každou noc oznamovali, kdo poletí příští den. Připadalo mi to jako udělení trestu smrti. Bylo mi zle od žaludku. Nakonec nám na životě ani smrti nezáleželo,“ líčí.
Odačimu do jeho letounu Zero naložili bombu o 500 kilogramech, což ztěžovalo případné manévrování. Když Odačiho poté zpozorovali Američané, bombu shodil do oceánu a uprchl. Při dalším letu se jeho letce nepodařilo najít cíl a dalších šest misí rovněž skončilo neúspěchem.
Až atomové bomby zlomily houževnatý odpor Japonska |
Když se Odači chystal jednoho dne odstartovat, člen pozemního personálu vběhl na dráhu a křičel, že císař právě oznámil kapitulaci. Odači mohl domů.
„Lidé si často myslí, že kamikaze si nevážili vlastního života. Chci připomenout lidskost těchto mladíků, kteří se obětovali. Byli jsme ve stejném věku jako dnešní studenti středních škol. Nebyl mezi námi nikdo, kdo by se sám rozhodl jen tak zemřít,“ uzavírá Odači.
