NASA termíny startu na konci léta postupně rušila až během finálního odpočítávání, když se objevovaly závady na v současnosti nejsilnější raketě světa SLS. Poruchy start 98 metrů vysoké rakety neumožnily.
I když experti dosud přesně neznají důvody, proč u předchozích pokusů došlo k úniku vodíku, NASA přijala opatření, které by mělo problémy vyřešit. Startovní tým upravil průtok paliva tak, aby vedl k menšímu tlaku na citlivá těsnění palivového potrubí, případný únik by se tak měl držet v přijatelných mezích.
Únik vodíku byl nakonec detekován i při středečním odpočítávání, ale byl posléze vyřešen. Další problém představoval vadný síťový přepínač, který znemožnil datové spojení s radarovým stanovištěm, který byl zhruba půl hodiny před plánovaným startem vyměněn.
Technici také museli řešit následky silného větru, který minulý týden zapříčinil odloupnutí třímetrové části těsnění u lodě Orion v horních partiích rakety. Podle vedoucího mise se materiál odtrhl po malých kouscích, nikoliv v jednom velkém pásu.
Po úniku paliva a hurikánu Ian, který na konci září donutil raketu vrátit se do hangáru, byla později znovu vyvezena na startovací rampu. Minulý týden však nebyl dostatek času na její přesun zpět, aby byla uchráněna před důsledky hurikánu Nicole, zprávy o skutečné intenzitě větru přišly příliš pozdě. Počasí si tak vyžádalo další dvoudenní odklad startu, původně plánovaného na pondělí.
Start byl nyní naplánován na středu 16. listopadu s tím, že se dvouhodinové startovní okno otevírá krátce po sedmé hodině ranní SEČ. Po již zmíněných menších problémech se start uskutečnil v 7:47 středoevropského času.
Mise, která loď zavede až k Měsíci, má otestovat dráhu pro následující pilotovaný let. Nyní jsou na palubě testovací figuríny vybavené mnoha senzory.
Téměř měsíc trvající mise za čtyři miliardy dolarů skončí 11. prosince dopadem lodi do Tichého oceánu u pobřeží kalifornského města San Diego. Orion při misi dolétne až do vzdálenosti 450 000 kilometrů od Země a 40 000 kilometrů od odvrácené strany Měsíce. V případě úspěchu to bude nejdále, kam kdy vesmírné plavidlo navržené pro lidskou posádkou doletělo.
Let k Měsíci se odkládá na sobotu, může za to problém s chlazením motorů |
Cílem testovací mise Artemis I je plně ozkoušet vše – od rakety a modulu přes fungování řídicího střediska na Zemi po dopady na budoucí posádku. Systémy plánuje NASA zatížit na maximum a v rámci testu získat poznatky o odolnosti tepelného štítu Orionu. Vyzkouší si také vylovení modulu po dopadu do oceánu. Celý program Artemis pak kromě návratu astronautů na Měsíc cílí na založení dlouhodobé lunární kolonie jako odrazového můstku pro ještě ambicióznější budoucí lety na Mars.
Pozornost se při startu upře zejména na novou raketu SLS, pro kterou NASA do budoucna zvažuje méně technické a zajímavější jméno. SLS, která je vysoká 98 metrů, je útlejší a kratší než rakety Saturn V, které před půlstoletím vynesly do vesmíru 24 astronautů v rámci programu Apollo.
Modul Orion je vysoký tři metry a vejdou se do něj čtyři astronauti. Při misi Artemis I ho budou obývat tři figuríny. Jedna, ve veřejné soutěži pojmenovaná velitel Moonikin Campos, představuje úplné lidské tělo a oblečená do oranžového overalu se usadí v kapitánském křesle. Další dvě místa obsadí torza vyrobená z materiálů, které napodobují kosti, měkké tkáně a orgány dospělé ženy. Neúplné figuríny pojmenované Zohar a Helga budou vybaveny tisíci senzory a detektory, které budou mimo jiné sledovat úroveň radiace. Zohar také otestuje ochrannou vestu z Izraele.
Mezi lety 1969 a 1972 kráčelo po povrchu Měsíce v rámci šesti misí Apollo 12 astronautů. Při těchto misích lidstvo prozkoumalo pouze oblasti okolo lunárního rovníku. Pro budoucí mise Artemis NASA oznámila 13 možných míst přistání okolo jižního pólu Měsíce, kam plánuje v nové generaci vesmírných průzkumníků vyslat i první ženu a prvního člověka jiné než bílé pleti.
Aktualizace: Doplnili jsme informace o předstartovních problémech a samotném startu a upravili čas startu podle oficiálních dat.