Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvČeši vedli mezinárodní tým, který získal klíčové údaje pro celý projekt. „Šlo konkrétně o fotometrická měření potřebná k určení dráhy měsíce Dimorphos kolem planetky Didymos,“ přibližuje Petr Pravec. Ze získaných dat vytvořili praktický model a určili pozici Dimorphosu vůči Didymosu v okamžiku impaktu sondy DART. Bez těchto údajů by mise nemohla být realizovaná.
Sonda DART americké vesmírné agentury NASA nakonec zasáhla měsíček 27. září. Byl to první test obrany Země před vesmírným tělesem. Přitom toto konkrétní těleso žádné nebezpečí pro naši planetu nepředstavovalo. Cílem bylo změnit jeho trajektorii, tedy reálně vyzkoušet, zda by stroj vyslaný do kosmu mohl v případě možného ohrožení Země odklonit dráhu rizikového tělesa.
Měsíček to přežil, ale změnil se
A zdá se, že cíl mise byl alespoň podle předběžných informací splněn. „Záměr se v podstatě vydařil. Sonda trefila měsíček dostatečně přesně. Náraz vyvrhl spoustu materiálu, který se teď pořád ještě rozptyluje v jeho okolí. Podle prvních měření to měsíček přežil, i když možná v dosti změněném stavu. Ale to teprve ukáže další měření. Ale první výsledky jsou dobré,“ konstatuje Petr Pravec.
A jak se čeští astronomové ke klíčovému projektu planetární obrany dostali? „První data jsme získali už v roce 2003, kdy jsme tento měsíček objevili z Ondřejova, a to ve spolupráci s americkými kolegy. Následně v roce 2015, když NASA vybrala měsíček tohoto binárního systému jako cíl své mise DART, nás Američané přizvali ke spolupráci,“ řekl v Rozstřelu Pravec.
„Dohodli jsme se na tom, že je potřeba získat další data. Na tento systém jsme proto zaměřili větší dalekohledy o velikostech od tří do deseti metrů, které byly rozprostřeny po celé zeměkouli. A všechna měření od roku 2015 do roku 2021 jsme s kolegou koordinovali z Ondřejova. Díky měření se podařilo zkonstruovat přesný model soustavy, což umožnilo zjistit klíčová data, jež umožnila úspěch této mise,“ vysvětluje Petr Pravec.
Jeho kolega Petr Scheirich k tomu v Rozstřelu dodal, že k výpočtům nepotřebovali žádný speciální superpočítač. Ale rozhodně jim nestačila tužka a papír. „Dat bylo velké množství. Jejich zpracování probíhalo na výpočetním serveru, který měl asi 24 jader. Čistý výpočetní čas, který jsme k výsledku potřebovali, byl, dejme tomu, několik dní, maximálně týdnů. Ale další práci představovala další činnost, včetně kontroly výsledků.“
Balvan? Nebo hromada balvanů?
Podle Petra Pravce probíhala většina práce na dálku. Vědci tudíž nemuseli jezdit do USA, ale mohli pracovat z České republiky a výsledky konzultovali online. „Náročné ale bylo získat čas na dalekohledech, protože dalekohledy této velikosti jsou jedny z největších na světě, jsou velmi vytížené. Ale NASA měla velkou motivaci data získat, takže jsme pozorovací čas dostali.“
Zda došlo ke změně trajektorie měsíčku, není zatím jisté. To potvrdí až měření v následujících týdnech. Ale už teď v Rozstřelu oba vědci alespoň naznačili, co srážka zřejmě skutečně způsobila.
„Určitě tam vznikl kráter. Určitě bylo vyvrženo značné množství hmoty. Velikost kráteru a množství této hmoty ještě přesně neumíme určit. Ale také mohlo dojít k větší deformaci měsíčku, protože on má strukturu, která připomíná shluk kamení. A je možné, že tam došlo k mnohem větší deformaci. To ale ještě nejsme schopni potvrdit ani vyvrátit,“ upřesňuje Pravec.
„Vlastně zpočátku ani vůbec nebylo jasné, jestli je měsíček hromadou balvanů, nebo jestli to je jediný velký balvan, který pochází z hlavního tělesa. Ale snímky z přibližování zcela jasně ukázaly, že platí varianta hromady balvanů držených pohromadě gravitací,“ doplňuje kolegu Petr Scheirich.
V Rozstřelu pak oba astronomové popsali sondu, která se s měsíčkem střetla, a charakterizovali také místo ve sluneční soustavě, kde se planetka s měsíčkem nacházejí. Zároveň potvrdili, že na sondě nebyly umístěny žádné bomby.
Planetární obrana Země
„Tudíž jediná energie, která byla předána, byla kinetická energie. Sonda váží 570 kilogramů. Tedy byla lehčí než naprostá většina automobilů. Ale letěla rychlostí šesti kilometrů za sekundu. Čili kinetická energie byla poměrně značná a impuls, který byl udělen, byl dostatečný k tomu, aby mohl dráhu měsíčku změnit,“ míní Pravec.
Cíleným střetem sondy s měsíčkem si podle Petra Pravce NASA poprvé v praxi vyzkoušela, zda by bylo možné uplatnit systém planetární obrany před nebezpečnou srážkou s asteroidem. „Šlo o testovací platformu, jakousi kosmickou laboratoř, na níž jsme si vyzkoušeli situaci, až na nás takové těleso skutečně poletí.“
„Pokud tedy bude mít velikost srovnatelnost s tímto měsíčkem, čili řádově 160 až 200 metrů, tak by neměl být problém tuto technologii opět použít. Ale musíme o tom nebezpečném tělese vědět dostatečně předem, nejlépe alespoň deset let,“ upozorňuje Pravec.
Podle něj v tuto chvíli neregistrují vědci žádné nebezpečné těleso, které by mířilo na naši planetu. Právě na hledání rizikových asteroidů se vědci z celého světa momentálně soustřeďují.
„Ale zdůrazňuji, že jde o tělesa, o kterých víme. Samozřejmě není vyloučeno, že mezi těmi, která jsme ještě neobjevili, nějaké nebezpečné těleso opravdu je. Průzkum proto musí pokračovat a my budeme doufat, že mezi těmi, která budou teprve objevena, nebude žádné nebezpečné,“ uzavírá Petr Pravec.
