Commodore 64, zkráceně C64, se na trhu objevil v srpnu roku 1982. V době, kdy osobní počítače ještě byly v plenkách, ale zároveň jejich prodej exponenciálně rostl. Zatímco do té doby se počítačové technologii nacházely ve velkých počítačových sálech ve výzkumných odděleních nebo vládních organizacích, C64 se to chystal změnit. Commodore 64 si měly začít pořizovat i běžné domácnosti.
Vlastnit doma počítač bylo na tehdejší dobu velké privilegium. Počítačové technologie v 70. letech prošly bouřlivými změnami – od obsluhy primárně institucionálními zákazníky až po zařízení určené pro domácí použití. Přičemž jak osobní počítače, tak videohry se na scénu dostaly přibližně ve stejnou dobu a nabídly spotřebitelům nové způsoby interakce s moderními technologiemi. Společnost Commodore – se svým produktem Commodore 64, který byl výjimečný z nesčetných důvodů – to ještě více změnila, a tak se na tento přístroj dodnes vzpomíná jako na legendu. Pojďme se podívat, jak se mu to podařilo.
Technické specifikace Commodore 64 na Wikipedii |
Skvělé načasování
Společnosti Apple, IBM a RadioShack na konci 70. a začátkem 80. let představily osobní počítače, které vůbec poprvé umožnily některým rodinám vlastnit počítač a používat ho doma k různým účelům. Lidé je využívali k různým činnostem – od vedení účetnictví, zpracování textu až po hraní her. V době, kdy tyto počítače vstoupily na trh, se v nich využívaná technologie rychle rozvíjela, což způsobilo, že počítače byly stále výkonnější a zároveň levnější. Jakmile lidé přišli na chuť nové technologii, touha vlastnit ji exponenciálně rostla. Vzhledem k vysokým nákladům na stávající hardware si moderní PC nemohl dovolit každý – na trhu existoval prostor pro levné výrobce, kteří by uspokojili poptávku.
Commodore byla na trhu zavedenou technologickou společností – a to již několik desetiletí – ale Jack Tramiel, tehdejší CEO, učinil celou řadu změn, které vedly k velkému nastartování této společnosti. Jako pozitivní se ukázala akvizice výrobce čipů MOS Technology, což výrazně snížilo výrobní náklady a umožnilo značce srazit cenu počítačů vůči konkurenci o stovky dolarů.
V roce 1984 činily výrobní náklady počítače Apple IIe 64k MSRP 1 395 dolarů, IBM PC 64k potom 1 355 dolarů a RadioShack TRS-80 III 16k 999 dolarů. A i když C64 možná nepřišel se stejným konkurenčním technologickým vybavením, nízké pořizovací náklady ho učinily žádaným i pro rodiny z dělnické třídy – v polovině 80. let stál C64 pouze 230 USD.
Osobní počítače a herní konzole do každé domácnosti
Vlastnit počítač bylo v té době revoluční. Nedlouho před představením C64 byly počítače monstry, která posílala astronauty do vesmíru nebo pomáhala léčit nemoci, a nyní mohly pomáhat dětem s domácími úkoly z matematiky a vytvářet slohová cvičení. C64 se stal osobním počítačem pro masy.
Dalším důležitým krokem společnosti Commodore bylo rozhodnutí o tom, že C64 bude možné připojit k běžné barevné televizi. Což eliminovalo další velké výdaje spojené s nákupem PC (absence monitoru). Integrace herního slotu pro ROM kazety a možnost připojit joystick přinesla rodinám kromě PC také „herní konzoli“, a tak i možnost bavit se hraním her dlouhé hodiny.
Zmíněný náboj, tedy herní slot, byl velmi chytrým rozhodnutím. S představením Atari 2600 pronikly domácí videoherní konzole na scénu spotřební elektroniky a staly se na několik sezon nepostradatelnými vánočními dárky pro miliony dětí po celém světě. Herní konzole jako Magnavox Odyssey 2 a Intellivision vytvořily vzkvétající videoherní trh. Jenže, C64 byl obojím jak počítačem, tak herní konzolí. Herní kazety pro C64 se prodávaly spolu s kazetami pro Atari nebo Coleco a desítky vydavatelů vytvářely hry pro C64 a také portovaly hry z jiných systémů do Commodore.
Největší český web věnovaný C64 |
Nabízel mnoho vylepšení
Aby byl C64 levný, v balení se kromě PC nacházel pouze elektrický kabel. Existovalo pro něj však mnoho periférií a rozšíření. Mezi nimi například magnetofonová mechanika, 5,25palcová disketová mechanika či zmíněný joystick. Kromě toho se mnozí rozhodli zakoupit i tiskárnu. Na C64 se kromě portu pro připojení joysticku a zasunutí ROM kazety dále nacházel RF video výstup, A/V kompozitní video výstup a sériová sběrnice. Společnost Commodore přitom všechny užitečné doplňky vyráběla sama.
Jedním takovým zajímavým se stal Commodore Music Maker. Šlo o plastovou redukci na klávesnici, jež se na ni nasadila a PC najednou získal hudební klávesy. To by nebylo zas až tak revoluční, ale C64 byl vůbec prvním PC, který umožnil přehrávat hudbu pomocí tříhlasého, čtyřoktávového syntezátoru. Commodore dále vyráběl myš, modem, monitor či pevný disk. C64 se tak stal všestranně schopným počítačem s množstvím možností pro upgrade.
BASIC zvedl vlnu po programování
Zatímco dnes programování představuje možnost velmi dobrého výdělku, tak koncem 70. a začátkem 80. let byl počítačový kód doménou nadprůměrně inteligentních lidí. Byl to doslova cizí jazyk, těžko srozumitelný a mezi lidmi dost nejasný. Jak však osobní počítače získávaly na popularitě a stále více dětí i dospělých je používalo doma, v práci nebo ve škole, vzkvétala potřeba a touha se jejich kódování učit.
C64, stejně jako mnoho jiných současných strojů, běžel na programovacím jazyku známém jako Beginners’ All-Purpose Symbolic Instruction Code nebo-li BASIC. Lidé na celém světě se ponořili do světa jedniček a nul, přičemž bity a bajty se dostávaly do každodenní konverzace. Přestože BASIC je počítačový programovací jazyk a je schopen vytvářet složité programy, díky vysoké úrovní odborných znalostí se uživatelé relativně snadno naučili základní příkazy, a tak postupně přišli na chuť zadávat řádky kódu pro spouštění jednoduchých programů.
Programy byly často součástí speciálních počítačových časopisů. Uživatelům C64 je potom stačilo přepsat do počítače a spustit. To bylo něco, co do té doby neexistovalo. BASIC přitom zůstal s C64 po celou dobu jeho éry (od roku 1982 až do roku 1994).
Programování se najednou stalo velmi žádané. Protože jak rychle se C64 objevoval v domácnostech, tak logicky rostla poptávka pro programech. Koneckonců, k čemu je počítač bez softwaru, který by na něm běžel? Pro Commodore vznikalo nepřeberné množství programů zaměřených na různorodé věkové skupiny. Během 12 let bylo pro C64 napsáno odhadem 10 000 softwarových programů. Podobně jako v moderním obchodě s aplikacemi neexistoval žádný limit pro to, co lze na C64 spustit. Hry pro Commodore se prodávaly v maloobchodech a specializovaných obchodech spolu s hardwarem. Poprvé díky němu vznikly i tzv. zásilkové katalogy – stačilo objednat a program dorazil až domů poštou.
Kazetová mechanika k počítači Commodore 64
C64 se stal legendou
Když v roce 1994 skončila výroba C64, nacházel se v milionech domácností po celém světě. A když se něco pro spotřebitele vyrábí více než deset let ve velkém množství, je to obdivuhodné. I proto se stal legendou, vstoupil do síně slávy a svými věrnými fanoušky je nadále podporován.
Příznivci, kteří na C64 vyrůstali, sice přešli na modernější a schopnější počítače, ale na svého věrného společníka nezapomněli. Někteří ho dokonce nikdy nepřestali používat, zatímco jiní je pečlivě uložili do skříně. Ovšem počátkem nového tisíciletí se dostavila touha po nostalgii a obnova zájmu o starší hardware z raného počítačového věku.
V současné době archivy softwaru C64 žijí na internetu a každý den se do jeho programových úložišť ponoří velké množství uživatelů. Kromě toho další společnosti začaly znovu vyrábět C64 v různých nových formátech, od mini verze zaměřené na hry až po ty plnohodnotné s moderními porty USB. C64 ve veřejném sektoru zanechala dostatečně hluboký dojem, a proto jistě i v nadcházejících letech neupadne v zapomnění.
