Proč chtěl Hitler Svatý grál a archeologie za ČSSR nebyla marxistická

Jedním z oblíbených triků propagandy a propagandistů je návrat k mýtům a ohýbání historie do podoby, která politickému směřování příslušného režimu konvenuje. K tomu se skvěle hodí archeologie, věda zdánlivě objektivní, protože je založená na interpretaci hmotných, ale přitom „němých“ pozůstatků minulosti.
Svastika na archaické řecké keramice (8. století před Kr., Archeologické muzeum...

Svastika na archaické řecké keramice (8. století před Kr., Archeologické muzeum Argos). | foto: Valdavia CC-BY-SACreative Commons

Ze školní výuky dějepisu člověk snadno nabude dojmu, že výklad historie je něčím objektivním a nepochybným. Lze se shodnout na tom, že zvláště pro novější dějiny jsou „jistotou“ data událostí, ale to je asi vše, co lze považovat za opravdu objektivní údaj. Ostatní vyprávění jsou vždy výsledkem historické interpretace.

O autorovi

Mgr. Jan Turek, Ph.D., (*1970) studoval archeologii v Praze, Bratislavě a Sheffieldu. Zabývá se především rekonstrukcí společenských vztahů v pravěku, archeologií pohřbívání a obdobím eneolitu. Přednášel na mnoha univerzitách všech kontinentů, v roce 1997 např. o době bronzové na Cambridge University. Je autorem významných syntéz českého pravěku a šéfredaktorem časopisu Světového archeologického kongresu (WAC) Archaeologies.

Pokud by se historik bez dalších zdrojů snažil rekonstruovat vývoj druhé světové války na základě informací uveřejňovaných v nacistických novinách Völkischer Beobachter, musel by zákonitě dospět k překvapivému závěru, že i přes „šest let vítězného tažení Evropou“, řady „vítězných bitev a taktických přeskupení vojsk“ dospěla třetí říše v dubnu 1945 k obraně samotného centra Berlína.

Platí jistě, že historii píše vítěz a vítězství je třeba propagandisticky dobře „prodat“. Ale nejsou to jen historické texty, které oslavují vítěze. Ještě účinnější je vytvoření artefaktu, pomníku nebo ikonického obrazu, který si budou všichni připomínat a spojovat s vítězstvím a hrdinstvím dobyvatelů. Při dobývání Berlína Rudou armádou vznikla právě taková ikonická fotografie. Pořídil ji válečný fotograf Jevgenij Chalděj a jsou na ní vojáci vztyčující sovětskou vlajku na střeše dobytého Reichstagu.

Snímek ovšem vznikl až 2. května, tedy celé tři dny po dobytí budovy. První vlajku na střeše říšského sněmu vztyčil už 30. dubna kolem 8 hodiny večer rotmistr Michail Minin (který byl nucen po zbytek života své prvenství tajit a zemřel v naprostém zapomnění) společně s dalšími čtyřmi vojáky. Protože k akci došlo po setmění a s improvizovanou rudou vlajkou, bylo nutno vše zopakovat a vyfotografovat. I tak bylo třeba fotografii upravit. Autor snímku především vyretušoval vícero náramkových hodinek na zápěstí jednoho z vojáků (sovětští vojáci přeci nerabovali) a přidal na nebe více dýmu, protože 2. května již Berlín dostatečně nehořel.

Fotografii zinscenovaného vztyčení sovětské vlajky nad berlínským Reichstagem z 2. května 1945 dobová sovětská propaganda před publikací retušovala (vpravo). Ruce důstojníka, podpírajícího vojáka s vlajkou, na originální verzi (vlevo) totiž naznačovaly rabování dobyvatelů.

Propaganda je zjevná i z adjektiv, která totalitní režimy připojovaly ke jménům nepřátel, aby lidé od počátku věděli, jak mají osobu hodnotit. V komunistické rétorice se tak objevují: renegát Kautský, separatista Tshombe (Čombe), diktátor Pinochet nebo přímo osoby s označením politické příslušnosti, jako eserka Kaplanová; byli tady ale i vrazi z Wall Streetu. Podobné přídomky se objevují i v naší historiografii. Boleslav I. je pro vraždu bratra sv. Václava označován jako Ukrutný, zatímco jeho syn Boleslav II. je jmenován Zbožný, ač měl na svědomí skoro celý rod Slavníkovců. Dnešní demokratická společnost se naštěstí k podobným přídomkům neuchyluje, měli bychom tak možná označení typu pravdoláskař Havel, narcista Klaus a podobně.

Politická rétorika komunistického režimu si dávala záležet i na zpochybnění opozičních organizací, psalo se o takzvané Solidaritě a tzv. Chartě 77. Pejorativní konotace mělo i označení NATO jako Severoatlantický pakt, zatímco socialistické státy měly Varšavskou smlouvu. Podobnou rétoriku užívají i současná média, například ustáleným označením samozvaný Islámský stát.

Častým jevem je také propagandistické vkládání adjektiv do názvů států. Na rozdíl od Spolkové republiky Německo žili východní Němci v Německé demokratické republice. My jsme žili v Československé socialistické republice, Maďaři v lidové republice a severní Korejci a Číňané v lidových státech stále žijí. Taková pokrytecká označení jsou většinou užívána právě režimy, které mají nedostatek demokracie, jako například bývalý Zaire, dnes Demokratická republika Kongo.

Jak se ale ve státní a nacionální propagandě uplatňuje archeologie? Jako věda studující hmotné prameny, které člověk minulosti užíval a jimiž formoval svůj svět a společenské vztahy, se může někomu jevit jako apolitický obor. Opak je pravdou. Nacionální a ideologičtí propagandisté archeologii od jejího počátku využívali.

Křesťanská a pohanská minulost

Jeden z nejstarších příkladů uplatnění archeologie v náboženské propagandě se datuje do 9. století, tedy do doby, kdy archeologie jako obor ještě neexistovala. Šlo spíše o pátrání po ostatcích svatého Klimenta a nepodnikl ho nikdo menší než nám dobře známí misionáři Konstantin a Metoděj. Dokonce při tom použili základní archeologické postupy.

Na základě „odborné“ liturgické literatury vytipovali místo Klimentova skonu a v rámci misie (roku 861) vypravili do Chersonu k Chazarům v severním Černomoří expedici, kde hrob skutečně objevili. Že jde opravdu o hrob papeže Klimenta (pontifikát nastoupil v roce 90), rozpoznali soluňští bratři podle nálezu atributu kotvy, se kterou byl mučedník utopen. Doklady to byly z dnešního pohledu samozřejmě nedostatečné, ale jistota objevu byla zaručena vírou. Ideologické zadání bylo jasné a bratři nelenili s propagandistickým využitím svého nálezu. Ostatky odvezli do Říma a položili tak základy pro šíření kultu sv. Klimenta po celé Evropě.

Preference křesťanských památek byla charakteristická pro celý středověk a mnohé sochy římských císařů se dochovaly jen proto, že byly mylně označeny za zobrazení křesťanských císařů. Striktní dělení na památky křesťanské a pohanské vydrželo až do první poloviny 19. století. V prvním katalogu archeologické sbírky Musea Království českého (dnes Národního muzea) jsou artefakty jasně rozdělené na starožitnosti pohanské a křesťanské.

Svatí Cyril a Metoděj přinášejí tělo svatého Klimenta do Říma. Freska z 11. století v římské bazilice svatého Klimenta v Lateránu.

Obrozenecký patos

Devatenácté století je doba etablování identity moderních evropských národů. Společnou identitu tak přibližně ve stejné době hledali jak Češi jako potomci Slovanů, tak také Němci pátrající po svém původu u germánských předků. Výsledky archeologického výzkumu se uplatňují v národní propagandě. Umění využívalo tytéž artefakty, například meče z doby bronzové jako rekvizity jednou provázející mytické hrdiny starých Slovanů, jindy zase dávných Germánů. Ani svastika (hákový kříž) nebyla čistě germánským symbolem, ale jako znak štěstí byla využívána mnoha civilizacemi starého světa. V německých obrozeneckých publikacích byla ale spojována výhradně s germánským etnikem a celý proces nacifikace svastiky završil Adolf Hitler, který si ji vybral za oficiální znak strany a později i celé třetí říše.

Ale nacionální zaujetí pro výzkum minulosti mělo i nesporný vědecký přínos. Josef Ladislav Píč se na přelomu 19. a 20. století pustil do kolosálního díla Starožitnosti země České (1899–1909), které ve třech částech shrnuje archeologické nálezy od počátků pravěku až po raný středověk. Byla to jen první část jeho práce, která měla být předstupněm dalšího díla o historii starých Čechů, založeného především na Rukopisech královédvorském a zelenohorském. Když se však v roce 1911 potvrdilo, že jsou Rukopisy palimpsestním podvrhem, spáchal Píč sebevraždu.

Zrození nacistické ideologie

Společně se vznikem Německé říše v roce 1871 se prohluboval i pruský nacionalismus a militarismus. V nové říši bylo třeba upevnit pocit německé identity a sounáležitosti. Archeologie a antropologie se v té době začaly profilovat jako výrazně nacionální disciplíny. Významný lékař, patolog a antropolog Rudolf Virchow (1821–1902) se po trojském dobrodružství s Heinrichem Schliemannem v roce 1891 sám vypravil na Kavkaz, aby zde pátral po pravlasti Germánů. Propagandistická argumentace zastánců pangermánské ideje se stávala stále agresivnější.

V roce 1883 uveřejnil antropolog Otto Ammon (1842–1916) svou studii Přirozený výběr mezi lidmi, v níž zdůrazňoval nadřazenost a germánský původ většiny evropské šlechty. Do propagandistického slovníku uvedl pojem Arierdämmerung (cosi jako soumrak Árijců). Varoval před spiknutím Slovanů a románských národů proti nadřazené, ale velmi zranitelné árijské rase.

Mezi archeology se prosadil především Gustaf Kossina, který přes svůj nesporný přínos k vývoji oboru přispěl i k šíření rasové nenávisti v rámci své „sídelní“ archeologie, v níž definoval kulturní okruhy, a přispěl tím k formulaci nacistického požadavku návratu životního prostoru, o který Němci jako potomci dávných Germánů v minulosti přišli. Zdůrazňoval nadřazenost dlouholebých árijských Germánů nad krátkolebými zástupci východní rasy Slovanů a Židů. Jeho teorie o někdejším rozsahu teritoria ovládaného germánským etnikem, která byla založena čistě na studiu rozšíření hmotné kultury spojované s Germány (nikoliv tedy samotného etnika), se stala jedním z podkladů pozdějších územních nároků rozpínající se třetí říše.

Kossinova argumentace o německých vazbách na východní Evropu nepřímo vedla i k nárokování pobaltského území, které zase bylo jedním z příčin rozpadu spojenectví mezi národním a bolševickým socialismem a ve svém důsledku i konečné porážky nacismu. Toho se již Kossina nedožil, zemřel ještě před nástupem Adolfa Hitlera k moci, ale jeho kniha Die deutsche Vorgeschichte (Německý pravěk) se od roku 1912 vydávala v mnoha reedicích téměř až do konce druhé světové války.

Nacistická rasová propaganda založená na historických, archeologických, jazykovědných a antropologických výzkumech vedla Němce k obdivu starogermánského světa, kterému dávala přednost před světem antickým, a zdůrazňovala falešnost „lži o barbarství“.

Pozoruhodná je též vášeň Hitlera a některých dalších nacistických pohlavárů pro okultní vědy a propagandisticky využitelné relikvie. Hitler skutečně toužil po bájné arše úmluvy a kopí svatého Longina a nechal po nich pátrat. Na jeho pokyn Heinrich Himmler vyslal Otto Rahna (1904–1939) hledat svatý grál. Rahn si vytipoval hrad Montségur ve francouzských Pyrenejích, kde měl být ve středověku podle pověsti grál ukryt heretickými katary. Pátral v tajných chodbách pod hradem i v jeho okolí, ale grál nenašel.

Některé příběhy Spielbergova Indiany Jonese, kde zápolí s německými protivníky v „poslední křížové výpravě“, nejsou jen úplnou fikcí. Himmler totiž během třicátých a čtyřicátých let začal stavebně upravovat hrad Wewelsburg na jakési mystické duchovní centrum jednotek SS, jakýsi nový nacistický Kamelot. Jedna z rekonstruovaných studijních místností se jmenovala Grál, jiná Král Artuš. Pro předpoklad, že po případném nálezu tu měl být grál uchováván, aby posílil ducha příslušníků SS jako strážců „pohanského tajemství“, však neexistují přesvědčivé důkazy.

Propagandistické angažmá německé vědy v boji za árijskou nadřazenost bylo završeno vznikem Ahnenerbe (výzkumné společnosti německého dědictví předků). Byl to výzkumný ústav SS, jehož hlavním posláním bylo doložit nacistické rasové teorie o původu a nadřazenosti Árijců a o vůdčí úloze nordické rasy. Ústav byl založen 1. července 1935 Heinrichem Himmlerem a Richardem Waltherem Darrém. Ahnenerbe prováděla archeologické, antropologické a historické výzkumy a realizovala řadu vědeckých a pseudovědeckých expedic. Nejznámější je asi Schäferova (zoolog a důstojník SS) expedice do Tibetu v letech 1938–1939.

Rasový etnograf Hans F. K. Günther (1891–1968) předpokládal, že Árijci dobyli kolem roku 2000 před Kristem většinu Asie, útočili i proti Číně a Japonsku a že Buddha byl sám Árijcem nordické rasy. Tuto teorii se v expedici snažil potvrdit především jeho student, tehdy 26letý Bruno Beger (1911– 2009). Ahnenerbe měla dalekosáhlé plány na další expedice s cílem hledat árijské kořeny v Bolívii, Íránu, na Islandu a Kanárských ostrovech. Válečné události však nasměrovaly její aktivity na dobytá území, kde zajišťovala a do Německa odvážela místní kulturní dědictví.

Hrůzostrašné byly také válečné pokusy na vězních koncentračního tábora v Dachau nebo shromažďování srovnávací sbírky židovských koster ve Štrasburku; to vše probíhalo rovněž pod záštitou Ahnenerbe. Po bezpodmínečné kapitulaci Německa ústav zrušili a některé jeho členy soudili. Zmíněný Bruno Beger stanul před soudem teprve o 34 let později, v roce 1971. Za podíl na vraždě 86 židovských vězňů dostal trest tří let vězení, ovšem s velkorysým podmíněným odkladem.

Nacistický antropolog B. Beger na expedici SS-Ahnenerbe do Tibetu v roce 1938 zkoumá míru árijského původu místní populace.

Propaganda v protektorátu a za socialismu

Německá okupace zasáhla české intelektuály zcela zásadním způsobem. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 dávaly říšské úřady jasně najevo, že do budoucna není žádoucí školit další českou inteligenci. Vědecké a kulturní instituce přesto existovaly dál. Archeologický výzkum rozvíjel především Archeologický ústav v Praze, který podporoval dokonce i výzkumy lokalit, jako je Levý Hradec, kde jsou památky z doby formování českého státu. Zdá se, že německá propaganda rozuměla nacionálním podnětům archeologických výzkumů. Navíc kult Přemyslovce sv. Václava měl podporu i Národního souručenství (kolaborantského českého sdružení), pro které symbolizoval přátelské vztahy s říší (franckou) a historicky podřízenou roli Čechů vůči Němcům.

Čeští archeologové už nesměli vydávat své české časopisy a jedinou publikační možnost měli v novém německy psaném časopisu Altböhmen und Altmähren. Jak vyplývá z vyprávění pamětníka Václava Spurného, byly poměry v Archeologickém ústavu svobodnější na počátku okupace. Ústav tehdy vedl Lothar Zotz (1899–1967), profesionál, který nebyl členem NSDAP a měl pochopení pro české kolegy. Ten ale musel v roce 1943 narukovat na frontu a jeho místo obsadila Camile Streitová, fanatická nacistka, která měla dlouhodobý plán likvidace české archeologie. Naštěstí vývoj války byl rychlejší.

Muzeum pražského pravěku (dnes součást Muzea hlavního města Prahy) se za okupace jmenovalo Markomanisches Museum a jeho působení směřovalo jednoznačně k uchování a studiu germánských památek a upozadění památek z jiných období.

V poválečném období se vývoj ubíral přesně opačným směrem. Němečtí archeologové byli společně s ostatním německým obyvatelstvem Československa odsunuti. Archeologie v Sudetech začala opět fungovat až v sedmdesátých letech. Politická propaganda podporovala v poválečných letech výhradně výzkum raně středověkých lokalit spojovaných se slovanským etnikem. Vznikla „slovanská archeologie“.

Tato propaganda nejen zdůrazňovala slovanský původ Čechů, ale především hledala společné kořeny s Rusy jako doklad nerozborného přátelství se Sovětským svazem, se kterým jsme měli být „na věčné časy a nikdy jinak!“. Podporu měl také výzkum období starší doby kamenné (paleolitu) a počátků člověka, což bylo zvláště v padesátých letech vyjádřením komunistického odporu k církvi. Po ruské invazi v roce 1968 poněkud ochabl zájem o „slovanské“ památky a začaly se rozvíjet výzkumy lokalit i z jiných období, například z doby laténské, spojované s historickými Kelty, zde však propagandistické důvody nelze hledat.

Archeologie ale neměla být jen nástrojem politické propagandy. Předměty získané při vykopávkách se hodily i dosti apolitickým historickým poselstvím. Dodnes máme na bankovkách i mincích poměrně hojně vyobrazeny gombíky, pravěké chrámy, motivy z bronzových ozdob a podobně.

Římská mozaika s geometrickými motivy, ve kterých dominuje svastika, dávný symbol slunce a štěstí. Vykopávky v dnešní španělské obci Pedrosa de la Vega.

Marxismus jako propaganda

Je pozoruhodné sledovat, jak se v české archeologii uplatňovala oficiální ideologie komunistické strany. Marxismus, respektive marxismus-leninismus byl sice hlavní součástí povinného socialistického světonázoru, ale do archeologického výzkumu nepronikl jako paradigma téměř vůbec. Je to paradox, zvláště ve srovnání s britskou archeologií, do níž vědecký marxismus uvedl Vere Gordon Child (1892–1957) a v tomto interpretačním rámci zavedl pojmy jako „neolitická revoluce“.

V kontextu britské archeologie je třeba marxismus hodnotit jako velmi progresivní pohled, protože narušil tradici kulturněhistorické archeologie a položil základ k vývoji dalších moderních přístupů (tzv. procesualismus, či postprocesualismus). Česká archeologie zůstala tímto myšlenkovým směrem téměř nezasažena. V myšlení a práci archeologů stále dominovalo „škatulkování“ (typologie) artefaktů a určováních jejich chronologických vztahů. Je zábavné sledovat, jak se někteří českoslovenští badatelé z doby komunismu v předmluvě svých knih zaklínali marxismem, třídním bojem a sociálně spravedlivou vyspělou a pokrokovou socialistickou společností, aby pak bez okolků přikročili ke kulturněhistorické archeologické analýze nálezů založené na tradici archeologie počátku 20. století. Propagandě komunistické strany bylo touto úlitbou učiněno zadost a archeolog se mohl vrátit ke své rutině.

V jedné ze svých studií z padesátých let se významný marxistický historik František Graus pozastavoval nad tím, jak se archeologové v době buržoazní republiky údajně zabývali především doklady bohatých hrobů velmožů a vládnoucí třídy, zatímco opomíjeli dějiny prostého lidu. Nedověděl se však zřejmě, že ještě v době jeho emigrace do západního Německa (1968) takové zájmy v československé archeologii převažovaly, bez ohledu na oficiální ideologii.

Jediným, kdo tento stín starého paradigmatu překročil, je profesor Evžen Neustupný, který ve své studii o počátcích patriarchátu ve střední Evropě využil nezvulgarizovaný marxistický přístup k analýze a interpretaci společenských vztahů v období závěru doby kamenné. Vytvořil tak v české archeologii zcela výjimečný a inspirativní průlom tradičního vnímání a přiblížil obor tehdejším moderním myšlenkovým proudům svobodného světa. I přes svůj nesporný vliv byla tato kniha v době normalizace upozaděna, také proto, že v ní autor citoval politicky nepřijatelné zdroje, jako třeba ekonomické statě Oty Šika.

Reflexe současnosti

Politické změny v roce 1989 otevřely i naši archeologii západnímu světu a podobně jako se tehdejší televizní diváci seznamovali najednou s celým průřezem americké seriálové tvorby 60. až 80. let, byla i česká archeologie náhle vystavena na Západě přirozeně zažitým „novinkám“ v podobě procesualismu (nová archeologie vznikla v 60. letech) i postprocesualismu. Vznikl v 80. letech a připomíná, že i archeologové jsou „oběťmi“ své doby a prostředí. Protože nemají možnost „historickou pravdu“ experimentálně ověřit, jejich výklad dějin je dán myšlením a hodnotovým systémem jejich doby. Jelikož tedy nemohou být zcela objektivní, jejich závěry budou také vždy ovlivněny osobními předsudky. A tyto předsudky (a to nejen v negativním významu) nezbytně ovlivňují samotnou formulaci otázek, které si archeologové kladou, a jejich interpretace logicky odpovídá jejich přesvědčení.

Archeologie se značně rozrůznila do jednotlivých zájmových odvětví, odpovídajících rozličným směrům společenské poptávky. Vznikla archeologie behaviorální (studující lidské chování v různých epochách dějin), rodová (genderová), feministická, a dokonce i queer archeologie (zkoumající homosexualitu v pravěku).

Moderní archeologie je sice značně ovlivněná současnou intelektuální společenskou poptávkou, a chceme-li i ideologií. Archeologové si ovšem otevřeně přiznávají, že jejich věda není apolitická a nadčasová. Toto uvědomění by snad mohlo i v budoucnu pomoci zabránit nešťastným politickým angažmá a službě propagandě nejrůznějších ideologií a režimů.

Článek byl převzat z časopisu Vesmír, respektive jeho listopadového čísla, jehož tématem je Propaganda, a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.

Autor:
  • Nejčtenější

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

v diskusi je 110 příspěvků

14. března 2024

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí...

Nejsilnější raketa úspěšně prošla prvním testovacím letem do vesmíru

v diskusi je 138 příspěvků

14. března 2024  12:12,  aktualizováno  15:31

Společnost SpaceX poprvé dostala svůj Starship do vesmírného prostoru. Po dvou předchozích...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Svět uznal nároky Beneše. Československo vyhrálo spor s Polskem o Javorinu

v diskusi je 42 příspěvků

12. března 2024

Před 100 lety se Československo dočkalo mezinárodního uznání ve sporu s Polskem o Javorinu....

Tato novinka ve vyhledávání Googlu lidi pěkně vytáčí. Máme řešení

v diskusi je 153 příspěvků

12. března 2024  10:45

Jedna z novinek, kterou přineslo evropské Nařízení o digitálních trzích, je změna v tom, jak Google...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Od Amazonu po Voyo. Velký test streamovacích služeb našel obří rozdíly

v diskusi je 29 příspěvků

19. března 2024

Premium V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Kuličková myš, VHS a další technologické skvosty nedávné minulosti

v diskusi je 14 příspěvků

19. března 2024

S některými bylo možné se běžně setkat ještě před deseti lety, jiné je možné koupit a používat...

Od Amazonu po Voyo. Velký test streamovacích služeb našel obří rozdíly

v diskusi je 29 příspěvků

19. března 2024

Premium V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální...

Zemřel astronaut Stafford, který si ve vesmíru „podal“ ruku s Leonovem

v diskusi nejsou příspěvky

18. března 2024  19:10

Ve věku 93 let po dlouhé nemoci zemřel někdejší astronaut Thomas Stafford, který byl zapojený do...

Apple přidá do svých zařízení generativní AI, využije k tomu Google

v diskusi nejsou příspěvky

18. března 2024  13:34

Apple jako jedna z mála technologických společností nezachytil příchod vlny generativní umělé...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...