Se zkouškami systému Starlink v letadlech se začalo velmi brzy, již v rámci armádních testů v roce 2019. Už tehdy však bylo jasné, že ač zajištění internetových služeb armádním složkám může být lákavá možnost, důležitějším trhem bude civilní sektor. O rok později, v listopadu 2020, požádalo SpaceX Federální komunikační úřad o povolení testování na několika letadlech Gulfstream. V červnu 2021 zašla firma ještě dál. Požádala úřad o povolení testovat internetové připojení na palubách letadel v pěti různých státech USA. Prakticky vzápětí také firma zahájila jednání s řadou aerolinií o možnosti testování antén na palubách jejich leteckých flotil.
Poté jsme se ovšem na časové ose ocitli na řadu měsíců v informačním vakuu. I na konci roku 2021 totiž SpaceX pořád jen hovořilo o jednání s aerolinkami, ale žádné bližší informace jsme se nedozvěděli. Toto na SpaceX nezvyklé dlouhé informační ticho bylo přerušeno až koncem března 2022, kdy viceprezident SpaceX Jonathan Hofeller uvedl, že současné internetové spojení nabízené leteckými společnostmi je zralé na celkové přepracování a že v budoucnosti by mělo být nerozeznatelné od konvenčního pozemního připojení.
Další novinky ovšem následovaly v poměrně rychlém sledu. Dne 18. dubna 2022 oznámila jedna z největších světových aerolinek, Delta Air Lines, která provozuje více než 800 letadel, že na palubách svých letounů začala testovat internet zajišťovaný družicemi Starlink. Mimochodem, více než 300 letadel flotily Delta Air Lines v současnosti využívá satelitní internetové připojení poskytované firmou Viasat. Toto číslo by se pak mělo do konce roku prostřednictvím stejného poskytovatele navýšit o dalších 200 strojů.
O několik dní později, 21. dubna 2022, zveřejnila vnitrostátní americká charterová společnost JSX, že se právě stala první leteckou společností, která nabídne svým zákazníkům během letu internetové připojení pomocí sítě Starlink. Služba bude poskytována zákazníkům bez dodatečných příplatků. Společnost JSX provozuje dle různých zdrojů mezi 24 až 77 stroji Embraer pro až 30 pasažérů. Se zahájením operačního provozu Starlinku na palubách letadel JSX se počítá do konce letošního roku.
První opravdu velký zákazník byl oznámen o další tři dny později, 25. dubna, a stala se jím firma Hawaiian Airlines. Ta provozuje flotilu více než 60 strojů Airbus A321neo, A330-200 a Boeing 717-200 a patří mezi 15 největších aerolinek v USA. Firma v současnosti zákazníkům internetové připojení během letu neposkytuje, to by se však díky konstelaci Starlink mělo od příštího roku změnit. Stroje Airbus, které zajišťují transoceánské lety do Ameriky, Asie a Austrálie, by měly být od příštího roku vybaveny anténami umožňujícími připojení k satelitům SpaceX. I Hawaiian Arlines hodlá zákazníkům nabízet internetové připojení bezplatně.
Než přikročíme k závěru, bude dobré si ještě na tomto místě vysvětlit, jakým způsobem aerolinky zajišťují svým zákazníkům možnost připojit se na Internet. Díky tomu také lépe pochopíme, jakým konkurenčním tlakům je síť Starlink vystavena při využití v letecké dopravě. Na rozdíl od ostatních dopravních prostředků jsou totiž letadla během své pouti oblohou schopna létat jak nad souší, tak nad rozsáhlými vodními plochami. A právě díky této schopnosti okřídlených strojů je poměrně obtížné cestujícím zajistit internetové připojení. Pokud se letadlo nachází nad pevninou, může se připojovat k anténám pozemních poskytovatelů přes palubní anténu umístěnou na spodní části letadla, tito pozemní operátoři jsou tedy z hlediska SpaceX konkurenty.
V případě dlouhých transoceánských letů je situace jiná. Signály pozemních operátorů jsou již při těchto dálkových letech nezachytitelné a je potřeba připojit letadlo na signál družice. Zde existují v podstatě dva hlavní typy oběžných drah, ze kterých družice poskytují internetové služby. Družice první skupiny pracují na geostacionární dráze ve výšce přibližně 35 800 km nad hladinou moře. Satelit v této výšce z pohledu pozorovatele na Zemi nemění svou pozici a s pomocí jedné družice je v jednom okamžiku možno pokrýt přibližně 41 % zemského povrchu.
Jednou ze společností, která tyto internetové satelity vlastní, je firma Viasat. Připojení na tento typ družic má však i své nevýhody, které spočívají v první řadě ve zpoždění (latenci) signálu, která pro uživatele Internetu dosahuje hodnot přes 500 ms. Druhou nevýhodou je to, že ve vyšších zeměpisných šířkách je viditelnost geostacionárních družic velmi limitovaná. Tato omezení odstraňuje použití družic na nízké oběžné dráze, jako tomu je v případě Starlinku.
Hlavní výhodou Starlinku je vyšší přenosová rychlost a o řád nižší zpoždění signálu oproti družicím na geostacionární oběžné dráze. Problém je ovšem fakt, že družice na nízké dráze se z hlediska pozorovatele na Zemi poměrně rychle pohybují a anténa umístěná na letadla musí být schopna se této okolnosti přizpůsobit. Aby však bylo možno zajistit letadlu nad oceánem internetové připojení, musí být družice poskytující internetové připojení schopny spolu vzájemně komunikovat, v případě družic Starlink jde o laserová pojítka, kterými jsou vybavovány družice druhé generace.
Testování na palubách jedné z největších leteckých společností je velmi zajímavá a přínosná zpráva, samotnou aerolinku však k ničemu zásadnímu nezavazuje, ve hře ovšem stále zůstává možnost budoucího lukrativního kontraktu pro SpaceX. Smlouva uzavřená s firmou JSX je naproti tomu rozhodně zajímavější a stala se první vlaštovkou na možná v budoucnu velmi dlouhém seznamu leteckých společností. Pro SpaceX samotné tento kontrakt ovšem nepředstavuje výraznou výzvu. Firma JSX létá nad pevninskou částí USA, takže z hlediska SpaceX představuje tato smlouva pouze nutnost dokončit certifikační proces anténní jednotky, která zajišťuje samotné spojení letadla s družicovou částí sítě.
V případě firmy Hawaiian Airlines je situace již komplikovanější. Díky faktu, že společnost plánuje nabízet internetové připojení zákazníkům pouze na transoceánských letech, ocitá se SpaceX před výzvou co nejrychleji dokončit stavbu druhé orbitální slupky s družicemi vybavenými laserovými pojítky, na jejichž vynášce v současnosti usilovně pracuje. Tato slupka se má skládat z celkem 1584 družic. Z tohoto počtu bylo do dnešních dnů na oběžnou dráhu vyneseno 767 družic, z nichž 712 je stále aktivních. Jen v následujícím týdnu však SpaceX plánuje vynést dalších více než 150 družic.
SpaceX navíc nemůže v žádném případě zpomalit tempo vynášení družic Starlink, protože konkurence nespí a jak je vidno, má se čile k světu. Kupříkladu zmiňovaná firma Viasat své služby už čile prodává zákazníkům a i na nízké oběžné dráze SpaceX vyrůstá konkurence v podobě firmy OneWeb, která dokončuje vlastní satelitní konstelaci. Tato společnost původně plánovala nabízet internetové připojení leteckým společnostem již v polovině letošního roku, ale kvůli odkladům způsobeným situací na Ukrajině došlo k posunu tohoto termínu až na rok 2023.
Text byl převzat z portálu ElonX. Před vydáním byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
