Britové postavili tisíce bunkrů a na hitlerovce by šli i s loveckými puškami

Seriál
V roce 1940 Britové počítali s tím, že se jim pravděpodobně nepodaří německému vylodění zabránit a zatlačit invazní jednotky do moře. Proto podnikali řadu opatření, aby nacisté nemohli zopakovat Blitzkrieg, díky kterému se prohnali Evropou. K tomu, aby byli jako obránci úspěšní, měli informace i prostředky.
Britský propagandistický leták odkazující na výsledek první světové války

Britský propagandistický leták odkazující na výsledek první světové války | foto: public domain

V čele obrany ostrovů stál generál William Edmund „Tiny“ Ironside. Jako první „vrstvu“ obrany nechal vybudovat „pobřežní krunýř“. Předpokládal, že útočníkům způsobí ztráty a umožní zalarmovat armádu. Teď potřeboval ještě čas na přesun do míst, kde se s nimi bude moci utkat za výhodných podmínek.

Brzda postupu

Jak jsme zmínili v minulém díle, účel a celkové provedení opevnění byly poněkud jiné než ve Francii a potažmo v předválečném Československu. Prakticky šlo o stavebně připravené polní opevnění, které mohly určené jednotky podle potřeby rychle obsadit a zajistit si ochranu před povětrnostními vlivy a nepřátelskou palbou. V bunkrech nebyly žádné speciální pevnostní zbraně. Děla obsluha zatlačila na místo otevřenou zadní stranou bunkru. Obranné pásmo nebylo považované za neproniknutelné.

Jeho cílem bylo nepřátelský postup zpomalit, zabránit mu v rozvinutí do bojových sestav a s využitím terénu pochodové proudy nasměrovat do míst vhodných na protiútok nebo napadení ze zálohy. Cílem bylo také získat čas pro evakuaci těch lidí, kteří v městech a obcích zůstali, pro zajištění chodu společnosti.

V Británii bylo vytvořeno zhruba 50 obranných linií. Nejznámější z nich, linie vrchního velitelství GHQ (General Headquarters), se táhla od Edinburghu přes Cambridge, kolem Londýna na západ až k Bristolskému zálivu.

Klíčové bylo zpomalení postupu techniky, především tanků. K tomu se primárně vždy využívaly existující přírodní a umělé překážky: řeky, plavební kanály, skály, lesy, vysušené plochy, které bylo možné zaplavit vypuštěním rybníků nebo přehrad, železniční a silniční náspy, mosty a tunely. Teprve k nim se budovaly další překážky, volené podle konkrétní situace. Některé překážky známe i od nás, jiné jsou typicky britské.

Podél obranných linií byly většinou za pomoci rypadel, jen na některých nepřístupných úsecích ručně, vyhloubeny tisíce kilometrů protitankových příkopů. Typický profil byl 5,5 m široký a alespoň 3,5 m hluboký. Bráněná strana byla pokud možno téměř kolmá a zpevněná dostupným materiálem.

Kde se nedaly vyhloubit příkopy, používaly se protitankové překážky. Opakem příkopů jsou protitankové zdi z betonových bloků nebo cihel, doplněné záhozem zeminy z druhé strany. Zdi se používaly především k nasměrování pochodového proudu tanků do míst vhodných k jejich napadení.

Seriál Pevnost Británie

Dračí zuby a sponky do vlasů

Asi nejznámější protitankovou překážkou jsou dračí zuby ve tvaru komolého jehlanu, britské byly vysoké 60 cm, se základnou o délce 90 cm. Typické pole dračích zubů mělo sedm řad. Výroba však byla náročná a manipulace s nimi obtížná. Proto se na řadě míst používaly prosté betonové bloky, které zvládli vybednit i méně kvalifikovaní dělníci, případně válce vytvořené vylitím betonových kanalizačních skruží většinou s průměrem 90 až 150 cm.

Typicky britská protitanková překážka "Hair Pin"

V blízkosti lesů se dělaly záseky a dřevěné bariéry z plných kmenů stromů. Bariéry byly proložené protipěchotními a protitankovými minami a doplněné ostnatým drátem. Kde nebyl les, se používaly železobetonové nebo ocelové nosníky, většinou traverzy nebo staré kolejnice nařezané na potřebnou délku. Stejný materiál se používal na typicky britskou překážku „Hair Pin“ (sponka do vlasů), to byly dva díly kovu svařené pod úhlem 60 stupňů, takže skutečně připomínaly dívčí ozdobu.

Zatarasit nešlo všechno. Na některých místech se musely nechat volné průjezdy pro vlastní techniku. Ale tato místa bylo nutné připravit tak, aby přehrazení nepřátelského postupu bylo rychlé a efektivní. Nejrychlejší postup zajišťovaly železnice a silnice, jež se daly rychle přetnout vyhozením mostů nebo tunelů do vzduchu. Některé mosty a tunely měly demoliční komory již od dob napoleonských válek, jinde se dobudovaly a Home Guard dostala pro každý objekt příslušné příděly trhavin spočítané královskými ženisty.

Pro vyřazení železničních tratí měli Britové k dispozici vynález kanadských ženistů – rozorávací pluh. Při ústupu se připojil na konec vlaku, za samostatnou lokomotivu. Pluh dokázal „přepůlit“ pražce a poškodit násep trati tak, že byla nepoužitelná. Nicméně po náspu se mohly i nadále pohybovat tanky. Proto byly na vhodných místech, především v různých terénních zářezech, vybetonované bloky, které umožňovaly přehrazení trati vložením a přivařením traverz, kolejnic nebo kotevních řetězů. Materiál byl předem nakrácen na potřebnou délku a připraven v místech použití.

Kanadský pluh na trhání železničních pražců

Silnice i železnice bylo možné zaminovat. U komunikací vedených po náspu byly připravené šachty, většinou v místech, kudy náspem procházely jiné sítě. Zde se dal využít další kanadský vynález – táhlá nálož, což byla hadice nebo trubka naplněná trhavinou. Pozdější verze měly na konci šroubení, takže se daly spojovat za sebou. Exploze přerušila násep tak, že byl nepřekročitelný i pro pásovou techniku.

Pod železničními pražci se vytvářela minová lůžka, kam se ukládaly protitankové miny, aktivované tlakovými spínači. Podobná lůžka ženisté připravovali i v silničních vozovkách. Pokud byla prázdná, vkládaly se do nich dřevěné vložky, aby mohl pokračovat běžný provoz. Typickou silniční překážkou byl „Hedgehog“, což byly traverzy nebo kusy kolejnic zasunuté do předem připravených otvorů ve vozovce.

Vhodná byla kombinace několika druhů zátarasů. Nezbytnou podmínkou bylo zátarasy krýt palbou, jinak sice nepřítele zdržely, ale ne na dlouho. Ideální bylo, když byl zátaras pod křížovou palbou ručních, v lepším případě i protitankových zbraní, ukrytých v bunkrech s dostatečnou hloubkou obrany.

Horečné úsilí

Britské úsilí při budování obranných linií bylo pozoruhodné. Do konce září 1940 bylo postaveno 18 000 nových bunkrů všech typů. Pokud započítáme i bunkry kryjící vstupy nebo slepá místa stávajících pevností a bunkry vestavěné do stávajících budov, bylo jich za války dokončeno 28 000.

Primárně stavěly bunkry královští ženisté, ale ti měli také své limity. Dále do vnitrozemí se na stavbě bunkrů podíleli všichni, od místních firem po poslední nezaměstnané, což se bohužel někdy projevilo na kvalitě odvedených prací. Vzhledem k časovému tlaku se nedaly všude provádět ostřelovací testy vzorků stěn.

Ocelová kupole Allana Williamse

Pro stavbu opevnění bylo při ministerstvu války v květnu zřízeno Ředitelství opevňování a práce FW3 (Directorate of Fortifications and Works). Ředitelství během června a července vypracovalo základní návrhy šesti typů bunkrů (Type 22 až 27), které se dále modifikovaly podle místního terénu. Všechny byly určené pro střelce z pušek a kulometů. Pouze bunkr Type 28 umožňoval umístění protitankových kanonů QF 2-pdr ráže 40 mm nebo námořních Hotchkiss QF 6-pdr ráže 57 mm.

Primárně se bunkry stavěly ze železobetonu. Na bednění se používalo dřevo, ale často také vlnité plechy. V některých případech se používaly tenké cihlové zdi, vylité armovaným betonem, které fungovaly jako ztracené bednění. Pro armování některých částí se mnohde používal „šrot“, například kovové rámy postelí do podlah.

Síla stěn se pohybovala od 30 cm do 1,2 m. Podle toho byly bunkry klasifikované jako bullet proof (odolný proti střelbě ručních zbraní) nebo blast proof (odolný proti výbuchu). V některých místech se stavěly zcela atypické bunkry, aby se co nejlépe využily místní podmínky. Upravovaly se i bunkry postavené za první světové války.

Nestandardní bunkr z oblasti Doveru, využívající tvar místního terénu

Hra na schovávanou

Fortifikovnané objekty nemusely nutně vypadat jako bunkry. Často byly maskované jako stodoly, stohy slámy, plážové kiosky či převlékárny, železniční signální domky, vážnice nebo byly vestavěné do stávajících objektů, například kostelů nebo jiných historických budov s tlustými zdmi. K tomuto účelu vyráběly slévárny vložky do střílen, které se daly osadit do nově vytvořeného otvoru.

Celkově byla maskování věnována velká pozornost již od okamžiku výstavby. Před stavbou se nekácely stromy. V některých případech se uřízl kmen k prvnímu rozvětvení, koruna se zavěsila mezi lana a pod ní probíhala stavba. Nákladní auta nepoužívala stejnou příjezdovou cestu, aby se nevyjezdily koleje. S maskováním pomáhali umělci a dekoratéři, kteří navrhovali vnější barvy tak, aby objekt „zapadl“ do okolí. Zbytek se podle potřeby doladil maskovacími sítěmi nebo vhodným místním materiálem.

Na druhou stranu Němci věnovali poměrně značné úsilí leteckému průzkumu a jejich vyhodnocovači byli zkušení. V německých mapách nalezených po válce byly některé bunkry, palebná postavení nebo světlometné baterie zakreslené velmi přesně. Ovšem jedna věc je o bunkru vědět a druhá je ho překonat.

„Mushroom“ pro obranu letišť

Kromě bunkrů navržených FW3 se objevovaly i jiné zajímavé konstrukce. Například válcový typ společnosti F. C. Construction, přezdívaný mushroom (hřib), určený pro obranu letišť. Šestiboké bunkry Lozenge, vetknuté do náspu tak, že dokázaly bránit obě jeho strany.

Jednoduché bunkry Norcon tvořila upravená betonová roura s průměrem 1,8 m. Výhodou bylo, že při použití rychle tuhnoucího betonu dokázala jedna skupina dělníků zhotovit 20 „bunkrů“ za směnu. Na druhou stranu poskytoval bunkr Norcon jen malý stupeň ochrany a bylo jej nutné doplnit zemním záhozem nebo pytli s pískem.

Dalším prefabrikovaným bunkrem byla konstrukce Jamese Rucka. Základ tvořily dva půloblouky, sešroubované ve vrcholu a vložené do základového panelu. Ty se daly skládat za sebou tak, že vytvořily prostor vysoký 2,1 m s vnitřní šířkou 1,5 m. Délka závisela na počtu sekcí, každá byla dlouhá 30 cm. Střílny se vytvářely tak, že se mezi sekcemi vynechala mezera, do které se vložil prefabrikovaný díl. Výhodou byla nízká cena, rychlost výroby i stavby samotného bunkru. Celkem bylo tímto systémem postaveno kolem 7 000 objektů.

Prefabrikovaný bunkr Jamese Rucka, do mezer se vkládaly vložky se střílnami.

Existovaly i ocelové nebo betonové otočné kupole pro lafetaci kulometů nebo protitankových pušek. Zatímco ocelových kupolí Allana Williamse bylo osazeno kolem 200, betonové kupole Tett byly považované za nepraktické, protože byly těžké a špatně se s nimi manipulovalo. Bylo jich vyrobeno asi 100, ale osazeno jen kolem 30.

Generál Brooke, který nahradil ve funkci generála Ironsida, byl k obranným liniím skeptický. Preferoval posílení pobřežního krunýře a vytvoření takzvaných uzlových bodů, někdy přezdívaných protitankové ostrovy nebo opevněná města. Jednalo se o zastavěné oblasti s klíčovými komunikačními uzly, které se nedaly obejít. Cílem bylo přinutit nepřítele k boji a vázat jeho síly do příchodu posil. Vytipované uzlové body se dělily na kategorie A, B a C. Podle toho bylo stanovené, jak dlouho musí odolat náporu. Uzlové body A byly zpravidla obsazené armádními jednotkami, ostatní obsazovala Home Guard.

Letiště a hrozba výsadků

Britové počítali s tím, že Němci nasadí vzdušné výsadky. Za potenciální přistávací plochy byly považované všechny prostory v jednom rozměru delší než 500 yardů (460 m), do hloubky 5 mil (8 km) od pobřeží, nejbližšího letiště nebo přístavu. Všechny takové plochy byly přehrazené příkopem nebo zatarasené dřevěnými kůly, ocelovými traverzami, betonovými bloky či vraky vozidel.

Speciálně pro obranu letišť byla vyvinutá výsuvná věž Pickett-Hamilton Fort (PHF). Otevřené plochy letišť se mohly snadno stát potenciálním cílem útoku výsadkářů nebo kluzákové pěchoty. Klasické bunkry rozmístěné na okrajích letiště nedokázaly pokrýt celý prostor palbou. Bunkry poblíž vzletové dráhy tvořily překážku, která mohla být osudná například vracejícím se poškozeným letounům. Proto bylo potřeba vymyslet nějaké praktičtější řešení.

Výsuvná věž Pickett-Hamilton Fort pro obranu letišť

PHF vymysleli technik Francis Norman Pickett a architekt Donald St. Aubyn Hamilton. Zásluhu na vývoji má i Pickettův přítel, automobilový závodník a rekordman Donald Campbell, který jim umožnil ve svých dílnách postavit prototyp a otestovat ho na letišti Andover.

PHF tvořily dva do sebe zasunuté prefabrikované betonové válce, zakopané kdekoli na letišti. Vnitřní byl shora zakrytý a měl takovou pevnost, že v zataženém stavu přes něj mohla pojíždět letadla. Vnitřní válec se vysouval o 76 cm, takže obsluha dvou mužů mohla vést palbu z kulometů třemi střílnami rozmístěnými po obvodu.

K vysouvání se zpočátku používal standardní letecký osmitunový hydraulický zdvihák, ale ruční pumpování zabralo zhruba tři minuty. Upravená verze používala v bojových podmínkách pneumatický válec napojený na tlakové lahve, který vysunul věž mnohem rychleji. Ruční zdvihák se používal jen při běžném provozu a údržbě.

Poslední verze používaly jako protiváhu balastní závaží, takže věž se dala vysunout ručně. Odstraněním zdviháků a tlakových lahví se zvětšil vnitřní prostor a tato PHF byla čtyřmístná. Celkem bylo instalováno 335 PHF. Častou námitkou je, že šlo jen o lehké opevnění s lehkou výzbrojí. To nebyl problém, protože v roce 1940 Němci (ani nikdo jiný) nic jiného než pěchotu vzduchem přepravit nedokázali.

Bison

Dalším řešením byly pojízdné bunkry Bison, což nebylo nic jiného než vhodný nákladní automobil s betonovým bunkrem na korbě. Stěna silná 150 mm chránila proti zásahu průbojnou municí z kulometu. Nešlo o žádné „nouzové obrněné automobily“ jak se často uvádí. Bisony rozestavěné na letišti měly zablokovat přistávací plochu a na boj proti výsadkářům bohatě stačily. Kromě toho Bisony umožňovaly, v době nedostatku jiných prostředků, snadno vybudovat obranné postavení na ohroženém směru.

Armáda tatíků ... a matek

Obranou většiny výše uvedených objektů nebyla pověřena armáda, ale Home Guard. Tato ozbrojená občanská milice měla podporovat královskou armádu. Členy se mohli stát muži, kteří neměli odvodový věk 18 až 41 let. Home Guard vznikla 14. května 1940, původně pod označením dobrovolníci místní obrany LDV (Local Defence Volunteers). Ministerstvo války předpokládalo, že by se mohlo podařit sehnat kolem 500 000 mužů.

Na rozhlasovou výzvu Anthonyho Edena, s prostými podmínkmi: „...nedostanete plat, ale dostanete uniformu a zbraň“, se přihlásilo během prvního týdne čtvrt milionu mužů. Do konce července jich bylo 1,5 milionu. Zpočátku byli členy Home Guard jen muži, ale v prosinci 1941 vznikla ženská část WHD (Women´s Home Defence). Ženy prošly výcvikem se zbraněmi, ale počítalo se s nimi jen pro pomocné úlohy jako řidičky nebo zdravotnice. Neměly se účastnit bojů a zbraň měly jen pro osobní ochranu.

Pro Home Guard se podařilo od Američanů odkoupit 500 000 pušek M1917 Enfield, 25 000 automatických pušek BAR, 14 000 kulometů Lewis, 4 000 kulometů M1917 Browning a 60 000 kanadských pušek Ross. Kromě toho měli příslušníci Home Guard vlastních 47 000 loveckých pušek, většinou brokovnic. Největší problémy dělala nestandardní munice. Záměna nábojů v podobné ráži 7,7 mm a 7.62 mm mohla vést k zaseknutí zbraně již při nabíjení.

Příslušníci Home Guard při vztyčování silničního zátarasu „Hedgehog“ do předem připravených otvorů

Do konce roku 1940 měla Home Guard 1 200 praporů, což bylo 5 000 rot a 25 000 čet. Každá četa měla velitele, zástupce, spojku – většinou majitele motocyklu, jízdního kola nebo koně (vysílačky byly k dispozici až v roce 1942) a nejméně jednoho odstřelovače s puškou Lee Enfield, vybavenou puškohledem. Každé družstvo mělo 8 mužů, minimálně jednu automatickou pušku BAR nebo kulomet Lewis, ostatní muži měli standardní americké pušky M1917 Enfield, granáty, zápalné lahve, případně vlastní zbraně.

Kromě boje proti výsadkářům a obsazení opěrných bodů obranných linií měla Home Guard bojovat v zastavěných oblastech, které dobře znala. Cílem bylo podnikat útoky z připravených léček, napadat nepřítele zezadu, využívat horní patra budov. Palba se měla zahajovat z bezprostřední blízkosti, maximální intenzitou. Po palebném přepadu měl následovat ústup na další připravené pozice.

Často se schopnosti Home Guard podceňují, ale je potřeba si uvědomit, o koho šlo. Muži ve věku těsně nad 40 let byli často veterány krvavých řeží první světové války v hodnostech od vojína po kapitána. Ti viděli podobné německé floutky, roztrhané minami, rozstřílené z kulometu ve spleti ostnatých drátů u předprsně zákopů nebo rozpůlené nabroušenou polní lopatkou, již ve Francii. Slyšeli hvízdat bomby a dopadat dělostřelecké granáty. Teď měli za zády domov, manželky a děti ... motivace ukázat „nadlidem“, komu tato zem patří, měli tedy víc než dost.

Samozřejmě, nebyla to pravidelná armáda, a nikdy ji nemohla nahradit. Fyzička čtyřicátníků a 18 až 20 letých mladíků se nedala porovnávat, ale puška nebo kulomet mnoho rozdílů smažou. Home Guard nemusela Němce porazit, měla udržet připravené pozice, vést boj na zdrženou a útoky ze zálohy působit nepříteli ztráty do příchodu hlavních sil královské armády.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 23 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Nyní startuje naposledy

v diskusi jsou 3 příspěvky

28. března 2024  15:36

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 24 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...