Komu patří písničky, které jste si koupili přes Apple iTunes? Nakolik vlastníte digitální knížky? Můžete s nimi nakládat podobně jako s jiným věcným majetkem? Tyto otázky se vyrojily po zprávě (falešné, viz rámeček níže), že Bruce Willis se chystá žalovat Apple, aby mohl svým dcerám odkázat svou nesmírnou sbírku klasického rocku. Přestože tento příběh je podle všeho pouze fikcí britského bulváru, otázky jsou to natolik zajímavé, že si zaslouží podrobnější pohled.
Češi si mohou udělat kopii pro osobní užití, Američané nikoli
Knihovna iTunes je podle podmínek vázána na osobu držitele účtu, je nepřenosná.
Ukazuje se, že Češi jsou na tom v tomto ohledu lépe než Američané. Protože si mohou vytvořit tzv. rozmnoženinu pro osobní potřebu, nebrání jim nic tuto rozmnoženinu nahrát např. na kompaktní disk a ten pak odkázat potomkům. "Nic nezakazuje dědicům, aby tuto rozmnoženinu nadále pro sebe užívali, na to nepotřebují žádnou licenci," říká Rudolf Leška, advokát specializující se na autorské právo. Samotnou originální knihovnu písniček ovšem odkázat nemohou ani tuzemští uživatelé.
Stahování a kopírováníje legální. |
"Ohledně dat samotných nelze ale mluvit striktně vzato o vlastnictví, nejedná se o věc v právním smyslu." Smluvní vztah uživatele se zahraniční firmou se navíc může řídit cizím právem a záleží na konkrétních podmínkách, které uživatel odsouhlasí.
Američané si ale žádnou rozmnoženinu pro osobní potřebu udělat nemohou. Při užívání např. písniček jsou tak vázáni licencí, jakýmsi povolením k užití, která je jim poskytnuta provozovatelem služby. Podmínky této licence mohou být opět upraveny podmínkami užití. Američané tedy nevlastní nic fyzického, co by mohli dědicům případně odkázat. Apple i Amazon dávají nakupujícím "nepřenosné právo k užití díla". Americký právník David Goldman uvádí možnost ustanovení fondu pro pozůstalé, na který by bylo možné digitální média převést, podobné metody jsou ale zatím v šedé oblasti zákona.
"Je potřeba reformovat a aktualizovat zákony o ochraně duševního vlastnictví," je přesvědčen Dazza Greenwood z MIT Media Lab. Problém je, že zatím není jasné, jak by tato inovace měla vypadat. "Z hlediska legislativního možná pocítíme tlak na rozšíření zásady vyčerpání práv i na digitální distribuci, případně uvolnění pravidel pro prostředky technické ochrany práv," míní Leška.
Fáma o tom, jak Bruce Willis bude žalovat ApplePříběh o Willisových dcerách, které se nedostanou k ohromné iTunes knihovně po hercově smrti, je zřejmě kompletně smyšlený. Britské bulvární deníky The Sun a The Daily Mail vydaly 2. září článek o tom, že americký herec Bruce Willis hodlá žalovat Apple, protože zjistil, že nemůže svým dcerám odkázat písničky ve své rozsáhlé sbírce na iTunes (údajně za tisíce dolarů). To mu údajně podmínky použití zakazují. Bulvár dále tvrdil, že Willis založí "fond", který bude jeho stažené písničky spravovat, a dále se rozhodl soudit se za práva těch, co digitální písničky z iTunes stahují. Není těžké pochopit, proč si tento příběh okamžitě získal ohromnou mediální pozornost nejen v rámci technicky zaměřených médií. Americká zpravodajská stanice CNN, prestižní magazín Forbes, technicky zaměřený CNET a desítky dalších médií se zprávy chopily.  Bruce Willis bude bojovat (The Daily Mail)  Bruce Willis bude žalovat Apple (The Sun) Teprve poté nastoupili skeptici (kterým vděčíme za to, že zpětně byly aktualizovány a zmírněny i některé výše zmíněné články). Poukázali na to, že v původní zprávě nesedí řada údajů, chybí jakékoli jiné zdroje (kromě bulváru The Sun nebo Daily Mail) a především výslovné dementi, které přes Twitter poslala Emma Heming-Willis, Brucova manželka: "Není to pravdivá zpráva." Zdá se, že původní podnět mohli redaktoři bulváru čerpat třeba v otázce vznesené v poměrně umírněném a seriózním článku na blogu The Wall Street Journal: Kdo zdědí vaši iTunes knihovnu? A přestože kachna už je odhalena a vyvrácena, The Sun nejenže původní příběh z webu nestáhl, ale přidal dokonce "podrobnosti" v novém článku přímo od právníka. Aby tedy nakonec Bruce Willis nežaloval někoho jiného. |
Rozhovor o digitálních dílech a jejich vlastnictví
Na otázky Technetu odpovídá Rudolf Leška, advokát specializující se na autorské právo:
Jak se české právo dívá na sbírku koupených MP3, koupených knih pro Kindle nebo jinou čtečku apod.? Co si v těchto případech skutečně kupujeme? Je to majetek, licence k užívání, pronájem?
Obecně podle českého práva platí, že k pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu (tj. ke stažení) není licence nutná, neboť se jedná o tzv. volné užití. Stejně tak není nutné, aby měl uživatel licenci k pouhému držení nebo přehrávání díla pro sebe. Český uživatel si tedy například v případě internetových obchodů s hudbou platí především za právo přístupu k legálně sdíleným rozmnoženinám, nikoli za licenci. Takto stažená díla (tj. data, rozmnoženiny na disku uživatelova počítače) jsou pak součástí jeho pevného disku, který vlastní. Pokud již uživatel jednou legálně rozmnoženinu pořídil (bez ohledu na to, odkud) a má ji na svém disku (nebo CD, DVD), nic nezakazuje dědicům tohoto disku, aby tuto rozmnoženinu nadále pro sebe užívali, na to nepotřebují licenci. Ohledně dat samotných nelze ale mluvit striktně vzato o vlastnictví, nejedná se o věc v právním smyslu.
Záleží na tom, co uživatel "odklikne". |
Výše uvedené je ale různým způsobem modifikováno smlouvou, kterou uživatel uzavírá s provozovatelem služby, ve které si strany můžou sjednat, že uživatel je povinen svou kopii vymazat po ukončení smluvního vztahu, popřípadě že mu ji může na dálku vymazat samotný poskytovatel (např. Amazon). Nezapomínejme navíc, že smluvní vztah uživatele a poskytovatele se může řídit cizím právem, které může mít různá specifika. Vždy tedy záleží na tom, co uživatel "odklikne".
Je možné některé z těchto práv odkázat, prodat, půjčit apod.? Jak se v tomto ohledu liší elektronická média (datové soubory) od těch vázaných na nosič (CD/kniha/LP deska)?
V zásadě je možné zdědit, koupit nebo si vypůjčit pouze samotný nosič (pevný disk, CD, knihu), nikoli "data". Pokud si např. koupím knihu, práva k dílu zachycenému na takovém nosiči se tímto prodejem tzv. vyčerpala a majitel práv už nemůže zakázat další distribuci tohoto konkrétního nosiče (zakoupené knihy). Pokud mi však majitel práv pouze zpřístupnil soubor k pořízení kopie, tj. neprodal mi nosič, k vyčerpání práv nedojde a jakékoli další pořizování rozmnoženiny, prodávání, půjčování apod. by bylo neoprávněným rozmnožováním díla.
Soudní dvůr EU stanovil, že právo na pořízení rozmnoženiny je zachováno i u elektronické distribuce. Do budoucna tak existuje naděje, že budeme moci legálně prodat vlastní sbírku hudebních mp3 souborů. |
Toto staré autorskoprávní pravidlo však nedávno dosti revolučním způsobem, ale bez většího zájmu tisku, prolomil Soudní dvůr EU, který v rozsudku UsedSoft č. C-128/11 stanovil, že právo na další rozmnožování se vyčerpá i v případě, že došlo k poskytnutí počítačového programu cestou elektronické distribuce (jak se dnes převážně programy distribuují). Své rozhodnutí však výslovně omezil na počítačové programy a nikoli jiná díla vzhledem k textu příslušných evropských směrnic.
Rozhodnutí vzbudilo značné polemiky a jeho aplikovatelnost v českém prostředí bude dost problematická, je to ale signál nebo snad i výzva zákonodárci, aby se vyčerpání práv posuzovalo technologicky neutrálně. V budoucnu se tedy můžeme dočkat toho, že budeme moci kamarádovi prodat vlastní sbírku hudebních mp3 souborů. Ještě vždy má ale majitel práv k dispozici i technické prostředky ochrany (DRM), kterými může zajistit, že rozmnoženinu nebude možné zkopírovat, přičemž prolomení takové ochrany je samo o sobě zásahem do autorských práv, i kdyby sloužilo k jinak dovolenému pořízení rozmnoženiny pro vlastní potřebu.
Je případ iTunes nebo Kindle odlišný, protože jde o uzavřený systém konkrétní firmy?
Každý poskytovatel má své smluvní podmínky (případně též DRM politiku), které můžou uživatele omezovat více nebo méně, než je obecný standard.
Odlišuje se v tomto případě české a americké právo?
Ano, především v tom, že americké právo něco, jako je "rozmnoženina pro osobní potřebu", nezná. Uživatel, který si stahuje písničku, tak k tomu potřebuje licenci (pokud se uživatel nachází v USA) a tu mu provozovatel služby poskytuje v rámci svých uživatelských podmínek, které jsou současně licenční smlouvou.
Jak konkrétně by se dnes řešilo digitální dědictví výše zmíněných sbírek?
Pokud uživatelské podmínky nestanoví, že uživatel je např. povinen stažená data smazat nebo že musí být smazána po ukončení smluvního vztahu smrtí uživatele, tato data budou stále legálně existovat na nosičích ve vlastnictví dědiců, kteří můžou i nadále pro sebe na nich zachycená autorská díla používat.
Trh ukazuje, že lidé upřednostňují méně restriktivní služby. |
Očekáváte výraznou změnu těchto postupů do budoucna spolu s tím, jak bude přibývat případů, kdy bude v digitálních sbírkách jednotlivců nashromážděno nemalé množství cenných děl?
Záleží hodně na individuálním přístupu poskytovatelů a na tom, jak restriktivně nastaví své uživatelské podmínky, do jaké míry budou používat DRM apod. Myslím, že dnes trh ukazuje, že perspektivu mají především méně restriktivní služby. Z hlediska legislativního možná pocítíme tlak na rozšíření zásady vyčerpání práv i na digitální distribuci, případně uvolnění pravidel pro prostředky technické ochrany práv. Je zajímavé sledovat, že v tomto ohledu existuje určitá společenská objednávka, ale například ani taková Česká pirátská strana není schopna tuto objednávku programově formulovat.
