Původně to byly obyčejné dvounápravové vagóny s primitivním přístupem do horního podlaží a velmi stísněným prostorem. Ve 30. letech 20. století se však objevily ve Francii a v Německu „patráky“ moderní konstrukce. Ty už připomínají současné vozy. Před 90 lety odstartovalo jejich úspěšné tažení železničním světem, které nabralo na rychlosti v posledních čtyřech dekádách.
Úspěch patrových vozů souvisí s úspěchem železnice. Rostoucí počet cestujících potřebuje větší kapacitu vlaků. Té lze dosáhnout třemi hlavními způsoby. Vlaky mohou jezdit častěji v kratších intervalech, ale takové zkracování má své hranice. Na většině tratí je totiž nutné sladit jízdní řády rychlých expresů, těžkých nákladních vlaků a zastávkových osobáků.
Další možností je přidat více vozů a soupravy prodloužit, ale to je často spojeno s drahou úpravou stanic a zastávek. Musí se třeba prodloužit koleje a nástupiště, jenže to v zahuštěném městském prostoru někdy nejde nebo je to enormně náročné a drahé. Ve většině velkých měst funguje železnice také jako podzemní dráha a prodlužovat nástupiště v takovém případě není vůbec jednoduché. Třetí možností je nasadit vlak o dvou podlažích.
Ten má i další výhody. Vedle vyšší kapacity na stejnou délku soupravy má menší hmotnost na jedno sedadlo, díky tomu je také menší spotřeba energie na přepravu jednoho člověka a jeho provoz je celkově hospodárnější.
Patrové soupravy mají i své nevýhody. Mezi ně patří například delší doba nástupu a výstupu cestujících kvůli velké kapacitě vozu, v jehož útrobách se musí lidé pohybovat po schodišti. Proto se příměstské vlaky vybavují velmi širokými dveřmi, někdy až kolem dvou metrů, které umožňují nastupovat najednou až třem cestujícím vedle sebe.
Patrové soupravy v současnosti nedominují jen frekventované příměstské dopravě. Prosadily se v rychlících jako spoje Intercity a dokonce má své velkokapacitní patrové „Jumbo Jety“ i vysokorychlostní železnice.
V současnosti používá patrové vozy většina železnic v Evropě, dráhy v severní i jižní Americe, v Asii nebo v Austrálii. Jedná se o desítky typů vozidel v mnoha provedeních, která se liší počtem vozů, komfortem, maximální rychlostí a mnoha dalšími prvky ve své konstrukci i vybavení. Naše galerie může představit jen zlomek z vývoje a techniky patrových vozů.
Doložit to můžeme na malých zemích, jako jsou Lucembursko nebo Švýcarsko. V Lucembursku používají hned tři různé typy patrových vlaků a Švýcaři jich provozují nejméně pět, a to se bavíme pouze o základních typech. Na druhou stranu se řada úspěšných typů prosadila v různých úpravách ve více zemích, a tak lze cestovat patrovými vozy Twindexx společnosti Bombardier nejen v Německu, ale také třeba v Dánsku a Izraeli, nebo ve vlaku KISS švýcarské společnosti Stadler Rail daleko na východě v Moskvě, stejně jako ve Švýcarsku nebo ve Skandinávii.
