Být na startu Godona Bennetta je zážitkem nejen proto, že vidět pohromadě tolik plynových (vodíkových) balónů je naprosto výjimečné. Atmosféra je zvláštní i proto, že je prosycena zvláštním pocitem starodávného hrdinství, kdy dobrodruzi odcházeli do neznáma a hrozilo jim reálné nebezpečí. Tady stoupají do tmy noční oblohy balony a hraje jim k tomu národní hymna. V případě Poláků a navíc v polském Toruni se diváci k hymně přidali zpěvem jako jeden muž.
Ten pocit, když jsem jako kopilot v posádce s hlavním pilotem Janem Smrčkou takto stoupal na startu v roce 2017 ve švýcarském Fribourgu, se nedá zapomenout a jde jen těžce popsat. Proto si dovedu představit napětí, s jakým Poláci letos, když se k nim Pohár po osmdesáti pěti letech vrátil, sledovali svá želízka v ohni.
Pohár Gordona BennettaJde o nejstarší letecký závod na světě. První ročník startoval z Paříže v roce 1906 a měl zpropagovat balónové létání a letecký sport obecně. Létá se s plynovými balony, které jsou plněny v Evropě zpravidla vodíkem v USA héliem. Vyhrává tým, který uletí nejdelší vzdálenost od místa startu (měřeno ne délkou letu, ale přímou vzdáleností). Hřištěm je celý kontinent, kde se Pohár koná. Posádky vymýšlí ve spolupráci s meteorologickým týmem nejvhodnější strategii. Klíčem je odhadnout vývoj počasí v několik příštích dnech na území celého kontinentu. Pokud zvítězí tým jedné země třikrát za sebou, pohár v zemi zůstává a vyhlašuje se nový pohár. Do té doby je trofej putovní. Česká republika se závodu zúčastnila pouze v letech 2017 a 2018 posádkou Jan Smrčka – hlavní pilot a Aleš Vašíček kopilot. Bližší informace k historii závodu jsme uvedli v tomto článku. |
V minulém článku jsme závod opouštěli v okamžiku, kdy posádka Poláků POL-2 (pilot Krzysztof Zapart a kopilot Adam Ginalski) s velkým náskokem vedla. Během noci však znenadání přistála. V této souvislosti jsme spekulovali nad tím, že jim zřejmě došel písek a nemají tedy dostatek nutné zásoby balastu pro přistávací manévr. Železná zásoba písku je předepsaná pro případné zpomalení klesání nebo potřebu znovu nastoupat.
Průběh letošního závodu lze vidět na této interaktivní mapě.
Piloti to po přistání vysvětlili na svém facebookovém profilu. Nikdo netušil, o jaké drama uprostřed noci vlastně šlo: „Když jsme se dostali na tři a půl tisíce metrů, oblékli jsme si zimní oblečení. Teplota se pohybovala kolem nula stupňů Celsia. Pak jsme uslyšeli jemné zasyčení. Balón ztrácel ve vysoké nadmořské výšce plyn, což se nám ještě nestalo. Rozhodli jsme se, že bezpečnost, zejména lidí pod námi, je nejdůležitější. Jakýkoli kontakt se zastavěnou oblastí by mohl vést k výbuchu. Rychlé rozhodnutí: přistáváme okamžitě na první možné louce daleko od lidí a domů. Přistáli jsme na svahu nádherné hory rychlostí čtyřicet až čtyřicet pět kilometrů v hodině – s velkými rotory. Bylo to opravdu ostré, jak se na tygry sluší. Po přistání jsme měli patnáct pytlů písku a asi padesát kilogramů dalšího balastu,“ popisují třetí noc závodu polští vzduchoplavci.
Jde o pozoruhodné líčení noční můry létání s plynovým balonem. Porucha ventilu ve vrchlíku balonu (možná v důsledku zamrznutí) může samozřejmě vést k nekontrolovatelnému úniku nosného plynu a pádu. Vodík je navíc nejnebezpečnější při určitém namísení s kyslíkem. Stačil by pak třeba výboj statické elektřiny a bleskové zahoření je na světě.
Velmi cenné je ale také svědectví Poláků, popisující první noci a dny závodu, kdy se většina startovního pole rozhodla vyčkávat nedaleko místa startu:„Prvních asi tucet hodin jsme strávili u Wąbrzeźna, od nynějška na našem oblíbeném místě v Polsku. První celou noc jsme letěli v dešti, další den v mlze a mracích. Na konci dne jsme bojovali s letištěm a jejich přístupovým koridorem. Pak jsme letěli dál a opět čekali na rychlý vítr v jihozápadním směru,“ líčí posádka Krzysztof Zapart a Adam Ginalski.
Po jejich přistání se vedení ujali Francouzi, posádka FRA-1, pilot Hervé Moine – syn a kopilot Hervé André Moine – otec.
Zde bylo emotivní zejména to, že v tomto případě letěl pilot poprvé Gordona Bennetta s otcem, který mu do té doby jezdil na Poháru pozemní doprovod, a navíc závod s výrazným náskokem vedli nad územím rodné Francie. Jenže posádka FRA-1 přistála na konci třetího dne závodu.
O prvenství tak začaly bojovat posádky Francie FRA-2 a Švýcarska SUI-2, hlavní pilot Kurt Frieden a kopilot Pascal Witprächtiger. Se svítáním ale Francouzi, pilot Eric Décellières a kopilot Benoit Havret, ohlásili bezpečné přistání. Bylo tedy jen otázkou, jak dlouho vydrží ještě letět Švýcaři.
Za těch pár let, kdy každoročně sleduji Pohár Gordona Bennetta a občas se třeba i během noci online dívám na průběh závodu, jsem pochopil jednu věc. Do poslední chvíle není rozhodnuto. V roce 2019 zastavilo závodníky až pobřeží Černého moře a o prvenství rozhodovaly téměř metry. Přitom byli závodníci rozeseti po celé Evropě.
Tehdy nakonec zvítězili Švýcaři (tým SUI-1, pilot Laurent Tièche a kopilot Nicolas Sciboz). Když po 1 774,76 km přistáli v Rumunsku, strávili v koši balonu 82 hodin a 3 minuty. V roce 2020 se Pohár kvůli koronaviru neletěl.
Letošním vítězem poháru Gordona Bennetta se stal opět švýcarský tým. A to SUI-2, Kurt Frieden a Pascal Witprachtiger, kteří vzdušnou čarou z výchozího bodu dosáhli konečné vzdálenosti 1559,68 km. Dokázali zůstat ve vzduchu 3 dny, 13 hodin 9 minut a 30 sekund. Na druhém místě se umístili Eric Decellieres a Benoit Havret (tým FRA-2) s 1 556,09 km, na třetím místě Herve Moine a Herve Andre Moine (tým FRA-1) s 1 301,90 km.