Vidět bílého muže a zemřít? Jak a kdy vymírali američtí indiáni

aktualizováno 
Jak přesně probíhalo vyhlazení většiny původních obyvatel Ameriky, se dnes zjišťuje jen těžko a o přesném průběhu událostí se dnes stále debatuje. Nová studie se pokouší odpověď vyčíst mimo jiné ze stromů.

Katolický kostel zasvěcený Panně Marii Guadalupské v dnešní rezervaci Jemez Pueblo | foto: Larry Lamsa CC-BY-NDCreative Commons

Osidlování Ameriky imigranty z evropských zemí je jedním z příkladů události, kdy přistěhovalci téměř dokonale nahradili původní obyvatelstvo tak rozsáhlé oblasti. I přesto, že vyhlazení drtivé většiny obyvatel neproběhlo bez šokujících násilností, už dávno je jasné, že hlavní díl za Evropany odvedly nevědomky používané biologické zbraně. Především infekční nemoci, které spolu s našimi předky obývaly ohromný civilizační prostor od Británie přes Evropu, Střední východ, jihovýchodní Asii po Čínu a Japonsko.

Přesný průběh této události ovšem zůstává do značné míry zahalen tajemstvím. Máme zachována některá svědectví o tom, jak se nemoci šířily, ale ty se týkají především území tehdejších organizovaných států na území Jižní a Střední Ameriky. Mnohem méně se třeba ví o průběhu velké „depopulace“ v rozsáhlých oblastech Amazonie nebo Severní Ameriky. Přesný průběh následků objevení Ameriky pro západní svět v 15. století je tak stále do značné míry předmětem odborných debat.

Velmi zhruba bychom mohli říct, že proti sobě stojí dva názory. Podle jednoho bylo vymírání původních obyvatel velmi rychlé a téměř okamžité; dokonce se spekulovalo, zda rychlé zarůstání původně člověkem obdělávané krajiny nepřispělo ke globálnímu ochlazení v 17. století (protože nová a nesekaná vegetace spotřebovávala k růstu CO2, resp. uhlík z něj, tím se snížilo jeho množství v atmosféře, a oslabil se tedy skleníkový efekt). Na druhé straně se najdou historici podle kterých byl pokles počtu obyvatel v důsledku epidemií spíše postupný a rozložený v čase.

O těchto a souvisejících otázkách už se napsalo dost, ale ještě evidentně nebylo řečeno vše. Zajímavý příspěvek přidal v časopise PNAS Matthew Liebmann s kolegy (článek dostupný odsud). Ti dali během let dohromady různými způsoby získané údaje o vývoji počtu obyvatel i stavu krajiny v jedné malé části amerického federálního státu Nové Mexiko.

Pohled do údolí Jemez, kde v první čtvrtině 17. století žilo zřejmě někde mezi...

Pohled do údolí Jemez, kde v první čtvrtině 17. století žilo zřejmě někde mezi pěti až osmi tisíci obyvatel.

V oblasti leželo v době době největšího rozkvětu indiánské kultury zhruba 30 větších vesnic z vícepatrovými domy, často nalepených na stěny kaňonů. Podle Liebmanna a spol. v nich ve vrcholné době mohlo žít 5 až 8 tisíc obyvatel, kteří se živili z velké části zemědělstvím. To byla zřejmě pravda zhruba do konce první čtvrtiny 17. století.

Lieberman s kolegy se domnívají, že hlavní vlna vymírání původních obyvatel probíhala mezi lety 1620-1640. Naznačují to (kromě ne zcela spolehlivých španělských zdrojů) dendrologické údaje - v té době totiž začaly v těsné blízkosti vesnic nebo přímo v nich znovu růst stromy. V době rozkvětu se přitom v bezprostředním okolí vesnic se stromy prakticky nevyskytovaly, protože hlad po dřevě byl neustálý.

V té době už oblast ovládali Španělé, kteří v místě zřídili misii a obyvatele se snažili soustředit do větších sídel, aby je měli lépe pod kontrolou, což se jim s výjimkou několika rychle potlačených povstání povedlo. Tedy až na to, že z původních obyvatel mnoho nezbylo. Zhruba v 80. letech 17. století už byla většina vesnic opuštěná a v oblasti žilo zhruba 800-900 původních obyvatel. Plyne to jak ze španělských pramenů, které se z té doby zachovaly, tak z odhadů populační hustoty prováděné Libermannem a spol.

S Evropany se přitom ovšem obyvatelé „provincie Jemez“ přitom setkali už v roce 1541. Epidemie tedy nespustil první kontakt, ale až ustavení trvalejšího evropského osídlení. A možná i politika sesídlování do větších sídel, ve kterých se šíření nemocí mohlo jen zrychlit.

Autor:

Nejčtenější

Oumuamua může být mimozemskou časovou schránkou, řekl expert v Rozstřelu

Astronom Petr Scheirich v diskusním pořadu Rozstřel.

„Můj názor je, že jde o těleso přírodního původu, ale přál bych si, aby tomu tak nebylo,“ řekl v Rozstřelu o prvním...

Samopal vz. 58, který není samopalem, má vyšší kadenci než kalašnikov

Československý samopal vz. 58 V - verze pro výsadkáře se sklopnou opěrkou.

V Československu vzniklo několik typů palných pěchotních zbraní, které se mohly směle rovnat se zahraniční konkurencí....

Okřídlení géniové. Vrány si při pokusu zvládly vyrobit složené nástroje

Vrány se ukazují jako stále chytřejší a chytřejší.

Nový experiment naznačuje, že bychom měli přehodnotit rčení chytrý jako liška na chytrý jako vrána. Skupina...

Nové implantáty dovedou zlepšit paměť, ale nesmí se k nim dostat hacker

DBS

Elektronické implantáty by mohly podle neurovědců již v příštím desetiletí pomáhat vylepšovat paměť, zejména pacientům...

Změna v TV vysílání se blíží. Vše, co musíte vědět o přechodu na DVB-T2

Nelamte si s DVB-T2 hlavu. Vše podstatné se dozvíte níže.

Informační kampaň k přechodu na nový standard pozemního televizního vysílání DVB-T2 může stát až 350 milionů korun. V...

Další z rubriky

Vyšší lidé trpí častěji řadou rakovin. Důvod je zřejmě zcela triviální

Kolorovaný snímek rakovinových buněk z elektronového mikroskopu

Pravděpodobnost vzniku rakoviny je větší u lidí vyššího vzrůstu. A to zřejmě proto, že mají v těle více buněk,...

Začínal v krabičkách od krému na boty. Kardiostimulátor pomáhá už 60 let

Dva „otcové“ prvního kardiostimulátoru. Zleva: primář Ăke Senning, který vedl...

Před šedesáti lety implantovali ve Švédsku první kardiostimulátor, tedy přístroj odstraňující poruchy srdečního rytmu....

Okřídlení géniové. Vrány si při pokusu zvládly vyrobit složené nástroje

Vrány se ukazují jako stále chytřejší a chytřejší.

Nový experiment naznačuje, že bychom měli přehodnotit rčení chytrý jako liška na chytrý jako vrána. Skupina...

Aby dětem nepopraskaly rty: Vyberte správný balzám
Aby dětem nepopraskaly rty: Vyberte správný balzám

Každého z nás někdy před odchodem na hřiště odchytla máma, aby nám namazala pusu ještě před tím, než nás ošlehá vítr. My jsme jen zakouleli očima a chtěli mít tuhle proceduru co nejrychleji za sebou. Ale jak se říká, maminka má vždycky pravdu.

Najdete na iDNES.cz