Tento příběh si nezadá dalšími podobnými, jako je například údajný objev fosilního zubu iguanodona Mary Ann Mantellovou v roce 1822 (který je vlastně objevením dinosaurů pro vědu) nebo třeba okolnosti objevu a ztráty gigantického obratle sauropoda druhu Maraapunisaurus fragillimus v roce 1878.
Vraťme se ale k příběhu anoncovanému v úvodu. Je zajímavý příběh pravdivý? Odpověď je, že v tomto případě vesměs ano – taková chatrč se před 125 lety nedaleko městečka Laramie skutečně nacházela. V létě roku 1897 se vertebrátní paleontolog Walter Willis Granger (1872–1941), pracující pro Americké přírodovědecké muzeum v New Yorku (dále AMNH), dostal do oblasti Como Bluff, představující výraznou terénní vyvýšeninu s množstvím fosilií pozdně jurského stáří.
V těchto sedimentech geologického souvrství Morrison pracovaly již týmy obou znesvářených paleontologů Othniela C. Marshe a Edwarda D. Copea v letech 1872 až 1889. Granger tedy nepátral ve zcela neprozkoumaném terénu, navíc se z této oblasti koncem 19. století stále množily zprávy od místních obyvatel, vypovídající o velkém množství dosud neobjevených fosilií dinosaurů a jejich jurských současníků. Granger zanedlouho narazil na fascinující scenérii – úbočí kopce plného vystupujících fragmentů zkamenělých dinosauřích kostí a nedaleko postavenou chatrč místního chovatele ovcí, zhotovenou téměř kompletně z tohoto fosilního materiálu.
Část týmu z Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku, pracující v roce 1898 na lokalitě Bone Cabin Quarry. Původní „kostěná chatrč“, jejíž základy byly nevědomky vytvořeny z fragmentů dinosauřích kostí, už tu v té době pravděpodobně nestála.
Grangerovy bylo jasné, že narazil na fantasticky bohatou lokalitu, pro kterou bude potřebovat početný tým pracovníků. Objev lokality, pojmenované jako Bone Cabin Quarry, tedy „lom u kostěné chatrče“, proto tajil až do léta příštího roku, kdy se na místo dostavil početný tým z AMNH a zahájil rozsáhlé vykopávky. Tým vedl sám Henry Fairfield Osborn, známý také jako muž, který v pozdější době popsal a pojmenoval populární dravé dinosaury druhu Tyrannosaurus rex[ nebo Velociraptor mongoliensis.
Vykopávky zde probíhaly až do roku 1905, kdy se míra nových nálezů výrazně snížila. V té době už bylo na lokalitě objeveno asi 483 dinosauřích fosilií, transportovaných do muzea v 275 bednách o celkové hmotnosti kolem 45 tun. Lokalita Bone Cabin Quarry měla rozlohu asi 700 metrů čtverečních, nebyla ale v této oblasti jediná. V roce 1899 byla například otevřena nedaleká lokalita pojmenovaná Nine Miles Quarry, z níž byla získána nekompletní kostra sauropoda rodu Brontosaurus.
Členové expedice Amerického přírodovědeckého muzea na lokalitě Bone Cabin Quarry v roce 1899. Zcela vlevo sedí paleontolog Walter Granger, který lokalitu o dva roky dříve objevil. Příbytek postavený z dinosauřích kostí však už tehdy nejspíš neexistoval, zbyly pouze jeho základy, které skutečně tvořily fragmenty kostí sauropodů a dalších pozdně jurských dinosaurů.
V lokalitě Bone Cabin Quarry však byly objeveny i fosilie dalších dobře známých dinosauřích rodů, jako byl tyreofor Stegosaurus, teropod Allosaurus, sauropodi Apatosaurus, Camarasaurus a Diplodocus, ornitopodi Camptosaurus a Dryosaurus nebo mnohem později také tyreofor (ankylosaur) Gargoyleosaurus. Celkem zde byly odkryty fosilní pozůstatky 64 druhů dinosaurů, pěti druhů želv a čtyř druhů krokodýlovitých plazů. Toto místo je dodnes významnou historickou památkou, náležející k prestižním lokalitám v dějinách paleontologie na území Severní Ameriky.
I dnes se dá snadno najít jako Dinosaur Graveyard (“dinosauří pohřebiště“) při dálnici Highway 30. Stejně tak se dá nalézt i budova „kostěné chatrče“, postavená přibližně na místě oné původní chatrče v roce 1932. Od roku 1933 je tato budova otevřena ve své aktuální podobě jako malé muzeum, jehož stěny jsou skutečně postaveny zejména z fragmentů fosilních dinosauřích kostí. Nese název „Fossil Cabin“ a dnes je tato menší budova v soukromých rukách, přičemž slouží střídavě jako rezidenční objekt i jako malé muzeum. Je dobře udržovaná, ve své 90 let dlouhé historii měla zatím jen dva majitele a objevila se například i v americké sérii článků o pozoruhodných věcech „Ripleyho Věřte nevěřte“ (Ripley’s Believe It or Not).
Nedaleko „fosilní chatrče“ byla postavena rezidenční budova v takových rozměrech, aby odpovídala délce a výšce sauropoda diplodoka (což umožnilo návštěvníkům učinit si lepší představu o velikosti tohoto dinosaura). Muzeum má ilustrovat houževnatost obyvatel této pustinné oblasti, kteří si dokázali poradit v každé situaci a nedostatek stavebního materiálu vyřešili s velkou dávkou důvtipu. Mnohé zdroje stále referují o tomto objektu jako o oné rekonstruované původní chatrči, jedná se ale o velký omyl – ta skutečná chatrč z dinosauřích kostí se totiž do současnosti vůbec nedochovala. I dnes jsou nicméně na této a blízkých lokalitách prováděny výzkumy menšího rozsahu a dochází zde pravidelně k dalším zajímavým paleontologickým objevům.
Ale zpět ke kostěné chatrči z roku 1897 – opravdu byla tak unikátní a objevil ji teprve paleontolog Walter Granger? V roce 2002 byla publikována zpráva o výzkumu archivních dokumentů o této lokalitě, která oficiální verzi poněkud komplikuje. Uvádí například na pravou míru nesprávnou a v populární literatuře často uváděnou informaci, že kostry alosaura a brontosaura v expozici AMNH byly odkryty právě na lokalitě Bone Cabin Quarry (ve skutečnosti šlo o lomy Como Bluff a 9-Miles Crossing).
Podstatnější je ale informace, že o kostěné chatrči mohli dobře vědět paleontologové i místní pasáci ovcí nebo trappeři již v 70. letech 19. století. Prvním písemným pramenem, který se o tomto objektu zmiňuje, je však až zpráva úřadu americké vlády pro správu pozemků z roku 1881. Koncem 19. století tímto územím procházela skupina zaměstnanců zmíněného úřadu a vytyčovala hranice jednotlivých pozemků. Vzhledem k tomu, že v této poměrně jednolité a ploché krajině není mnoho vhodných orientačních bodů, využili k tomuto účelu právě fosilní kosti na lokalitě a zároveň i stavbu, která využívala jediný dostatečně početný materiál v okolní krajině – fragmenty velkých fosilních kostí druhohorních dinosaurů.
Tým geografů a dalších badatelů vedený jistým Williamem Owenem pak využíval k orientaci a rozvržení hranic rovněž velké úlomky dinosauřích kostí. Další dokumenty upřesnily, že původní chatrč byla Grangerem znovuobjevena koncem srpna roku 1897 a postavil ji rančer (či trapper) a chovatel ovcí mexického původu. Je velmi pravděpodobné, že tento muž paleontologa Grangera na fosilie sám upozornil. Podle jiných údajů zase neměla být z dinosauřích kostí postavena celá chatrč – těmi měly být pouze zpevněny základy tohoto objektu a jinde se tak na jeho „fasádě“ fosilie nevyskytují.
Tomu odpovídá i Grangerův snímek jakéhosi nakupení dinosauřích fosilií na místě údajného výskytu chatrče. Tato stavba tedy nakonec v roce 1897 již neexistovala a měla podobu pouhé hromádky zkamenělých fragmentů velkých kostí sauropodů a dalších dinosaurů, žijících na tomto místě asi před 150 až 154 miliony let. Co je však vůbec nejzajímavější skutečností, je údajná nevědomost stavitele chatrče – netušil prý totiž, že základy svého obydlí staví z kostí dávno vyhynulých gigantických obyvatel této části světa. Pro něho to byly jen vhodné kameny, které mohl díky jejich pevnosti a početnosti takto prakticky využít. A díky tomu před jedním a čtvrt stoletím vznikl další památný příběh, spojený s dějinami výzkumu dinosaurů.
Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
