Tálibán ukořistil český „ďáblův kočár“ i letadla, o nichž česká armáda jen sní

Česká republika dodala v průběhu let afghánské armádě tisíce tun munice, dělostřeleckou techniku, a dokonce bitevní vrtulníky. To vše dnes patrně používá Tálibán.

Poté, co západní spojenci v souladu s předchozími politickými proklamacemi oznámili stažení z Afghánistánu, došlo k rychlému zhroucení zkorumpovaného afghánského režimu a Tálibán napochodoval zpět na kdysi ztracená území. Objektivnější analytici poznamenali, že kdyby NATO z Afghánistánu neodešlo, Tálibán by byl navždy odkázán na partyzánskou válku v horách. 

Zároveň upozornili, že postup Tálibánu není ani tak posunem fronty, jak ji chápeme na Západě, ale spíš jen smísením příznivců Tálibánu, kteří se ke svým názorům dřív veřejně nehlásili, se zbytkem obyvatelstva. Na Západě se však začala intenzivně přetřásat otázka výzbroje, kterou spojenci v zemi zanechali.

Válka v Afghánistánu

Poslední afghánská válka začala ofenzívou spojeneckých sil pouhé tři týdny po teroristických útocích na Světové obchodní centrum z 11. září 2001. Nejdřív masivními leteckými údery, následovaly výsadky speciálních jednotek a později regulérní pozemní invaze, která donutila Tálibán vzdát se tzv. Severní koalici a opustit vládní pozice.

Islamisté po prvotním šoku z rychlé porážky přešli na partyzánskou, guerillovou formu boje, o čemž se mohli přesvědčit také naši vojáci, a postupně získali území zejména v hornatých oblastech. Nová americká administrativa, jejíž voliči měli dost nekonečné války, ve které Američané udržovali za obrovských finančních nákladů stabilní frontu, se rozhodla učinit dalším nákladům tímto směrem přítrž.

Čím „přispěli“ Češi?

V roce 2004 darovala Česká republika novému afghánskému režimu téměř šest tisíc tun munice, od nábojů pro pěchotní zbraně po těžší výzbroj, a později další tisíce tun. Do Afghánistánu se dostaly také osvědčené kanónové houfnice D-30 ráže 122 milimetrů, klasická, velmi populární a velmi účinná zbraň pro nepřímou palbu.

Houfnice D-30 ráže 122 mm

Největší dar pak přišel v roce 2007, kdy Česká republika věnovala afghánské armádě šest vrtulníků Mi-17, které u nás údajně neměly využití, a s nimi další šestici těžce vyzbrojených bitevních vrtulníků Mi-24.

Bitevní vrtulník Mi-24 českého letectva

Mi-24

První sovětský vrtulník pro přímou palebnou podporu nesl označení Mi-24A a sovětská armáda jej využívala od roku 1972. Měl u nás málo známou hranatou kabinu posádky, která se výrazně lišila od pozdějších typických „bublinových“ překrytů a na první pohled připomínala transportní vrtulníky řady Mi-8, ze kterých Mi-24 vzešel. Modernizovaná verze Mi-24V dostala kulaté překryty kabin, které známe z naší armády, a také novou hlavňovou a raketovou výzbroj. 

Šlo o dálkově ovládanou otočnou střeleckou věž typu USPU-24 s jedním pohyblivým 12,7mm čtyřhlavňovým rotačním kulometem typu JakB-12,7 a protitankový raketový komplet typu 9K113 Šturm-V (AT-6 Spiral). Se zmíněným raketovým kompletem, který využíval nadzvukové střely typu 9M114 Kokon s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení (SACLOS), sice vrtulník typu Mi-24 (Hind) počítal již od počátku, jeho začlenění do zbraňového systému modelu Mi-24A (Hind A) nicméně zabránily průtahy ve vývoji. 

Ty se přenesly i na typ Mi-24V, proto byl vyvinutý ještě další „mezityp“ Mi-24D, který využíval nový rotační kulomet a uspořádání kabiny, ale původní protitankové řízené střely. Československá armáda obdržela první kusy typu Mi-24D v roce 1978, od roku 1985 je pak doplnily verze Mi-24V, které po několika modernizacích používá dodnes. 

Na rozdíl od mnoha jiných armád v našem regionu (Polsko, Maďarsko, Rusko) je už naše armáda nehodlá dále modernizovat a vymění je za novou techniku.

Slavné „ďáblovy kočáry“ ze sovětsko-afghánské války z osmdesátých let, afghánská armáda intenzivně využívala a dá se předpokládat, že minimálně několik z nich skutečně padlo do rukou Tálibánu. Zda je bude naše vláda požadovat zpět, když se Tálibán snaží se Západem navázat standardní diplomatické styky, je otázkou.

Vrtulníky a vozidla

Je to ani ne měsíc, co afghánské ministerstvo obrany zveřejnilo na sociálních sítích snímky sedmi nových vrtulníků, které byly dodány z USA. Ještě o několik dní později americký ministr obrany v rozhovoru s novináři upozornil, že jde o známku podpory afghánské vlády, která jen tak neskončí.

Od roku 2001 poskytly jen Spojené státy afghánské armádě a policii výcvik a výzbroj v hodnotě 83 miliard dolarů (1,8 bilionu korun v dnešních cenách). Šlo mimo jiné téměř o 80 000 vozidel, nejvíc bylo tzv. „utility“ techniky, tedy pickupů podobného typu, který nedávno nakoupila Armáda České republiky. Přes 22 000 bylo však také těžších 4x4 vozidel Humwee, a to ve všech myslitelných variantách, od typu táhnoucího těžší zbraně přes transportéry vojáků až po ambulance.

Do Afghánistánu bylo dodáno také přes 9 000 nákladních vozidel MTV international, klasických amerických vojenských „pětitunek“. Tisíc bylo také vyprošťovacích vozidel a další tisícovka vozidel kategorie „MRAP“ se zvýšenou ochranou proti výbuchům min. K tomu je nutné připočíst také téměř na dvě stovky pásových obrněných vozidel na podvozku transportéru M113.

Jen mezi lety 2006 a 2017 dodaly spojenecké síly Afgháncům 110 transportních vrtulníků, nejčastěji řady Mi-8/Mi-17 a lehkých MD-530, které se proslavily při bojích amerických jednotek v Somálsku (viz film Černý jestřáb sestřelen). Dále Afghánci obdrželi 60 transportních letounů různých typů, včetně C-130, o kterých naše armáda už roky jen uvažuje, a dále na dvě desítky lehkých bitevních letounů A-29 Super Tucano. 

Všechna tato technika, pokud nebyla zničena nebo s ní její osádky neutekly do okolních zemí (což je jev zcela výjimečný), padla do rukou Tálibánu. „Nemáme samozřejmě úplný obraz o tom, kam zmizel veškerý vojenský materiál, velké množství se ho však určitě dostalo do rukou Tálibánu,“ řekl před pár dny poradce Bílého domu pro národní bezpečnost Jake Sullivan.

Co nejvíc pálí Američany?

Američany přitom nejvíc pálí průzkumné letouny PC-12, napěchované nejmodernější elektronikou, která by se mohla dostat do Ruska nebo Číny. V USA je už od roku 2018 známá kauza, při které afghánská armáda „ztratila“ dodané drony za 174 milionů dolarů.

Dlouhé roky bylo dobrou taktikou spojeneckých jednotek nutit Tálibánce k boji v noci. Do budoucna už to pro nikoho dalšího tak výhodné nebude. Kromě statisíců samopalů různých proveniencí, pistolí, granátometů, lehkých i těžkých kulometů a protitankových systémů, se totiž do výzbroje Tálibánu dostalo také patrně přes šestnáct tisíc pěchotních systémů pro noční vidění a přes sto padesát tisíc vysílaček všeho druhu.