Britské čtyřmotorové dvouplošníky Handley Page H.P.42 byly esencí konzervatismu, luxusu a spolehlivosti. Letecká společnost Imperial Airways s nimi zajišťovala nejen své dálkové linky z Londýna do Britské Indie a do Jihoafrické unie, ale létala s nimi třeba i na frekventované krátké lince do Paříže.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Handley Page H.P.42 samozřejmě nebyl zdaleka prvním čtyřmotorovým dopravním letadlem v historii, byl však prvním takovým letounem úspěšně a dlouhodobě nasazeným na pravidelných dálkových linkách.
Autor: dobové tištěné materiály Imperial Airways
Najdou se lidé, podle kterých Handley Page H.P.42 trpí estetickou nedostatečností. My bychom naopak řekli, že je krásný. Nebo alespoň tvarově zajímavý. V každém případě historie zná řadu vyloženě ošklivých letadel a toto mezi ně rozhodně nepatří.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Když tento dvouplošník na přelomu dvacátých a třicátých let vznikal, existovaly již povedené dopravní jednoplošníky. Konstruktéři se zde záměrně vydali cestou konzervativní a dvouplošník se jim zdál jako docela dobrý nápad.
Vše bylo podřízeno spolehlivosti a bezpečnosti, i proto to zajímavé rozmístění motorů. Stroj měl v pohodě pokračovat v letu na tři motory, pokud kterýkoli jeden odejde. Čím blíže ose letounu všechny motory byly, tím lépe, aby to při vynechání některého z nich táhlo co nejméně do strany. A tak má dva motory na horním a dva na dolním křídle, přičemž ty na horním jsou navíc přisazeny co nejblíže k sobě.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Na letounu nás na první pohled zaujme relativně dlouhá část trupu „vystrčená“ před křídly. A minimálně na pohled druhý to bude nízký posez, ideální pro nastupování/vystupování a pro nakládání/vykládání.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Do letounu s takto nízkým posezem se sice dalo nastupovat přímo z plochy letiště, pro pohodlnější nastupování sloužily zajímavé primitivní přípravky, jaký vidíme například ne této fotografii z nejmenovaného letiště kdesi v Africe.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Imperial Airways, prý tehdy největší letecká společnost na světě, si objednala u společnosti Handley Page nové velké letouny, budoucí H.P.42, pro své dálkové linky v roce 1928.
Autor: dobové tištěné materiály Imperial Airways
Celkem bylo v letech 1930 a 1931 vyrobeno osm letounů Handley Page H.P.42, konkrétně čtyři H.P.42E a čtyři H.P.42W, kde „E“ znamená East (východ) a písmeno W logicky West (západ). Respektive takto je značil provozovatel, výrobce je vedl jako H.P.42 a ty „západní“ jako H.P.45. Později byly dva H.P.42W přestavěny na H.P.42E.
Stroje H.P.42W byly primárně určeny pro spoje evropské (například Londýn – Paříž, ale o prázdninách se létalo i vnitrostátně) a u již také uvedených dálkových linek pro jejich západní etapy z Londýna do Káhiry. Mezi Káhirou a Britskou Indií nebo Káhirou a Jihoafrickou unií létaly stroje H.P.42E, které měly domovskou základnu právě v Káhiře. „Evropské Wéčko“ bylo konfigurováno pro více cestujících, o to menší potom mělo nákladový prostor (pro zavazadla, poštu apod.).
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Oba typy se tedy odlišovaly právě přepravní kapacitou. H.P.42E mohl přepravit 18 cestujících, z toho 6 v přední a 12 v zadní kabině, a H.P.42W slušných 38 cestujících, z toho 18 v přední a 20 v zadní kabině. Minimálně u některých H.P.42E byla později zvětšena kapacita přední kabiny na 12 cestujících, celková kapacita potom vzrostla na 24 cestujících.
Přední kabina cestujících je situována před křídly, zadní za křídly, mezi nimi je sociální zařízení a království stewarda připravujícího pokrmy.
Autor: dobové tištěné materiály Imperial Airways
Tvůrci H.P.42 se při návrhu interiéru kabin cestujících nechali inspirovat luxusními Pullmanovými železničními vozy. Navíc H.P.42 si pravděpodobně drží primát v „organizovaném“ podávání teplých pokrmů cestujícím na palubě letounu.
Autor: Imperial Airways, reklamy v tisku
Osádku letounu tvořili čtyři muži: kapitán, druhý pilot (nebo také první důstojník, což zní rozhodně lépe), radiotelegrafista a steward, kterého vidíme na fotografii.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Dálkové lety na jižní cíp Afriky nebo do Indie byly samozřejmě etapové a trvaly několik dní, bylo potřeba doplňovat palivo a letoun byl pomalý, takže piloti to museli proložit i odpočinkem. Zde vidíme doplňování paliva na letišti Malakál na jihu Súdánu. Palivo čerpají ruční pumpou Šilukové (neplést se šikuly).
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Letouny Handley Page H.P.42 byly skutečně pomalé, cestovní rychlost činila kolem 150 km/h. Ale jak již bylo řečeno, rychlost šla v tomto případě stranou, hlavní byla bezpečnost provozu a obecně spolehlivost letounu.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Zde můžeme připomenout jednu historku s Anthony Fokkerem, který si už od dvacátých let zakládal na svých dopravních jednoplošnících. Když tento konstruktér viděl obrovskou „chmelnici“ H.P.42, tak pronesl, že ta věc má snad v sobě zabudován i protivítr. V každém případě v silném protivětru hrozilo, že tak pomalý stroj bude stát ve vzduchu „na místě“ (v tom lepším případě).
Autor: Ernst Ackermann / SLUB / Deutsche Fotothek
Dobový prospekt s letounem Handley Page H.P.42
Autor: dobové tištěné materiály Imperial Airways
Inzerát s fotkou H.P.42W jména Heracles nám prozrazuje, že letenka Londýn – Paříž stála 5 liber. Výhodnou byla letenka zpáteční za 8 liber, kdy cestu zpět bylo třeba absolvovat do 15 dnů. Nebylo to levné, průměrná týdenní mzda dělníka činila 4 až 5 liber, úředníka asi 6 liber a středoškolského učitele až 10 liber, pro ně let luxusním H.P.42W určen nebyl.
Autor: Imperial Airways, reklamy v tisku
I tato reklama podává zajímavé informace. Let z Londýna do Paříže trval 2 a čtvrt hodiny, což si nakonec i můžeme spočítat, když vzdálenost mezi těmito městy ani cestovní rychlost H.P.42 nejsou neznámými. Zajímavější údaje jsou následující: let z Londýna do Indie trval 7 dní a do ještě vzdálenějšího Kapského Města 11 dní (z toho čistý letový čas mohl činit něco přes 45 hodin).
Autor: Imperial Airways, reklamy v tisku
Dobový inzerát společnosti Imperial Airways
Autor: Imperial Airways, reklamy v tisku
Dobový prospekt s letounem Handley Page H.P.42
Autor: dobové tištěné materiály Imperial Airways
Společnost Imperial Airways přidělila svým strojům H.P.42 jména začínající písmenem „H“ a představující starověké postavy, ať už skutečné nebo z mytologií. Jednotlivé stroje se jmenovaly Hannibal (imatrikulace G-AAGX), Horsa (G-AAUC), Hanno (G-AAUD), Hadrian (G-AAUE), Heracles (G-AAXC), Horatius (G-AAXD), Hengist (G-AAXE) a Helena (G-AAXF).
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Handley Page H.P.42E s imatrikulací G-AAUE
Autor: Matson Collection - Library of Congress
K pohonu H.P.42 sloužila čtveřice hvězdicových motorů Bristol Jupiter XIF o výkonu 365 kW (u verze H.P.42E) nebo Bristol Jupiter XFBM o výkonu 414 kW (u verze H.P.42W). Rozpětí činilo 39,62 m, nosná plocha 277,69 m2 a délka letadla 27,36 m. Hmotnost prázdného letadla byla 8050 kg, maximální vzletová 12700 kg.
Autor: Matson Collection - Library of Congress
Během služby u Imperial Airways se letounům H.P.42 nic zvláštního nestalo, pokud hovoříme o haváriích. Vše se obešlo bez tragických následků a za tento výsledek je daný typ i vyzdvihován.
Autor: Imperial Airways, reklamy v tisku
Společnost Imperial Airways používala letouny H.P.42 až do začátku druhé světové války, následně si je převzalo Královské letectvo. V jeho službách létaly s kamufláží na horních a bočních plochách tvořenou zelenou a hnědou barvou, spodní plochy byly nekamuflážně žluté. Vojenská služba jim však nesvědčila, havárie a nepříjemnosti s počasím (vichřice, které ničily zaparkovaná letadla na zemi) je začaly postupně vyřazovat a tento proces se završil už v roce 1941.
Autor: Matson Collection - Library of Congress