Jeho pneumatiky měly průměr 305 cm a byly široké 122 cm. Podle časopisu Army Information Digest z roku 1956 šlo o největší tehdy vyráběné pláště na světě.
Konstrukci stoje tvořil rám ve tvaru „U“ na čtyřech poháněných a řiditelných kolech. Jeho délka byla 23, šířka 11,6 a výška 6,7 metru. Sám o sobě vážil 101 tun a poradil si s lodí o váze až 78 tun.
Kolos poháněly dva motory Detroit Diesel 6-71, které společně dosáhly 460 hrubých koňských sil a jež vytvořily elektřinu pro stejnosměrné trakční elektromotory (na každém kole jeden). Na palubě byly dva pojízdné jeřáby.
Testování na mořském pobřeží ve Fort Eustis ve Virginii se provádělo do hloubky 180 cm, ale vše bylo konstruováno až do 250 cm. Sklon pláže mohl být až 20 % a obří pneumatiky si hravě poradily i s jemným pískem.
Tajuplné monstrum, které bylo k ničemu. Odpočívá v tankovém muzeu u Moskvy |
Součástí zadání byla i možnost, přepravovat „záchranáře“ po železnici, v kamionech po silnici i lodí. Musel být tedy rozebratelný a opět smotovatelný za použití běžného vybavení. Celý kolos zvládl ovládat jen jediný operátor.
I když testování v roce 1956 bylo úspěšné, Armáda i Námořnictvo Spojených států nakonec od projektu tak velkého jednoúčelového vozidla upustily. I tak jde ale o pozoruhodný počin slavného konstruktéra pracovních stojů jménem Robert Gilmour LeTourneau, jehož stroje budovaly nejen americké dálnice. Jak v září 1960 upozornil časopis Popular Science, sedm z deseti buldozerů, používaných Spojenci během druhé světové války v Evropě, Asii a Tichomoří, bylo zn. LeTorneau. Jeho životní krédo znělo: „Není velkých úkolů, jen malých strojů.“
Plán, který selhal: Tank jako obří zabiják střílející na všechny strany |