Jak dlouho si na ně ještě počkáme?
Patříte - li čirou náhodou mezi lidi, kteří mají zbytečných 3,5 milionu německých marek, pak neváhejte a investujte. A pokud tak učiníte hodně rychle, možná se brzy dočkáme - my všichni - doby, kdy budeme moci na našich noteboocích pracovat třeba deset hodin bez připojení do sítě. V současnosti se odhaduje, že se nových článků dočkáme nejdříve za dva roky. Problém nespočívá ani tak ve vysokých výrobních nákladech, jako spíše ve velikosti stávajících palivových článků. Dnes jsou vědci schopni vyrobit článek o tloušťce jednoho centimetru ovšem s rozměry odpovídajícími velikosti listu papíru A4 (tzn. 210 x 297mm) - snaha je vyrobit článek, který by zabíral čtvrtinovou plochu tak, aby zbylo více místa i pro ostatní zařízení, např. CD - ROM, DVD a nebo pro samotný procesor či harddisk. Velkou nevýhodou vodíkového článku je však jeho hmotnost. Budeme - li se držet představy, že by článek měl poskytovat energii 10 hodin, pak by vážil asi o jeden kilogram více než současné baterie. Oproti tomu výhodu palivových článků je prakticky neomezený počet nabíjecích a vybíjecích cyklů - navíc opotřebovaný vodíkový zásobník lze jednoduše vyčistit a znovu použít. Další výhodou je již zmiňovaná vysoká kapacita, která v průběhu používání neklesá - tzn. článek nezná paměťový efekt. Navíc u něj nedochází prakticky k žádnému samovybíjení. Na tomto místě tedy nezbývá než dodat, ať se vědci snaží, abychom se s našimi notebooky mohli již brzy vydat na dlouhou cestu, aniž bychom museli někde nabíjet baterii.
Celou dobu tu hovoříme pouze o jedné, navíc poměrně "vysněné" alternativě k současným bateriím. Abychom na nic nezapomněli, musíme se zmínit i o tzv. RAM článcích. Ty jsou již v současné době na trhu a zatím si vedou poměrně dobře.
Není RAM jako RAM
Když se řekne slovo RAM, asi si každý z vás představí operační paměť počítače. Nevím, jak je to možné - zda - li to byl záměr nebo ne, ale výzkumnému týmu BTI v Kanadě pod vedením profesora Karla Kodesche, autora původní technologie alkalických baterií ze šedesátých let, se podařilo vymyslet alkalickou baterii, kterou lze opakovaně nabíjet a nová technologie dostala název Rechargeable Alkaline Manganese (RAM).
Pokud byste dnes šli do obchodu a chtěli po prodavači alkalickou baterii, kterou lze nabíjet, nabídl by vám pouze typ AA (R6, tužková baterie) nebo AAA (R03, mikrotužková baterie). Výrobci však garantují, že by měli do konce tohoto roku uvést baterii, která bude schopna dodávat maximální trvalý proud 1A. Takovýto článek by určitě způsobil spoustu zmatku i ve světě mobilní techniky. Povězme si něco o tom, jak tyto články fungují a jaké mají vlastnosti.
Katoda článku je tvořena slisovanými kroužky kysličníku manganičitého (MnO2), nasyceného grafitem za účelem zvýšení vodivosti. Tyto kroužky jsou zalisovány do poniklovaného ocelového kalíšku, tvořícího pouzdro a zároveň kladný pól článku. Anoda je tvořena želé, které je nasycené práškovým zinkem v podobě mikrozrníček. Povrch těchto mikrozrníček je zvláštním způsobem ošetřen indiem - o tom zde psát ale nebudeme, protože přesný postup této procedury je předmětem obchodního tajemství. Vývod anody je v podstatě ocelová pozlacená jehla s čepičkou, která zároveň tvoří záporný pól článku. Mezi anodou a katodou je tzv. separátor, který je odděluje tak, aby nedocházelo ke zkratu a přitom mohli probíhat chemické reakce. Zpravidla je tvořen netkanou textilií a celofánem. Vývod katody ještě obsahuje ztenčené místo, které umožňuje únik plynů, vzniklých při nabíjení baterie vyššími proudy - např. při rychlonabíjení.
Pro a proti
Vzhledem k tomu, že se jedná o novou technologii uvedenou na trh, hovoří se spíše o jejích kladech než záporech. Nejprve se tedy pokusím vyjmenovat její klady.
- RAM články se prodávají plně nabité, a jsou tedy ihned plně použitelné
- Stejně jako klasické alkalické baterie netrpí RAM články téměř vůbec samovybíjením a vydrží v nabitém stavu 4 - 5 roků, na rozdíl od NiCd a NiMH.
- Netrpí vůbec paměťovým efektem. Naopak, ač se to zdá nesmyslné, je vhodné dobíjet je co nejčastěji, což má příznivý vliv na jejich celkovou životnost. Čím dříve je totiž započato jejich nabíjení, tím menší chemické změny v nich nastanou a tím vyšší kapacitu si uchovají pro další cyklus
- Snášejí vysoké provozní i nabíjecí teploty (až 700°C) což umožňuje, kromě jiného, i jejich nabíjení na přímém slunci, například v solárních nabíječkách, které budou také postupně uváděny na trh
- Jsou ekologicky naprosto "čisté" a jejich likvidace je tedy snazší než u jiných článků.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, jedinou nevýhodou, kterou jsem schopen nalézt je vyšší cena. To však nemusí být již dlouho pravdou, protože s rostoucí konkurencí na trhu jsou výrobci nuceni tlačit výrobní náklady dolů a tím i výslednou cenu.
Myslím si, že k tomu, abyste byli schopni poměrně racionálním způsobem diskutovat nad tématem baterií a akumulátorů, jsme vám v našem seriálu poskytli dostatečné množství informací.
