Jde o molekulu, o níž mnoho lidí neví o moc víc, než to, že existuje. Poslední dobou je ale tento nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek ve středu zájmu německé vlády, a nejen jí. Spojené státy zákonem o snižování inflace (IRA) již před časem spustily mnohamiliardový program ekonomických pobídek pro zelené technologie a dotace již přitahují podniky z celého světa. S rozvojem vodíkové výroby a infrastruktury neváhá ani Čína. A Německo si nemůže dovolit zůstat pozadu.
Osmdesát procent veškeré elektřiny má být v Německu do roku 2030 vyráběno ekologicky, tedy z obnovitelných zdrojů. Do roku 2035 to má být téměř sto procent. V tomto postupujícím přechodu k obnovitelným zdrojům energie budou vodík potřebovat celá průmyslová odvětví zaměstnávající po celém Německu statisíce lidí: rafinerie, ocelárny, chemické závody nebo hutě. Chtějí-li být klimaticky neutrální, musí se nyní ve velké míře spoléhat právě na vodík. Množství, které k tomu bude potřeba, je obrovské.
Jak se vyrábí palivo budoucnosti. Vodík pro auta i elektroniku |
„Všechno dnes postupuje mnohem rychleji, než jsme původně předpokládali,“ je spokojený ministr hospodářství za Zelené Robert Habeck.
Německá vláda chce proto do konce tohoto desetiletí postavit desítky elektráren schopných vodík spalovat. Ty mají kompenzovat výpadky ostatních zdrojů energie a být činné v době, kdy není dostatek větru nebo slunce pro pohon větrných a slunečních elektráren. K tomu pak Německo musí i výrazně urychlit rozšiřování elektrické sítě a vybudovat nová úložiště elektřiny.
Dovoz vodíku: v hlavní roli Maroko
Německá vláda při revizi své národní vodíkové strategie, kterou právě představila, dává využití vodíku v průmyslu a přechodu k obnovitelným zdrojům energie mnohem větší roli, než se dosud předpokládalo. Komplikuje to ovšem fakt, že jej bude muset až ze sedmdesáti procent dovážet, a to mimo jiné z Afriky a rozvojových zemí.
Zatímco se tak Německo postupně snaží zbavit závislosti ohledně nerostných surovin na Rusku, získává závislost na důležitých dodávkách z jiných částí světa. Spolkové ministerstvo pro rozvojovou spolupráci (BMZ) již zahájilo spolupráci zejména s Marokem, a dále s Brazílií, Tuniskem, Alžírskem, Namibií a Jihoafrickou republikou. V Maroku má být v roce 2026 uvedena do provozu první africká velkokapacitní továrna na ekologický vodík, v Namibii se Německo snaží přispět k rozvoji větrné energie.
Přichází velká vodíková revoluce. EU sází na zelenou technologii v plenkách |
„Nejméně 50 až 70 procent budeme muset dovážet,“ uvedl státní tajemník německého ministerstva pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (BMZ) Jochen Flasbarth. „Na rozdíl od fosilních paliv má ovšem vodíkový průmysl velmi širokou škálu potenciálních dodavatelských zemí.“ Německá vláda zatím na podporu investic v partnerských zemích poskytla 270 milionů eur (6,5 miliardy korun). „Přizpůsobili jsme naši politiku světové vodíkové ekonomice,“ dodal Flasbarth.
Podobné rozvojové dohody jsou často spojeny s obavami ohledně dodržování lidských práv a ochranu životního prostředí. Flasbarth k tomu uvedl, že jeho ministerstvo ze spolupráce vylučuje země, jež jsou stále závislé na fosilních palivech, nebo země, které samy energii nutně potřebují pro svou vlastní potřebu. Výroba vodíku je problematická i s ohledem na to, že je k ní třeba velké množství vody, což nejde dohromady se stále postupujícím suchem nejen v těchto částech světa.
Zelené dědictví Angely Merkelové
Německou vodíkovou strategii vypracovala v roce 2020 předchozí vláda Angely Merkelové (CDU). Současná spolková vláda Olafa Scholze (SPD) ji aktualizovala a mimo jiné se zaměřila na dopravu a vytápění domácností jako na oblasti, kde lze vodík využívat. Očekává se, že to ještě více zvýší již tak značnou poptávku.
Evropa si chce čipy vyrábět sama. Kousek od Česka roste německé Silicon Valley |
Podle skupiny AGEB, která se zabývá výzkumem energetického trhu, může spotřeba vodíku do roku 2030 dosáhnout 130 terawatthodin, což je více než pětina veškeré spotřeby elektřiny v Německu v roce 2021. Pro srovnání, jen lodní doprava podle studie Německého námořního centra odhadem spotřebuje 120 terawatthodin.
Pokud pochází z oblastí mimo Německo nebo Evropu, je třeba vodík přepravit. A jelikož se jedná o hořlavý plyn, musí být převeden do stabilnější formy a poté převeden zpět. Německo předpokládá, že pro tento účel přestaví terminály, které v současnosti využívá pro zkapalněný zemní plyn. Možnou cestou jsou také plynovody, kdy stát usiluje o vytvoření „vodíkové startovací sítě“ do roku 2028, jež by zahrnovala 4 500 kilometrů stávajících a nových potrubí po celé Evropě.
KOMENTÁŘ: Čas vodíku přijde. Efektivní investici však nabídne jen málokomu |
Tento těkavý plyn se vyrábí štěpením vody na vodík a kyslík, k čemuž je zapotřebí obrovské množství energie. Pokud je tato energie založena na obnovitelných zdrojích, mohou ji výrobci vodíku označit jako „zelený vodík“, tedy „čistou“ energii. V současné době se však většina vodíku vyrábí ze zemního plynu.
Vodík by mohl hrát důležitou roli i v oblastech, kde je dekarbonizace obtížná. Energeticky náročná odvětví, jako je výroba oceli, chemikálií a cementu, stejně jako letecká a námořní doprava, s jeho využitím mohou snížit svou ekologickou stopu.
