V prvním dílu pomyslného výběrového řízení na nástupce gripenů jsme se věnovali ruským strojům. Nyní se podíváme ještě více na východ a odhadneme šance čínských letounů JF-17 a J-10, indického HAL Tejas, jihokorejského „stealth“ KF-21, ale také amerického F-15EX Eagle II.
Letouny Země draka
Komunistická Čína, stejně jako celý východní blok, spoléhala během studené války zejména na sovětské konstrukce. Čínský letecký průmysl se však v průběhu let pomalu emancipoval a na základě sovětských typů vyvinul řadu vlastních strojů, pohříchu nepříliš vysoké kvality. Vše se začalo měnit na přelomu 80. a 90. let, kdy se vlivem reforem ze zaostalé zemědělské země začal stávat ekonomický tygr a vedení v Pekingu plynuly příjmy, které umožnily rozvinout vlastní moderní vývoj.
Přestože mají Číňané dodnes problémy se zvládnutím některých technologií (například s výrobou některých slitin pro vysokovýkonné proudové motory), a tak stále nakupují některé letouny v Rusku a jejich vlastní stroje nepostrádají známky intenzivního reverzního inženýrství, je nutné uznat, že čínský letecký průmysl udělal v posledních třiceti letech obrovský pokrok a zařadil se technologicky hned za ruské, americké a evropské výrobce.
 |
Páteří čínské letecké produkce je dnes série letounů J-10 ze zbrojovky ve městě Čcheng-tu v jihozápadní Číně. Tento typ vznikl v polovině 80. let v konkurenci několika dalších nabízených strojů v rámci „Projektu číslo 10“ a jakkoli se na některých jeho částech podílely technickým dohledem ruské zbrojovky, dá se říci, že jde o první skutečně domácí čínský bojový letoun 4. generace.
První verze pohání známý ruský motor AL-31, v posledních však dochází k výměně za domácí jednotku WS-10. Původní radar s tradiční mechanicky otáčenou anténou potom nahrazuje radar typu AESA, jehož paprsek je již vychylován elektronicky. Stroj má moderní „skleněný“ kokpit s řadou víceúčelových displejů a jeho pilot používá přilbový zaměřovač čínské konstrukce, který má překonávat starší ruské typy z úvodních verzí letounu Su-27. Jeho hlavní výzbrojí jsou čínské protiletadlové rakety, a to včetně moderních PL-10 pro blízký vzdušný boj a PL-15 pro boj za hranicí viditelnosti.
Vývoj J-10 provází také jedna pozoruhodná zajímavost, některé části letounu jsou na první pohled podobné izraelskému projektu „Lavi“ z 80. let a zejména v ruských odborných médiích se dlouhé roky spekuluje o tom, že mezi Čínou a Izraelem došlo k nějaké formě výměny technických informací.
V českých médiích se o J-10 nejvíce hovořilo před časem, když se tyto letouny zúčastnily thajsko-čínských leteckých cvičení Falcon Strike s thajskými letouny JAS 39 Gripen. Číňané v prvních ročnících používali vlastní varianty ruských letounů Su-27 a zejména v boji na velkou vzdálenost dostávali od Thajců s jejich gripeny vysloveně na frak. Vše se změnilo nasazením modernějších letounů J-10 a zejména jejich poslední verze C, která je výrazným rozšířením úvodních variant. Od té doby čínští piloti kralují nad gripeny nejen v boji na krátkou vzdálenost, kde zúročují své silnější motory, ale také na velkou, kde naopak využívají pokročilých radarových technologií a nejmodernějších typů čínských protiletadlových řízených střel.
Druhým čínským letounem, který musíme zmínit, je JF-17 Thunder, v čínských dokumentech označovaný také jako FC-1. Jde o bojový letoun střední kategorie, který je zhruba o polovinu lehčí než J-10 (maximální vzletová hmotnost 13 vs 23 tun) a podobá se tak spíše švédskému JAS 39, než těžším ruským, americkým či evropským typům. Jde o čistě exportní typ, který vznikl ve spolupráci čínské zbrojovky v Čcheng-tu a pákistánského státního leteckého výrobce PAC za jediným účelem - doplnit a v budoucnu nahradit americké letouny F-16 ve výzbroji pákistánského letectva. Pákistán a Čínu pojí pevné politické spojenectví, které je namířeno zejména proti regionálnímu čínskému rivalovi Indii, se kterou Pákistán od svého osamostatnění svedl několik válek.
Letoun JF-17 přitom používá podobnou základní filozofii jako švédský typ Gripen. Má velmi nízkou cenu (v dnešních cenách kolem 800 milionů korun za nový stroj) a přitom je velmi dobře vybaven a vyzbrojen. Nedosahuje takových výkonů jako těžší J-10, ani jako pákistánské F-16, na druhou stranu má po všech stránkách soudobou avioniku a pro řadu zemí třetího světa je jasným řešením v jejich ekonomické situaci (zatím létá v Myanmaru a Nigérii).
Oba čínské typy, výkonný J-10 i exportní JF-17 si berou to nejzajímavější z čínského leteckého průmyslu a dá se říci, že jsou typickým příkladem toho, kam až čínští výrobci v posledních letech došli. Pokud by se Česká republika rozhodovala čistě na základě technických charakteristik, minimálně J-10 v exportní verzi J-10CE by chtě-nechtě musela zvažovat. Autor měl možnost vidět na vlastní oči akrobatický tým čínského letectva s letouny J-10 v roce 2013 na letecké výstavě MAKS v Moskvě a je nutné poznamenat, že minimálně v ohledu základních „tvrdých“ výkonů, rychlosti a obratnosti jde o stroj, který snese srovnání se západními konstrukcemi.
Samozřejmě v případě nákupu techniky tohoto druhu je nutné vzít v potaz nejen základní výkonnostní charakteristiky, ale zejména používanou avioniku, která však spadá k informacím, k nimž se západní analytici často nedostanou v plné šíři. Dále je tu, stejně jako u dříve zmíněných ruských strojů také velmi podstatné politické hledisko. Čína se v posledních letech v mezinárodní politice chová čím dál tím agresivněji (viz chování čínských zástupců během návštěvy čínského prezidenta v Praze nebo dlouhodobě útočné vystupování čínského velvyslance) a je známým faktem, že i svůj vojenský export intenzivně využívá k prosazování vlastních politických zájmů.
Přestože tak čínští výrobci nemají tolik problémů s kvalitou výroby, jako například ruští, protože jsou jejich továrny mnohem lépe financovány, politické neshody by mohly utnout přísun náhradních dílů ze dne na den a v krátkém horizontu celou „čínskou flotilu“ uzemnit. Je zjevné, že čínské letouny u nás létat nebudou.
F-15 naši letci také asi nedostanou
Létat u nás zřejmě nebude ani nejnovější verze legendárního amerického letounu F-15, označená F-15EX Eagle II. Když americké letectvo, námořnictvo a námořní pěchota vybraly typ Lockheed Martin F-35 jako budoucí páteř svých leteckých sil, čekalo se, že nahradí nejen F-16, ale také A-10 nebo kolmo vzlétající harriery. F-15, která se vyrábí už od 70. let, sice nemohla být početně nahrazena F-22, jejíž objednávky byly omezeny po skončení studené války, ale ani s dvoumotorovou legendou se dlouho nepočítalo.
Nebylo proto překvapením, když americké letectvo odmítlo iniciativu společnosti Boeing, která nabídla hluboce modernizovanou variantu F-15SE Silent Eagle, která kromě modernizace avioniky nabízela řadu prvků z letounů 5. generace, například povrch absorbující radarové záření nebo konformní uzavřené pumovnice. Překvapení nastalo až později, když se na scéně objevila méně ambiciózní modernizace F-15X, později přeznačená F-15EX a na ni už americké letectvo pod tlakem politiků kývlo. Hlavní výhodou F-15EX jsou pak mnohem nižší provozní náklady, než jsou ty, které sužují program F-35.
Připomeňme, že v případě F-15 jde o těžký dvoumotorový víceúčelový bojový letoun, který se z původních čistě stíhacích verzí A/B/C/D rozvinul ve verzi E v platformu pro různé typy boje včetně přesného bombardování za jakýchkoli meteorologických podmínek, ve dne i v noci. F-15 má díky svým silným motorům značné výkony jak kinetické (rychlost, stoupavost), tak také hmotnostní. Jde zkrátka o letoun, který je proti současným JAS 39 Gripen v naší výzbroji zcela jinde, pokud jde o výkony. Verze EX pak nese nový radiolokátor a novou avioniku, v kokpitu jí vévodí moderní širokoúhlý displej.
Jakkoli se F-15EX může zdát pro službu v našem letectvu poněkud příliš výkonná, je nutné upozornit, že jde o zhruba stejně výkonný letoun, jako jsou francouzský Dassault Rafale nebo evropský Eurofighter Typhoon, přičemž druhý zmiňovaný už byl součástí tendru před dvaceti lety a bezesporu bude i nyní.
Jedna perlička k F-15 na závěr: Je to velmi málo známo, ale F-15 se de facto zúčastnila tendru už před dvaceti lety. Na mezinárodním leteckém dni CIAF 2000 v Hradci Králové se objevil letoun F-15C, který měl demonstrovat nabídku společnosti Boeing středoevropským letectvům. Polsku, Maďarsku a České republice bylo nabídnuto, aby za relativně nízkou cenu 40 milionů dolarů za kus odkoupily starší letouny F-15A/B, které byly skladovány v arizonské poušti na základně Davis Monthan a aby je spolu s Boeingem modernizovaly novými motory, radiolokátory a další avionikou. Vznikl by tak typ F-15R („remanufactured“ – „přepracovaný“), který by středoevropská letectva mohla nějaký čas používat a později nahradit novými letouny F-15. Ačkoli se v letounu F-15C tehdy svezl jak velitel letectva, tak někteří politici, z této zajímavé nabídky sešlo.
Indické a korejské typy
Indie je známá tím, že pokud jde o vojenskou techniku, úzkostlivě diverzifikuje. A přestože stále nakupuje zejména v Rusku (tanky, letouny, lodě atd.), tu a tam nakoupí také v USA nebo v Evropě, aby podpořila vztahy se zeměmi, které stojí na mezinárodní geopolitické šachovnici na její straně ve velmocenském souboji s regionálním rivalem z Číny. Kromě všech nákupů však Indové také nezapomínají na vlastní vývoj, v oblasti letectví prostřednictvím státem vlastněné společnosti Hindustan Aeronautics Limited (HAL). Ta se již od 80. let snaží vyvinout vlastní lehký bojový letoun, nástupce sovětských MiGů-21, které dlouhé dekády tvořily páteř výzbroje indického letectva.
Výsledkem klopotného domácího vývoje se stal letoun HAL Tejas, který pohání americký motor F404 (F414 ve variantě Mk.2), přičemž jeho maximální vzletová hmotnost je zhruba podobná jako u poslední verze letounu Gripen E. Jeho vnější design a použití deltakřídla dává jasně tušit vliv francouzské společnosti Dassault, která byla přizvána ke spolupráci v úvodních fázích vývoje. Tejas poprvé vzlétl v roce 2001 a zaveden do výzbroje byl v roce 2015. I z toho je patrné, jak pomalu vývoj probíhal. Exportní varianta stojí zhruba tři čtvrtě miliardy korun, tedy tolik jako čínsko-pákistánský JF-17.
Zajímavostí je, že na osmi závěsnících může nést jak západní, izraelskou, tak ruskou výzbroj. Tejas Mk.2, který má vzlétnout v roce 2023 a nahradit ve výzbroji indického letectva letouny Jaguar, Mirage 2000 a MiG-29, jenž má být vybaven AESA radarem Uttam indické konstrukce, silnějším americkým motorem a modularitou, která bude umožňovat snadnější modernizace.
Ani v případě indického letounu však nemůžeme čekat, že by se objevil na českém nebi. S Indií sice máme bezproblémové vztahy, ale indičtí výrobci mají dost potíží sami se sebou, vývoj některých technologií se zpožďuje a jakkoli má být výsledný produkt teoreticky konkurenceschopný jak kvalitou, tak cenou, exportní zákazník zřejmě nebude ochoten prominout výrobcům taková zdržení jako domácí zadavatel. Indie má sice stále ambici být v bojových letounech soběstačná, reálně je ale, zejména organizačně, roky za nejbližší konkurencí a tento stav samozřejmě ještě nějaký čas potrvá.
Posledním letounem, který se na našem nebi s největší pravděpodobností jako náhrada letounů Gripen neobjeví, je pokročilý jihokorejský bojový letoun KF-21. Stroji, který nesl donedávna prototypové označení KF-X, jsme se na Technet.cz věnovali již dříve, proto o něm jen krátce.
Výrobek širokého konsorcia jihokorejského průmyslu si za pomoci americké společnosti Lockheed Martin klade za cíl využít podobných technologií, které jsou implementovány v letounu F-35, ale vyvinout přitom stroj s menší cenou a nižšími provozními náklady. Původně se počítalo s tím, že letoun převezme z F-35 mnohem více, v roce 2014 však americká vláda zablokovala transfer některých technologií, včetně AESA radaru infračerveného čidla, řady dalších sledovacích zařízení a moderní rádiové rušičky, které tak jihokorejský průmysl musel vyvinout sám.
Přesto je odborníky z jihokorejských univerzit odhadováno, že KF-21 bude mít o 50 % větší bojový dolet než letoun F-16, o třetinu delší životnost draku, lepší radar a ostatní avioniku a modernější datalink.
Letoun je vyroben při širokém použití kompozitů jako kombinovaná stealth konstrukce, která má v první verzi ještě omezení v podobě polozapuštěných zbraní, výsledný produkt však bude mít plně uzavíratelné stealth pumovnice. Pohánět jej budou dva motory, a to bude navenek jedním z mála výrazných rozpoznávacích znaků proti americkému F-35. Výzbroj se skládá z kombinace amerických a evropských zbraní, včetně výkonných protiletadlových střel IRIS-T a Meteor.
Přestože se obtížně zjistitelný letoun 4,5 (a v dalších verzích 5. generace) KF-21 zdá být velmi lákavou alternativou k typům, jejichž účast v tendru se očekává, a také s Koreou máme výborné vztahy, vzdálenost výrobce a dodavatele náhradních dílů se zdá být na obtíž, stejně jako ne zcela dokončený vývoj nyní, v době, kdy se o budoucnosti našeho letectva rozhoduje. Vzhledem ke kvalitě projektu a tomu, jak pečlivě se postupuje při výrobě, se však dá očekávat, že KF-21 bude nakonec exportním trhákem, a to nejen v Indonésii, která se na celém projektu podílí.
Ve výběru se objeví osvědčené západní stroje
V odborné veřejnosti panuje shoda na tom, že letouny Gripen splnily poslání tranzitního typu mezi sovětskou a západní technikou. A přestože mají stále modernizační potenciál, stáří konstrukce a dlouhodobě nižší výkony oproti nejbližší konkurenci pomalu nutí provozovatele tohoto typu přemýšlet o náhradě. Mezinárodní cvičení thajských pilotů s čínskými, které jsme zmiňovali na začátku článku a ve kterých již letouny Gripen výrazně ztrácejí, dokládají, že takové úvahy jsou správné.
Podle dat Světové banky měla Česká republika v roce 2000, kdy probíhal poslední tendr na nové letouny pro české letectvo, hrubý domácí produkt na obyvatele, přepočtený na paritu kupní síly, ve výši 16 242 dolarů. V roce 2019 už to však bylo 44 286 dolarů. Je tak zřejmé, i s přihlédnutím k důsledkům koronavirové krize, že v naších podmínkách již není nutné hledat ta nejlacinější řešení za každou cenu. Letectvo bude hledat stroj dostatečně moderní a výkonný, který bude schopné udržet v provozu po několik dalších desetiletí, se kterým bude schopné cvičit a snad i účastnit se mezinárodních misí.
Patrně to nebude žádný z ruských typů, MiG-35, Su-30, Su-35S ani první ruský „stealth“ Su-57, stejně tak nelze předpokládat, že by se byť jen uvažovalo o letounech z Číny, ať už o J-10, JF-17 nebo jednom z pokusů o čínský „stealth“ J-20 či J-31. Jakkoli je tato možnost politicky možná, s tradiční červenomodrobílou kokardou českého letectva neuvidíme ani americký letoun F-15EX, indický HAL Tejas nebo korejský KF-21.
Vybírat se tak zřejmě bude konvenčně z typů F-16 , F/A-18, Eurofighter Typhoon, Gripen E, Dassault Rafale nebo F-35.
Stíhačkami JAS 39 Gripen se česká armáda nechlubí jen na přehlídkách. Hlídaly také například vzdušný prostor Estonska:
20. prosince 2019 |
