Nad jihozápadním obzorem se v pondělí krátce po půl páté večer zformuje nová hvězda. Alespoň to tak bude vypadat z pohledu pozemských pozorovatelů. Tento úkaz budou mít na svědomí dvě planety, Jupiter a Saturn. Právě ony se budou jevit téměř jako jeden svítící objekt.
A protože Slunce zapadá kolem 16. hodiny neměl by být problém tuto kosmickou podívanou vidět. Samozřejmě jen v tom případě, když ji nebudou zakrývat mraky, což ale bude bohužel problém na většině našeho území.
Podle astronomů se k sobě planety přiblíží na šest úhlových minut. Jen pro představu, jak blízko to je, je třeba si uvědomit, že každých 360 úhlových stupňů, které máte třeba na úhloměru, je rozděleno na 60 takových minut. Takže ve výsledku je to desetina tohoto stupně. Znovu je třeba připomenout, že se to tak jeví jen při pohledu ze Země. Obě planety budou od sebe vzdáleny zhruba 735 milionů kilometrů.
Čím je ale tento úkaz zajímavý? Je to právě ona blízkost, která je výjimečná. Pohledová vzdálenost Jupiteru a Saturnu kolem desetiny stupně byla podle astronomů naposledy před téměř 400 lety.
„Tak blízko jako letos v prosinci si planety byly naposledy v roce 1623, tedy pouhých 14 let poté, co se na nebe začal dalekohledem dívat Galileo Galilei. Tehdy se ale nacházely poblíž Slunce, takže zmizely v jeho záři a nikdo je nemohl sledovat. Za opravdu snadno pozorovatelnou a velmi těsnou konjunkcí Jupiteru se Saturnem se tak musíme vypravit celých 794 let zpátky, do roku 1226,“ vysvětlil Jiří Dušek v tiskové zprávě České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR.
Další taková příležitost by měla nastat 15. března 2080. Obě planety se přitom do své blízkosti z pozemského pohledu dostanou zhruba jednou za 19 let, ale jen výjimečně je to tak těsně. „Planeta Jupiter oběhne Slunce jednou za 11,86 pozemského roku, Saturn se pohybuje ve větší vzdálenosti, takže jeho „rok“ trvá 29,65 let,“ popisuje Dušek nebeskou cestu planet.
Možná nejslavnější konjunkce těchto dvou planet se odehrála sedm let před naším letopočtem. A protože není doposud jasné, kdy se přesně narodil Ježíš Kristus, tak to klidně mohlo být vizuální spojení těchto planet, které je nyní vydáváno za Betlémskou hvězdu z Matoušova evangelia. Právě tato událost je vedle konjunkce Jupiteru s Venuší z druhého roku před naším letopočtem považována za nejpravděpodobnějšího adepta.
Astronomové radí, že je možné sledovat událost pouhým okem, ale lepší je využít dalekohled.
„Půl hodiny po západu Slunce, kolem 16:30, je hledejte nízko nad jihozápadním obzorem. Planety zapadají už v 18:30, takže pohled z kopce, odkud je dobrý výhled až ke vzdálenému horizontu, bude velkou výhodou. V každém případě je třeba si vybrat místo s nerušeným pohledem k jihozápadnímu obzoru, tedy bez stínění domy, stromy či kopci. Namíříte-li na Jupiter se Saturnem dalekohled s velkým zorným polem, zahlédnete v něm obě planety najednou. A s nimi i čtyři Jupiterovy největší měsíce a ve větších přístrojích dokonce Saturnův prstenec a jeho největší měsíc Titan,“ radí Dušek.
Jak vypadá přiblížení a oddálení Jupiteru se Saturnem v jednotlivých prosincových dnech.
Kdo to nestihne v pondělí, nemusí si zoufat. „Zajímavé to bude i den po nejtěsnějším setkání, tedy 22. prosince, kdy je spatříme v téměř totožné úhlové výšce nad obzorem. To už se ale od sebe budou vzdalovat,“ uzavírá astronom.
Zimní slunovrat
Při pohledu na „Betlémskou hvězdu“ si také můžete vzpomenout na naši hvězdu. V pondělí v 11:02 totiž začala astronomická zima, když Slunce vstoupilo do znamení Kozoroha.
Můžeme tak čekat nejdelší noc v roce, která začne západem v 16:01 a východem Slunce v úterý v 7:57 ráno. Slunovrat rovněž znamená, že se noci začnou krátit a dny prodlužovat.
