Současné nosiče Falcon 9 a Falcon Heavy má v budoucnu doplnit a nakonec i zcela nahradit levnější Starship. Starty se mnohdy objednávají řadu let dopředu, a tak je Starship součástí diskuzí s potenciálními zákazníky už dnes. Nedávno byl veřejně oznámen vůbec první komerční náklad, který má být vynesen megaraketou Starship. Co všechno víme o misi s japonskou družicí Superbird-9 a co to znamená pro SpaceX i celý trh s raketovými nosiči?
Kosmická loď Starship a její nosič Super Heavy jsou ve vývoji už řadu let a pokud splní očekávání, měly by představovat velmi levný způsob dopravy nákladu na oběžnou dráhu. Tato 120 metrů vysoká raketa bude největší a nejsilnější v historii, ale díky kompletní znovupoužitelnosti má časem umožnit náklady na start srovnatelné s malými nosiči typu Falcon 1 nebo Electron. Z toho důvodu SpaceX očekává, že Starship časem zcela nahradí současné rakety Falcon a také lodě Dragon. Nová megaraketa zkrátka má zvládnout to samé, ale ještě lépe a levněji.
Falcony a Dragony s námi budou ještě řadu let (pravděpodobně minimálně do roku 2030, kdy má být ukončen provoz Mezinárodní kosmické stanice), ale SpaceX se pochopitelně už nějakou dobu připravuje na zahájení postupného přechodu na modernější Starship. Například už v roce 2019 SpaceX jednalo se třemi blíže neurčenými telekomunikačními společnostmi ohledně vynesení jejich nákladu pomocí Starship. Tehdejší agresivní plán počítal s první komerční misí už v roce 2021, ale to se ani zdaleka nestihlo. Nicméně šlo o první náznaky, že to SpaceX se Starship myslí vážně a není to jen jakýsi experiment, nýbrž budoucnost firmy.
V roce 2021 pak vyšlo najevo, že se SpaceX se Starship ucházelo o kontrakt NASA na vynesení družic TROPICS. To bylo kuriózní především kvůli tomu, že šlo o malé družice s hmotností pár desítek kilogramů, a tak obří Starship ve výběrovém řízení soupeřila s malými nosiči od firem jako Rocket Lab nebo Virgin Orbit. Dodnes mi není moc jasné, co přesně SpaceX sledovalo účastí na tomto řízení, nicméně to už není podstatné. Vítězem se nakonec stala společnost Astra se svým malým nosičem Rocket 3. Start s první várkou družic TROPICS proběhl letos, ale selhal. Astra následně zrušila všechny ostatní starty své málo spolehlivé rakety ve prospěch jejího nástupce Rocket 4. NASA proto aktuálně hledá alternativní způsob vynesení zbylých družic TROPICS.
Ale zpět ke Starship. Prezidentka SpaceX Gwynne Shotwell loni prozradila důležitou informaci. Nové smlouvy, které firma podepisuje se zákazníky, kteří mají zájem o vynesení svých družic na oběžnou dráhu, už prý tehdy obsahovaly klauzuli, že náklad může být kromě Falconů vynesen také pomocí Starship. Je tedy teoreticky možné, že některé vzdálenější mise Falconů můžou nakonec být přesunuty na Starship. Dalším logickým krokem pak je uzavírání smluv, u kterých už je Starship jako primární nosič a Falcony jsou pouze záložní variantou. A právě do této fáze se zřejmě dostáváme v současnosti, neboť byla oznámena první taková mise.
Japonská společnost SKY Perfect JSAT vydala 18. srpna veřejné oznámení, podle kterého má raketa Starship v roce 2024 dopravit na oběžnou dráhu družici Superbird-9. Tisková zpráva neobsahuje žádnou zmínku o raketách Falcon, takže Starship je zřejmě primárním nosičem. Jde tak o vůbec první komerční zakázku pro Starship, o které víme. Teoreticky ale můžou existovat další, které zatím nebyly oznámeny. Toto bude již čtvrtý start SpaceX pro firmu JSAT po misích JCSAT-14, JCSAT-16 a JCSAT-18/Kacific-1.
Co všechno o misi Superbird-9 víme? Oficiální zpráva uvádí v podstatě jen to, že start je plánován na rok 2024 a družice bude vynesena pomocí Starship na dráhu přechodovou ke geostacionární (GTO). Neznáme tedy cenu za start a nebyla upřesněna ani odpalovací rampa. Jako nejpravděpodobnější se však jeví aktuálně budovaná rampa pro Starship ve floridském komplexu LC-39A.
Rampa ve Starbase totiž má být v budoucnu využívána spíše pro vývoj a testovací lety. Družici Superbird-9 vyrobí společnost Airbus Defense and Space na platformě OneSat s elektrickým pohonem. To je podstatné, protože jiné družice tohoto typu by měly mít hmotnost jen kolem 3 tun. Nabízí se tedy otázka, proč byla Starship pro zákazníka lepší volbou než výrazně menší Falcon 9, který by takovou misi také zvládl.
Jednou z možností je, že SpaceX nabídlo japonské společnosti nižší cenu za Starship než za Falcon 9. Důvodem může být, že SpaceX očekává, že mezní náklady na start Starship v roce 2024 už opravdu budou nižší než náklady na start Falconu 9, nebo prostě jen nabídlo slevu za to, že je Starship zatím stále neozkoušená raketa. Cena kontraktu bohužel nebyla oznámena.
Druhou teorií je, že Superbird-9 nebude jedinou družicí na palubě a půjde o sdílenou misi. V takovém případě by se cena za start dělila mezi více zákazníků, takže i když by byla celková cena vyšší než v případě vyhrazeného startu Falconu 9, ve výsledku by to pro každého jednotlivého zákazníka bylo levnější. Podobným způsobem získala spoustu zákazníků evropská raketa Ariane 5, která dokáže vynést dvě družice na GTO najednou. Shodou okolností, zástupce SpaceX nedávno prozradil, že firma už pracuje na konfiguracích Starship pro sdílené mise a vynášení malých satelitů, ale další podrobnosti neuvedl.
Oficiální příručka pro zákazníky Starship z března 2020 uvádí nosnost lodi 21 tun na dráhu GTO, a to bez nutnosti orbitálního dotankování. I pokud bude reálná nosnost zpočátku o něco nižší, protože třeba Starship nebo Super Heavy budou mít vyšší suchou hmotnost, než s jakou se původně počítalo, rozhodně by nosnost měla být dostatečná pro vynesení třeba dvou nebo tří různých geostacionárních družic.
Ať už je to jakkoli, současný plán počítá s tím, že japonskou družici Superbird-9 vynese Starship na oběžnou dráhu už v roce 2024. Je takový termín dosažitelný? První testovací mise Starship by měla proběhnout ještě letos nebo přinejhorším začátkem příštího roku. Bez ohledu na to, jak test dopadne, SpaceX následně bude mít minimálně rok na provedení několika dalších zkušebních startů, při kterých pravděpodobně bude zároveň vynášet vlastní družice Starlink.
Během roku 2024 by tedy Starship mohla být připravena na komerční zakázky. Důležité je také zmínit, že nejobtížnější fází mise bude návrat lodi Starship z oběžné dráhy a následné přistání. Avšak k tomu dojde až po vypuštění nákladu na orbitě, takže i když návrat lodi nebude mít zpočátku valnou úspěšnost, zákazníkovi to může být jedno, protože jeho družici to neohrozí. SpaceX tedy potřebuje demonstrovat především schopnost dopravit náklad na oběžnou dráhu v jednom kuse a jeho bezpečné vypuštění, všechno ostatní je jen bonus.
Samozřejmě pro dlouhodobý úspěch SpaceX je potřeba, aby Starship i Super Heavy dokázaly spolehlivě přistávat, protože bez znovupoužitelnosti budou jednotlivé starty zbytečně nákladné. Ale zkrátka není nutné, aby všechno fungovalo perfektně hned od začátku.
Mise Superbird-9 je první vlaštovkou a v následujících měsících a letech se jistě objeví další mise, u kterých už bude Starship uvedena jako hlavní nosič. A až SpaceX demonstruje schopnost Starship bezpečně doletět na orbitu, mohlo by to otevřít dveře pro zcela nový typ misí, které jsou možné jen s touto lodí. Ta má totiž nejprostornější nákladový prostor v historii kosmonautiky, který jistě budou chtít časem využít někteří zákazníci.
Může jít například o vědecké teleskopy s rozměrnými zrcadly, moduly komerčních kosmických stanic nebo různé další rozměrné či těžké náklady, které dosud žádná jiná raketa nedokázala dopravit na oběžnou dráhu. Konkrétně vědecká obec se nemůže dočkat, až bude Starship k dispozici pro projekty, o kterých se dosud nikomu ani nesnilo.
Také bude zajímavé sledovat, jak Starship ovlivní globální komerční trh se starty raket. Pokud totiž SpaceX opravdu dokáže nabídnout cenu v řádu pár desítek milionů dolarů za start Starship, tedy srovnatelnou s Falconem 9, ostatní firmy budou mít problém konkurovat. Falcon 9 je už dnes obvykle nejlevnější volbou i pro lehčí náklady, které ani zdaleka nevyužívají nosnost rakety, což spolu se sdílenými misemi Transporter vzalo vítr z plachet malým nosičm.
To samé lze očekávat u Starship, která se díky kompletní znovupoužitelnosti může rychle stát nejlevnější volbou pro téměř všechny typy nákladů a misí. Výjimkou budou jen americké vojenské mise (než Starship získá certifikaci), starty s astronauty (také jen dočasně) a možná také některé choulostivé náklady, pro které může být vibrační a hlukové prostředí ve Starship nepřípustné. A mimo komerční trh pak jsou samozřejmě ještě státní mise kosmických agentur a vládních organizací, kde si jednotlivé země obvykle udržují v provozu vlastní rakety kvůli nezávislosti a národní bezpečnosti i za cenu vyšších nákladů.
Všechny tyto mise však vzhledem k rozmachu komerčního trhu budou výhledově tvořit nejspíš jen malý zlomek celosvětových startů. Co to bude znamenat pro firmy jako Blue Origin, ULA, Arianespace nebo Rocket Lab, které si chtějí uzmout kus komerčního trhu pro sebe?
Text byl převzat ze serveru ElonX. Před vydáním byl redakčně upraven. Originál najdete zde .
