Fyzici chtějí experimentem vysvětlit, zda žijeme v realitě, nebo v matrixu

Skupina fyziků chce odpovědět na kontroverzní otázku, která odnepaměti rezonuje lidskou společností. Žijeme v nám patřící realitě, nebo v někým vytvořené simulaci? Pravda nás však může vyjít draho.

Matrix | foto: film Matrix

Simulační teorie říká, že vše kolem nás je simulace, která se odehrává v obrovském superpočítači nějaké vyspělé civilizace, a vesmír, včetně nás a naší reality, je důmyslný podvrh.

S touto myšlenkou si pohrávali již starověcí filozofové, populární v moderní společnosti a odborných kruzích začala být až po příchodu slavné sci-fi trilogie Matrix do kin.

Pokud naše nebo jiná civilizace dosáhne určitého stádia vývoje, může vytvářet podle některých vědců simulované kopie reality. V nich si pak může dělat, co chce. Stroje vytvořily matrix pro kontrolu lidstva. Dalším důvodem může být nějaký velký sociální experiment.

Fyzik Thomas Campbell nedávno vymyslel projekt nazvaný „Do we live in a Virtual Reality?“ Jak už jeho název napovídá, Campbell chce se svým týmem tuhle teorii potvrdit, nebo vyvrátit.

Chyba v matrixu

Podle dřívějších předpokladů by nebyla simulace vesmíru dokonalá a připomínala by spíše počítačovou hru. Kvůli své omezené výpočetní kapacitě by vykreslovala pouze části reality aktuálně pozorované simulovanými bytostmi, námi.

Touto „chybou v matrixu“ lze určit, zda žijeme v realitě, nebo v simulaci. Stačí zjistit, zda se realita vykresluje pouze v námi pozorované oblasti.

Podle Campbella to lze provést dvouštěrbinovým experimentem, který spočívá v tom, že fotony procházejí dvěma úzkými štěrbinami a dopadají na stěnu ve formě zdánlivě se vlnícího světla.

Když ale průchod fotonů pozorujeme, obraz se změní. Světlo se chová jako částice, nikoliv vlnění, což vědce mate. Vysvětlují to neživou detekční aparaturou.

Pokud by zjistili, že není tento efekt způsoben umělým detektorem, ale člověkem, bylo by to něco, co lze od simulované reality očekávat. Realita by se vykreslovala jen tam, kam bychom se dívali.

Campbell již začal sbírat na Kickstarteru finanční prostředky pro provedení dvouštěrbinového experimentu. Je ovšem otázkou, zda opravdu chceme znát pravdu.

Pravda nás může stát existenci

Bostromovo trilema

Simulační teorii v dnes známe podobě poprvé v roce 2013 vyslovil Nick Bostrom, ředitel Future of Humanity Institute na Oxfordské univerzitě.

Falešný vesmír přitom popisoval jako neuvěřitelně složitou softwarovou simulaci lidstva a jeho předků. Přirovnal ji k Matrixu, ale bez těl připojených k umělé výživě v nádrži. Naše schránky by podle něj byly součástí této „hry”.

Bostrom přímo neřekl, že v takovém matrixu žijeme. Místo toho navrhl pravděpodobnost ve třech výrocích:

1. Všechny vyspělé civilizace vymřou předtím, než stihnou simulaci vesmíru spustit.
2. Vyspělé civilizace nebudou mít zájem takové simulace tvořit.
3. V takové simulaci žijeme. 

Profesor Preston Greene patří mezi nejuznávanější filozofy dnešní doby. Na jedné ze svých přednášek v New Yorku minulý rok řekl, že by měli vědci svých snah o vysvětlení simulační teorie zanechat, neboť je to může stát existenci lidstva.

Pokud zjistíme, že jsme „pokusnými králíky“ v nějaké simulaci, její tvůrci nás mohou jednoduše vypnout, restartovat či rovnou smazat.

„Hry nakonec nebudou k rozeznání od reality. S největší pravděpodobností se nacházíme v simulaci,“ řekl Elon Musk v jednom ze svých rozhovorů. Navrhl, aby byla teorie experimentálně testována a pokud bude prokázána, měl by být někdo dokonce vyslán za její hranice, aby prozkoumal, co se za nimi nachází.

Elon Musk podle varování profesora Greenea v podstatě ohrožuje lidské bytí. Kdyby se někomu podařilo dostat za hranice simulace a poznat skutečnost, její tvůrci zmáčknou tlačítko „delete”.

Jiní filozofové varují před dalšími možnými následky při snaze vysvětlit simulační teorii. Pokud lidé uvěří, že je svět simulace, přestanou se o něj starat. Jak je například přesvědčit, aby chránili simulovanou přírodu?

Počítačový vědec Peter Bentley z University College London se domnívá, že na pravdě vlastně nezáleží a že bychom měli řešit reálnější problémy, jako jsou právě klimatické záležitosti.

Jiný domov nemáme

Všechno to začalo před 50 lety hrou pong, dnes však můžeme ovládat virtuální světy generující zdánlivě realisticky se chovající postavy.

Počítače se rychle zdokonalují a je možné, že budou časem vytvářet mnohem složitější virtuální světy a „lidé“ v nich budou hrát vlastní počítačové hry s myšlenkami o tom, kdy to všechno skončí.

„Nebo se to již stalo? Žijeme v simulaci vytvořené počítačovými programátory, kteří jsou technologicky o pár tisíc let před námi?“ píše Bentley.

Pokud by počítač mohl simulovat vesmír, svedl by podle pokrokových výzkumů umělé inteligence (AI) simulovat také lidský mozek, dokonce i superinteligentní mozek. Taková AI by pro nás byla bohem, který by s námi mohl dělat cokoliv.

Podle vědce však není relevantní, zda v takové simulaci žijeme, a je nepravděpodobné, že ji jednou sami vytvoříme.

Simulovaný vesmír by vyžadoval čas, zdroje a znalosti. Lidstvo nemá ani jedno. I kdybychom byli tak počítačově vyspělí, spuštění simulace by trvalo miliardy let výpočetního času. Civilizace se do té doby nejspíš zahubí sama.

Vědci navíc mohou vynaleznout v příštích stoletích umělou gravitaci nebo teleport, což by bylo podle Bentleye pro lidstvo přínosnější než simulovaný vesmír.

A co se simulační teorie týče, podle něj na tom nezáleží. Země je totiž jediný domov, který máme. A než se zabývat sci-fi scénáři o simulovaném vesmíru, civilizace by měla řešit skutečné hrozby ohrožující její existenci, klimatické změny a vzestup technologie.

Pokud bychom skutečně v simulaci nějaké vyspělejší civilizace žili, stejně s tím nic nezmůžeme.