Slezan vymyslel termín blitzkrieg a vyděsil architekty vylodění Spojenců

Svojí knihou o německé taktice rychlé války nazvanou Blitzkrieg se zapsal do dějin. Jeho další kniha ho dostala do potíží, protože vizionářsky popsala vylodění v Normandii. Ve spolupráci s československým projektem Dějiny sebevědomí přinášíme příběh rodáka z Karviné, který zemřel přesně před devětadvaceti lety.

„Důstojník Čestné Legie Miksche si klade za čest vám oznámit, že byl povolán na věčnost. Bez květin a slz,“ četli lidé ve vá­nočním čase roku 1992 ve francouzském tisku. A asi jen málo z nich vědělo, že ze světa odešel velký vojenský stratég, který zahájil svou pozemskou pouť v moravsko­slezské Karviné, která v roce 1905 ještě patřila do Rakouska-Uherska.

Ferdinand Otto Miksche, československý poručík ve službách francouzského generála Charlese de Gaulla

Že se z něj stal světoběžník, za to určitě mohl jeho česko-polsko-německý původ a hlavně babička Karolína Lintnerová, která pro změnu pocházela z francouzské šlechtické rodiny, a celé dětství se mu věnovala. Díky této rodinné směsici a také díky místu, kde probíhalo jeho dětství, do sebe záhy vstřebal několik jazyků, kromě češtiny ovládal němčinu, slovenštinu, maďarštinu a polštinu.

Když mu bylo devět, vypukla první světo­vá válka a v domě jeho babičky se ubyto­val Franz hrabě Conrad von Hötzendorf, rakouský polní maršál, náčelník generální­ho štábu rakousko-uherské armády, který na něho udělal ohromný dojem. Líbila se mu jeho rozhodnost, jeho uniforma a hlavně jeho řeči o vojenské strategii. A to byl zřejmě důvod, proč se posléze rozhodl studovat na vojenské důstojnické škole v Budapešti.

Školu sice nedokončil, ale když byl v roce 1927 odveden do Československé armády, přihlásil se ke studiu pro záložní důstoj­níky a exceloval v něm. Získal hodnost poručíka a sloužil u 112. dělostřeleckého pluku v Košicích, kde setrval do roku 1935. Když v červenci 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka, neváhal a jel bránit demokracii proti diktátorovi generálu Franciscu Francovi. 

Vstoupil do Španělské republikánské armády, záhy byl povýšen do hodnosti majora a byl pova­žován za jednoho z nejlepších dělostře­leckých odborníků té krvavé a poměrně nepřehledné války, která si vyžádala půl milionu obětí.

Už v té době se stal uznávaným vojen­ským stratégem, přednášel na dělo­střelecké akademii a stal se velitelem dělostřeleckých interbrigád, v nichž hráli Čechoslováci významnou roli. Z padesáti tisíc interbrigadistů ze sedmnácti států tvořili jeden z nejpočetnějších kontingen­tů. Nábor československých interbriga­distů organizovala komunistická strana, ovšem politika Ferdinanda Mikscheho vůbec nezajímala, a tak poslal vedení ko­munistické strany dopis: „Posílejte mi více vojáků a méně soudruhů!“

Svou apolitičností narazil v samotném Španělsku, když se chtěl zbavit politic­kých pracovníků ve své jednotce. Velení interbrigád ho nechalo uvěznit, ale jeho odborné schopnosti scházely, a tak byl záhy zase propuštěn. V únoru 1939 byla republikánská armáda pokořena, on ode­šel do Francie, kde se živil jako novinář. Domů se vrátit nechtěl, protože Českoslo­vensko už přišlo o pohraničí a druhá světová válka se blížila.

Když vypukla, hned 3. září 1939 se přihlá­sil na velvyslanectví v Paříži a začal s vý­stavbou československé legie ve Francii. Jako poručík dělostřelectva působil v ně­kolika jednotkách, poté odplul do Velké Británie. Když ovšem zjistil, že Českosloven­ské jednotky mají nadbytek důstojníků a málo mužstva, se souhlasem prezidenta Edvarda Beneše přešel v roce 1941 k de Gaulleovým Svobodným Francouzům, kde naopak důstojníci scházeli.

Kniha Blitzkrieg a pozdější titul Atomové zbraně a armády, vydaný v Londýně v roce 1963.

Tehdy se potkal s náčelníkem generálního štábu britské armády polním maršálem Sirem Johnem Dillem, který ho požádal o sepsání zkušeností ze španělské války. A vznikla kniha, která výrazně poznamenala historii. Dal jí název Blitzkrieg, tedy Blesková válka. Kniha, která popisovala fungování silných tankových svazků, které využívali Němci, se stala senzací a mnozí se domnívali, že jde o dílo špiona tajných služeb. 

Německé útočné dělo StuG III na východní frontě

Bylo velkým překvapením, když se ukázalo, že autorem je československý rezervní důstojník. Od té doby šla vojenská služba ruku v ruce se psaním. Působil v hlavním štábu francouzské armády, od roku 1943 měl na starosti plánování a zásobování francouzského odboje a pracoval na další knize. 

Vyšla v roce 1943 a jmenovala se „Paratroops: Historie, organizace a taktika leteckých výsadkových jednotek“. Opět se dostavil obrovský úspěch a knihu si pořídili nejen důstojníci, ale i politici a státníci. A také jistý důstojník britského generálního štábu, který neuvěřil svým vlastním očím, když v ní našel plán spojeneckého výsadku v severní Francii. 

Ilustrace z českého vydání knihy Blitzkrieg z roku 1947

I s nákresem, který se takřka stoprocentně shodoval s plány chystané operace Overlord – spojenecké invaze do Normandie. Miksche byl několikrát vyslýchán, ale jelikož kniha byla vydána v roce 1943, kdy se vylodění v Normandii ještě ani neplánovalo, stal se z něho člověk, s nímž je třeba počítat, a jeho vojenská hvězda rychle stoupala. 

Stal se v hlavním spojeneckém štábu při plánování operace Overlord zástupcem za francouzskou stranu a podílel se na plánování samotného vylodění. Byl povýšen do hodnosti commandant a bylo mu uděleno nejvyšší francouzské vyznamenání – Řád čestné legie.b Přátelil se s vysokými generály a především se Sirem Basilem Liddelem Hartem, uznávaným britským teoretikem vojenské taktiky. 

Na začátku roku 1945 se vrátil k československému vojsku a řídil vojenskou misi u generála Dwighta Eisenhowera, hlavního velitele amerických vojsk v Evropě. Po válce se vrátil do vlasti, ale nevedlo se mu dobře. V roce 1947 se stal pouhým poručíkem u 51. dělostřeleckého pluku, což ho natolik rozhořčilo, že nejdřív odešel z armády a poté i ze své rodné země. 

Velitel spojeneckých sil generál Dwight D. Eisenhower hovoří s americkými výsadkáři na letecké základně Greenham Common v Anglii (5. červen 1944).

Ještě před únorem roku 1948 odjel do Francie, kde působil u tajných služeb a dál se věnoval psaní. V padesátých letech přednášel na portugalské vojenské akademii, pak se vrátil do Paříže, kde pracoval až do roku 1969, kdy odešel do důchodu. Poté se věnoval výhradně psaní knih a odborných článků. 

Jeho knihy byly vydány ve Francii, Velké Británii, USA, Argentině a dokonce i v Číně. Mnohé z nich se posléze staly základem taktiky a strategie NATO. V rodném Československu vyšla pouze jeho kniha „Parašutisté“, a to v roce 1947. Ferdinand Otto Miksche zemřel 23. prosince 1992 v Le Chesnay Trianon ve Francii.

Článek je převzatý z československého knižního projektu Dějiny sebevědomí a byl redakčně upraven.