Fotografie urazila dlouhou cestu a ve svých počátcích nezřídka pracovala s jedy nebo s extrémními hořlavinami. Příchodem digitální fotografie ztratil pro Karla Richtra tento obor jistý druh tajemství, který tkvěl třeba i v jisté nedokonalosti obrazu. Rozhodl se tak vydat na cestu proti proudu času a postupně si osvojoval techniky z poloviny 19. století.
„Chtěl jsem být nezávislý na výrobcích fotomateriálů,“ vysvětluje Karel, který si postupně začal sám připravovat světlocitlivé materiály i konstruovat fotoaparáty.
Karlovou doménou je takzvaný mokrý kolódiový proces, ale řeč bude i o dalších technikách, které se postupně rodily a zanikaly, až se záznam obrazu ustálil u želatinové vrstvy tak, jak jsme ji znali před příchodem digitální fotografie.
V aktuálním Technet podcastu si zodpovíme řadu zajímavých otázek. Třeba jaký zlom přinesl fotografii mokrý kolódiový proces. Přišel po slavné daguerrotypii, která dodnes zaráží svojí dokonalostí, ovšem vyžadovala práci s rtuťovými parami, a proto mohla být i smrtelně nebezpečná. Jaké nebezpečí však skýtá kolódium?
Podcast je úvodem do seriálu o starých fotografických technikách. V následujících dílech si kromě zmíněného mokrého kolódiového procesu ukážeme třeba kyanotypii, techniku VanDyke, slaný papír a další, spíše reprodukční techniky, které zažívaly svoji slávu zejména na začátku 20. století. Mimo jiné také zjistíme, která technika vůbec nestojí na citlivosti stříbra na světlo.
„Baví mě techniky kombinovat a hledat jejich nejsilnější stránky,“ říká Karel Richtr, který v průběhu let experimentováním vypozoroval nejrůznější možnosti úprav konečného výsledku. K barevnému tónování lze kupříkladu využít různých rostlin. O jiný tón se postará káva, třezalka nebo třeba dubová kůra. V podcastu se také dozvíte, jaká barva očí portrétovaného člověka vypadá na mokrém kolódiovém procesu poněkud děsivě.