„Vjem, který dostanou pomocí virtuální reality, je natolik přesvědčivý, že může děti s postižením posunout k tomu, aby se chtěly pohybovat,“ říká poradkyně rané péče Magdaléna Kostelecká z organizace Eda.
Virtuální realita může pomáhat hlavně s rehabilitacemi dětí s kombinovaným tělesným a mentálním postižením. Zároveň by podle ní mohlo být možné ji využívat k nácviku přesnějších koordinačních pohybů u dětí.
„Může to být dobré například k aktivaci končetiny u dětí, které mají paralýzu na jedné straně. Nebo obecně využívají svaly na jedné straně těla méně, to je určitě také možnost,“ naznačila.
Už v minulosti se virtuální realita osvědčila při práci se starými lidmi, kteří měli pohybové potíže nebo byli po cévní mozkové příhodě. S tím, že může pomoct i v rané péči, souhlasí i Lucie Kyselová z ministerstva práce a sociálních věcí.
Lázeňským pacientům po úrazech pomáhá v Luhačovicích virtuální realita |
„Z hlediska využitelnosti máme zkušenost s tím, že se to dá používat u dětí od pěti nebo šesti let, horní hranice neexistuje. Díky virtuální realitě máme u lidí prokázáno, že se tak ponoří do prostředí, že dělají pohyby, které by bez ní neudělali,“ komentovala s tím, že trénink v rámci rehabilitace je hlavně o funkci pohybů, o svalové síle a dalších kognitivních funkcích.
Raná péče
|
S virtuální realitou můžou klienti dále procvičovat jemnou motoriku a rozšiřovat rozsah kloubů.
Ke cvičení potřebují děti sadu s brýlemi na virtuální realitu. Tu mohou rodiče pořídit v běžném obchodu s elektronikou. Klíčový je program, který je tvořen pro klienty přímo na míru.
Nejčastěji ho dodává externí firma, která za klienty jezdí domu, nebo se s nimi setkává v nemocnicích a specializovaných centrech.
„Nejčastěji si nás rodiče objednávají přes prostředníka – nemocnici nebo neziskovou organizaci,“ uvedla Michaela Koubovská z firmy VR Medical, která rehabilitace pomocí virtuální reality pro děti s postižením a další pacienty poskytuje.
Aplikace do tabletů pro nevidomé děti
Nejnovější technologie pomáhají také dětem s mentálním postižením, které mají zároveň i zrakové vady. Ty mohou pomocí tabletů se speciálními aplikacemi, které jsou pro ně přizpůsobené, rozvíjet své motorické schopnosti. Několik z nich vyvíjí i nezisková organizace Eda.
Unikátní česká aplikace EDA PLAY pomáhá postiženým i zdravým dětem |
„Na rozdíl od komerčních aplikací jsou tyto vyvinuty ve spolupráci s očními lékaři. Obsah i forma je dělaná tak, aby byla pro děti a rodiče co nejvíce dostupná,“ říká Kostelecká.
V aplikacích převládá tmavé pozadí, zvířátka, věci i postavy mají silné kontury a výrazné barvy. Tematicky je orientovaná na úkony z běžného života – děti prostřednictvím cvičení například pomáhají holčičce s denní rutinou, kreslí trajektorii pro letadlo nebo dávají špinavé oblečení do pračky. Jedním z cílů je motivovat děti k rozvíjení motorických pohybů. Úkony provází zvukové projevy.
Tloušťku čáry je možné upravit podle zraku dítěte a jeho aktuálních motorických schopností.
„Tohle je věc, která často rozhoduje o úspěchu aplikací. Dítě například s mentálním hendikepem potřebuje přímou reakci na svoje kroky,“ vysvětluje Kostelecká.
Organizace má na svém kontě několik úspěšných aplikací, které si našly klienty i v zahraničí. V nejnovější z nich se snaží motivovat děti ke komunikaci a hlasovému projevu.
Rodiny s hendikepovanými dětmi na pomoc čekají i 434 dní, chybí peníze i personál |
V budoucnu Eda plánuje vyvíjet aplikace nejen pro tablety, ale i pro virtuální realitu. „Digitální technologie budou mít v budoucnu více prostoru v životě dětí a my chceme držet krok s dobou. Jsme tomu otevření. Jediné, co chybí, jsou peníze,“ dodává Kostelecká.
Více času na pacienty
Technologie mohou pomoct nejen malým klientům, ale i jejich rodičům. Příkladem je i aplikace Znakujeme s Tamtamem, díky které se mohou rodiče učit znakovou řeč v pohodlí domova.
„Máme rodiče z celé republiky a ne každý má ve svém okolí možnost chodit na kurzy,“ říká ředitelka Centra pro dětský sluch Tamtam Jana Fenclová. Aplikace má několik úrovní s různou slovní zásobou. Podle Fenclové ji využívají rodiče například během výletů nebo návštěv zoo, kdy se děti setkávají s ne zcela běžnými podněty, které rodiče neznají ve znakovém jazyce.
Asistivní technologieje souhrnné označení pro pomůcky, které pomáhají zlepšit fyzické nebo duševní funkce lidem, které mají tyto funkce z různých důvodů snížené. |
I přes používání technologií je v rané péči zásadní lidský faktor, který nelze ničím nahradit. Ošetřujícím ale můžou ulehčit práci takzvané asistivní technologie.
Při používání vychytávek, které eliminují rutinní činnost, může mít rodič nebo ošetřovatel více času na osobní kontakt s dítětem.
Podobné postupy se již v minulosti osvědčili v péči o seniory, kde se osvědčily například speciální teploměry nebo matrace, které automaticky zaznamenávají proleženiny.
„Asistivní technologie pomáhají navazovat kontakty a zvyšují psychickou pohodu. Naše organizace se zabývá primárně seniory, stejně ale technologie pomáhají s péčí o děti,“ říká místopředseda organizace Dohled na dosah Viktor Kubát.
Na pomoc čekají rodiče i 434 dní
Česko se dlouhodobě potýká s nedostatkem kapacit pro ranou péči. Podle dat Společnosti pro ranou péči je 61 % poskytovatelů nuceno vést čekací listinu nebo pořadník žadatelů.
Situace se velmi liší podle krajů. Některé rodiny se pomoci dočkají přibližně za měsíc. Nejdelší délka čekání je podle průzkumu u dětí s tělesným, mentálním a kombinovaným postižením a u dětí s autismem. Těm to může trvat až 434 dní.
Problémy jsou také s úhradami služeb. „Prostředky jdou přes kraje. To znamená čtrnáct způsobů financování a čtrnáct výkladů zákona,“ uvedla v září 2023 náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Šárka Jelínková.
KVÍZ: Jak se žije rodinám s dětmi s postižením? Jaká podpora je pro ně dostupná? |
Poskytovatelé upozorňují, že některé kraje dostávají až dvojnásobek peněz než jiné. Lépe financované kraje mohou poté nabízet více kapacit a terénních pracovníků, což u některých rodin vede až ke stěhování.
Ministerstvo práce a sociálních věcí věří, že se zlepšením situace pomůže i plánovaná novela o sociálních službách a zákon o rodině a ohrožených dětech.
Na skutečnost, že se o změnách dlouhodobě mluví, ale žádné posuny se nedějí, upozornil na setkání k rané péči v Poslanecké sněmovně také psycholog Přemysl Mikuláš z Autis centra, které pomáhá rodinám s dětmi s poruchami autistického spektra. „Jsem tady počtvrté od roku 2014. Neustále se slibují systémové změny a zatím nic. Tak uvidíme, nechám se překvapit,“ zakončil.
