Jak vznikl nápad, přeletět nejvyšší vrchol Afriky?
Cestu do Tanzanie organizoval výrobce balonů Ultra Magic ze španělského Igualada. Jejich generální manažer Josep Maria Lladó už podobný přelet přes Kilimandžáro organizoval před deseti lety.
Jak dlouho trvalo plánování a jaká povolení je nutné získat?
Plánování začalo už rok před samotným letem. Nešlo jen o přelet Kilimandžára, ale plánovaly se i lety nad kráterem Ngorongoro a na Zanzibaru. Získat povolení není vůbec jednoduché. O všech místech vzletu se muselo jednat až krátce před letem. Josep Maria vždy dokázal získat povolení s šarmem a přesvědčivostí sobě vlastní.
Jakým způsobem se balony dostaly na místo?
Celkem šestnáct balonů putovalo lodním kontejnerem do Dar es Salaamu v Tanzanii. Odtud je převážely tři nákladní vozy na místo startu.
Jak je složité, sehnat v Africe propan do balonů?
V teplých zemích je propan silně namíchán s butanem. V Africe je dostatek propanu, ale plnicí tlak lahví je nižší než tady v Evropě. Takže je nutné tlakovat balonové láhve dusíkem, abychom získali dostatečně výkonný plamen v hořáku. (Tlakování balonářských plynových láhví s propanem nebo LPG pomocí dusíku se praktikuje i v zimních podmínkách ČR. Při teplotách pod 0 °C. klesá tlak plynu a hořáku klesá výkon. Díky tlaku dusíku se provozní tlak dostane na potřebnou úroveň. V balonovém létání se vedle čistého propanu používá i běžně dostupné LPG. Právě u LPG se může jeho kvalita lišit m.j. v závislosti na ročním období. V zimě je obecně v LPG méně butanu než v letních měsících. Pozn. red.)
Posádka balonu a v pozadí zasněžený vrchol Kilimandžára
Jaký byl váš plán a vycházelo vše podle něj, nebo bylo nutné improvizovat?
Na jižní polokouli vanou větry převážně z východu na západ. Dnes máme skvělé prostředky pro meteorologickou předpověď a předpověď síly a směru větru. Takže jsme v zásadě potřebovali pouze vhodnou startovací plochu pod Kilimandžárem pro jedenáct balonů. Vhodné pole jsme našli brzy, jen dostat tam balony trvalo déle, než jsme plánovali. Přišli jsme tak o první startovní den.
Jak dlouho jste museli čekat na vhodné počasí?
Léto v Africe je zároveň sezona dešťů. Prší téměř každý den, ale velmi rychle se pak zase vyčasí. Dostat se na startovní plochu nám trvalo hodinu autobusem. Celou cestu silně pršelo, ale místní piloti zůstávali v naprostém klidu. „Hakuna matata“, to bude v pohodě, říkali. A měli pravdu. Když jsme dorazili, déšť ustal a my byli schopni nafouknout balony, jak jsme plánovali. Těsně před vzletem zase začalo trochu pršet, ale brzy jsme se dostali nad mraky a naskytl se nám neskutečný pohled na sluncem ozářené vrcholy Kilimandžára.
Vrchol Kilimandžára nedlouho po startu
Jaká je bezpečná výška pro přelet vrcholu? Je to jeho výška plus řekněme deset procent?
Na to existuje jednoduchý vzorec: Pro každých 10 km/h rychlosti větru musíte překážku přeletět s rezervou 100 výškových metrů, abyste se vyhnuli turbulencím. Nejvyšší bod na Kilimandžáru, Uhuru u kráteru Kibo, leží ve výšce 5 895 m n. m. To nám dává výšku 6 400 m n. m. Samotný kráter Kibo leží o trochu níž, takže nadmořská výška 6 100 metrů byla pro přelet dostatečná.
Jaký balon a speciální vybavení je pro takový let potřeba?
Pro balonový let ve velkých výškách je zapotřebí kyslík. Nejprve pro pilota a posádku, ale od 7 000 m n. m. je kyslík doporučován i pro balonový hořák. Vzhledem k tomu, že u takových letů musíte počítat s delší dobou letu a s rostoucí výškou stoupá i spotřeba plynu, musí být objem balonu větší. Balony měly mít objem mezi 5 tisíci a 6 tisíci m³ s tím, že v koši budou čtyři až pět lidí.
První přelet Kilimandžára v dějináchPrvní, kdo dokázal přeletět Kilimandžáro, byl švýcarský letec Walter Mittelholzer, kterému se to podařilo 15. prosince 1929. Dříve, v roce 1924 podnikl s letounem Dornier Merkur (CH-142) mezikontinentální let ze Švýcarska přes Egypt do jižní Afriky.  Švýcarský pilot Walter Mittelholzer se svým fotoaparátem se opírá o podvozek letounu Fokker F.VII, se kterým 15. prosince 1929 přeletěl Kilimandžáro. Je považován i za průkopníka letecké fotografie, který ze vzduchu zachytil mnohá místa Afriky a Blízkého východu. Byl spoluzakladatelem společnosti pro provozování letecké dopravy a leteckého snímkování. Ta později fúzovala se společností Ad Astra Aero. Z této společnosti se později stala letecká společnost Swissair. Mittelholzer zahynul v roce 1937 při horolezecké nehodě na hoře Hochschwab v rakouských Alpách. |
Jak byste popsal průběh letu?
Poté, co jsme vystoupali nad mraky, ležel před námi masiv Kilimandžára. Fantastický okamžik, který nás přivedl k úžasu. Nejprve jsme zamířili k vrcholu Mawenzi, drsnému rozeklanému štítu. Čím výše jsme stoupali, tím více vítr směřoval k jihu. Za hřebenem jsme tak opět sklesali, abychom se dostali blíže ke kráteru Kibo. Ve výšce 6100 m n. m. jsme přeletěli jeho okraj. Pohled přímo do kráteru byl nezapomenutelný. Asi málokdo si ho mohl takhle užít. Po třech hodinách letu jsme dosáhli oblasti, která už byla vhodná pro přistání, a tak jsem zahájil klesání.
Údaje o letuDatum: 6. prosince 2021 Doba letu: 3 hodiny Maximální rychlost: 50 km/h, většinou 30–40 km/h Uletěná vzdálenost: 75 km Nejvyšší dosažená letová výška: 6 100 m n. m. Teplota: -5 °C, pocitová +10 °C (velký rozdíl v těchto teplotách může být daný tím, že v koši balonu je teplo od hořáku) |
Vyskytly se během letu nějaké komplikace?
Povětrnostní podmínky byly skvělé, vítr nebyl příliš rychlý, maximálně 50 km/h, a tak let proběhl hladce. Jen po přistání to doprovodnému týmu trvalo tři hodiny, než nás přijel vyzvednout.
Jak probíhala komunikace s řízením letového provozu? Nebyla pro dispečery přítomnost balonů v takové výšce překvapením?
V letovém prostoru nemůžete být překvapen. Pro tento let byl vystaven NOTAM, (“Notice(s) To Airmen" - varovné a informační oznámení pro piloty v dané oblasti, pozn. red.). Komerční letadla o nás věděla a balony byly neustále v kontaktu s řídícími letového provozu.
Kilimandžáro leží blízko hranice Keni a Tanzanie. Museli jste nějak řešit případné překročení této hranice?
Masiv je blízko keňské hranice, ale jak jsem už řekl, předpověď směru větrů je dnes na vysoké úrovni, zvlášť u větrů v těchto výškách, takže se žádné zvláštní překvapení neočekávalo.
Jak daleko musel cestovat váš pozemní tým a jak jste byli v kontaktu?
Cesta kolem Kilimandžára je dlouhá asi 150 kilometrů a minibusem nebo nákladním automobilem trvá tři až čtyři hodiny. Balony byly vybaveny satelitním trackovacím zařízením, takže pozemní tým mohl na internetu přesně vidět, kde zrovna jsme a po přistání nás najít. Ve třech čtvrtinách cesty byl ale problém s nákladním autem a posledních dvacet kilometrů se k nám auta musela dostávat mimo asfalt hlavní silnice.
Jak proběhlo přistání? A jaké byly reakce místních?
Nejdůležitější na přistání bylo, vrátit se na matičku Zemi pokud možno co nejblíže nějaké cestě. Moc jich v této oblasti totiž není. Jedenáct balonů přistálo v okruhu třiceti kilometrů. Přelétli jsme vesnici a přistáli na prašné cestě. V mžiku jsme byli obklopení asi třemi stovkami místních. Každý se chtěl prodrat dopředu a dotknout se návštěvníků. Komunikace byla složitá, nikdo neuměl anglicky, a tak jsme se domlouvali rukama, nohama. Tři hodiny jsme čekali na doprovod, ale místním to bylo jedno, ti měli času dost.
Přistání po přeletu Kilimandžára
Podnikl jsme v minulosti nějaké podobné lety a máte něco podobného v plánu?
Tady ve Švýcarsku se dá v zimě létat přes Alpy do Itálie. Při takovém letu vystoupáte až do 6 000 m n. m. Každý rok se účastním světového šampionátu plynových balonů v letu na dlouhou vzdálenost. (Pohár Gordona Bennetta, o kterém jsme psali v tomto článku. Kurt Frieden je za rok 2021 úřadujícím vítězem závodu. Pozn. red.) Létám s balonem, který je plněný vodíkem a let trvá až 88 hodin bez přistání, přičemž uletíme vzdálenost až 3 tisíce kilometrů. To je také úžasný příběh.
Pilot Kurt Frieden Vítězná posádka Pohár Gordona Bennetta 2021, Švýcaři zprava: pilot Kurt Frieden a kopilot Pascal Witprachtiger
|
Jak jste se dostal k balonovému létání?
Narodil jsem se s balonovou horečkou. Můj otec byl balony fascinován a v padesáti letech si udělal pilotní licenci. Jako kluk jsem těch pár horkovzdušných balonů, které létaly, pronásledoval na kole. Bylo mi jasné, že jednou s nimi budu chtít létat i já. Od té doby jsem ve vzduchu strávil přes 5 500 hodin.
Je to pro vás nyní koníček nebo zaměstnání?
Pro mě je to koníček, který mohu financovat létáním s pasažéry. Mám společnost na provozování vyhlídkových letů a vždy si to ve vzduchu užívám.
Co považujete za vrchol své letecké kariéry?
Několik let jsem měl to štěstí pracovat během zimních období jako pilot balonů v Barmě. Tato krásná země a vřelí lidé na mě udělali velký dojem. Každý den jsem se od nich mohl naučit hodně o tom, že i s málem se dá každý den brát s radostí, a také co dobrého můžu udělat pro druhé. Myslím, že k životu bychom měli přistupovat stejně, jako k letu balonem. Vítr určuje směr letu a správnou změnou výšky můžeme tento směr měnit. Můžeme se také koukat kolem sebe, jestli někdo nepotřebuje naši pomoc, a takto můžeme být na naší cestě šťastnější.
