Hřištěm závodu je celý kontinent, kde se závod koná. Zapovězené je přistání do moře a vstoupení do vzdušného prostoru Běloruska, Kaliningradu, Ukrajiny, Turecka a Kosova.
Kam Pohár Gordona Bennetta zařadit, to vysvětluje letecký novinář Vladimír Lacina: „Tato soutěž se v žádném případě nedá srovnávat s běžným rekreačním, ale ani sportovním létáním. Myslím, že velká většina pilotů si vůbec nedokáže představit, co by pro ně znamenal let v této soutěži. Protože vymyslet strategii letu na jeden až tři dny dopředu při neznalosti a proměnlivosti budoucí meteorologické situace, je velice, velice obtížná disciplína. Jediné k čemu bych to dokázal přirovnat je závod plachetnic okolo světa.“
Jeho slova doplňuje balonář Jan Smrčka, který se Poháru dvakrát zúčastnil: „Je to nejvíc, co jsem v životě jako balonář zažil. Je to jako olympiáda. Víc je už jen letět přes Atlantik.“
Podle Jana Smrčky k úspěchu v soutěži rozhodně nestačí jen předepsaný nálet hodin. „Pilot musí trénovat a mít dobrý a sehraný tým,“ říká. „to hlavní je v hlavě: zdravé sebevědomí, jistota a know-how,“ dodává.
Velmi důležitým členem týmu je meteorolog, který dokáže vyhodnotit vývoj počasí nad kontinentem a nabídnout pilotům strategie letu tak, aby doletěli co nejdál od místa startu.
Znalost počasí je klíčová
„Meteorolog by měl vymyslet (za konzultace s pilotem) základní strategii letu v průběhu celé doby soutěže, během letu pak upřesňovat podle vývoje aktuální meteosituace. Pilot by měl dodržovat základní strategii, kterou na začátku zkonzultoval (výšku letu, eventuálně manévry a jemné dolaďování trasy). Během letu při aktualizaci meteosituace (a později také při finálním přiblížení k přistání) odhadnout svoji schopnost a odvahu provést příslušné manévry s balonem,“ vysvětluje Lacina.
„Znalost počasí – meteorologie dělá pilota dobrým. Dobré info od meteorologa jej dělá skvělým. Je to týmová práce. Ale pouze pilot ty informace vyhodnotí a jen mistři přidají cit a zkušenost,“ dodává Smrčka.
Sůl do písku
Meteorologická předpověď, GPS a rychlý doprovod po zemi je nejspíš to jediné, čím se závod změnil od svých počátků na začátku 20. století. Jinak vše zůstalo stejné. Nosný plyn je vodík (v USA je to hélium) a balast je písek. V případě tohoto závodu si posádky do písku přimíchávají i sůl, aby jim ve velkých výškách nezmrzl na kámen. Každá odsypaná hrst písku hraje při letu roli.
Let na Poháru Gordona Bennetta je často vyvrcholením mnoha let tréninku a příprav. Piloti jsou navíc celý den před závodem zaměstnáni dřinou při plnění balonu vodíkem a vybavování koše. Pak přijde start. Co zažívá v takových chvílích Jan Smrčka?
„Já nic. Snažím se plně koncentrovat. Přepnu do takového divného skoro počítačového módu. Každé emoce, myšlenky vedle berou soustředění a koncentraci. Musím vnímat každou změnu a vycítit to, co mi přístroje neřeknou. I když jsem byl v tom ‚počítačovém módu’, na harddisku je každá sekunda letu a mohu se k tomu kdykoli vrátit.“
Rádce na zemi
Před startem se mi, přímo na startovní louce, podařilo udělat rychlý rozhovor s Tomášem Horou. Bývalý reprezentant Německa a mnohonásobný účastník Poháru dnes vymýšlí strategie pro týmy. Patří mezi ty, kteří o tomto náročném podniku vědí opravdu hodně, a hodně zde zažil i na vlastní kůži. Tomáš Hora byl dokonce jednou nucen přistát v bouřce do vln Severního moře a čekat na záchranu.
V jaké funkci jste zde letos?
Já vedu poradní tým pro tři země. Pro Rakousko, pro Německo a pro USA. Poslední dva dny jsem jim ukazoval předpověď počasí, různé modely, různé strategie. Ty strategie si pak rozhodnou piloti sami, ale když se odstartuje, tak jsem já ten, kdo jim dává tipy, co musejí dělat, aby odletěli tu strategii, kterou si zvolili. Nebo jim říct, že tahle strategie nevychází a přejdeme jdeme na strategii B.
Proč se odkládal start?
Start se odkládal, protože tu včera prošla taková lehčí fronta. Nebylo jasné, jestli tady budou bouřky nebo ne a mít vodíkové balony postavené, když je možnost bouřek, to jsme nechtěli. Balony je potřeba postavit asi šest hodin před startem. Bouřka nakonec nepřišla, ale blýskalo se jen dvacet kilometrů odsud, takže to bylo správné rozhodnutí.
Nepřišel ten odklad startu i kvůli směru větru? Zdálo se mi, že včera foukal vítr směrem na Bělorusko (pořadatelem zakázaná zóna pozn. red.).
Ne, kvůli směru větru to nebylo. Bylo by se bývalo dalo dostat do Lotyšska, a to by byl dost hezký let.
Jak ta situace, co se větru týče, vypadá dnes? Jaké si myslíte, že budou týmové strategie?
Jsou vice méně tři strategie. Zaprvé: jít rychle nahoru ale letět na hranice mezi Polskem a Ukrajinou. Někde kolem Lublinu. Druhá strategie je, trochu si tady počkat. A tím myslím tak den, a pak zkusit letět na západ. To je ale trochu problematické, protože ze západu přijde tlaková níže, také s bouřkami a špatným počasím. Ale když to proletíš, tak to tady vyhraješ. Ale je veliká pravděpodobnost, že to počasí tě donutí přistát. A zatřetí: někdo se bude pokoušet letět na sever a zkusit se dostat do Dánska. Takový vítr ale předpovídá jeden ze čtyřech modelů.
Vyhrává tento závod meteorolog a nebo pilot?
Vždycky vyhrává pilot. Protože meteorolog nikdy nemá tu zodpovědnost. Pilot je zodpovědný za to, do jak velkého rizika půjde. Já jen podávám informace. Ale rozhodnutí dělá pilot.
Vývoji závodu a strategiím týmů se budeme nadále věnovat. Aktuální situaci lze sledovat na tomto odkazu.