V první polovině 30. let představoval páteř československého stíhacího letectva typ Avia Ba.33. Jeho tovární označení bylo Avia BH.33L, kde „L“ odkazovalo na motor Škoda L. Písmena B a H nám zase prozrazují, že se jednalo o práci pánů Pavla Beneše a Miroslava Hajna, kteří továrnu Avia v roce 1919 založili a následně svými konstrukcemi takříkajíc postavili na nohy. Typová řada BH.33 byla posledním tvůrčím počinem šéfkonstruktérů Beneše a Hajna v dané továrně, protože ji v roce 1929 opustili kvůli neutuchajícím třenicím s novými nadřízenými, když se v roce 1926 stala součástí koncernu Škoda.
První prototyp typové řady BH.33 vzlétl v roce 1927, verzi BH.33L se podobná událost přihodila v roce 1929. V případě draku vycházela konstrukce třiatřicítek z předchozího povedeného typu BH.21 (vojenské označení B.21). A ač konkrétně Ba.33 (BH.33L) byla v době svého vzniku solidním strojem s konkurenceschopnými výkony, tak se narodila v podobě, v jaké ji to kladné hodnocení nemohlo moc dlouho vydržet (připomínáme koncepci vycházející z BH.21).
Avia Ba.33 tvořila páteř československého stíhacího letectva v první polovině 30. let.
Avia Ba.33 byla dvojplošníkem smíšené konstrukce a její výzbroj tvořila dvojice kulometů puškové ráže. Nominální výkon motoru činil 450 koní a vzletový 560 koní. Maximální rychlost letounu byla 300 km/h. Když se na to podíváme optikou první poloviny třicátých let a směrem, kam letecké konstrukce směřovaly, tak vidíme, že tam bylo málo kilometrů v hodině i kulometů, zato hodně křídel, dřeva a plátna.
Zde se pouze zastavíme, proč málo kulometů. Nebyla totiž daleko doba, kdy prakticky všechny bombardéry budou celokovové a ty potřebují přijmout více projektilů, aby byly sestřeleny. Celokovový stroj zkrátka dokáže absorbovat více střel, než se mu „něco stane“ – samozřejmě to musíme brát v průměrných počtech (jednou to je střel více, jednou méně). Řešení takové situace spočívající v časově delším postřelování cíle ze stávajícího skromného počtu kulometů by šlo doporučit snad jen v případě, že by bombardér neobsahoval palubní střelce, ale ani tak by nebylo o co stát. A tak se u stíhaček začaly navyšovat počty kulometů, nebo na druhou stranu používat kulomety vyšší ráže (12,7 mm apod.), v lepším případě potom kanony (nejčastěji ráže 20 mm). Například první verze stíhaček Hurricane (první let prototypu v roce 1935) a Spitfire (1936) se pyšnily osmi kulomety – pravda, stále puškové ráže, což už potom na začátku války také pomalu přestávalo stačit.
Ale zpět do prvorepublikového Československa. Podívejme se, co se v konstrukční kanceláři továrny Avia stalo po odchodu průkopníků Beneše a Hajna (ti potom zamířili nejdříve do Pragovky, ale po pár letech se jejich cesty rozešly). V Avii zkusili na místo šéfkonstruktéra angažovat jednoho nejmenovaného Španěla, ale pro něj to tam byla doslova španělská vesnice, tak tam dlouho nevydržel.
Následně se stal šéfkonstruktérem Avie František Novotný, který přišel z Letova. Právě pod vedením Novotného, navazujícího tam na práci Beneše a Hajna, se Avie Ba.33 zaváděly do sériové výroby.
Byť to nesouvisí se stíhačkami tímto článkem dotčenými, tak pro úplnost musíme zmínit, že v roce 1931 se v Avii vytvořilo kolem Roberta Nebesáře další konstrukční oddělení. Nebesář předtím sbíral zkušenosti ve Spojených státech Amerických a s mohutnou teoretickou výbavou se vrátil hledat štěstí domů. Pouze to kalila skutečnost, že jím navržená letadla moderního pojetí tak trochu padala. A pokud nespadla, tak stejně skončila vždy jen v prototypech.
Avia B.34, prototyp (B.34.1) v původním provedení
Avia B.34, prototyp (B.34.1) v pozdějším provedení (zaoblená SOP, změna pozice chladiče, kovová vrtule atd.)
Novotného první vlastní konstrukcí v Avii se stala stíhačka B.34. Tento dvouplošník už dostal kostru celokovovou, částečně potaženou duralem, především však plátnem. Ač motor Hispano-Suiza 12Nbr (jm. výkon 650 k, start. výkon 760 k), instalovaný v B.34, byl o poznání výkonnější než motor v Ba.33, tak letovými výkony se nový letoun od staršího typu příliš neodpoutal. Výzbroj se stále držela na dvojici 7,92mm kulometů. Aby však byla ve fabrice zajištěna výroba, objednalo Ministerstvo národní obrany (MNO) alespoň dvanáctikusovou sérii (ta dostala motory HS 12Nbr vyrobené licenčně u nás jako Avia Vr 36). S prototypem tak vzniklo celkem 13 kusů B.34.
Ale nelamme nad B.34 hůl, přeci jenom se ten nepovedený stroj k něčemu hodil. Z B.34 se vyvíjely další stroje: B.134, B.234, B.334 a B.434, v podstatě se jednalo verze původního B.34 s různými typy motorů. Většina z nich zůstala na papíře, některé snad i nedokreslené, pouze B.234 se začal stavět, ovšem nikdy nevzlétl. Stále to ještě nevypadá nijak vesele, ale už se to obrací k lepšímu – právě rozestavěný drak prototypu B.234 přestavěli na první prototyp nové stíhačky Avia B.534.
Avia B.534, první prototyp (B.534.1)
První prototyp B.534 (logicky nesl výrobní číslo B.534.1) poprvé vzlétl 25. května 1933. Zde už měl šéfkonstruktér Novotný vyloženě šťastnou ruku, letoun se povedl. Druhý, nově postavený prototyp začal létat o rok později.
V červnu 1934 vyhlásilo MNO typ B.534 vítězem soutěže na nový standardní stíhací letoun pro československou armádu. Následujícího měsíce oba prototypy havarovaly, což ale nemělo negativní dopad na výsledek soutěže, protože příčinou ani jedné z havárií nebyla technická závada.
Do operační služby vstupovaly sériové B.534 od roku 1935. Celkem se stroj vyráběl v pěti verzích, ve čtyřech postupně vylepšovaných, pátá verze měla být kanonová, ale tam to nedopadlo uspokojivě. Celkem bylo do roku 1939 vyrobeno 569 letounů typové řady Avia B.534. Poslední objednávky byly dokončeny až za okupace – jednalo se o desítky kusů (63 Bk.534).
Uvedená suma 569 kusů zahrnuje dva prototypy, 100 kusů B.534 verze I, 48 kusů B.534 verze II, 26 kusů B.534 verze III, 272 kusů B.534 verze IV a 121 kusů „kanonové“ Bk.534 (která ovšem kanon postrádala).
| verze | léta výroby | počet | sériová čísla | poznámka |
|---|---|---|---|---|
| B.534 verze I | 1935 až 1936 | 100 | B.534.2 až B.534.101 | |
| B.534 verze II | 1936 | 48 | B.534.102 až B.534.147, B.534.1001, B.534.1002 | B.534.1001 a B.534.1002 pro Řecko |
| B.534 verze III | 1937 | 26 | B.534.148 až B.534.173 | |
| B.534 verze IV | 1937 až 1939 | 272 | B.534.174 až B.534.445 | |
| Bk.534 | 1938 až 1939 | 121 | B.534.501 až B.534.621 | 63 kusů vyrobeno/expedováno až během okupace |
Avia B.534 verze I
Avia B.534 verze II
Avia B.534 verze III
Avia B.534 verze IV
Avia B.534 byl jednomístný stíhací dvouplošník s pevným podvozkem. Letadlo mělo celokovovou kostru, potah byl plátěný, částečně duralový. K pohonu sloužil licenční řadový dvanáctiválec Avia HS 12Ydrs (Hispano-Suiza 12Ydrs), u Bk.534 to byla verze HS 12Ycrs. Nominální výkon motoru byl 750 koní a maximální 860 koní.
V polovině 30. let byla Avia B.534 stíhačka zasluhující chválu, ale rozvoj leteckých konstrukcí v mocnostech, jako jsou USA, Velká Británie, Francie nebo Německo, postupoval rychle kupředu a nechal dvojplošníky daleko za sebou. Naše nebohá pětistovka měla díky dvouplošné koncepci alespoň vynikající obratnost a vyznačovala se dobrou stoupavostí.
Maximální rychlost Avie B.534 uvádí řada zdrojů 405 km/h. Ale nalijme si čistého BiBoLi, u strojů nejvytříbenější čtvrté verze byly naměřeny maximální rychlosti nejčastěji v rozmezí 370 km/h až 380 km/h (maximální rychlost se samozřejmě lišila v závislosti na konkrétním exempláři). Za korekní hodnotu tohoto parametru lze brát 380 km/h. U verzí I až III byla maximální rychlost něco přes 350 km/h, u Bk.534 se udává 375 km/h (tomu lze věřit, protože by to mělo víceméně odpovídat verzi IV).
Avia B.534 v muzeu V leteckém muzeu Kbely se nachází Avia B.534. Byť letoun evokuje na dochovaný kus, je to částečna replika, která vznila v letech 1973–1975 v Trenčíně. Je vytvořena podle původní tovární dokumentace a byly při ní použity některé původní díly, například motor, podvozek či kostra trupu.  |
Výzbroj B.534 tvořily čtyři kulomety, u první verze však vzápětí redukované na dva kvůli jejich špatnému rozmístění. „Speciální“ verze Bk.534 měla dostat jeden 20mm kanon střílející dutou hřídelí vrtule, ale musely se odmontovat dva ze čtyř kulometů. A protože se nepodařilo vyřešit problémy s instalací kanonu, dostaly Bk.534 místo něho třetí kulomet (takže nakonec Bk.534 měly slabší výzbroj než B.534 verze II až IV).
V době Mnichovské krize měla československá armáda asi čtyři stovky stíhaček Avia B.534 a Bk.534, z toho bylo asi 250 strojů u prvoliniových jednotek, zbytek v tzv. „zápolí“ (např. jen v leteckém učilišti jich bylo kolem pěti desítek, ještě více pak v leteckých skladech). Mobilizační měsíční výrobní kapacita se uvádí 36 kusů v mateřské továrně Avia a osm kusů v pobočném závodě v Kunovicích. A také bylo možné vyrábět až pět kusů měsíčně u Beneše a Mráze v Chocni, kteří se jinak specializovali na lehké sportovní a turistické letouny.
Stíhačka Avia B.534 se stala v září 1938 symbolem odhodlání našich letců bránit vlast proti hitlerovskému Německu. Nakonec to dopadlo trochu jinak. V každém případě pro nadcházející válku ji deklasovala dvouplošná koncepce a slabé výkony. Někdy se dokonce poukazuje na absenci pancéřové ochrany pilota, ale která ze stíhaček okolního světa v té době něco takové měla?
Druhá věc je, že pětistovky se ocitly v boji i v roce 1941 na východní frontě a v roce 1944 ve Slovenském národním povstání. A v té době už chybějící pancéřová ochrana pilota a nesamosvorné palivové nádrže představovaly velký handicap.
A nakonec zde ještě máme jeden prototypový exemplář Avia B.634 z roku 1936. Typové číslo i pohled na fotografii nás nenechají na pochybách, že stroj je s typem B.534 příbuzný. Oproti B.534 aerodynamicky vytříbenější stroj dostal i samonosné podvozkové nohy. Šestistovku poháněl motor Avia HS 12Ycrs (Hispano-Suiza 12Ycrs). Výzbroj tvořily dva 7,92mm kulomety nad motorem a 20mm kanon v ose vrtule. Letové výkony oproti B.534 se o něco zvedly (max. rychlost B.634 byla 410 km/h), ale přínos nového typu nebyl shledán dostatečným, aby se kvůli němu měnila zavedená výroba stávajícího typu B.534.
Avia B.634
Dále se podívejme fotograficky na jednotlivé sériové verze Avií B.534, na jednu speciální úpravu a na stroje nasazené v období druhé světové války.
