Výsadkář vzpomíná na kamarády. Před 80 lety padly poslední výstřely v kryptě

Dne 18. června 1942 byl kostel sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici, kde se skrývalo sedm československých parašutistů – mezi nimi i Jan Kubiš a Josef Gabčík, aktéři atentátu na Heydricha – obklíčen stonásobnou nacistickou přesilou. V nerovném boji všichni parašutisté zemřeli, ať už na těžká zranění, nebo důsledkem sebevraždy.
Detail hadice vedoucí dovnitř kostela. Hasiči se ji snažili nasměrovat do...

Detail hadice vedoucí dovnitř kostela. Hasiči se ji snažili nasměrovat do krypty, zbylí parašutisté zevnitř odpovídali střelbou. Okénkem vyhazovali zpět i dýmovnice se slzným plynem a granáty. Ke kapitulaci se je marně snažil přemluvit i Karel Čurda, který se stal konfidentem gestapa. Sám byl parašutistou ze skupiny Out Distance, později v průběhu války si změnil jméno, oženil se s Němkou – a začal hodně pít. Po válce se sám přihlásil policii, byl odsouzen k smrti a odmítl žádat o milost. Byl popraven v dubnu 1947. | foto: Archiv badatele Jaroslava Čvančary

Jako místo obranného boje do posledního muže, navíc uprostřed metropole, měl kostel ideální předpoklady stát se nejzásadnějším místem z pohledu připomínání československých parašutistů ze Západu obecně. Dosud plní funkci místa, které je důkazem naplnění tehdejší vojenské přísahy.

Na pietním aktu 18. června 1991 se po desítkách let objevila i řada přeživších parašutistů, kteří po roce 1948 odešli do dalšího exilu. Jedním z nich byl i radiotelegrafista výsadku Platinum-Pewter Alois Vyhňák, který do tehdejšího Československa přicestoval z kanadského Toronta. Na shromáždění si připravil i velmi silný projev, který však, jak uvedl v dopise přátelům, nebyl přednesen, neboť se celá pietní slavnost odehrává tradičně bez proslovů.

Parašutisté před kostelem sv. Cyrila a Metoděje 18. 6. 1991 | foto: VHÚ

Jedná se o mimořádně působivý, jedinečný proslov-dokument. Nyní, při příležitosti 80. výročí hrdinného boje československých parašutistů 18. června 1942, zde celý Vyhňákův text uvádíme. V roce 1991 byl předán tehdejšímu řediteli VHÚ Zdeňku Jelínkovi.

„Po mnohaleté nepřítomnosti ve vlasti je pro mne zvlášť pohnutlivé stát na místě, kde téměř před padesáti lety padlo sedm mladých mužů, které jsem až na jednoho, nebo dva znal osobně. Spojoval mne s nimi společný cíl, společný výcvik a společné nebezpečí.

Vědomí nebezpečí bylo však to poslední, co bylo znát v náladě asi třiceti mužů, kteří jednoho deštivého odpoledne na podzim v roce 1941 za pokřiku racků vystoupilo z vlaku ve skotském rybářském přístavu Mallaig na konci železniční linky. Odtud ještě nějakých třicet mil po odlehlých cestách ke dvěma osamoceným sídlům, přeměněných na učiliště pro záškodnickou válku.

Odříznutí od světa je dokonalé. Kolem nás samé skály zvedající se směrem do vnitrozemí ve strmé hory s vrcholky ztrácejícími se v nízkých mracích, za farmou Garramor, co by kamenem dohodil. Neklidné hebridské moře omývá pobřežní balvany a písčiny.

Atentát na Heydricha - 80 let, seriál Technet.cz

V tomto divokém ústraní, v horách, lesích a močálech podél jezera Morar, jsme byli připravováni na první úkoly v okupované vlasti a na těchto místech mezi námi vznikalo pouto přátelství a solidarity, které i po půl století se projevuje v každoročním shromáždění přátel a kolegů těch, kteří zanedlouho po výcviku ve Skotsku, na tomto místě padli.

Tak tomu bylo od chvíle, kdy nepřítel byl vypuzen z vlasti a ani násilný režim jiného duchu – dnes už též svržený – který po dlouhá léta památce těchto mrtvých nepřál a jejich živé druhy perzekuoval, jim v tom nakonec nezabránil. A my, kteří jsme této komunistické nenávisti unikli odchodem do ciziny, jsme vždy v tento den zde stáli v duchu s nimi.

Chicheley Hall ve střední Anglii. Jedno z míst, kde se cvičili českoslovenští parašutisté před odletem do protektorátu. Probíhal zde například střelecký výcvik a konspirační kurz. | foto: Post Bellum

Před čtyřiceti devíti lety zde padlo sedm mužů. Ani jeden z nich nehledal přežít obklíčení vzdáním se, všichni, jako jeden chápali historický a morální význam jejich smrti a tímto pochopením se přidružili ke skupině legendárních hrdinů, jejichž slávu už po 25 století hlásá pamětní nápis vrytý v kámen v horském průsmyku ve starém Řecku, na místě, kde tři sta Sparťanů obklíčeno nesmírnou přesilou perského nepřítele, raději volilo smrt, než zajetí. „Poutníče,“ oznamují nesmazatelná slova tohoto nápisu, „zvěstuj lakedaimonským, že my mrtví ležíme, jak zákony kázaly nám.“

Jaký to byl zákon, který přikázal tomuto šiku statečných v beznadějné situaci raději zemřít, než se vzdát?

Byl to zákon nejvyšší vojenské povinnosti a sebeobětování, zákon nesmírné ukázněnosti, který jen málo smrtelníků pochopí a je schopno uposlechnout. Není to přikázání nějakého božstva, ani pohanského, ani křesťanského, ale je to výzva k oběti, kterou jen ti nejstatečnější a nejmravnější si ukládají sami a kterou vyvyšují nad lidskou omezenost a která jim otevírá dveře do pantheonu nesmrtelných. Je to též nejvyšší výraz svobodné vůle, důstojné odmítnutí samotné existence za nepřijatelných podmínek.

Zatímco Adolf Opálka, Josef Bublík a Jan Kubiš bránili prostor kostela, další čtyři parašutisté – Jan Hrubý, Jaroslav Švarc, Josef Valčík a Josef Gabčík – zůstávali v kryptě kostela. | foto: Archiv badatele Jaroslava Čvančary

25 století dělí smrt českých hrdinů, kteří zahynuli v tomto kostele, od historického příkladu tří set Sparťanů, v němž tito naplnili vrcholný zákon vojáka – zemřít se zbraní v ruce, i když taková smrt nemůže rozhodnout o vítězství nad nepřítelem, ale zajišťuje osobní vítězství ještě větší – zemřít čestně a hrdě. A vyskytne-li se snad někdo, kdo by řekl, že neměli volby, že stejně je čekala smrt, pak je třeba poukázat na to, že jejich závazek smrti začal už při nasednutí do letadla, které je neslo do boje, ve kterém nepřítel neuznával žádných pravidel.

Jedním ze symbolických momentů bitvy byl boj o žebřík. Parašutisté ho používali k vyrážení hadic, jimiž hasiči do krypty pumpovali vodu. Četníkům se nakonec podařilo přetahovanou vyhrát a žebřík uzmout. | foto: Archiv badatele Jaroslava Čvančary

Nezavazovali se takto nějako vojenské, nebo vládní autoritě, ale sami sobě, vlastnímu svědomí, vlastnímu chápání jejich povinností a úkolu. A také těm, kteří jim při vykonávání tohoto úkolu s nasazením vlastního života pomáhali. Bohužel, ani věčné mlčení, které následovalo po posledním výstřelu v tomto kostele, mnohé z těchto obětavých vlastenců nezachránilo před pomstou krutého nepřítele a na ně též nesmí být nikdy zapomenuto.

Zásah proti parašutistům, ukrytým v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, začal po intenzivním a brutálním honu 18. června 1942 ráno. Od čtvrté ráno ke kostelu najížděla auta gestapa. | foto: Archiv badatele Jaroslava Čvančary

Opustiv vlast ještě před únorovými událostmi v osmačtyřicátém roce, stojím tu od té doby poprvé jako opravdový poutník. Přišel jsem, abych se připojil k druhům, kteří k tomuto místu v tento den putují každoročně, a při této příležitosti mne připadla čestná úloha, abych s nimi oživil a vzpomínkou uctil památku těch, kteří zde padli. Nestojíme zde, abychom svou přítomností, jako ten řecký poutník a po něm už po staletí tisíce jiných na cestě od thermopylského památníku, národu připomínali smrt jeho hrdinů – památka těch kteří zde padli, je už dávno nesmazatelně zapsána v národní paměti. Spíš přinášíme zvěst těm mrtvým od živých: nebylo nám dáno být s vámi, když jste na kůru a v tmavé kryptě tohoto kostela umírali.

Posledním úkonem pak byla identifikace parašutistů před kostelem. Odměnu, která v konečné výši činila 20 milionů korun, si po pěti milionech rozdělili Karel Čurda a Viliam Gerik – výsadkář z paraskupiny Zinc, který otočil a pomáhal Němcům. Zbylých 10 milionů si rozdělilo sedm Němců a 53 občanů protektorátu – například svědčící řidiči tramvají. | foto: Archiv badatele Jaroslava Čvančary

Naše řady, prořídlé už po válce, řídnou stále víc a přijde výroční den vašeho vstupu do dějin, kdy tu už nebude stát ani jediný pamětník našich společných dnů ve skotských horách nad hlubokými vodami Loch Moraru. Toto místo však, i po našem konečném odchodu, bez poutníků nikdy nebude, neboť vy jste zde rozeznali a uposlechli tentýž zákon, který sparťanským rekům od Termopyl zajistil věčnou paměť a slávu a který ji zajistí i vám.“

Okénko do krypty v roce 1945 (vlevo).
Odhalení pamětní desky padlým parašutistům 28. října 1947 (vpravo) | foto: VHÚ

Článek je převzatý z webu Vojenského historického ústavu a byl redakčně upraven.

Autor:
  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 44 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 21 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Za vyhynutím dinosaurům mohla být i doba temna

v diskusi nejsou příspěvky

29. března 2024

Dopad planetky je nyní většinou odborníků považován za hlavní příčinu vyhynutí zhruba 73 až 76 %...

Podívejte se na Boeing C-17 Globemaster, který do Česka přivezl nové vrtulníky

v diskusi jsou 2 příspěvky

29. března 2024

V sobotu 23. března dosedl v Praze nákladní letoun USAF, který vezl obzvlášť cenný náklad. Z...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 21 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...