Dagmar Burešová, rozená Kubištová, se narodila v říjnu roku 1929 v Praze do rodiny známého pražského advokáta Josefa Kubišty. Její otec se specializoval na pojistné právo a byl zároveň expertem v bridži.
Mladší bratr, vystudovaný pediatr, zdědil vášeň pro karetní hru po svém otci a stal se dvojnásobným mistrem Československa v bridži a po své emigraci také mistrem Švédska.
Dagmar vystudovala gymnázium Jana Masaryka v Praze. Maturovala v roce 1948 a v témže roce se hlásila po vzoru svého otce na právnickou fakultu. Otec jí práva rozmlouval, měl obavy z proměny advokacie po komunistickém puči v roce 1948.
Dagmar si nicméně školu prosadila, přijetí však provázely komplikace kvůli jejímu členství ve skautu. Zastali se jí ale svazáci, podle kterých měla sociální cítění. I díky tomu mohla na práva na Karlově univerzitě nastoupit a vystudovat.
Úkryt pro uprchlého vězně
Svou odvahu dokázala Dagmar již v roce 1948, kdy hledala úkryt pro studenta práv Jana Tumlíře, který pocházel z velmi politicky angažované rodiny. Jeho maminka byla prvorepublikovou poslankyní Národního shromáždění za Agrární stranu, otec zaměstnanec Státního statistického úřadu. Společně vlastnili zemědělskou usedlost v Předboji poblíž Prahy.
Kvůli komunistickému režimu se rodina rozhodla emigrovat. V květnu roku 1948 si sehnali převaděče a snažili se uprchnout za hranice. Janu Tumlířovi se přechod hranic ovšem nepodařil, byl zadržen, uvězněn a následně odsouzen ke dvěma letům vězení.
Po prvním roce stráveném za mřížemi Jan však z vězení utekl, vydal se k Praze a o pomoc požádal tehdy ještě svobodnou studentku Dagmar Kubištovou. S pomocí kamaráda Petra Kopty (básník, překladatel a pozdější signatář Charty 77, pozn. red.) sehnala Dagmar pro Tumlíře úkryt v Bartolomějské ulici, kde se s Koptou o uprchlého vězně celý měsíc starali.
Podařilo se jim také sehnat částku 40 tisíc korun a nového převaděče, díky němuž se Tumlířovi podařilo překročit hranice a uprchnout do západního Německa.
Za přechovávání uprchlého vězně v komunistickém režimu Dagmar hrozilo několikaleté vězení, vyloučení z právnické fakulty i společenská dehonestace. Projevila se zde ovšem povaha jedné z nejvýznamnějších žen české advokacie, které se od tohoto momentu Dagmar věnovala až do konce svého profesního života.
Zlomový bod kariéry
V 19 letech se Dagmar seznámila s o dva roky starším Radimem Burešem, studentem medicíny, který v roce 1949 ukončil školu a narukoval na vojnu do slovenských Košic. Později se mu podařilo získat zaměstnání v Litoměřicích a mohl tak bydlet v Praze.
V roce 1950 se uskutečnila svatba a z 21leté studentky práv se stala paní Dagmar Burešová. Později se rodina Burešových rozrostla o dvě dcery, Lucii a Zuzanu.
Práva ukončila Dagmar v roce 1952 a po úspěšném absolvování fakulty získala umístěnku do advokátní poradny v Praze. Advokátní zkoušky složila v roce 1957 a stala se tak advokátkou. Zabývala se občanským a pracovním právem, zvláště pak náhradami škod způsobenými na zdraví.
Zlomovým bodem života Dagmar Burešové byl počátek dubna roku 1969, kdy se advokátka dostala ke svému největšímu případu. Matka Jana Palacha Libuše vyhledala Dagmar Burešovou z důvodu žaloby Viléma Nového za pomluvy jejího syna.
 |
Převzít právní zastoupení Libuše Palachové proti komunistickému poslanci a členovi ÚV KSČ bylo velkým hrdinstvím, Dagmar ho přijala zcela vědomě.
Strach je přirozený. Jen hlupák nemá nikdy strach, protože nemá dost fantazie, aby si dokázal představit, co vše se může stát. Ale strach je třeba umět překonávat. V jeho překonávání se rodí statečnost. Dovedeno do důsledků, kdo ho nechce překonávat, není statečný, jen zbabělý.
Dagmar Burešová
Podstatou žaloby bylo zlehčování a zpochybňování Palachova činu ze strany KSČ. Vilém Nový v lednu roku 1969 začal prohlašovat, že Palach zemřel omylem, podle něj se chtěl Palach polít kapalinou, která sice hoří, ale nepálí.
Nový tvrdil, že cílem Palacha nebylo zemřít, někdo mu kapalinu úmyslně vyměnil. Kvůli těmto pomluvám nakonec začal i soud. Změnila se ovšm politická situace a soudkyně Jarmila Ortová nakonec stíhání všech odmítla.
Krycí název Dáma
Advokátka si ve své době vysloužila také pozornost v Rudém právu. Psalo se o ní v době, kdy negativní článek mohl ukončit pracovní či politickou kariéru lidí. Pomohl jí jeden z bývalých klientů, kterého zastupovala v řízení o náhradu škody.
Ten uvedl, že se stejnou urputností zastupovala i jeho, člověka z proletářské rodiny. Efekt článku tím byl vynulován. Komunistická moc navíc neměla zájem postihovat advokáty, obávala se totiž negativních reakcí ze zahraničí.
Statečná dáma se lvím srdcem, vzpomínají na Burešovou justiční kapacity |
Dagmar se opakovaně stavěla proti komunistické justici. Ve své advokátní praxi zastupovala více než stovku disidentů a nepřátel režimu, mezi nimi například Ivana Medka, Milana Kunderu nebo Karla Kyncla.
Zpočátku její kariéry, když byl režim slabší a soudy rozhodovaly spravedlivě, své spory vyhrávala. Později se to ovšem otočilo. Zastupování klientů v té době bylo zejména o velké psychické podpoře, kterou Burešová svým klientům poskytovala.
O Burešovou se začala zajímat také Státní bezpečnosti. Opakovaně byla předvolávána k výslechům do Bartolomějské ulice, StB jí odebrala cestovní pas, její dcera nesměla studovat. V roce 1978 dokonce StB založila svazek podezřelé osoby s krycím názvem Dáma.
Politická dráha a privatizace advokacie
Díky své celoživotní práci se po sametové revoluci dostala do politiky, 6. prosince 1989 se stala první polistopadovou ministryní spravedlnosti ve vládě Petra Pitharta. Zasloužila se také o privatizaci české advokacie v roce 1990.
V červnu téhož roku se Dagmar objevila také na kandidátce Občanského fóra a po svém zvolení se stala poslankyní České národní rady. Následně byla zvolena také předsedkyní této komory Parlamentu.
Vladimír Dlouhý (zleva), Petr Pithart, Pavel Rychetský, Dagmar Burešová, Zdeněk Jičínský, Jan Sokol, Bedřich Moldan na sněmu Občanského fóra, který se konal v prosinci 1990 v Olomouci.
Vrátila se také ke skautingu, po obnovení Junáka v roce 1990 byla na dva roky zvolena jeho starostkou.
Od roku 1992 provozovala v Praze svou advokátní kancelář, kterou později převzala její dcera Zuzana.
V roce 2002 ji prezident Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka IV. třídy, o pět let později (v roce 2007) byla Českou advokátní komorou uvedena do Právnické síně slávy.
Dagmar Burešová zemřela 30. června 2018 po dlouhé nemoci v kruhu své rodiny. Ocenění získala i posmrtně, slovenský prezident Andrej Kiska jí udělil in memoriam v roce 2019 Řád bílého dvojkříže za mimořádné zásluhy o rozvoj v oblasti práva a za rozvoj vztahů mezi Českem a Slovenskem.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Zdroje
- Osudové ženy: Dagmar Burešová. Pořad ČRo
- Advokáti proti totalitě: JUDr. Dagmar Burešová
