Mezi nejznámější železnice světa patří švýcarská Jungfraubahn, která obsahuje i nejvýše položenou evropskou železniční stanici Jungfraujoch. Větší část této ozubnicové železnice je skryta v tunelu proraženém v horském skalním masivu. Zajímavé dílo lidského umu se nám představí v celé své kráse prostřednictvím řady fotografií i jiných grafických vyobrazení.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Comet Photo AG (Zürich) / Com_C26-010-034-001-002 / CC BY-SA 4.0
Vedle fotografií relativně čerstvých jsou v galerii zařazeny i pohledy z let sedmdesátých, ale i obrázky z vyloženě raného období elektrifikované úzkorozchodné ozubnicové železnice Jungfraubahn.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / PK_015057 / Public Domain Mark
Rozchod železnice Jungfraubahn je 1000 mm. Má třífázovou trakční soustavu s dvěma trolejemi. Nahoře je jedna fáze, druhá pěkně vedle ní. A tu třetí zastupuje uzemněná kolej.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Comet Photo AG (Zürich) / Com_C26-010-034-001-006 / CC BY-SA 4.0
Otcem železnice je švýcarský podnikatel a technický nadšenec drážního zaměření Adolf Guyer-Zeller, který se však dokončení svého díla nedožil, neboť v roce 1899 podlehl infarktu myokardu. Dráha se začala stavět v roce 1896 a v celé své délce až do stanice Jungfraujoch byla zprovozněna v roce 1912, mezitím byla uváděna do provozu po etapách, jak se postupně dokončovaly úseky k jednotlivým stanicím či zastávkám. Relativně dlouhá doba výstavby šla na vrub především prokousávání se horským skalním masivem.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Ans_04396 / Public Domain Mark
Jungfraubahn má koncové stanice Kleine Scheidegg a Jungfraujoch. Mezi nimi se nachází další tři stanice (původně čtyři, ale ta s názvem Rotstock byla už v roce 1903 zrušena) a jedna stanice technická/služební (běžným cestujícím pro překročení obálky vlaku zapovězená). Z celkové délky 9,34 km vede přibližně 80 % tratě tunely. Stanice Jungfraujoch, situovaná ve stejnojmenném horském sedle mezi horami Mönch a Jungfrau, je s nadmořskou výškou 3 454 m nejvýše položenou železniční stanicí v Evropě. Podle původních plánů měla Jungfraubahn pokračovat až několik desítek metrů pod vrchol Jungfrau, ale při realizaci se na tento poslední úsek rezignovalo. (Zjednodušený obrázek z roku 1904 se přesně s realitou nekryje, též uvedené číselné údaje nemusejí odpovídat skutečnosti.)
Autor: upravený obrázek z vícesvazkového díla
Jungfraubahn bylo možné výhodně natáhnout až ze stanice Kleine Scheidegg (2 061 m n.m.) díky tomu, že zde již několik let stála stanice ozubnicové železnice Wengernalpbahn. Na obrázku je kolejiště Wengernalpbahn z našeho pohledu před nádražní budovou, na druhé straně je kolejiště Jungfraubahn. Protože Kleine Scheidegg je pro Jungfraubahn hlavní výchozí stanicí, nejníže položenou, má zde tato železnice i depa (staré depo vidíme vpravo, později bylo postaveno ještě jedno). Naopak pro Wengernalpbahn je Kleine Scheidegg stanicí nejvýše položenou, z jednoho směru (zprava) sem míří trať z Lauterbrunnenu, z druhého směru (zleva) z Grindelwaldu. Za pozornost stojí, že na Wengernalpbahn byl původně parní provoz, až v roce 1912 byla dokončena elektrifikace celé tratě (napájecí soustava je stejnosměrná 1,5 kV).
Autor: výřez z obrázku z vícesvazkového díla
Stanice Kleine Scheidegg, odkud vede Jungfraubahn ještě výše do hor. Vodní plocha v pravém dolním rohu je Fallbodensee (2 150 m n.m.) a kvůli vodní čerpací stanici Fallboden, která je z tohoto pohledu skryta za skálou, zde má železnice služební zastávku, pokud je potřeba tam něco dopravit. Vnímavý pozorovatel si zajisté odvodil, že vlaky zbarvené do červena patří trati Jungfraubahn a vlaky zbarvené do žluta a zelena patří trati Wengernalpbahn.
Autor: Klaus Nahr, CC BY-SA 2.0
Mezi Fallboden a stanicí Eigergletscher je i uměle vytvořené zakrytí tratě v délce 250 metrů, které přímo navazuje na malý 80metrový klasický tunel.
Autor: James Petts, CC BY-SA 2.0
Stanice Eigergletscher (pohled zdola) leží ve výšce 2 329 m n.m. a do provozu byla uvedena v roce 1898, čímž byl zprovozněn první úsek Jungfraubahn. Tehdy to tam vypadalo samozřejmě jinak, krásný pohled na tuto stanici v její původní podobě ukazuje druhý obrázek v galerii. Na trati začala komerční doprava již v průběhu její výstavby a to poskytovalo stavbě částečné finanční krytí.
Autor: Armin Kübelbeck, CC BY-SA 3.0
Stanice Eigergletscher (pohled shora) leží na druhém kilometru tratě.
Autor: Armin Kübelbeck, CC BY-SA 3.0
Hned za stanicí Eigergletscher, krátce poté, co Jungfraubahn překoná dva kilometry své délky, vstupuje tato trať do tunelu, ze kterého se již nevynoří. V tomto relativně dlouhém tunelu stojí přibližně 7,3 kilometru od jeho ústí stanice Jungfraujoch, kde trať Jungfraubahn končí.
Autor: Andrew Abbott, public domain
Před Jungfraujoch jsou na trati ještě dvě tunelové stanice s výhledy přes panoramatická okna. První touto tunelovou stanicí je Eigerwand, jejíž výhledová partie je zvenčí zachycena na snímku, druhou podobnou stanicí je Eismeer.
Autor: Whgler, CC BY-SA 3.0
Stanice Eigerwand (2 320 m n.m., stojí přibližně o 10 metrů níže než předchozí Eigergletscher) byla zprovozněna v červnu 1903. Nachází se ve vzdálenosti 4,3 kilometru od začátku tratě v Kleine Scheidegg, konkrétně v hoře Eiger, výhledová partie je směrována na severozápad, což je dáno pozicí stanice v hoře. Potom se dráha stáčí, prochází napříč masivem hory a z následující stanice Eismeer je potom výhled směrem jihovýchodním.
Autor: Patrick Nouhailler's, CC BY-SA 3.0
Stanice Eismeer (3 160 m n.m.) byla zprovozněna v červenci 1905. Vidíme, že prokousávání tunelu chvíli trvalo, mezi stanicemi Eismeer a Eigerwand vede trať v délce 1,4 kilometru a časová diference mezi zprovozněním jmenovaných stanic dosáhla dvou let. Samozřejmě se nerazil pouze tunel, ale i relativně velké prostory stanic a také se pokládala trať atd.
Autor: Maksym Kozlenko, CC BY-SA 4.0
Výhledové prostory s panoramatickými okny ve stanici Eismeer
Autor: Klaus Nahr, CC BY-SA 2.0
Jungfraubahn je nejvýše položenou evropskou železnicí a Jungfraujoch je nejvýše položenou evropskou železniční stanicí. Nalezneme zde restauraci, ale i místa pohledově zajímavá a turisté se sem po železnici jenom hrnou. Ze stanice se lze výtahem dostat na observatoř Sphinx. Stanice Jungfraujoch (3 454 m n.m.) byla dokončena v létě 1912, čímž se završila výstavba celé tratě Jungfraubahn.
Autor: Maksym Kozlenko, CC BY-SA 4.0
Vlevo vidíme železniční stanici Jungfraujoch (resp. výstup z tunelové stanice do volného terénu), vpravo je nový Berghaus (starý shořel) a nahoře observatoř Sphinx, která stojí na stejnojmenném vrcholku - nejvyšším místě horského sedla Jungfraujoch.
Autor: Marie-Lan Nguyen, CC BY 4.0
Projeďme si Jungfraubahn ještě jednou, tentokrát na pohledech o dekády starších a kolikrát i zajímavějších.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / PK_007916 / Public Domain Mark
Ze stavebních objektů v Kleine Scheidegg nás na první pohled zaujmou spíše hotely, než při zemi se krčící nádraží.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Fel_004641-RE / Public Domain Mark
Stanice Eigergletscher, romantiku místa podtrhuje nejen starý vláček, ale i sušící se textilie na šňůrách pod stanicí.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Fel_007711-RE / Public Domain Mark
Stanice Eigerwand. V rámci tunelových stanic byly ve skále vytesány další prostory pro související provozy, jako například pro účely restaurační.
Autor: SBB Historic, public domain
Nejvýše položená evropská železniční stanice Jungfraujoch
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Dia_280-032 / CC BY-SA 4.0
V roce 1924 byl na Jungfraujoch otevřen Berghaus, známý také jako Dům nad mraky. Z pohledu turismu byla nejcennější částí Berghausu ta hotelová. Směr na Berghaus ukazovala vystupujícím z vlaku staniční tabule. Zabloudit ale snad nikdo nemohl, jen trouba by se vydal tunelem po kolejích dolů.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Ans_04395 / Public Domain Mark
Restaurace v Berghausu překvapila svou rozlehlostí.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Fel_007216-RE / Public Domain Mark
Původní Berghaus (viz foto) zničil v roce 1972 zuřivý požár, naštěstí beze ztrát na životech. Od roku 1987 tam stojí jeho náhradník.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Fel_007748-RE / CC BY-SA 4.0
A nakonec si prohlédneme železniční vozidla používaná na Jungfraubahn. Z těch pradávných se do dnešního dne dochovaly tři vlaky, jeden je na předmětné železnici používán pro nostalgické jízdy, jeden je exponátem ve Swiss Transport Museu (viz foto) a jeden – světe, div se – má od roku 2017 ve svých muzejních sbírkách tanvaldská zubačka, přesněji tedy Železniční společností Tanvald, o.p.s.
Autor: James Petts, CC BY-SA 2.0
Původní typ vlaku na Jungfraubahn, zde přímo v akci. Jedná se soupravu Rowanzug s lokomotivou řady He 2/2.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Unbekannt / Ans_05602 / Public Domain Mark
Až od roku 1955 začala Jungfraubahn „přezbrojovat“ na modernější vozy řady BDhe 2/4.
Autor: Maksym Kozlenko, CC BY-SA 4.0
Setkání nového a starého vlaku ve stanici Eigergletscher. Za pozornost stojí i stavební jeřáb v pozadí.
Autor: ETH-Bibliothek Zürich, Bildarchiv / Fotograf: Krebs, Hans / Com_L22-0017-0005-0002 / CC BY-SA 4.0
Později šla modernizace vozového parku ještě dále, v letech 1992 a 2002 byly zařazeny do provozu elektrické jednotky řady BDhe 4/8 (viz foto) a v roce 2016 k nim přibyly jednotky vylepšené řady Bhe 4/8.
Autor: Maksym Kozlenko, CC BY-SA 4.0