Letiště na ostrově Oahu byla primárním cílem. Na nich rozmístěná letadla mohla celý japonský útok rozvrátit. Pro útok na letiště nebyly vyčleněné jen bombardéry. Postřelovat řady vyrovnaných letadel měli za úkol i piloti stíhacích Mitsubishi A6M Zero.
Největší hvězdy
Nejslavnějšími americkými piloty, kterým se podařilo během japonského útoku vzlétnout, byli poručíci Kenneth Taylor a George Welch. Oba se stali předlohou pro filmy s touto tematikou, ale k tomu se dostaneme. Nicméně nebyli jediní. Některým pilotům se dařilo více, některým méně.
George Schwartz Welch se narodil 10. května 1918 ve městě Wimington ve státě Delaware. Pilotní výcvik ukončil v lednu 1941 na Brooksově letišti u San Antonia v Texasu. Od února byl převelen ke 47. stíhací peruti leteckého sboru americké armády USAAC (US Army Air Corps) na Wheelerově letecké základně na Havaji, kde se přeškolil na Curtiss P-40B Warhawk.
Po útoku na Pearl Harbor se vrátil do USA, kde se zúčastnit turné na podporu prodeje válečných dluhopisů. Potom se vrátil zpět k bojovým letům u 36. stíhací peruti na Nové Guineji, kde létal na P-39 Airacobra. Z ní nebyl příliš nadšen a neustále se dožadoval přeložení k 80. peruti, vyzbrojené P-38 Lightning. To se mu nakonec splnilo. Lightning mu zjevně sedl lépe, protože od června do září 1943 sestřelil devět Japonců. George Welch odlétal 348 bojových misí a sestřelil celkem 16 japonských letadel. Domů se musel vrátit předčasně, kvůli malárii.
Od letectva odešel v roce 1944 v hodnosti majora a začal pracovat jako zkušební pilot společnosti North American. Zalétával prototyp FJ-1 Fury i prototyp XP-86 Sabre. Zahynul v říjnu 1954 při testech F-100 Super Sabre. Byl pohřben s vojenskými poctami na Arlingtonském hřbitově.
Dvojice „filmových předloh“ Kenneth Taylor a George Welch (vpravo)
Kenneth Mariar Taylor se narodil 23. prosince 1919 ve městě Enid ve státě Oklahoma. Pilotní výcvik absolvoval také na Brooksově letišti. 25. dubna 1941 byl vyřazen v hodnosti Second Lieutenant (2. Lt) a od června byl převelen ke stejné 47. stíhací peruti jako Welch. Před útokem na Pearl Harbor měl na kontě 430 letových hodin.
Po útoku na Pearl Harbor byl Kenneth Taylor přeložen ke 44. stíhací peruti na Guadalcanal. Zde získal 27. ledna 1943 další sestřel, ale byl zraněn a odeslán zpět do USA. Po rekonvalescenci připravoval piloty pro evropské bojiště.
Po válce velel peruti vyzbrojené proudovými stíhacími letouny P-80 Shooting Star na Filipínách. Ke konci kariéry pracoval v Pentagonu jako zástupce náčelníka štábu leteckého velitelství Aljašky. Do výslužby od USAF odešel v roce 1967 v hodnosti plukovníka, ale do roku 1971 sloužil u národní gardy a do definitivního důchodu odešel jako brigádní generál. Zemřel v listopadu 2006 a byl pohřben s vojenskými poctami na Arlingtonském hřbitově.
On a George Welch se stali předlohami postav ve filmech Tora! Tora! Tora! z roku 1970 a Pearl Harbor z roku 2001. Pro film Tora! Tora! Tora! dělal Ken Taylor technického poradce, což bylo vidět na výsledku. Pro filmový výtvor z přelomu milénia měl poměrně stručné hodnocení: „A piece of trash ... over-sensationalized and distorted (Píp ... příliš přehnané a překroucené).
Pozadí akce
Na konci roku 1941 bylo na Oahu celkem sedm operačních leteckých základen armády, respektive USAAC, námořnictva USN (US Navy) a námořní pěchoty USMC (US Marine Corps). Armádní letiště nesla označení AF (Air Field), námořnictvo a námořní pěchota používaly výraz letecká stanice NAS (Naval Air Station) respektive MCAS (Marine Corps Air Station).
Největším leteckým útvarem na Oahu byla Havajská letecká armáda HAF (Hawaiian Air Force), pod velením generálmajora (MajGen) Fredericka Martina. Tvořilo ji 14. stíhací křídlo (14. Pursuit Wing) se základnou na Wheelerově letišti a 18. bombardovací křídlo (18. Bombardment Wing) se základnou na Hickamově letišti. Celkem se jednalo o více než 230 letadel. Pro včasné varování bylo na ostrově rozmístěno pět radarových stanic SC-270, šestá se budovala, ale zatím nebyla operačně způsobilá.
Společný snímek, zleva: Harry Brown, Phillip Rasmussen, Kenneth Taylor, George Welch, Lewis Sanders
První prosincový týden 1941 probíhalo velké cvičení celého HAF a námořnictva, jehož námětem byl útok na Oahu. Cvičení skončilo v sobotu 6. prosince, kdy byla technika uložena s tím, že od pondělí začnou nezbytné opravy. Většina personálu si šla po perném týdnu večer povyrazit, takže kluby praskaly ve švech. Na neděli byl naplánován jen nezbytný provoz, což znamenalo, že radary měly být zapnuté jen na tři hodiny mezi 04:00 a 07:00 a v informačních střediscích byly jen obsluhy na technické zajištění chodu.
Japonci měli útok usnadněný, protože velitel armádních sil generálporučík (LtGen) Walter Campbell Short byl pěšák s utkvělou vizí, že největším nebezpečím jsou sabotéři, a trval na rozmístění letadel v řadách na ploše, kde se dala dobře hlídat strážemi. Gen.Maj. Martin byl v nezáviděníhodné situaci, protože velitelé wingů naopak požadovali rozptýlení letadel, aby nestála na ploše jako na střelnici.
Námořnictvo na tom nebylo o mnoho lépe. Kontradmirál Husband Edward Kimmel se sice s generálem Shortem dohodl, že US Navy bude zajišťovat dálkové patroly nad mořem, ale osobně považoval ze lepší držet letouny v pohotovosti. Chtěl, aby mohly v případě zahájení konfliktu podporovat loďstvo, a nemínil plýtvat cenné resursy na nudné patroly. Takže se prováděly náhodné hlídkové lety na jih a západ od Oahu. Sever zůstával prakticky nekrytý.
Japonci pro útoky na jednotlivá letiště v první vlně vyčlenili: NAS Pearl Harbor 9 Aiči D3A Val a 9 A6M Zero, proti Hickamově letišti 17 střemhlavých valů a 9 zer, Wheelerovu základnu napadlo 27 valů a 9 zer, na MCAS Ewa a MCAS Kaneohe útočila jen zera bez bombardérů.
Aiči D3A Val
V druhé vlně bylo pro útok na NAS Pearl Harbor vyčleněno 9 B5N Kate a 9 zer, na MCAS Kaneohe se vrhlo 18 kate a 9 zer, na Hickamovu základnu 27 kate a 9 zer a dalších 9 zer na Bellowsovu základnu USAAC. Jinými slovy, přibližně třetina ze všech nasazených bombardérů a prakticky všechny stíhačky.
Wheelerovo letiště bylo hlavní základnou stíhacích sil HAF. Bylo zde rozmístěno celkem 138 letadel (87 Curtiss P-40B/C Warhawk, 39 Curtiss P-36 Hawk a 12 postarších Boeing P-26 Peashooter), z toho 82 bojeschopných. Na základně bylo vybudováno 125 ochranných valů, ale již od 27. listopadu platilo nařízení o parkování letadel na ploše.
V 07:51 se nad letištěm objevilo 25 střemhlavých valů (dva měly poruchu) z letadlové lodi Zuikaku. Překvapení bylo dokonalé. Piloti neohrožovaní protiletadlovou palbou snadno zasáhli hangáry 1 a 3, ubikace 6. stíhací peruti a dlouhé řady zaparkovaných letadel. V 07:55 se k náletu přidalo 9 zer ze Sórjú, která při třech dlouhých průletech kosila vše, co se dostalo před hlavně jejich kanonů a kulometů.
První reakce
Jak jsme zmínili, kdo neměl po cvičení službu, hledal na sobotní večer zábavu. Ta se protáhla až do úsvitu, takže piloti nebyli po ránu jako rybičky. Japonský útok je však rychle probral k životu. Výsledkem bylo, že na základnách bylo brzy k dispozici více pilotů než bojeschopných letadel. Každý musel urvat, co se dalo. Vzlétnout se podařilo čtrnácti z nich.
Kenneth Taylor a George Welch byli celou noc na taneční párty v hotelu Waikiki a potom hráli poker v důstojnickém klubu. Na základnu se vrátili v 06:30. Měli v plánu se trochu prospat a dopoledne chtěli absolvovat pár cvičných letů. V 07:55 uslyšeli burácení motorů japonských letadel a výbuchy. Taylor popadl první kalhoty a boty, které našel. Welch to měl jednodušší, protože se večer ani neobtěžoval se svlékáním.
Oběma došlo, že nemá cenu jezdit na Wheelerovo letiště, z kterého stoupaly sloupce dýmu. Welch zavolal na základnu Haleiwa, ať jim připraví letadla. Vzali si Taylorův červený Buick, vzadu se usadili ještě Harry M. Brown, Robert J. Rogers a John J. Webster. Brown zjevně spěchal, protože měl na sobě vrch od pyžama a bačkory. Společně se snažili co nejrychleji urazit necelých 20 kilometrů. Ken Taylor to místy hnal 160 km/h, protože je ostřelovala japonská letadla. Na letišti vyskákali z auta a každý si na vlastní pěst zkoušel najít letadlo.
GRAFIKA: Pearl Harbor
Poručíci Taylor a Welch vzlétli na dvou natankovaných P-40. Munici však měli jen pro kulomety ráže 7,62 mm, nikoli pro účinnější 12,7mm (podle některých zdrojů byly 12,7mm kulomety svěšené). Zamířili k Wheelerově letišti, kde na Japonce nenarazili, tak se otočili na západ k Barbers Point.
Nad MCAS Ewa napadli skupinu asi 12 vracejících se japonských Aiči D3A Val. Výhodou bylo, že stíhací zera se věnovala postřelování pozemních cílů a bombardéry byly bez doprovodu. Welch i Taylor si nárokovali po jednom D3A Val, ale Welchův cíl byl jen poškozen.
Welchovi se zasekl kulomet, a navíc byl zasažen odvetnou palbou, tak musel na chvíli hledat úkryt v mracích. Když se vrátil do boje, podařilo se mu nad mořem sestřelit ještě jeden val. Taylor sestřelil dalšího Japonce a dva japonské letouny poškodil. Protože jim docházela munice, vrátili se na rozbité Wheelerovo letiště, aby ji doplnili, stejně tak palivo.
Mezitím se z letiště Haleiwa podařilo vzlétnout trojici Robert Rogers, Harry Brown a John Dains ve smíšené sestavě dvou P-40 a jednoho P-36, protože tři stejná letadla nenašli. Během svého letu napadli několik vracejících se Japonců, ale ti nejevili zájem o boj. Několikrát vystřelili, provedli úhybné manévry, a pokračovali v návratu. Přesto se jim podařilo poškodit letoun Johna Dainse. Ten se s poškozenou stíhačkou vrátil na základnu Kanaohe. Po nějaké době se mu podařilo najít bojeschopný P-36 Hawk a znovu vzlétnout.
Mezitím na jiných letištích
Na Wheelerově letišti kráčel Lt. Phill Rasmussen, ještě s kocovinou, v tričku a kalhotách od pyžama, do sprch. Japonská letadla zahlédl oknem. Doběhl zpět na ubikaci, popadl opasek s pistolí a běžel k letadlům. Nejprve však musel najít nějaké bojeschopné. Spolu s ním se připravovali vzlétnout velitel 46. peruti Lewis Sanders, John Thacker a Othnier Norris. Poručík Norris si všiml, že jeho padák je poškozen. Nechal běžet motor a vyběhl pro náhradní.
Toho využil nováček Gordon Sterling a naskočil do jeho letounu, přestože ještě neměl dokončený výcvik. Když se připoutal, dal své hodinky zbrojíři a řekl: „Kdybych se nevrátil, předej je mé matce.“ Přitom měl na neděli úplně jiné plány. Těšil se na setkání se snoubenkou, zdravotní sestrou Ado „Peggy“ Olsson, která měla službu v porodnici v Schofield Barracks.
Hans Christiansen padl pod kulometnou dávkou japonského Zera, když se snažil dostat do kokpitu své P-40.
George Whiteman (KIA) byl sestřelen Zerem ve výšce asi 30 metrů nad základnou.
Kolem 08:30 se na Belowsově letišti, pod palbou útočících zer, připravovali ke vzletu poručíci Hans Christiansen, George Whiteman a Samuel Bishop od 44. stíhací peruti. Christiansena zabila palba japonských stíhaček, když se snažil vyšplhat do kokpitu své P-40B. Whitemanovi a Bishopovi se podařilo vzlétnout, ale Whiteman se dostal jen do výšky asi 30 metrů, kde byl sestřelen palbou dvou zer. Letoun dopadl na konec dráhy a začal hořet. Pozemnímu personálu se nepodařilo pilota z plamenů vyprostit.
Samuel Bishop byl sestřelen, ale podařilo se mu přežít.
Samuel Bishop se dostal do výšky kolem 300 metrů, ale i jeho letoun byl zasažen palbou a on sám zraněn na levé noze. Nouzově přistál na hladině, podařilo se mu dostat z kokpitu P-40 a doplavat k pobřeží.
Čtyři letouny Curtiss P-36 Hawk Sandersova roje vzlétly, začaly prudce stoupat a nabraly kurz ke Kaneohe. V 09:10 zaútočily s převahou výšky na šest zer. Poručíku Thackerovi se prakticky okamžitě zasekly kulomety, ale pokračoval v útoku, aby zerům zabránil ve vytvoření formace. Během souboje byl jeho P-36 zasažen granátem 20mm kanonu. Nezbylo mu, než se odpoutat od formace a vrátit se na Wheelerovo letiště.
Lewis Sanders zahájil palbu na vedoucí letoun a pozoroval zásahy na jeho trupu. Zero se vzepjalo a přepadlo doprava se závěsem kouře. Sanders se odpoutal. Uviděl Gordona Sterlinga v souboji se zerem a vydal se mu na pomoc. Sterling téměř ve střemhlavém letu střílel po japonském zeru. Bohužel se na něj soustředil tak, že si nevšiml dalšího za svým ocasem. Sanders byl příliš daleko a nedokázal mu pomoci. Sterlingův letoun se zřítil se závěsem kouře do mraku. Byl prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého.
Gordon Sterling byl sestřelen, prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně mrtvého.
Phill Rasmussen, který letěl v kalhotách od pyžama
Phill Rasmussen pronásledoval další zero a střílel po něm. Nevšiml si, že se za něho zvratem dostalo další zero. Naštěstí nemohlo začít střílet bez toho, aby palbou ohrozilo kolegu. Rasmussen ho nakonec sestřelil. Neřízené zero, se závojem kouře, narazilo do země.
Druhé zero se Rasmussena pokusilo taranovat. Náraz rozbil překryt kokpitu. Rasmussen byl zasažen do hlavy a letadlo se vymklo řízení. Chvíli si myslel, že mu ustřelili část hlavy a je mrtvý. Když se mu podařilo letadlo srovnat, dotkl se opatrně hlavy. Nahmatal jsem je střepiny plexiskla, žádnou krev nebo tržnou ránu. Zpět na základu jej eskortoval poručík Sanders, který se také odpoutal z boje.
Podruhé ve vzduchu
Když Welch a Taylor znovu vzlétali ze základny Wheeler, právě na ni útočila skupina valů. Welchovi se podařilo vzlétnout, ale Taylor se dostal do jejich palby. Vzlétal přímo proti nim a cestu si musel doslova prostřílet. Palba posledního útočícího letounu jej zasáhla do levé ruky a do nohy. Welch na jeden z bombardérů zaútočil. Zadní střelec palbu opětoval a zasáhl Welchův motor, vrtuli a kryt motoru. Ale i Welchova palba našla cíl. Val se v plamenech zřítil k zemi.
Zraněný Ken Taylor se k němu připojil a společně se snažili odehnat zbytek Japonců od letiště. Welchovi se podařilo sestřelit A6M Zero. Potom se museli vrátit na Wheeler, protože jim opět došla munice. Pro Taylora akce skončila, musel si nechat ošetřit krvácející zranění. Welch šel znovu do vzduchu.
Z letiště Kanaohe se podařilo vzlétnout Lt. Johnu Websterovi na P-36 Hawk. Nad Kaena Pointem se připojil k Brownovi a Rogersovi. Od jihu se k nim přidal ještě Malcolm „Mike“ Moore od 46. stíhací peruti, který startoval z Wheelerova letiště.
Rogers a Webster společně napadli dva střemhlavé bombardéry val. Ale jejich střelci měli dobrou mušku. Websterův P-36 byl poškozen a on sám byl zasažen do nohy, takže se musel vrátit na letiště Haleiwa. Na osamoceného Rogerse se vrhla dvě zera. Ten přešel do střemhlavého letu, aby je setřásl. Naznačil zatáčku na jednu stranu a strhl řízení na druhou. Jedno zero se mu povedlo setřást.
Naštěstí si Harry Brown všiml, co se děje, a zaútočil na Japonce dotírajícího na Rogerse. Několika dávkami, z necelých 20 metrů, ho poslal v plamenech k zemi. Sám se však dostal do potíží, protože byl napaden několika zery. Udělal překrut a vyrazil přímo proti pronásledovatelům. Skupinka zer se rozprchla a zmizela v mracích.
„Mike“ Moore mezitím pronásledoval zero, které mu zmizelo v mracích. Když vylétlo z mraku, dostalo se přímo před hlavně Brownových kulometů. Ten instinktivně vypálil. Zero začalo kouřit a prchalo nad moře. Brown další pronásledování vzdal. Moore a Brown se vraceli na Letiště Haleiwa. Na okruhu dohnali Rogerse a Browna a všem se podařilo v pořádku přistát.
Vražedně přesná vlastní palba
Na těžce zkoušeném Wheelerově letišti měla protiletadlová obrana „nervy na pochodu“ a střílela bezhlavě po každém letadle v dostřelu. Trojice Sanders, Thacker a Rasmussen nasadila na finále. Thacker přistával první. Okamžitě se dostal do vlastní palby. Přitáhl a zmizel v mracích. Sanders a Rasmussen letěli s odstupem za ním. Rasmussenova stíhačka držela pohromadě jen silou vůle.
Phill Rasmussen neměl na výběr. Přestože cítil, jak do draku buší zásahy, musel jen zatnout zuby a přistát. Sanders se snažil signalizovat, že jsou vlastní, ale bezvýsledně. Kanonáda ustala, až když byl Rasmussen téměř na zemi. Technici v jeho letadle napočítali kolem 500 průstřelů. Otázka je, kolik jich nadělali Japonci a kolik vlastní protiletadlová palba. Sanders a Thacker stihli přistát v „okně“, kdy palba na chvíli umlkla.
John Daines padl za oběť vlastní protiletadlové palbě.
George Welch a John Daines již žádné nepřátele nenašli, tak zahájili návrat na Wheelerovo letiště. Protiletadlová obrana opět zahájila zuřivou palbu po vlastních letounech. Welchova P-40 schytala několik zásahů, ale podařilo se mu přistát. Hawk Johna Dainese se po několika zásazích zřítil na golfové hřiště a pilot zahynul.
Dalším z pilotů, kterému se podařilo vzlétnout na P-36 Hawk, byl příslušník 45. stíhací peruti Francis Stanley Gabreski. Když útok začal, chystal se do kostela. Ale ve vzduchu již žádné Japonce nenašel. Na svou slávu si musel počkat. Do konce války se stal esem s 28 sestřely, ke kterým přidal dalších šest v Koreji.
