Astronomové objevili neuvěřitelně jasný kvasar, který je dost možná nejjasnějším objektem ve vesmíru. Rekordman s černou dírou v srdci, který září tak oslnivě jako 500 bilionů Sluncí, se přitom dlouhá léta skrýval všem přímo na očích. Kvasar s označením J0529-4351 je od Země tak daleko, že jeho světlu trvalo více než 12 miliard let, než k nám dorazilo.
Kvasary jsou jasná jádra vzdálených galaxií, která jsou poháněna supermasivními černými dírami. Hmotnost černé díry v tomto rekordním kvazaru roste o ekvivalent jednoho Slunce za den, což z ní činí dosud nejrychleji rostoucí černou díru.
Černé díry pohánějící kvasary shromažďují hmotu ze svého okolí v procesu tak energickém, že vyzařují obrovské množství světla. Kvasary jsou tak jasné, že patří k nejjasnějším objektům na naší obloze, což znamená, že i ty vzdálené jsou viditelné ze Země. Obecně platí, že nejsvítivější kvasary indikují nejrychleji rostoucí supermasivní černé díry.
Zatímco na snímcích kvasar připomíná pouhou tečku, ve skutečnosti se podle astronomů bude jednat o dost bouřlivé místo. Rotující plyn a další hmota z hvězd, které do sebe vtahuje černá díra, připomínají velkolepý kosmický hurikán.
„Tento kvasar je tím nejdivočejším místem ve známém vesmíru,“ uvedl vedoucí autor studie zveřejněné v odborném časopise Nature Astronomy Christian Wolf.
Astronomové s pomocí nových pozorování a počítačových modelů zjistili, že kvasar za rok pohltí ekvivalent 370 Sluncí, tedy zhruba jedno za den. „Jde o nejrychleji rostoucí doposud objevenou černou díru,“ uvedl Wolf, který působí na Australské národní univerzitě (ANU).
Evropská jižní observatoř (ESO) kvasar spatřila už v roce 1980, ale tehdy se předpokládalo, že jde o hvězdu. Jako kvasar, extrémně jasné a vzdálené těleso živené černou dírou, jej odborníci klasifikovali až v loňském roce, a to na základě pozorování z observatoří z Austrálie a chilské pouště Atacama.
„Překvapilo nás, že byl až doteď skrytý, když už známe zhruba milion méně zajímavých kvasarů. Doslova na nás celou dobu zíral,“ uvedl spoluautor studie a Wolfův kolega z ANU Christopher Onken.