V České republice vznikla řada iniciativ na podporu „ukrajinské věci“, některé jsou známé více, některé méně. Jednou z nejznámějších je We Must Act! miliardáře Dalibora Dědka, která provozuje „e-shop“ Zbraneproukrajinu.cz. Lidé z iniciativy (jejichž spolupracovníkem je autor tohoto článku) mají kontakty přímo na Ukrajině. Právě díky nim bylo možné zjistit, kde se nyní nachází tanky, které Ukrajincům poskytla Česká republika.
České tanky u Mykolajivu
V současné době jsou české tanky součástí ukrajinských mechanizovaných jednotek, operujících na jižní frontě mezi Chersonem a Mykolajivem. Jak je dobře vidět na animované mapě, Rusové se zde pokusili několikrát prorazit, ale poté, co byli pár dní po zahájení války zahnáni od Mykolajivu, už se k němu nepřiblížili.
Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvVideo z nasazení tanků v současné době není možné získat, protože osádky jsou ve velmi intenzivním nasazení. Nabízíme proto alespoň několik velmi vzácných fotografií, které byly pořízeny ve chvílích oddychu osádek.
Tanky byly dodány nemodernizované. Měly tedy původní pancíř, původní motor, původní sledovací a zaměřovací vybavení a původní kanón. Podle informací přímo z Ukrajiny, které potvrzují exkluzivní fotografie i kontakt s vojáky, byly stroje před předáním k bojovým útvarům mírně upraveny.
 |
Na věž i podvozek byly navařeny úchyty pro dynamický pancíř typu Kontakt. Jsou to schránky s výbušninou, které explodují ve chvíli, kdy na ně narazí nepřátelský projektil, ten zničí nebo poškodí natolik, že nedokáže proniknout hlavním pancířem. Tento typ dynamického pancíře slouží zejména proti ručním pancéřovkám nebo protitankovým řízeným střelám, méně účinný je proti podkaliberním střelám.
Z fotografií je zřejmé, že tanky také přešly změnou maskování, světlou olivově zelenou Ukrajinci změnili na tmavou, vhodnější pro místní podmínky. Ejektor kanónu je označen žlutě, jde o rozpoznávací znamení ukrajinských jednotek v oblasti. Podle informací přímo od tankistů nebyly provedeny žádné úpravy pozorovacího vybavení, nebyly do nich tedy například namontovány pasivní termovizní pozorovací přístroje, které významně posilují schopnosti tanku. Lze tak předpokládat, že stroje působí v jednotkách s lépe vybavenými typy, které ostatní navádí v terénu.
České dodávky zbraní
První zásilka pomoci na Ukrajinu odešla z České republiky již brzy po zahájení konfliktu. Po prvotním mírném váhání od nás odešlo poměrně rychle několik tisíc pistolí, samopalů a dalších ručních zbraní starší výroby (zejména pistole vz. 83, samopaly vz. 58 a kulomety vz. 59), s nimi pancéřovky a také 4 000 nábojů ráže 152 mm do samohybných houfnic Dana, jejichž modernizované verze už několik měsíců Ukrajina používá. Česko se tak stalo jednou z prvních zemí, která po Velké Británii, Spojených státech amerických, Estonsku a Polsku zareagovala na ukrajinské žádosti o pomoc.
Po první zásilce, která byla široce medializovaná (fotografové měli přístup dokonce až k vagónům s municí), se začaly všechny další dodávky utajovat. Tu a tam prosákly informace o tom, co na Ukrajinu posílá vláda, nebo co u českých zbrojařů nakoupila ukrajinská ambasáda, nešlo však o nic konkrétního.
Všimněte si, kolik z vojáků má české samopaly BREN 2. https://t.co/sNTmTcXelI
Na několika záběrech z bojiště se nacházely například útočné pušky CZ 805 BREN z České zbrojovky Uherský Brod, které česká armáda po špatných zkušenostech z Afghánistánu raději přesunula od prvosledových jednotek k aktivním zálohám, nebo modernizovaný typ BREN 2, o těžké výzbroji však bylo ticho po pěšině.
Kolem 4. dubna začaly v médiích prosakovat informace o tom, že Česko má za sebou již také zásilky těžkých zbraní včetně tanků. Spekulace podpořilo zveřejnění fotografií z jihlavského nákladového nádraží, díky kterým bylo jasné, že buďto vláda nebo čeští zbrojaři, kteří obchodují s těžkou technikou, chystají pro Ukrajinu exněmecká bojová vozidla pěchoty BMP-1 a zejména tanky T-72, pocházející s největší pravděpodobností z armádních skladů.
Tanky T-72 poslané Ukrajině jsou posledním mohykánem studené války |
Cherson–Mykolajiv–Oděsa
Ještě než 24. února začala bez formálního vyhlášení válka mezi Ruskem a Ukrajinou, spekulovalo se, jaké cíle by mohly mít ruské jednotky dlouhé týdny seskupované podél ukrajinských hranic. Již brzy po zahájení bojů byl obsazen třísettisícový Cherson, město v ústí Dněpru zhruba sedmdesát kilometrů severně od okupovaného poloostrova Krym.
S jeho obsazením Rusové vyhlásili jeden z dílčích úspěchů první fáze operace, kdy pro Krym zajistili pitnou vodu z Dněpru, s níž měli až do té doby značné potíže a museli ji složitě čerpat z Ruska přes poloostrov Kerč na východě. Dalším cílem po dobytí Chersonu se však stalo město ještě důležitější, Mikolajiv. Proč je pro Rusy i Ukrajince tak důležitý?
Ruské námořnictvo dlouhodobě doplácí na to, že nemá velké vojenské loděnice. Většina největších sovětských válečných lodí vznikala v loděnici číslo 444, která sídlí právě v Mykolajivu. Rusko v předchozích letech představilo řadu projektů velkých vojenských plavidel, vždy je však provázely otázky na to, kde je vlastně chce vyrábět. K výrobě velké vojenské lodi je potřeba tzv. suchý dok, který však v potřebné velikosti Rusko postrádá.
Požár na ruské letadlové lodi Admiral Kuzněcov během oprav v Murmansku na severu Ruska (12. prosince 2019)
Největší současné ruské vojenské plavidlo, letadlová loď Admiral Kuzněcov, muselo být opravována v plovoucím doku PD-50, který koupil Sovětský svaz v 80. letech ve Švédsku. I o ten však Rusové přišli, když na něj v roce 2018 při opravě Admirala Kuzněcova spadl jeřáb, přičemž z generátorů pro čerpadla, která měla zatopený dok zachránit, někdo ukradl naftu. Provizorně tak zatím spojili několik menších suchých doků v Murmansku. Ani zde, ani v loděnicích Severnaja Verf v Petrohradu však nevyrobí plavidlo větší než fregata.
V Mykolajivu zároveň sídlí také továrna Zorja-Mašprojekt, která vyrábí plynové turbíny, lodní motory, jimiž měly být vybaveny nové ruské fregaty tříd Admiral Gorškov a Admiral Grigorovič, největší námořní lodě, které v Rusku po rozpadu Sovětského svazu vznikly.
Po vyhlášení ukrajinského embarga musela být výroba dalších jednotek pozastavena a Rusové museli urychleně začít vyvíjet turbíny vlastní. To všechno a zároveň fakt, že dobytí Chersonu a Mykolajivu odkryje útočníkům strategický ukrajinský přístav Oděsa, vedlo západní analytiky k domnění, že Mykolajiv je jedním z primárních cílů ruské ofenzívy.
