Tyto články poprvé představila firma Sony a v současnosti jsou nejperspektivnějšími sekundárními zdroji. Obsahují kladné elektrody ze sloučenin lithia například s oxidem kobaltu, záporné elektrody z aktivního materiálu na bázi uhlíku a elektrolyt ze soli lithia. Při nabíjení se lithiové ionty zabudovávají do krystlické mřížky záporné elektrody a při vybíjení se opět uvolňují a vracejí na kladnou elektrodu. Články mají mimořádně vysokou energetickou hustotu a z ní vyplývající malé rozměry a nízkou hmotnost, nejsou citlivé na delší přebíjení, neznají paměťový efekt a jejich samovybíjení je v porovnání s ostatními akumulátory minimální (za půl roku jen o třicet procent). Přitom pracují v dostatečném rozsahu teplot (0 až 50°C), ale shodně s niklmetalhydridovými mají horší dispozice pro rychlonabíjení. Ačkoli výrazně menší rozměry a hmotnost společně s trojnásobně vyšším napětím na jeden článek patří jednoznačně k jejich přednostem, na straně druhé vymezují okruh jejich využití jen na ty přístroje, které pro ně byly konstruovány. Akumulátory NiCd a NiMH tedy nahrazovat nemohou. Významnější negativní vlastnost mají sice jen jednu, ale ta stojí za to: je jí vysoká cena.
Možná jste si všimli, že jsem v textu několikrát hovořil o tzv. "paměťovém efektu". Na následujících řádcích se vám pokusím vysvětit, co to znamená. Paměťový jev vzniká u sekundárních článků - hlavně u NiCd - v důsledku zvýšení teploty při rychlonabíjení nebo častém přebíjení. U článků postižených paměťovým jevem narostly krystaly aktivní hmoty natolik, že se zmenšil povrch elektrod a zároveň mírně vzrostl vnitřní odpor, tím pádem došlo ke snížení celkové kapacity akumulátoru. Protože si článek v podstatě "pamatuje", ve kterém místě předčasně skončilo nabíjení, je jeho kapacita o to menší. Paměťový jev se však objevuje i v případě, že článek není zcela vybitý. Nabíjíme - li takový článek, chová se jako článek s kapacitou, jaká v něm zbývala před začátkem nabíjení. Jediné řešení, jak tomu zabránit je, vybít článek před každým nabíjením. Takové řešení představují 
některé lepší nabíječky, které článek vždy nejprve vybijí a teprve poté jej začnou obnovovat. U Lithiumiontových článků k tomuto jevu nedochází vůbec. Proces nabíjení a vybíjení v nich probíhá následovně:
Pro úplnost našeho povídání o různých druzích akumulátorů nesmíme zapomenout ani na vysokokapacitní stříbrozinkové akumulátory s kladnou elektrodou ze spečeného stříbrného prachu s padesátiprocentní pórovitostí, zápornou elektrodou z práškového oxidu zinečnatého zalisovaného do sítě stříbrných drátů a elektrolytem z roztoků hydroxidu draselného s přídavkem kysličníku zinečnatého, napuštěným v sacím papíru. Tyto akumulátory jsou velmi odolné vůči mrazu (bez problémů pracují i při teplotách -60°C nebo +70°C), i vůči zkratu a většímu namáhání. Používají je zejména horolezci a policisté ve svých svítilnách apod.
Pro dnešek bychom naše povídání ukončili, protože jsme obsáhli poměrně obtížné a rozsáhlé téma, které je potřeba zažít. V příští části si povíme o možných alternativách k současným akumulátorům (a věřte, že je, na co se těšit).
