náhledy
Historie strojů s označením X, tedy experimentální, se píše od konce druhé světové války. Většinou to byly letouny či střely určené pro zkoušky různých pohonů a designů. Několik z nich ale mělo za cíl let do vesmíru.
Autor: NASA/JSC
Prvními takovými byly testovací série raket X-11 či X-12 vznikajících ke konci padesátých let minulého století. Ty sloužily pro ověření schopností mezikontinentálních raket a byly to v podstatě první nosiče se jménem Atlas. V prosinci 1958 jednu z raket X-12 vynesla na oběžnou dráhu družici SCORE, což byl první komunikační satelit, který vysílal lidský hlas.
Autor: U.S. Air Force
Mnohem slavnější je ale série letounů X15 ze začátku šedesátých let. Tyto slavné stroje v různých variantách překonaly řadu rekordů, včetně toho, že se i s posádkou dostaly přes hranici vesmírného prostoru. To se psal červenec 1963 a 15metrový stroj s rozpětím 6,8 metru vypuštěný z podkřídla B-52 dosáhl výšky téměř 106 kilometrů, rok před tím doletěl do téměř 96 kilometrů. Zkušenosti s tímto strojem byly využity při návrhu raketoplánů.
Autor: NASA
Další stroj, který měl něco společného s vesmírem, byla třístupňová raketa X-17, která měla za cíl otestovat návratovou část balistické rakety, popsat chování a najít případné problémy při návratu do atmosféry. Raketu s délkou přes 12 metrů a průměrem necelých 0,8 metru vyráběla firma Lockheed Aircraft Corporation od poloviny 50. let 20. století.
Autor: USAF
Tak trochu jako zmenšený raketoplán vypadal projekt X-20 z roku 1963 označovaný jako Dyna-Soar. Tento pilotovaný opakovaně použitelný kosmický letoun o délce téměř 11 metrů měl ostře zalomené delta křídlo s rozpětím přes 6 metrů. Příďový kryt měl z kompozitu grafitu a zirkonu a pro přistání používal tři zatahovací vzpěry. Nikdy se však nedostal do vesmíru, neboť vláda projekt zrušila dva roky před plánovaným letem na nosiči Titan III. Částečně dokončený prototyp X-20 byl zničen.
Autor: NASA
Na rozdíl od X-20 se o tři roky starší kosmický experimentální stroj dostal k letu. Modely X-23 měly za úkol testovat vlastnosti a chování manévrovatelného stroje, kde vztlak vytváří vedle křídel i jeho tělo (vztlakový letoun) ve vysoké rychlosti při návratu do atmosféry, především pak vliv na ablativní tepelný šít. Stroje vyráběla společnost Martin Marietta, která se později stala součástí koncernu Lockheed Martin.
Autor: National Museum of the United States Air Force (Public Domain)
Označení X-24 si vysloužily letouny, které v rámci stejného programu jako X-23 testovaly další fázi letu, tentokrát plachtění bez pohonu a následné přistání. Zkoumala se stabilita při nízkých rychlostech a přistání.
Autor: USAF
U prototypů X-24 proběhly designové úpravy, které měly ověřit vhodnost různých tvarů. X-24A z roku 1969 a X-24B (1973) se tak od sebe liší více než X-23 a X-24A.
Autor: NASA
Další koncept, který nedošel naplnění mise, je model X-30 z roku 1993. Tento stroj měl vzniknout v rámci projektu označovaného jako National Aero-Space Plane (NASP), byl však tak ambiciózní, že se na něj nenašly peníze. V plánu bylo vyvinout hypersonický letoun, který může být urychlen tak, že se dostane na oběžnou dráhu a později zvládne i přistát.
Autor: NASA
Další zajímavý design přinesl na přelomu tisícíletí model X-33, který měl vzniknout jako technologický demonstrátor v poloviční velikosti pro projekt VentureStar. V jeho rámci měl být vyvinutý znovupoužitelný vztlakový letoun, který měl nahradit raketoplány a startovat z letounu. Náklady na jeho vývoj však kvůli řadě problémů výrazně překročily plány a tak byl celý projekt ukončen, když byl X-33 ze tří čtvrtin dokončen.
Autor: NASA
Z přelomu tisíciletí je i bezpilotní stroj X-34, který měl demonstrovat možnosti snížení nákladů při letech do vesmíru. Měl tak ukázat technologie, které to umožní, jako byla konstrukce z kompozitů, vyspělý systém tepelné ochrany či autonomní let. Také tento stroj, který měl být vypouštěný z podvěsu letadla, se kvůli zvýšeným nákladům na vývoj nikdy nepodívat do vesmíru.
Autor: NASA
To stroj X-37 se do vesmírného prostoru podíval několikrát. Tento znovupoužitelný orbitální letoun vyráběný společností Boeing letěl poprvé do kosmu v dubnu 2010. S délkou necelých 9 metrů je čtvrtinový v porovnání s raketoplány. Mohl tak do vesmíru vynášet menší objekty, testovat různé technologie nebo provádět špionážní činnost. Nic z toho ale nebylo oficiálně potvrzeno.
Autor: NASA
K tomuto víkendu se vztahuje výročí dalšího vesmírného stroje X. Další v pořadí, X-38, se totiž poprvé dostal do vzduchu 12. března 1998, tedy před 25 lety. Bylo však provedeno jen několik testů a letoun se do vesmíru nikdy nedostal. Měl sloužit jako pohotovostní vozidlo pro odvoz posádky z ISS v případě problémů. Stroj využíval koncepci původně vyvinutou v polovině 60. let pro X-24A. NASA stroj vyvíjela společně s ESA. Pro závěrečný sestup měl stroj využít řízený padák.
Autor: NASA