První supersonik československého letectva MiG-19 se vyráběl i v Aeru

Nadzvukové stíhačky MiG-19 dostala ČSLA v roce 1958. Ve své době tyto stroje vynikaly stoupavostí. Než bys řekl švec, byly nad oblaky. Relativně rychle byly ovšem vyřazeny i z výzbroje našeho letectva, v podstatě to byl přechodový typ na cestě k dvoumachovému letounu MiG-21.

Prvním nadzvukovým letounem východní provenience, který vstoupil do operační služby, se stal stíhací MiG-19. Začátek operačního nasazení MiGu-19 je datován k březnu 1955. Výroba v Sovětském svazu běžela do roku 1960, a to v několika verzích a v celkovém počtu přibližně dva tisíce exemplářů. To se s předchozími MiGy-15 a MiGy-17 a následnými MiGy-21 nedá vůbec srovnat. Právě nové dvoumachové jedenadvacítce musela devatenáctka vyklidit prostor.

V této souvislosti je třeba zmínit, že u nás byly MiGy-19 vyřazeny z výzbroje dávno před MiGy-15, které zde svou kariéru završily v roli tzv. stíhací-bitevní. Odtud pramenilo i typové označení příslušných verzí MiG-15 SB, resp. MiG-15bis SB. Tyto „bitevníkové“ verze samozřejmě nepocházely přímo z výroby, ale vznikaly mnohem později přestavbou ze stíhacích.

V souboji výrobních objemů uvedených typů samozřejmě nepomůže MiGu-19 ani přibližně stovka licenčně vyrobených v Československu. A dokonce ani čínská mutace Šenjang J-6, u které se udává objem výroby až čtyři a půl tisíce kusů.

Třemi hlavními verzemi devatenáctky byly MiG-19S, MiG-19P a MiG-19PM, všechny tři se objevily i ve výzbroji tehdejší Československé lidové armády (ČSLA).

Zmínit musíme i původní, ještě nevyzrálou základní verzi pod prostým nerozlišujícím označením MiG-19. Ta se od následujících verzí lišila vodorovnou ocasní plochu (VOP) s klasickým pevným stabilizátorem a decentním výškovým kormidlem. Takové řešení ovšem při rychlostech kolem jednoho machu a vyšších snižovalo účinnost výškovky snižovalo. Proto se potom začala používat VOP plovoucí.

A opět zde máme návaznost v typovém označení, první sériová verze devatenáctky s plovoucí VOP byla právě MiG-19S, kde písmeno „S“ znamená „stabilizátor“ (rusky стабилизатор a МиГ-19С. Zkrátka hlavní změna spočívala v plovoucí VOP, které se také říká plovoucí stabilizátor (цельноповоротный стабилизатор).

Vzniklo i několik speciálních verzí MiGu-19, včetně experimentálních. Jmenujme například MiG SM-30 připravovaný pro nasazení z mobilních ramp, kdy měl pomocí odhazovatelného raketového motoru na tuhá paliva startovat v podstatě „z místa“.

Proti americkým špionážním letounům měly vzlétat migy z mobilních ramp

Zajímavé také je, že devatenáctka neměla cvičnou dvoumístnou verzi, tzv. spárku. Přechod z MiGů-15 a 17 na MiG-19 se díky jeho příjemné pilotáži předpokládal bezproblémový, bez nutnosti zaškolovat piloty na spárce nového typu. Dvoumístný MiG-15UTI existoval ve velkých počtech, dvoumístná sedmnáctka se nevyráběla, ale to skutečně nebylo potřeba. U MiGu-19 se potom v reálu sice trochu ukázalo, že by dvoumístná cvičná verze tak marná nebyla vzhledem k mnohem vyšší přistávací rychlosti právě oproti předchozím migům, ale nakonec se to zvládlo bez ní. Je ovšem také pravda, že dvoumístné cvičné verze vyráběli Číňané u svých mutací MiGu-19 i staršího MiGu-17. 

Tři hlavní verze MiGu-19

MiG-19S byl denní frontový stíhací letoun. Jeho výzbroj tvořily tři 30mm kanony NR-30, dva umístěné v kořenech křídla a jeden ve spodní partii trupu (pod pilotní kabinou, na pravé straně). Pro trupový kanon bylo k dispozici 55 nábojů, křídelní kanony měly po 73 nábojích v pásech vtipně vedených podél náběžné hrany. Kvůli úsťovým brzdám vypadaly tyto kanony až nezvykle mohutně. Letoun mohl nést na dvojici hlavních závěsníků buď dvě přídavné nádrže, nebo dvě pumy ráže 50 až 250 kg, případně dva raketové bloky ORO-57K pro osm neřízených 57mm střel. Pro další dva raketové bloky sloužily speciální jednoduše odnímatelné závěsníky.

MiG-19S, muzejní exponát ve Kbelích

MiG-19P byl tzv. přepadový stíhač (перехватчик/pěrechvatčik) schopný operovat za ztížených povětrnostních podmínek a v noci. Útok na cíl za snížené viditelnosti umožňoval střelecký radiolokátor Izumrud-1 (později se montoval Izumrud-2), výzbroj tvořila dvojice 23mm (později 30mm kanonů) v kořenech křídla. Podkřídelní závěsníky ve stylu MiGu-19S zůstaly k dispozici.

MiG-19PM byl další verzí přepadového stíhače vycházející z MiGu-19P. MiG-19PM dostal výzbroj v podobě řízených střel vzduch-vzduch, přičemž kanony zcela zmizely (jednak byla taková móda, ale hlavně bylo potřeba ušetřit hmotnost). Letoun zpravidla nosil čtyři radarem naváděné rakety krátkého dosahu RS-2 (dosah 2 až 6 kilometrů) na speciálních „předsunutých“ závěsnících instalovaných před šachtami hlavního podvozku. Standardní vnější (tj. blíže koncům křídla) závěsníky pro přídavné nádrže samozřejmě letounu zůstaly, na rozdíl od předchozích verzí se na ně však u MiGu-19PM nezavěšovala výzbroj proti pozemním cílům. Zajímavé však je, že s raketami vzduch-vzduch RS-2 probíhaly i cvičné střelby právě proti pozemním cílům.

MiG-19PM, muzejní exponát ve Kbelích

Z uvedených verzí nabízel příjemnější polétání „čistý“ MiG-19S. Přepadové MiGy-19P a MiGy-19PM měly kvůli instalaci střeleckého radaru markantně prodlouženou příď, což trochu omezovalo výhled, utrpěla však i obratnost a letové výkony.

MiG-19 poháněly dva proudové motory typu RD-9B umístěné vedle sebe v trupu. Motor RD-9B poskytoval maximální tah bez forsáže 25,50 kN, s forsáží to bylo 31,87 kN. Maximální rychlost MiGu-19S se udává 1 452 km/h a stoupavost 115 m/s, v malých výškách a bez podvěsů potom měla stoupavost dosahovat hodnot až kolem 200 m/s. Piloti dokázali při startech „vystřelit“ vzhůru, kdy při rozjezdu z dráhy dlouhé 2 500 metrů dosáhli nad jejím prahem výšky kolem 2 000 metrů.

MiG-19 v Československu

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let byla standardní stíhačkou ve výzbroji československé armády tuzemsky „degradovaná“ Messerschmittova stodevítka, která se v letech 1947 až 1951 vyráběla pod označením Avia S-199. Pokud nebudeme počítat hrstku Jaků-23 pochybné bojové hodnoty, tak výrazný kvalitativní posun ve výbavě našich stíhacích pluků započal rokem 1951 s příchodem MiGů-15. Desítky jsme jich zakoupili v Sovětském svazu, stovky jich naší armádě dodala licenční výroba tuzemská. Pokud počítáme i spárku MiG-15UTI, tak licenční výroba v Aeru dala téměř tři a půl tisíce patnáctek, přičemž většina byla určena pro export.

Avia S-199

MiG-15

Vývoj letectví šel však závratným tempem stále kupředu. Již v polovině padesátých let se objevily na pořadu dne letouny nadzvukové. Proto se u nás nakonec ani nezačala řešit původně uvažovaná licenční výroba MiGů-17, pouze 34 kusů se v letech 1955 a 1956 pořídilo přímo v Sovětském svazu, z toho bylo 32 strojů v přepadové verzi MiG-17PF (právě taková verze byla potřeba, než přijdou přepadové MiGy-19P).

Už v roce 1953 začala Československá armáda kout plány ve věci pořízení nadzvukových stíhaček do své výzbroje. Hovořilo se o klasické stíhačce, která podle tehdejší metodiky dostala předběžné označení S-105, a také o vysoce výkonném stroji S-200 (s dostupem 30 km a s rychlostí stoupání do 20 km za 2 minuty) s raketovým motorem. Myšlenka na ten druhý byla pro zjevnou nerealizovatelnost brzy opuštěna.

Jak ulovit patnáctku. Američané nabídli sto tisíc dolarů a marně čekali

U stroje S-105 se laborovalo s možností jeho vývoje v tuzemsku, ale i to bylo vyhodnoceno jako příliš složité. Nezbývalo, než si pořídit nadzvukové stíhačky sovětské konstrukce, tedy tehdy nové první sovětské nadzvukové letouny typové řady MiG-19. Než jsme je potom získali, přestalo se naše specifické označování vojenských letadel používat, přesto se ještě ze setrvačnosti u MiGů-19 v československé armádě můžeme s označením S-105 setkat.

Československo nakonec získalo celkem 183 devatenáctek v tomto složení: 117 MiGů-19S, 26 MiGů-19P a 40 MiGů-19PM. Z toho licenční výroba v Aeru dala 104 MiGů-19S . A jen dodejme, že licenční výroba tohoto typu v Aeru v žádném případě nepočítala s exportem.

MiG-19S

Smlouva na dodávky a licenční výrobu byla podepsána v létě 1956. Kvůli nesrovnalostem v předaných výkresech se však příprava sériové výroby trochu protáhla (resp. na nějakou dobu došlo k pozastavení této přípravy). Nesrovnalosti pramenily ze změn přicházejících v průběhu výroby a také z nejednotnosti jejich zavádění ve dvou sovětských výrobních závodech působících jako finální dodavatelé těchto letounů.

V lednu 1958 obdržela ČSLA dvanáct MiGů-19S a mezi koncem ledna a začátkem dubna 1958 všech 26 MiGů-19P. Šlo o letouny dodané ze Sovětského svazu. Do Kbel byly dopravené letecky, rozebrané v bednách, na podzim roku předchozího. Jejich kompletace proběhla v leteckých opravnách Kbely.

Licenční výroba MiGů-19S v Aeru běžela v letech 1958 až 1961. Vzorový kus, o kterém již padla zmínka, byl po zkompletování zalétán 6. února 1958. Ještě toho samého měsíce, 24. února, následoval první exemplář třináctikusové nulté série, tj. první exemplář z uvedených 104 licenčních. Nultá série byly také stroje dodané do Aera předchozího roku per partes v různém stavu „rozsypu“ ze Sovětského svazu, na nich si měl podnik postupně osvojit výrobu daného typu. Potom už následovala čistá licenční výroba v pěti sériích (1 ks pro lámací zkoušky + 5 ks, 20 ks, 20 ks, 30 ks a 15 ks). Poslední kus byl zalétán 29. listopadu 1961.

A nakonec zde máme stroje „raketové“ MiG-19PM. Jejich dodávky ze Sovětského svazu v celkovém počtu čtyřiceti kusů probíhaly od listopadu 1959 do února 1961. Vlastně jsme dostali i poslední vyrobené, Sověti ukončili jejich výrobu ke konci roku 1960.

MiG-19S

V ČSLA sloužily devatenáctky u osmi stíhacích leteckých pluků (slp), tj. u většiny našich tehdejších stíhacích pluků. Šlo o 1. slp v Českých Budějovicích, 3. slp v Brně, 4. slp v Pardubicích, 5. slp v Plzni, 7. slp v Piešťanech, 8. slp v Ostravě, 9. slp v Bechyni a 11. slp v Žatci.

U všech jmenovaných útvarů byly jak verze MiG-19S, tak se tam objevily i verze MiG-19PM. Stroje první přepadové verze, tedy kanonové MiGy-19P byly „pouze“ u 1. slp, 4. slp a 11. slp.

Jako první získaly devatenáctky 1. slp a 11. slp., které patřily mezi stěžejní v rámci PVOS (protivzdušná obrana státu). Je potom logické, že právě u nich nalézáme MiG-19P. Stejně tak je logické, že jako první o devatenáctky přišly, když je tam nahradily výkonnější MiGy-21. Oba uvedené pluky disponovaly MiGy-19 v letech 1958 až 1965.

Patrikovci - akrobatická čtyřka na letounech MiG-19S

Akrobatická skupina majora Jána Patríka

Díky svým letovým vlastnostem a přebytku výkonu byla stíhačka MiG-19S jako dělaná pro akrobatická vystoupení. Solitérní předvádění je sice také pěkné, ale největší slávy si na těchto letounech vydobyla akrobatická čtyřka majora Jána Patríka.

Skupina vznikla v roce 1963 jako odpověď na výzvu adresovanou leteckým plukům, aby podaly návrhy na vystoupení na velkém leteckém dni na Sliači plánovaném k oslavám 20. výročí SNP na 29. srpna 1964.

Zleva kpt. Vladimír Wohlráb, kpt. Ladislav Borek, mjr. Václav Čuba a mjr. Ján Patrík

První letka 9. stíhacího leteckého pluku v Bechyni

Patrík byl velitelem 1. letky 9. slp. A právě ze své letky si do proudové akrobatické čtyřky vybral nejlepší piloty: kpt. Vladimíra Wohlrába, kpt. Ladislava Borka, mjr. Václava Čubu. Na zmíněném leteckém dni předvedli takové vystoupení, že tuhla krev v žilách nejen běžným divákům, ale podobně na tom byli i členové sovětské delegace. Paní Chruščovová měla podle jednoho slovenského novináře, který náhodou seděl poblíž, pronést po vystoupení Patrikovců slova: „Jak je to možné, jsou to sovětská letadla a sovětští piloti takhle létat nedokážou?“

Patrikovci potom vystupovali na dalších leteckých dnech a přehlídkách, kde budili zaslouženou pozornost. V roce 1967 přesedlali na typ MiG-21F-13 a sláva by pokračovala dál, kdyby 21. srpna 1968 nepřišla okupační vojska. Za následné normalizace byl v roce 1970 pro své politické názory Patrík z armády vyhozen, stejně dopadl i jeho kolega Borek.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Velký železniční KVÍZ: Máte-li dost páry, zkuste vytřít zrak Sheldonovi

23. března 2024

Projeďte se aktivně historií železniční dopravy, ve světě i doma. Čekají na vás otázky rozmanité, z...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 8 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 10 příspěvků

28. března 2024

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 29 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Jarní bouře ničila před 100 lety Prahu. Napáchala obří škody

v diskusi je 10 příspěvků

27. března 2024

Prahou prošla před 100 lety, 27. března 1924, neobvykle silná jarní bouřka. V části hlavního města...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...