Kolik lidí dnes zemřelo? Komu se z minuty na minutu úplně změnil život? Jaká další pohroma se na nás valí? Chování na sociálních sítích zvané jako „doomscrolling“ (někdy také „doomsurfing“), neboli obsesi v listování špatnými zprávami, moc dobře známe z posledních let v pandemii covidu. Zatímco během posledních dvou let se mnozí uživatelé sociálních sítí nemohli zbavit zlozvyku neustálého prohlížení špatných zpráv týkajících se této nemoci, nyní se pozornost upřela k tragédii, která se odehrává na Ukrajině.
Spousta lidí se nyní každý den probouzí do nové spirály listování sociálními sítěmi, kde se nejde odtrhnout od přívalu informací, fotografií či videí týkajících se války a neštěstí, která s sebou ruská agrese přináší. Sledujeme dlouhá vlákna příspěvků na Twitteru plná zmaru a smrti, čteme prosby o pomoc na Facebooku, analyzujeme zprávy na webu teoretizující ohledně dalšího vývoje války. Pokud nemáme dostatečně silnou vůli, strávíme takovou činností klidně i mnoho hodin denně.
Snaha pochopit situaci
Válka na Ukrajině posílila zlozvyky těch, kteří se „doomscrollovat“ naučili už během pandemie. Mají vlastní zdroje, kde zaručeně najdou svůj denní příděl špatných zpráv, a k tomu se navíc objevila spousta nových, viz například speciální kanály na Twitteru, které agregují dění na Ukrajině. Sociální síť vám je i nabídne sama, takže máte nový příděl zármutku hned po ruce.
Proč ovšem takové věci vůbec vyhledáváme? Paul Salkovskis z katedry klinické psychologie na oxfordské univerzitě pro server The Guardian vysvětluje, že velkou roli hraje potřeba porozumět dané situaci co nejvíce. Čím více o dané hrozbě víme: co se kde děje, jaká je pravděpodobnost toho, že se něco stane, co bude následovat a podobně.
Rossgram místo Instagramu. Rusové chystají vlastní sociální síť |
V hlavě zkrátka potřebujeme mít situaci co nejvíce pod kontrolou a v tom nám v jistém ohledu i negativní zprávy mohou pomoci. Jenže čím více se snažíte čerpáním nových informací nabrat nad situací kontrolu, tím více vás zároveň špatné zprávy zneklidňují.
Válka je oproti pandemii intenzivněji prožívanou situací, která se neustále vyvíjí nečekanými směry. Pocit, že bychom najednou přestali listovat a na chvíli bychom se snažili věnovat něčemu jinému, vyvolává zároveň obavu, že nám něco důležitého unikne. Pokud si tak chcete dopřát klid od špatných zpráv z války, pak se zároveň s vypnutím aplikace sociální sítě zvýší neklid z toho, že už nevíte, co se teď děje.
Na druhou stranu může být pro spoustu lidí válka jasněji definovanou situací: velký stát napadl menší, ten se však nedá a klade vytrvalý odpor. To se dá přeci jen snadněji přijmout než virus, který nemá žádnou politickou agendu, žádné definované cíle a zkrátka si dělá, co chce.
Sítě nám to neulehčují
V obou případech každopádně hrajeme hru se sociálních sítích, která se už dlouhé roky učí sledovat naše chování a podle něj nám nabízí doporučené příspěvky šité na míru našemu zájmu. No a pokud tedy v našem vyhledávání převažují informace o válce na Ukrajině, pak usnadňujeme algoritmu na sociální síti práci, protože moc dobře nyní ví, co nám má nabídnout při dalším kole našeho „doomscrollingu“.
Sociální sítě jako takové jsou dále hodně ovlivnitelné aktuálním děním, a právě systémem doporučených příspěvků či reklamy se k vám mohou dostat jisté informace i přes to, že se jim aktivně snažíte vyhýbat. Naopak pokud je vyhledáváte a podporuje vás v tom i vaše sociální bublina, kde se rovněž nemluví o ničem jiném, pak je možné si prakticky celý váš výpis novinek přizpůsobit tak, že k vám neproudí už nic jiného než příval informací o daném tématu.
Západní svět zaspal válku s ruskou propagandou. Už roky tiše pracuje |
Celkem očividné řešení tohoto problému, tedy vypnout sociální síť, může ovšem ve výsledku napáchat více škody než užitku. Nejenže v uživateli „vynucený detox“ vyvolá výše zmíněné obavy, že mu něco důležitého uniká, ale zároveň je třeba si uvědomit, že sociální sítě jsme ještě před spirálou „doomscrollingu“ využívali i ke spoustě jiných věcí. Úplné odstřižení se není rozumné řešení.
Jistou potřebu sledovat aktuální informace má prakticky každý. V takto složité době je tedy do jisté míry normální, že se na nás valí špatné zprávy, a my je třeba i záměrně vyhledáváme. Je však nutné rozlišovat právě běžnou kontrolu toho, co se zrovna událo, a neřízené listování hromadou možných zdrojů. Je třeba se zeptat sebe sama, zda v danou chvíli má toto počínání smysl, zda jsme našli to, co je aktuálně podstatné, a říci si, že to prozatím stačí.
Algoritmus na sociální síti můžete třeba klidně i pokusit zmást tím, že schválně budete vyhledávat jiná, ideálně povzbudivější témata. Účty, které řeší jenom válku, namíchejte stránkami třeba s roztomilými zvířaty, sporty nebo jinými hobby. Zkuste sociální síť zapínat třeba jen ve chvíli, kdy vám někdo pošle soukromou zprávu, a nechoďte sem pouze s cílem listovat novinkami, mějte nějaký jiný důvod, proč ji zapínat.
„Doomscrolling“ tu pravděpodobně bude i po skončení současné války. Najde se jiné téma, které v nás bude vyvolávat obavy a nutnost hledat informace. Z dosavadního chování na sociálních sítích bychom se však už mohli stihnout poučit natolik, že nás příští vlna už třeba nesemele tolik jako ta současná.
