Stanové přívěsy tvoří určitý mezistupeň mezi stany a „tvrdými“ karavany (obytnými přívěsy). Pamětníci mají stanové přívěsy zpravidla spojeny s Východním Německem, přesněji tedy Německou demokratickou republiku (NDR), kde se vyráběly v relativně velkých počtech a v bohatém množství variant. Pro jejich provoz tam totiž panovaly ideální podmínky, dá-li se to takto vzletně klasifikovat.
Standardními osobními automobily východoněmeckého lidu byly lehké a maloobjemovými motory vybavené trabanty (postupně přicházely typy Trabant P50, Trabant 600 a Trabant 601), které měly výrazné limity v tahu. I u nejsilnějšího a zároveň nejmasověji a nejdéle vyráběného (v letech 1963 až 1990) typu Trabant 601 je povolena hmotnost nebrzděného přívěsu 300 kilogramů a brzděného přívěsu 400 kilogramů.
Ve východoněmeckém řidičském koláči tak představovali řidiči malých vozů výrazný podíl, což se muselo chtě nechtě odrážet i v karavaningu. A právě proto se v NDR vyráběly vedle několika typů lehkých klasických karavanů (LC 9-200, Würdig 301 a QEK Junior) i stanové přívěsy, kdy z řady variant si i uživatelé trabantů dokázali vybrat tu svou.
Samozřejmě se v NDR vyráběly i „těžší“ karavany (například s celkovou hmotností 700 kilogramů to byly typy Apolda III a Intercamp HS) a podobně tak i stanové přívěsy.
Stanový přívěs obecně nabízí méně komfortu než klasický karavan. Na druhou stranu stanový přívěs nabízí nezanedbatelné výhody oproti klasickému karavanu, a to nižší pořizovací cenu, a protože se jedná o malý a zároveň plochý přívěs, tak přináší i nesrovnatelně jednodušší a opět levnější přepravu. Výstavba stanu „na přívěsu“ není uživatelsky nijak náročná a během několika kroků vám tam stojí stan o relativně velké podlahové ploše (postavit klasický stan podobné velikosti je o poznání složitější záležitostí).
Nemysleme si však, že stanové přívěsy používané k rekreačním účelům byly vynálezem východoněmeckým. Nebylo tomu tak, ty vznikly už mnohem dříve, podobně jako klasické karavany. A je tedy jasné, že Východní Německo nebylo zdaleka jedinou zemí s tovární výrobou stanových přívěsů, dokonce se k nim zařadilo i Československo, i když mnohem později a v nesrovnatelně menším rozsahu.
Zde jen malý úkrok stranou, za kolébku karavaningu jako takového musíme označit Velkou Británii, kde vznikl již v roce 1907 první caravan-club a v roce 1919 se tam zrodil první sériově vyráběný obytný přívěs. Největší rozvoj této kratochvíle však postihl v době meziválečné Spojené státy, kde si to mohlo dovolit nejvíce lidí, a kde s automobilovou vybaveností obyvatelstva byli díky Fordovi před celým světem hodně napřed..
Ale zpět ke stanovým přívěsům z NDR. Východoněmecká myšlenka měla na co navazovat, s nápadem jejich tovární výroby přišli v Německu již ve třicátých letech, ale potom si jeho rozvoj sami neprozřetelně posunuli zbytečnou válkou. V každém případě z tohoto nápadu potom vzešel první východoněmecký stanový přívěs, který vstoupil na scénu v polovině padesátých let pod názvem Campifix. Vyráběl ho podnik VEB Alubau und Metallveredlung Wismar.
Stanový přívěs na fotografiích z prospektu výrobce VEB Fahrzeugwerk Olbernhau. Automobil je Wartburg řady 311/312.
Záhy však výrobu artiklu tohoto druhu převzal podnik VEB Fahrzeugwerk Olbernhau. Město Olbernhau leží v Krušných horách, tedy blízko německo-české hranice. Výroba stanových přívěsů tam běžela pod názvem Camptourist až do roku 1990, kdy byla ukončena v souvislosti s útlumem zájmu o ně po sjednocení Německa a s tím souvisejícími ekonomickými změnami v jeho východní enklávě.
V Olbernhau postupně vznikla celá řada typů přívěsů Camptourist a jejich variant. Byly to především CT5 a CT6 a jejich odvozené varianty (CT5-2, CT5-3, CT6-1, CT6-2). Ještě v roce 1990 se objevil poslední typ CT9, který měl zachránit výrobu těchto přívěsů, ale to už se nezdařilo.
Podle typu, resp. varianty se pohybovala kapacita camptouristů od čtyř do osmi spáčů. Nejvíce se jich směstnalo do přívěsů řady CT5. Vznikl i okrajový dvoumístný typ CT8, ale ten se vyráběl ve městě Werdau nedaleko Cvikova (tzn. také v Sasku jako Olbernhau).
Stanové přívěsy Camptourist se staly i exportním artiklem. Vyvážely se nejen do socialistických zemí, včetně Československa, ale i na Západ. V Západním Německu a Nizozemsku se prodávaly pod obchodním názvem Alpenkreuzer. Je ovšem také pravda, a vcelku očekávatelná, že na Západě se východoněmecké stanové přívěsy žádným ternem nestaly.
U stanových přívěsů Camptourist byl vtipně řešen kuchyňský modul „přicvaknutý“ na zádi přívěsu. Bylo ho možné používat i během cesty bez toho, aby se stan z přívěsu rozkládal. A u některých typů ho bylo možné i od hlavního tělesa přívěsu oddělit a postavit ve velkém stanu na místo podle vlastního uvážení (na fotografii to vidíme pro názornost opět bez postaveného stanu). Fotografie jsou z dobových prospektů přívěsů Camptourist, vlevo typu CT5-3 a vpravo typu CT6-1.
Nechme však už slov. Stanové přívěsy patří mezi témata, která potěší především obrazovým materiálem. Neváhejme tedy vstoupit do velké galerie.