Jako atomovka, ale bez radiace. Českému vědci nedá spát záhadný výbuch

Geofyzik Günter Kletetschka je v tuzemském prostředí fenomén. Svérázný vědec třináct let působil v NASA a také nyní se podílí na velmi neobvyklých projektech: výtahu do vesmíru či radarem nezjistitelném nátěru. V létě na Sibiři pro změnu měřil magnetické anomálie v místě tzv. tunguského výbuchu.
Český geofyzik a specialista na magnetismus Günther Kletetschka

Český geofyzik a specialista na magnetismus Günther Kletetschka | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

V červnu 1908 došlo v tunguské oblasti na Sibiři k dodnes neobjasněné obrovské explozi, která zpustošila krajinu o rozloze současného Londýna a jeho předměstí. Televizní kanál Discovery Channel si vás v roce 2008 ke stému výročí události vybral jako jednoho ze tří vědců, kteří v jeho dokumentu událost analyzovali. Letos jste tam jel měřit magnetické anomálie. Proč vám tato oblast nedá spát?
Je to velmi zajímavý fenomén a nikdo ho zatím nedokázal uspokojivě vysvětlit. Byl jsem tam už před jedenácti lety, jak jste popisoval, ale třeba i loni. Letos poprvé jsme se vybavili drony, na nichž byly zavěšené magnetometry, kterými jsme měřili anomálie místního magnetického pole.

Vždy jsem si myslel, že šlo o pád obřího meteoritu. Tak jsem si vysvětloval výbuch, který měl být údajně tisíckrát silnější než v Hirošimě.
Nejste sám. Plno lidí si myslí, že je tam k vidění nějaký kráter. Ten ale nikdo nikdy neobjevil. První expedici uspořádal v roce 1921 mineralog Leonid Kulik (ruský vědec známý výzkumem meteoritů v první polovině 20. století – pozn. red.). Sověti si mysleli, že tam najdou obrovský meteorit, který by obsahoval nikl a jiné významné látky, které by se daly vytěžit. To se ale nikdy nestalo. Kulik nechal dokonce vypumpovat vodu z některých jezer, ale žádné známky impaktu (dopadu – pozn. red.) vesmírného tělesa nenašel. Po válce se tam vypravila celá řada dalších expedic, které zkoumaly krajinu třeba i s detektory kovu a podobnými přístroji. Opět bez průkazných známek meteoritů. Ale ani další nabízená vysvětlení, včetně výbuchu ledové komety v atmosféře nebo obřího výronu zemních plynů, nemají žádnou pořádnou oporu v důkazech.

Co tedy zjistil?
Jediné, co Kulik v této odlehlé oblasti až třináct let po výbuchu našel, byly stromy stojící v okruhu jednoho kilometru od předpokládaného epicentra. Neměly větve, vypadalo to, že je oholil nějaký výbuch v atmosféře nad nimi. Ostatní stromy ležely paprskovitě pokácené směrem od tohoto místa v okruhu zhruba padesáti kilometrů. Opravdu obrovská oblast a lán lesa. Zajímavé je, že existovali očití svědci této události a jejich výpovědi namísto řešení nabízejí ještě více otázek.

Povídejte.
Téhle centrální oblasti Sibiře v okolí řeky Podkamenná Tunguska se podle jejích původních obyvatel Evenků říká Evenkija. Tito lidé svými ozdobami připomínají severoamerické indiány, mají ale šikmé oči a vypadají jako lidé asijského původu. Podobně jako indiáni bydleli ve stanech, sami jim říkají „čuma“. Posledního června 1908 brzy ráno je prý najednou probudil velký hřmot. Následujícím vjemem bylo obrovsky intenzivní světlo, které prosvítalo i přes stěny stanu. Pak přišla obrovská rána a rázová vlna, která je odhodila vzduchem a ztratili vědomí. Když se probrali, všude hořelo a kolem ležely poražené stromy. Teprve pak se snažili zjistit, co se vlastně stalo.

Exploze při tzv. tunguské události byla natolik silná, že v oblasti větší než 2...
Exploze při tzv. tunguské události byla natolik silná, že v oblasti větší než 2...

Exploze při tzv. tunguské události byla natolik silná, že v oblasti větší než 2 000 km² vyvrátila a přelámala víc než 80 milionů stromů. Výbuch byl prý 2 000krát silnější než v případě atomové bomby svržené na Hirošimu. A proč se události říká i tunguská záhada? V oblasti exploze nebyl nikdy nalezen žádný odpovídající meteorit.

Chápu. Nejdříve by měli zaznamenat světlo, že?
Ano. Ta posloupnost událostí je velmi důležitá. Evenkové jsou přesvědčeni, že se na ně tehdy hněval jejich bůh Agdi. To je verze příběhu z jejich pohledu. Ale z pohledu vědy je důležité, že při pádu komety, meteoritu, byste viděl intenzivní světlo a pak by teprve následoval zvukový vjem. Při rozpadu tělesa by klidně Evenkové slyšeli pořádnou kanonádu, jak je třeba pěkně vidět na spoustě videozáznamů z pádu meteoritu v Čeljabinsku v roce 2013. Je to tím, že meteorit má při vstupu do zemské atmosféry obrovskou rychlost, desítky kilometrů za sekundu. Jak se do ní postupně boří a tlačí na molekuly atmosféry, dochází ke zbržďování předku tělesa, jeho zplošťování. Zadní část má ale pořád obrovskou rychlost. Jakmile materiál překročí svoji mez pevnosti, tak se začne trhat, takže ta zploštělá placka se rozdělí na mnoho dílů, což je doprovázeno zvukovými efekty. Povrch tělesa se jeho roztrháním ještě zvětší, než když se řítí k zemi v celku. Postupně se jeho energie mění na světlo a teplo. V tomhle konkrétním případě víme, že výbuch byl zřejmě vysoko v atmosféře, podle různých odhadů mezi sedmi až deseti kilometry nad místem, kde zůstaly stát stromy. Přesto by měly po takové události zůstat i jiné stopy.

Jak ten výbuch vypadal?
Podle všeho bylo ohnisko rozžhavené možná na desetitisíce stupňů Celsia. Důsledkem ohřátí vzduchu vzniklo proudění, které nasávalo materiál z povrchu země.

V podstatě popisujete výbuch atomové pumy, ne?
Dá se říct, že ano. Je to podobné. V jednom bodě se ohřeje vzduch na obrovskou teplotu, následuje výbuch, který saje prach a další materiál do toho ohniska. Některé povrchové materiály se vypaří, ale z jiných vzniknou maličké kovové kuličky. Odborně se jim říká mikrosferule. No a těch je tam dost. V podstatě je to jediné, co tam člověk poté najde. Velikost kuliček se zmenšuje směrem od epicentra.

Takhle nějak mohla vypadat tzv. tunguská událost, zvaná též tunguská katastrofa – mimořádně silný výbuch 30. června 1908 nedaleko řeky Podkamenná Tunguska ve střední Sibiři v dnešním Krasnojarském kraji.

To je jak detektivka. Kde by se ale v roce 1908 vzala atomová puma? Navíc by musela být oblast silně radioaktivní, ne?
To máte pravdu. Já netvrdím, že tam vybuchla atomová puma. Jenom popisuji jevy, ke kterým jsou důkazy. Prostě výbuch v Tungusce měl podobný průběh svými efekty. Tedy až na to, že ty kuličky nejsou radioaktivní. Nacházeli jsme je i po tolika letech třeba v usazeninách jednoho místního jezera, které jsme zkoumali. Je to jeden z průkazných prvků, které jsme na místě našli – mikrosferule, které mají průměr většinou do jednoho milimetru. Další zajímavou věcí je i magnetické pole.

Pokud si vzpomínám, tak už v době události zaznamenali Rusové výkyvy geomagnetického pole.
Už tehdy existovala poměrně vzdálená stanice na Sibiři v Irkutsku, která zaznamenávala magnetické pole. Podle jejích dat se magnetické pole na tři čtyři hodiny u jejich observatoře významně snížilo, skoro o třetinu.

Na co to ukazuje?
Když se vědci na ta data dívali v době, kdy už existovaly atomové zbraně, tak byli opět zaražení. Právě ony totiž mají podobný efekt. Nukleární bomba a její exploze v atmosféře většinou způsobí ionizaci vzduchu a vznikne velké množství elektrických nábojů. Ty způsobí, že v ionosféře (ionizovaná část atmosféry významně ovlivňující šíření elektromagnetických signálů – pozn. red.) se vytvoří opačný náboj a funguje to téměř jako kondenzátor. Laicky řečeno: elektrický proud v podstatě způsobí pokles původního magnetického zemského pole. A to se stalo i tady.

Takže jsme zase u atomové bomby.
Ne. Chybí radiace. Jsou to prostě střípky, které se do sebe skládají.

Veřejně jste hovořil i o teorii srážky Země s temnou hmotou, jak se označuje předpokládaná forma hmoty, která vypadá a chová se naprosto jinak než běžně zaznamenatelná hmota.
Jde jenom o pracovní hypotézu. Protože ostatní možné varianty nemají oporu v důkazech. Sice nad tím kdekdo může kroutit hlavou a říkat „nějaká pofidérní temná hmota“, ale zatím všechna měření neprokazují cokoli jiného. Temnou hmotu (o její povaze existuje množství teorií, většina z nich se shoduje na tom, že ji lze ve vesmíru pozorovat jen díky jejímu gravitačnímu vlivu na okolní objekty tvořené běžně viditelnou a hmatatelnou hmotou – pozn. red.) nikdo nikdy nezměřil, nezaznamenal, existují o ní pouze teorie. Abychom ji prokázali, tak to by bylo nesmírně obtížné.

A co ten zemní výbuch v Tungusce?
Někteří se snažili prokázat, že šlo o kimberlitovou explozi (obří únik plynů ze země – pozn. red.). Tunguska byla sice před moha miliony let vytvářena vulkanickou činností, ale žádná geologická činnost už tam není patrná. V případě podobného výbuchu by na místě byly tzv. „šokové křemeny“, jež by podobnou explozí vznikly. Byla by tím postižená i vegetace a existoval by opět kráter, kde by byl patrný výron nějakého zemského materiálu. To ovšem chybí. Jiní vědci zase přišli s hypotézou exploze kusu ledu, v podstatě ledové komety. Taková věc by ale zase zanechala velké množství deuteria a tritia, tedy izotopů vodíku, po kterých vědci také marně pátrali. Žádné izotopové anomálie nejsou ani v usazeninách jezer.

Proč jste nyní dělali ten magnetický průzkum?
Když se člověk podívá na magnetické mapy Země, tak vidí, že tunguská oblast má zápornou anomálii. Záporné anomálie jsou po celé planetě, ale v téhle oblasti to vypadá, že má střed nad epicentrem, respektive nad místem, kde tehdy zůstaly stromy stát. Proto jsme se rozhodli udělat lokální magnetickou mapu, průzkum. Vzali jsme drony a pomocí magnetometrů jsme sbírali množství dat. Nyní se je snažíme interpretovat. Měření ukazovala, že v určitých oblastech Tungusky je záporná anomálie ještě mnohem výraznější než celkově v regionu. Udělali jsme i geologický průzkum a odebrali horniny, abychom zjistili, jak jsou magnetovány. Zda přirozeně zemským pólem, nebo jestli je tam taky nějaká anomálie. Uvidíme.

Magnetosféra tvoří kolem Země jakýsi „magnetický deštník“, který odráží déšť nabitých částic. „Magnetické pole si můžete představit jako neviditelnou auru Země.“

Opusťme nehostinnou Sibiř a podívejme se na další váš zajímavý projekt. Zabýváte se asijskou obdobou v tuzemsku známých unikátních drahých kamenů vltavínů. Jde o takzvané indočinity. Co to je?
Ono to trošku s vltavíny souvisí. I když se o tom příliš nemluví, i přesný původ moldavitů (tak se vltavíny také označují – pozn. red.) a hlavně rozmístění v krajině jsou zastřené. Předpokládá se, že tyto tektity (horniny vzniklé dopadem vesmírného tělesa na povrch Země a přetavením původní horniny na novou – pozn. red.) vznikly před více než sto miliony let. Zřejmě tehdy šlo o dvojitý meteorit, jehož pozůstatkem jsou rieský a steinheimský kráter v Bavorsku. Z nějakého důvodu se na sever a na východ od kráterů objevilo množství tektitů – vltavínů, ale jejich rozmístění nedovede nikdo uspokojivě vysvětlit. Vznikly bezkontaktním tavením půdy, protože v sobě nemají žádnou známku meteoritu. Prostě se roztavil vápenec, který je v rieském kráteru hojně zastoupený. A k mojí práci: podobné tektity, i když o dost tmavší, se nacházejí na rozsáhlých územích od Austrálie přes Čínu, Indii až po Afriku. Říká se jim indočinity. Je jich opravdu hodně a má se za to, že podobně jako u nás vznikly pádem nějakého vesmírného tělesa na Zemi. Podle výskytu materiálu by muselo být to těleso ohromné, ale nikde není k nalezení kráter. Může být tedy třeba ukryt v moři. Je zajímavé, že tahle událost je mnohem mladší než v Evropě a shoduje se s posledním přepólováním magnetického pole Země. Proto mě to zajímá.

O jakém časovém horizontu se bavíme?
Poslední přepólování planety se odehrálo zhruba před 780 000 lety.

Jak to můžete vědět?
Jednoduše. Dá se to zjistit z oceánského dna, respektive z oceánských zlomů. Když z nich vyvěrá roztavená hornina, postupně se usazuje a překrývá ji časem další. Za posledních 780 000 let je magnetovaná naším současným zemským pólem, když půjdete dál, tak zase opačně. Prostě se to střídá.

Unikátní české vltavíny vznikly pravděpodobně tavením při dopadu nějakého vesmírného tělesa na povrch Země před více než sto miliony lety. „Podobné tektity, i když o dost tmavší, se nacházejí na rozsáhlých územích od Austrálie, přes Čínu, Indii až po Afriku. Říká se jim indočinity,“ popisuje své aktuální pátrání Kletetschka.

Co znamená přepólování planety pro život na Zemi?
Není to úplně kritické, i když se říká, že když se zemské magnetické pole obrací, život na Zemi může být zranitelnější vůči mutacím a podobným věcem. Nikdo to ale přesně neví. Muselo by se to stát, abychom to mohli zjistit.

Geomagnetické pole chrání život na Zemi, ne?
Magnetické pole si můžete představit jako neviditelnou auru. V podstatě vytváří jakýsi deštník, který dokáže odklánět částice, jež k nám proudí vysokou rychlostí. Říká se jim vysokoenergetické částice, většinou jsou to elektrony a protony, které sem přicházejí z kosmu od Slunce a proudí opravdu velkou rychlostí. Vedle toho existuje ještě kosmické záření, které má ještě větší rychlost. Díky „magnetickému deštníku“ nás tyto nabité částice kolem magnetosféry v podstatě obletí a vůbec na Zemi nedopadnou.

V červenci uplynulo 50 let od přistání člověka na Měsíci. Jméno tohoto zemského satelitu se tak nyní opět skloňuje a představují se nevídané plány kosmických letů.
Měsíc se zkoumá i kvůli tomu, že by to mohla být naše přestupní stanice na Mars. Na výročí jsem byl v Texasu a padala slova nejenom o cestě na Mars, ale o pilotovaných letech na Měsíc. V budoucnu by měla fungovat i nová mezinárodní stanice, která by měla rotovat nejenom kolem Země, ale i kolem Měsíce.

Třináct let jste pracoval pro NASA. Máte tip, jak by se daly objevy a nálezy na Měsíci využít?
Existují plány na využití mnoha zajímavých izotopů z měsíčního prachu, které bychom potřebovali. Z hlediska energetického třeba deuterium, tritium, což jsou izotopy vodíku, které mají obrovský význam.

Podílel jste se i na výzkumu, který by mohl přelomovým způsobem dostávat lidi do vesmíru. Jde o tzv. vesmírný výtah, o němž se už asi rok hovoří. O co přesně jde?
Shodou okolností byla impulzem konference tady v Praze, astronautický kongres. Jedna sekce konference se věnovala zmiňovanému výtahu do vesmíru. Řešilo se tam, jak dostávat rychle lidi za hranice zemské atmosféry, a řešily se i takové věci jako třeba záchod. Jedna z myšlenek, se kterou přišli japonští vědci, bylo asi 40 000 kilometrů dlouhé lano.

Vůbec nechápu, jak by to mohlo fungovat a k čemu by to bylo dobré.
Například k tomu, že bychom nemuseli používat raketové motory a složitě se dostávat z naší atmosféry odpoutáním od gravitace. Prostě bychom v nějaké kapsli vyjeli až za hranici zemské atmosféry. Díky tomu, že Země rotuje, dávala by takové „šňůře“ odstředivou silou velkou rychlost. V podstatě by se pohybovala na svém konci, kde by bylo závaží, kosmickou rychlostí. V nějakém modulu na konci šňůry by pak ke startu do vesmíru nebylo potřeba tolik energie. Ale nejenom to, mnohem snáze by šly rozmisťovat satelity a podobně.

A váš podíl na tomhle nápadu?
Japonci tehdy ukazovali, jak se podobnou věc snaží dělat pomocí nanotechnologií z grafenového vlákna (grafen je supertenká forma uhlíku, představující po karbynu nejpevnější známý materiál na světě; na výšku má pouze jeden atom a je průhledný, v důsledku této de facto dvourozměrné struktury má také některé zvláštní fyzikální vlastnosti – pozn. red.). Vzpomněl jsem si, jak jsem v Americe v úplně jiné souvislosti viděl napojovat na struktury grafenu jiné látky. Šlo tehdy o vnitromolekulární napojení nějakých léků. Prostě úplně jiný obor. Napadlo nás navázat vlákna, která Japonci vyráběli, na tyhle „ocásky“ nanočásticemi železa, aby se to celé ještě mnohem více zpevnilo. To se nám taky podařilo a publikovali jsme to.

Český geofyzik a specialista na magnetismus Günther Kletetschka

Prý mají tyhle nanotrubičky ještě jeden zajímavý efekt – jejich působení s radarem. Můžete to popsat?
Když to zase řeknu laicky, tak v nanotrubičkách jsou malé částice železa. Tahle nanočástice má svůj magnetický vektor (veličina, která vedle velikosti udává i směr – pozn. red.), který osciluje. A osciluje frekvencí podobné radarovým vlnám. Díky tomu, že se magnetická střelka pohybuje tam a zpět, tak když radarová vlna přichází, částice začne reagovat a ustálí se na stejné frekvenci. Díky téhle interakci je pak v podstatě pro radarový přístroj neviditelná, energie té vlny zanikne při vzájemné interakci. Kdyby tedy bylo nějaké těleso obaleno nátěrem z tohoto nanomateriálu, bylo by pro radar neviditelné.

Angažujete se i ve výzkumném týmu na Aljašce. Tam jde o co?
Jednou z hlavních diskutovaných otázek v poslední době je změna klimatu. Aljaška je ze značné části oblastí věčně zmrzlé půdy, takzvaného permafrostu. Ten ovšem taje a do atmosféry uniká velké množství metanu a CO2 což jsou jak známo skleníkové plyny. Snažíme se naší spoluprací porozumět tomu, jak mizení permafrostu souvisí s oteplováním.

A na co jste přišli?
Při tání zmrzlé půdy vznikají nová jezera a jezírka. V podstatě se vytvoří v zemi ďolík, který se při tání zaplní vodou. Přítomnost metanu přitahuje specifické metanogenní bakterie (mikroorganismy produkující metan – pozn. red.), které pak produkují maličká zrníčka magnetitu. Takže sediment těchto jezírek je kvůli těmto nanočásticím najednou hodně magneticky aktivní. Díky tomuto propojení se dá i zpětně prokázat přítomnost metanu.

Informace: V článku jsme opravili chybný název izotopu vodíku na správné tritium. Za nepřesnost se omlouváme.

Autor: , Téma
  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 42 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Za vyhynutím dinosaurům mohla být i doba temna

v diskusi nejsou příspěvky

29. března 2024

Dopad planetky je nyní většinou odborníků považován za hlavní příčinu vyhynutí zhruba 73 až 76 %...

Podívejte se na Boeing C-17 Globemaster, který do Česka přivezl nové vrtulníky

v diskusi nejsou příspěvky

29. března 2024

V sobotu 23. března dosedl v Praze nákladní letoun USAF, který vezl obzvlášť cenný náklad. Z...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...