Stanislav Čeček se narodil ve vsi Líšno u Benešova dne 13. listopadu roku 1886. Rodina patřila mezi lépe situované, a tak si Stanislav mohl dopřát vzdělání na obchodní akademii v Praze. Studia ho zaujala natolik, že po maturitě v roce 1904 odešel do Lipska na Vyšší obchodní akademii. Po několika málo letech se při návratu z Lipska domů setkal už v Děčíně s odvodovou komisí.
Vojenskou službu pro císaře pána absolvoval v Praze u Pěšího pluku č. 102. Po příslušném kurzu na škole pro důstojníky v záloze se stal poručíkem. Když z armádní služby vystoupil, nastoupil k mladoboleslavské firmě Laurin a Klement. Tam se svými schopnostmi osvědčil natolik, že se s ním brzy rozloučili a poslali ho do své tehdy snad nejdůležitější zahraniční obchodní pobočky, do Moskvy. To se mohl psát tak rok 1911.
Generálem v Rusku
Stanislav Čeček tedy žil a pracoval v Rusku, když tu náhle vypukla dlouho očekávaná velká válka. Císař pán ve Vídni předpokládal, že se v zahraničí pracující občané monarchie poslušně vrátí domů, aby se hlásili do jeho služeb. Ale chyba lávky, už v létě 1914 se v Rusku mnozí začali naopak hlásit do České družiny, do právě utvářené dobrovolnické jednotky našich legionářů. Ta se postupně rozrostla na pluk, na brigádu, až jsme tam měli nakonec velké vojsko o síle několika divizí. Jenže mezitím monarchie padla, a tak toto tzv. Československé vojsko na Rusi už bojovalo proti rudým Rusům pod bolševickým vedením, které násilím připoutávalo další a další ruská a přilehlá území pod svou krutovládu.
Stanislav Čeček se stal jedním z první družiníků, tedy dobrovolníků u České družiny. Začínal s hodností podporučíka carské ruské armády a než zazněl výstřel z Aurory a šlo to tam do kytek, tak ho stihlo povýšení na poručíka. Stejně tak postupoval po velitelských postech, z velitele pěší čety na velitele pěší roty, na velitele praporu až na zástupce velitele 4. československého střeleckého pluku. Lze vlastně říci, že v carské armádě začal víceméně tam, kde před několika lety skončil v rakouské armádě.
Nejvyšší velitelé tzv. Československého vojska na Rusi
Po bolševické revoluci se před Československými legiemi objevil nový nepřítel. Rudé armádě však dokázaly naše legie úspěšně vzdorovat. Dělo se tak při jejich přesunu přes Sibiř do Vladivostoku, odkud se legionáři dostávali pomocí námořních transportů do Evropy, kde už jim zbývala jen směšná pozemní etapa do nové Republiky Československé, pro jejíž vznik bylo v roce 1914 vlastně celé zahraniční legionářské snažení zahájeno.
U Československého vojska na Rusi to Čeček dotáhl přes poručíka legií a plukovníka legií až na generálmajora legií. Po velitelských postech stoupal rychle a už v říjnu 1918 mu bylo svěřeno Velitelství Dálného východu. Dál už to prakticky nešlo, pod jeho velením tak probíhalo až do roku 1920 i naloďování našich legionářů na parníky pro cestu domů.
Během bojů s bolševiky si byl Čeček vědom důležitosti letectva pro bojové operace. Proto se zasadil o vytvoření alespoň legionářského leteckého oddílu. Letecké jednotce velel její spolutvůrce poručík Robert Lev Melč. S tímto pilotem také Čeček osobně na místě pozorovatele podnikl několik průzkumných letů.
Práce pro MNO a československé letectví
Po návratu do vlasti byl Čeček vyslán na studia na Vysokou válečnou školu do Paříže, aby mu byl následně svěřen vlivný úřad přednosty vojenské kanceláře prezidenta republiky. Velkou slabost měl pro zbraň leteckou a letadla obecně. Od počátku viděl, že nestačí jen omezené prostředky eráru jdoucí jednotlivým úřadům spravujícím u nás letectví. Hlavu měl plnu velké idey letecké, která by v dobrém slova smyslu zachvátila široké kruhy obyvatelstva. Tito zájemci bez rozdílu majetkových poměrů, věku a pohlaví měli zdola budovat naše národní letectví.
K uskutečnění své velké myšlenky šel cílevědomě, ale postupně, aby nic neuspěchal. Na samém počátku roku 1923 byl zřízen Masarykův letecký fond shromažďující finanční prostředky na rozvoj letectví. K propůjčení svého jména leteckému fondu nestrhl Masaryka samozřejmě nikdo jiný než sám Čeček svým nadšením.
Generál Stanislav Čeček (vlevo) během svého pilotního výcviku s pilotem plukovníkem Jaroslavem Skálou. Letoun je typu Šmolík Š.10.
Prezident Tomáš G. Masaryk a generál Stanislav Čeček při odhalení pomníku amerického prezidenta Wilsona v Praze
V roce 1924 byl Čeček jmenován i šéfem našeho vojenského letectva, což konkrétně obnášelo funkci přednosty Leteckého odboru Ministerstva národní obrany (MNO). Že šéfování letectvu bere příkladně vážně, dokázal i tím, když krátce po převzetí funkce zahájil pod vedením podplukovníka Jaroslava Skály, svého bývalého spolubojovníka ze staré družiny ruských legionářů, vlastní pilotní výcvik. Asi nemá smysl zdůrazňovat, že výcvik úspěšně absolvoval a zakončil sólovými lety na motorovém letadle.
Za jeho působení přicházely do výzbroje letectva výkonné domácí letouny, především stíhačky Avia B.21, ale i Šmolík Š.20, které nahradily dosluhující (a to dosluhující s vypětím všech sil) francouzské stroje Spad z válečných přebytků. Také se rozpracovávala taktika použití letectva. A dále se snažil o rozvoji letecké zbraně na vědecké bázi, velkou měrou proto prosazoval urychlené vybudování Vojenského leteckého ústavu studijního, který byl ustanoven 4. května 1924.
Při své návštěvě Československa rumunský korunní princ Carol dekoruje generála Stanislava Čečka.
Generál Stanislav Čeček na slavnosti Masarykovy letecké ligy v Českých Budějovicích
Realizace své hlavní letecké idey se Čeček dočkal 6. března 1926, kdy byla na přímý popud Masarykova leteckého fondu založena všenárodní letecké organizace, která dostala jméno Masarykova letecká liga (MLL). Na přípravných pracích ke vzniku MLL měl Čeček doslova lví podíl. I přes svou intenzivní zaměstnanost na Leteckém odboru MNO docházel v prvních měsících existence MLL takřka denně do jejích pražských kanceláří, aby ji pomáhal plně uvést do života.
V roce 1929 byl jmenován vojenským velitelem Českých Budějovic a tamější 5. pěší divize. I v jihočeské metropoli se věnoval rozvoji letectví. Stal se předsedou Jihočeského aeroklubu a stál za vznikem letiště Planá.
Generál Stanislav Čeček
Před sebou měl ještě velké plány, když musel být koncem května hospitalizován v nemocnici kvůli silnému bakteriálnímu ataku. V tomto boji mu však nebylo dopřáno zvítězit a 29. května 1930 ve věku pouhých 43 let tento svět opustil.
Bývalý letec Československého vojska na Rusi, Antonín Robert Hartman, v rozloučení se svým spolubojovníkem v časopise Letectví napsal: „Smrtí generála Čečka ztratilo naše národní letectví pracovníka, jakého těžko bude možno nahraditi, a všechno členstvo Masarykovy letecké ligy takřka svého otce, jenž veškeré ligové záležitosti vedl a rozhodoval svým bohatýrským srdcem“.
