Výroba dvounápravových motorových vozů řady M152.0 pro ČSD běžela v letech 1975 až 1978 a v druhé vlně ještě v letech 1981 až 1984. Celkem jich Vagónka Studénka vyrobila pro tohoto železničního dopravce 678 kusů, čímž se stal v jeho historii nejpočetnějším trakčním vozidlem. Od roku 1988, kdy ČSD zavedly novou metodiku značení svých železničních vozidel, se z řady M152.0 stala řada 810.
Původně se počítalo, že M152.0 nahradí na lokálních tratích zasloužilé Hurvínky M131.1. Ale po ukončení projektu velkého čtyřnápravového motoráku M475.0, plánovaného k nasazení na hlavních neelektrifikovaných tratích, bylo rozhodnuto, že nový malý motorák vezme práci i za něj. A to vysvětluje ty jeho velké počty.
Při návrhu pohonného ústrojí motorového vozu M152.0 konstruktéři vycházeli z autobusu Karosa ŠM 11. Použili kapalinou chlazený vznětový čtyřdobý šestiválec Liaz ML 634 a upravenou (bez zpátečky) hydromechanickou automatickou převodovku Praga 2 M 70. Navíc přibyla mimo jiné především reverzační převodovka, bez které by měl vůz prakticky jen poloviční užitnou hodnotu. A tento příbuzenský vztah přinesl také jednu z neutrálních přezdívek M152.0/810, a to autobus.
Československé motoráky obsadily v 80. letech maďarské lokálky |
Sám o sobě motorák špatný nebyl, ale museli v něm jezdit lidi, a tak některé nectnosti zkrátka vyplouvaly na povrch. Tvrdé sedačky s koženkovým potahem tlačily a v létě se na ně spoře oděný jedinec až lepil. A v létě také vadila omezená otevíratelnost oken a z toho vyplývající špatné odvětrávání.
Éra přestaveb motoráků řady 810, jejichž cílem bylo zvýšení jejich užitné hodnoty, začala v polovině devadesátých let, a to v obou nově vzniklých nástupnických republikách. Některé přestavbou vzniklé nové řady vznikly pouze v prototypech, jiné naopak v objemech nezanedbatelných. A nejsou to pouze nové řady motorových vozů, ale přicházely i tzv. motorové jednotky (jednotku v těchto případech tvoří motorový vůz + řídící vůz, nebo motorový vůz + vložený vůz + motorový vůz).