Berthasaura leopoldinae
Berthasaura je jeden z několika druhů dinosaurů a ptakoještěrů, objevených v sedimentech souvrství Goio-Erê, nacházejících se na jihu Brazílie. V období rané až pozdní křídy (asi před 125 až 71 miliony let) se zde rozkládala rozlehlá pouštní oblast (tzv. poušť Botucatu), která byla domovem poněkud zvláštní fauny. Kromě pterosaurů rodů Caiuajara a Keresdrakon zde byl roku 2019 ze souvrství Rio Paraná popsán podivný „jednoprstý“ noasauridní teropod druhu Vespersaurus paranaensis.
Přinejmenším stejně podivný byl také další noasauridní teropod, kterým je právě Berthasaura. Ačkoliv se jednalo o ceratosaurního teropoda, byl druhotně všežravý nebo dokonce býložravý. O tom svědčí jeho podivný krátký bezzubý „zobák“. Podobně tvarované čelisti měl i mnohem starší čínský rod Limusaurus, v jeho případě ale došlo k této anatomické proměně až v průběhu dospělosti, zatímco u berthasaury šlo nejspíš o celoživotní adaptaci (typový exemplář je mládě o délce pod jeden metr). Tento pozoruhodný pouštní dinosaurus nám tedy ukazuje, jak pestrý byl ve skutečnosti svět druhohorních teropodů, a to i z hlediska jejich vývojových adaptací a evolučních anatomických inovací.
Issi saaneq
Issi, v překladu z grónštiny „studený“, je nově popsaným plateosauridním sauropodomorfem, jehož fosilie byly objeveny ve zhruba 225 až 220 milionů let starých sedimentech souvrství Fleming Fjord na území Jamesonovy země, což je poloostrov na východě Grónska. Issi je tak zároveň vůbec prvním oficiálně pojmenovaným dinosaurem z tohoto ostrova.
Již dříve byly ve stejném souvrství objeveny fosilní stopy sauropodomorfů a teropodů, nyní poprvé se však jedná o kosterní nálezy. Původně byla lebka tohoto dinosaura, objevená v roce 1991, považována za zkamenělinu náležející známému rodu Plateosaurus, další objevy z let 1995 a 2012 však ukázaly, že se jednalo o jiný, i když poměrně blízce příbuzný druh sauropodomorfa. V loňském roce byl oficiálně popsán druh Issi saaneq, což lze volně přeložit jako „studený kámen“.
Jednalo se o poměrně malého plateosaurida, délka lebky holotypu činí jen 24,4 cm. Původní triasové prostředí tohoto dinosaura představovalo okolí velkého jezera, spolu s ním tu bylo objeveno také množství fosilií ryb, obojživelníků, želv i kynodontů. Přítomnost dalších velkých plazů (jako jsou krokodýlům podobní fytosauři) pak odhalují objevy jejich fosilních stop.
Kansaignathus sogdianus
Velociraptor, proslulý díky filmům ze série Jurských parků a Jurských světů, měl početné příbuzenstvo. Čím dál tím více jsou totiž odkrývány fosilní pozůstatky jeho četných příbuzných, spadajících do podčeledi Velociraptorinae. Vloni byl popsán další z nich, malý dromeosauridní teropod Kansaignathus sogdianus, jehož fosilie byly objeveny v pozdně křídových sedimentech souvrství Ialovachsk.
Rekonstrukce přibližného vzezření dromeosaurida druhu Kansaignathus sogdiensis, žijícího v období pozdní křídy na území dnešního Tádžikistánu (Ferganská kotlina). Fosilie tohoto dravého dinosaura byly objeveny již v 60. letech minulého století.
Dravý dinosaurus žil tedy v období santonu, asi před 86 až 84 miliony let, což ještě není nic zvláštního. Podstatné je, že se stal vůbec prvním neptačím dinosaurem, popsaným a pojmenovaným z území státu Tádžikistán. Ačkoliv fosilie poměrně velkého počtu dinosaurů byly na lokalitách tohoto souvrství objeveny už dříve (jedná se o četné teropody, ankylosaury, ceratopsidy, ornitopody, sauropody ad.), Kansaignathus je prvním pojmenovaným tádžickým dinosaurem.
Malý „srpodrápý“ lovec žil v bohatých ekosystémech, jak dokládají objevy dinosauřích vajec, kostřiček obojživelníků, šupinatých ještěrů, želv, krokodýlovitých plazů, savců, ptakoještěrů i praptáků. Z teropodů jsou zde známí zástupci terizinosaurů, ornitomimosaurů, oviraptorosaurů i tyranosauroidů.
Menefeeceratops sealeyi
V roce 1996 byly v sedimentech geologického souvrství Menefee na území státu Nové Mexiko objeveny fosilie dosud neznámého ceratopsidního dinosaura. O rok později se o něm poprvé objevila zmínka také v odborné literatuře.
Bylo jasné, že se jedná o vývojově primitivního zástupce ceratopsidů, čemuž odpovídalo i jeho geologické stáří, celých 25 let ale rohatý dinosaurus nebyl formálně popsán a pojmenován. To se stalo teprve v loňském roce, kdy tým paleontologů popsal neúplně dochovanou kostru dinosaura a pojmenoval nový druh Menefeeceratops sealeyi („Sealeyiho rohatá tvář ze souvrství Menefee“). Paul Sealey, jemuž byla zvoleným druhovým jménem vzdána pocta, je objevitelem fosilií, v té době pracujícím pro Muzeum přírodní historie a vědy v Novém Mexiku.
Menefeeceratops byl poměrně malým ceratopsidem, dosahujícím délky jen 4 až 4,5 metru. Co je ale podstatné, jednalo se o jednoho z nejstarších známých zástupců celé čeledi Ceratopsidae i podčeledi Centrosaurinae. Mezi jeho blízké vývojové příbuzné tak patří mírně geologicky mladší ceratopsidi, jako je Crittendenceratops z Arizony nebo Yehuecauhceratops z Mexika.
Ninjatitan zapatai
Titanosaurní sauropod Ninjatitan by nejspíš zvítězil také v anketě o nejvíc „akční“ rodové jméno, místo v sedmičce nejzajímavějších či nejvýznamnějších objevů loňského roku si ale zajistil něčím jiným. Jeho fosilie byly totiž uloženy v sedimentech geologického souvrství Bajada Colorada a náleží tedy do starší části rané křídy (věky berrias až valangin, asi před 140 – 134 miliony let). To z „nindža-titána“ činí bezpečně nejstaršího známého zástupce rozsáhlé skupiny titanosaurních sauropodů, předcházejícího časově většině dobře známých druhů (jako byl Argentinosaurus, Futalognkosaurus nebo Saltasaurus) o celé desítky milionů let.
Fosilie dinosaura byly objeveny roku 2014 a formálně byl popsán o sedm let později. Druhové jméno odkazuje k přezdívce paleontologa Sebastiana Apesteguyi (kterého kolegové označují jako „nindžu“), druhá část jména je zase poctou technikovi a pomocníkovi při vykopávkových pracích Rogeliu Zapatovi. Ze zmíněného souvrství byly již dříve popsány a pojmenovány dva další druhy raně křídových sauropodů, a sice v roce 2019 dikreosaurid Bajadasaurus pronuspinax a ještě o pět let dříve diplodokid Leinkupal laticauda.
Spicomellus afer
„Límec z trnů“, jak lze doslovně přeložit rodové jméno tohoto dinosaura, je po stegosaurovi rodu Adratiklit druhým tyreorofním dinosaurem, popsaným z marockého souvrství v rámci skupiny El Mers na území Maroka. Zdejší sedimenty z období střední jury mají stáří asi 168 až 164 milionů let a obsahují tak fosilní pozůstatky dinosaurů z velmi významné doby, v níž se objevovaly celé nové skupiny dinosaurů. Jednou z nich byli také nejstarší stegosauři a ankylosauři, mezi které patří právě i Adratiklit boulahfa, popsaný v roce 2019 a v loňském roce představený druh Spicomellus afer.
Stejně jako jeho stegosaurní současník je i Spicomellus jedním z nejstarších známých zástupců své skupiny a odmyslíme-li si některé kontroverzní či málo známé taxony (jako je objev neznámého tyreofora z ostrova Skye u pobřeží Skotska), pak se jedná nejspíš o zástupce nejstaršího. Jedná se také o druhého v pořadí objeveného tyreoforního (obrněného) dinosaura z území severní Afriky, a to po již zmiňovaném rodu Adratiklit. Mezi nejbližší příbuzné tohoto malého býložravého dinosaura, dosahujícího maximální délky kolem 3 metrů, patřily rody Sarcolestes z Anglie a Tianchisaurus z Číny.
Stegouros elengassen
Fosilie malého ankylosaurního tyreofora druhu Stegouros elengassen byly objeveny v roce 2018 v sedimentech geologického souvrství Dorotea na jihu státu Chile. Typový exemplář měl podobu značně kompletní a částečně artikulované kostry, jejíž stáří bylo odhadnuto na 74,9 až 71,7 milionu let. Tento malý obrněný dinosaurus žil tedy v období pozdního kampánu, kdy ještě oblast jeho výskytu (patrně přímo související se západní částí Antarktidy) nebyla zaledněná.
Stegouros elengassen byl velmi malým ankylosauridem, při délce kolem 2 metrů nevážil více než asi 100 kilogramů. Obýval území dnešního státu Chile v období pozdní křídy, asi před 75 až 72 miliony let.
Přesto se muselo jednat o dinosaura odolného vůči chladu a na poměry druhohor poměrně nepříznivým podmínkám klimatu. Stegouros byl asi 100 kilogramů vážící a pouhé dva metry dlouhý obrněný dinosaurus, nápadný zejména unikátně tvarovanými osteodermy na konci ocasu (vytvářejícími plochou ocasní „palici“). Mezi nejbližší vývojové příbuzné tohoto pozoruhodného ankylosaura patřil podstatně starší australský rod Kunbarrasaurus a zhruba stejně starý antarktický rod Antarctopelta. Společně tyto tři rody tvoří klad Parankylosauria, který se od kladu Euankylosauria (kam patří nodosauridi a ankylosauridi) oddělil již v průběhu rané křídy a jehož zástupci zjevně přežili až do samotného konce křídy.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
