Fotogalerie airglow |
Světelné záření atmosféry (anglicky airglow) může být jevem nepříjemným pro astronomy, kterým brání v nerušeném pozorování hvězdné oblohy. Airglow totiž vzniká v horních vrstvách atmosféry za působení chemických reakcí ionizovaných částic v ionosféře.
Ultrafialové záření ze Slunce během dne rozbíjí molekuly kyslíku a dusíku. Vznikají tak řetězové reakce, jejichž produktem jsou třeba i molekuly ozonu. V noci pak některé tyto ionty pokračují v reakcích a výsledkem je elektromagnetické záření, které můžeme zaznamenat jako jemnou červenou nebo zelenou záři (airglow). Málokdy je možné záření sledovat pouhým okem, proto byl tento fenomén poprvé popsán až v 19. století.
Atmosférické vyzařování v ionosféře (schéma)
Na fotografiích ale efekt Airglow vidíme v dnešní době často. Částečně proto, že citlivost digitálních fotoaparátů se zvyšuje a je tedy jednodušší toto záření atmosféry rozpoznat i tam, kde bychom dříve viděli pouhou tmu.
Vysvětlení jevu Airglow, tedy atmosférického záření. Přes den sluneční záření „nabije“ ionosféru energií, například tím, že rozbije molekuly kyslíku a dusíku. V noci je tato energie vyzářena i v podobě zeleného a červeného světla.
V NASA chtějí efekt airglow zkoumat systematicky z oběžné dráhy. Sonda ICON bude sledovat ionosféru z výšky cca 560 km. Doufají, že jim to umožní lépe popsat interakci mezi pozemským počasím v troposféře, vesmírnými vlivy a ionosférou, která je odděluje.
