Překonal hranice myslitelného. Příběh muže, který si vyoperoval apendix

aktualizováno 
Kam až je schopen člověk zajít, aby si zachránil život? Dokáže vůle zvítězit nad strachem, bolestí a autonomními reflexy? Leonid Rogozov dokázal, že ano. Výročí operace, při níž si sám vyoperoval slepé střevo, a její detaily si připomínáme s jeho synem Vladislavem.

Zákrok, který se prořízl do dějin. | foto: Archiv Vladislava Rogozova

Antarktida. Malou základnou s vlajkou Sovětského svazu zmítají poryvy mrazivé vichřice. Teploty venku klesají za -60 °C. Je předvečer prvního máje 1961, ale dvanáct polárníků žije něčím zcela jiným. Jeden z nich se připravuje na něco, čeho lidstvo v podobných podmínkách ještě nebylo svědkem.

Dehydratace, horečka, časté zvracení, spánková deprivace, psychický tlak. S tím vším držel sedmadvacetiletý sovětský chirurg Leonid Rogozov skalpel nad svým břichem. Dutinou, kde nezastavitelně hnisalo slepé střevo. A věděl, že pokud se vzdá nebo neuspěje, zemře.

Kluci z města v Antarktidě

„Tehdy panoval hluboký komunismus. Ovšem můj otec se rozhodl vyjet na expedici nikoli proto, aby se dostal za hranice, ale protože ve výpravě viděl prestiž i životní příležitost,“ říká pro Technet jeho syn Vladislav Rogozov, který následoval svého otce v lékařských šlépějích. „Šanci, která se dává jednou za život.“

Leonid Rogozov

Se ženou Marcelou

*14. března 1934

Sovětský chirurg z Leningradu. Po slavném zákroku se v Česku oženil s lékařkou Marcelou, s níž měl dvě děti, Vladislava a Jelenu. Zemřel v roce 2000 na rakovinu plic.

Dvanáctičlenná skupina polárníků měla původně strávit rok na antarktické stanici Lazarev. Ta se ovšem nacházela na nestabilním ledovcovém šelfu. Po příjezdu na nejodlehlejší kontinent proto s transportéry nabrali vybavení a odjeli do vnitrozemí postavit novou základnu pojmenovanou Novolazarevská. To se jim za několik týdnů v nicotné pustině podařilo.

Leonid jel na expedici jako lékař a chirurg. Vzhledem k malému počtu polárníků ale zastával i jiné úkoly, od řízení transportéru po meteorologické pozorování. Velitelem byl Vladimir Grbovič, který se jako jediný vrátil do pustiny již poněkolikáté. „Jinak to byli většinou všichni kluci z města. A každý dělal všechno,“ vzpomíná syn Vladislav.

Nezaměnitelné symptomyPříprava na zákrok

Blížil se konec dubna, když Leonida začala trápit charakteristická bolest. „Akutní apendicitida vzniká náhle. Začíná jako bolest v nadbřišku, posune se do pravé spodní části břicha a příznaky se zhoršují. Typická je vzrůstající silná bolest, která může být až paralyzující,“ vysvětluje Vladislav.

„Člověk často zvrací a zároveň nemůže dostatečně pít, což vede k dehydrataci, organismus trpí nedostatkem vody. A nechybí horečky. Všechny tyto symptomy můj otec měl.“ Sám Leonid si do deníku napsal, že tak špatně mu v životě nebylo.

Život Leonida Rogozova

Samozřejmě se operaci snažil vyhnout a k apendicitidě (zánětu slepého střeva) zvolil konzervativní přístup. Břicho ledoval, aby zánět zpomalil, a zkusil si vzít antibiotika. Tato cesta ale většinou neuspěje a nezabrala ani v případě Leonida. Jako chirurg dobře věděl, co se stane, pokud nebude operovat. Apendix praskne, pobřišnice se zanítí, a to se rovná rozsudku smrti.

Mezi polárníky měl jediný medicínské vzdělání a chirurgické zkušenosti. Navzdory vzrůstajícímu fyzickému hendikepu, silné bolesti a extrémnímu psychickému tlaku začal za pomoci ostatních připravovat vše potřebné k operaci. Rozdělil úkoly: kdo bude sterilizovat nástroje a prádlo, kdo držet zrcadlo, kdo mu v případě ztráty vědomí vpíchne adrenalin. Po vysvícení místnosti ultrafialovým zářením byl připraven. 

Jestli to můžeme říct. Věděl, že se nemůže transportovat a že mu nikdo nepomůže. Selhání nebo pouhé čekání se rovná smrti. Kolegům neprozradil s čím vším se bude muset poprat, jaká všechna úskalí ho mohou potkat. A bylo jich vskutku požehnaně.

RizikaCo vše stálo v cestě k životu


  • Bolest. Na umrtvení břišní stěny použil Leonid lokální anestetikum, tudíž při počátečním řezu břišní stěnou ostrou bolest necítil. Ovšem vše, co následovalo, ano. Operace trvala déle, než po jakou dobu mohlo použité lokální anestetikum působit. Prohmatávání vlastních útrob, omylem způsobená poranění, zašívání drobných ranek, vlastní oddělení apendixu. Bolest, kterou si snad nikdo z nás nedokáže představit.

  • Vagový reflex. Břišní dutinu vystýlá tenká blána zvaná pobřišnice, která je inervována bloudivým nervem (nervus vagus). Extrémně citlivým nervem, jenž inervuje i srdce. Při jakékoli manipulaci či zatáhnutí za pobřišnici se může vyvolat vagový reflex, díky kterému může dojít až k srdeční zástavě. I v dnešních dnech se stává, že při manipulaci s pobřišnicí může dojít k bradykardii až srdeční zástavě a bez včasného zásahu anesteziologa může takový stav skončit i smrtí.

  • Krvácení. Pokud by zákrok probíhal dle představ, riziko v nadměrné ztrátě krve je minimální. Může se ale velmi snadno stát technickou překážkou. V již tak špatně viditelné operační ráně by při jakémkoli krvácení zcela ztratil vizuální přehled.

  • InfekceBřišní dutina je za normálních okolností prostá mikroorganismů. Při jakékoli infekci uvnitř břicha nastává peritonitida, život ohrožující zánět pobřišnice. Proto je při operaci zcela nezbytné zachovávat sterilní prostředí a používat sterilní nástroje. Leonid však očekával, že jeho vedoucím smyslem bude hmat, proto se rozhodl pracovat bez gumových rukavic. Pokud by navíc při operaci došlo k nerozpoznanému a nezašitému poranění střeva, bakterie by začaly proudit do pobřišnice a i po technicky úspěšné operaci by tak mohlo dojít k rozvoji nebezpečné peritonitidy.

  • Svalové napětí. Dnes se při operacích standardně používají svalová relaxancia. Jedná se o látky, které blokují nervosvalový přenos z nervu na svaly a způsobí jejich ochabnutí. Svalová relaxace zajišťuje ideální podmínky pro operaci, protože každý svalový tonus (napětí) nesmírně ztěžuje, až znemožňuje chirurgovi zákrok. V břišní dutině to platí dvojnásob.

    „Když efekt látky po zmetabolizování skončí a svaly se začnou napínat, tak chirurg křičí a zahazuje nástroje, protože ta střeva „lezou ven“ a nemůže operovat. Dnešní generace chirurgů v podstatě neumí operovat uvnitř břicha bez použití těchto relaxancií,“ říká s nadsázkou Rogozov mladší.

    Leonid se svalového napětí pomocí relaxancií zbavit nemohl. Jejich použití vyžaduje současnou anestézii a umělou plicní ventilaci. Každá bolest navíc reflexně zvyšuje svalové napětí v dané oblasti. Břišní svaly jsou zároveň svaly dýchacími, tudíž se napínají i v průběhu dechového cyklu. Jediná cesta, jak tonus překonat, je vůle.

OperaceHistorický zákrok začíná

Injekce zajíždí do břišní stěny. K tzv. infiltrační topické anestezii používá Leonid prokain (konkrétně lék Novokain). Následně čeká patnáct minut, než zabere. „Zapsal si do deníku, že jakmile si vpíchl prokain, mozek mu přepnul na technickou stránku. Jako profesionál přestal vnímat emoce, všechny obavy a strachy vypnul,“ pokračuje Vladislav.

Apendektomie

Operace slepého střeva se provádí v celkové anestezii. Díky tomu pacient necítí bolest, potlačují se vegetativní reflexy, uvolňují svaly. Analgetika obsadí opiodní receptory a organismus poté nevnímá bolest, díky čemuž se nespustí celková stresová reakce. Té se ovšem Leonid vůlí vyvaroval, nepředstavitelné bolesti navzdory.

Po čtvrthodině nastává čas. Jeden z kolegů mu drží zrcadlo, ale poskytuje převrácený obraz. „Jsou to jako ty dětské hry, ve kterých se snažíte obkreslit obraz ze zrcadla,“ odlehčuje jeho syn. Tato hra je ale otázkou života a smrti.

Díky špatné viditelnosti pracuje spíše po hmatu. Každých deset minut si dává přestávku. V průběhu operace neustále slábne, pauzy jsou častější. Sám si pak do deníku napsal, že cítil, jak ztrácí vědomí. Vždy se mu ovšem daří zotavit, adrenalinová injekce není potřeba.

Při vlastním odřezávání apendixu nastává kritický moment. Cítí, jak mu ochabuje srdce a prudce klesá tlak. V tomto okamžiku bradykardie (zpomalení tlukotu srdce) nastává ze sekundy na sekundu a krevní tlak se podstatně snižuje. Jediná možnost je zpomalit, nechat srdce rozběhnout, aby se zvýšil tlak a zlepšilo prokrvení mozku. Pak může pokračovat dál. A to se daří.

Největší představitelné utrpení? Co ovlivňuje bolest a jak ji měřit

Těžkosti ovšem nekončí. Krvácení zhoršuje již tak špatnou viditelnost a během zákroku si dvakrát poraňuje střevo. Cesta střevní mikroflóře je otevřena. Ranku je třeba okamžitě zašít, rozřízlou cévu podvázat. Úspěšně. „Muselo to být extrémní utrpení. Naštěstí nemohu posuzovat, ale manipulace s orgány musí být stejná jako tortura na mučidlech,“ neskrývá obdiv Vladislav.

Leonid se již topí v mdlobách, kolísá na hranici vědomí. Pud sebezáchovy mu ale vede zesláblé ruce. Čistí dutinu, zašívá po vrstvách břišní stěnu. Záchrana. Ještě říká kolegům, jak vyčistit použité nástroje a uklidit improvizovaný operační sál. Po téměř dvouhodinovém utrpení si bere antibiotika a prášky na spaní.

Návrat zpětSovětský hrdina

„Zpětně ničeho nelituje, byl spokojený,“ odpovídá Vladislav na otázku, jestli by jeho otec udělal něco jinak.

Drama se podepsalo i nad návratem. Kvůli ledovcovým polím se loď Ob nemohla dostat ke břehu a hrozilo, že polárníci zůstanou ve stanici další rok. K jejich oddechu pro ně přilétla dvě letadla, ovšem jedno z nich při cestě zpátky málem havarovalo. Zda to s Leonidem, nevíme. Ten byl ale již šťastný na palubě lodi.

„Otec tam ke konci trpěl. Cítil, jak začíná ztrácet znalosti a dovednosti. V místě, kde prožil noční můru, mu teď náhle hrozilo, že zde stráví další rok. On se v ten moment proklínal za své rozhodnutí s účastí v expedici a dokonce pocítil k pustému kontinentu zoufalou nenávist. Po návratu však o expedici vzpomínal v dobrém.“

Z Gagarinova těla nenašli skoro nic. Zbyl kus kombinézy a v kapse lístky

Po návratu obhájil dizertaci a byl za velkého hrdinu. Komunistická strana ho představovala jako archetyp muže Sovětského svazu - spolu s Jurijem Gagarinem. Tzv. představitele nového SSSR spojovalo tolik: dva muži z dělnické třídy, které od narození dělí pět dní a oba dokázali dříve nemyslitelné.

Na rozdíl od Gagarina ale Rogozov slávu skromně odmítal. „Když se ho někdo ptal na zákrok, nemluvil o sobě, ale o třetí osobě, jako o ,tom pacientovi’,“ pokračuje ve vyprávění Vladislav.

Poučení a záhadaZtracený deník

Od té doby se něco změnilo a něco naopak ne. Dle jeho syna zůstávají stejné podmínky. Kdyby se do stejné situace dostal otec dnes, udělal by to podle něj stejně. Nástroje ani postupy se nezměnily. Dnes jsou snad jen modernější lokální anestetika, která trvají déle, ale to na věci příliš nemění, myslí si Rogozov mladší.

Vladislav Rogozov

Vladislav Rogozov

MUDr. Vladislav Rogozov vystudoval všeobecné lékařství na LF UK v Hradci Králové, později pracoval v IKEM, Praha. Od roku 2005 pracuje jako Consultant Anaesthetist na kardiochirurgii ve Velké Británii. Jako lékař se zúčastnil řady expedic do oblastí Himálaje, Jižní Ameriky a Tichomoří.

Lidé se ale z jeho příběhu poučili. Jakmile na Antarktidu jede například australská výprava s jedním lékařem, musí mít povinně vyoperovaný apendix. A záhada na závěr?

„Doma jsme měli mezi vycpanými tučňáky a minerály i jeho deník. Máti si na něj vzpomíná. Po jeho smrti měl otcův byt připadnout mně, ale já měl tehdy už jiný život a tolik jsem se o to nestaral. Nenapadlo mě, že by se ty věci mohly ztratit. V době, kdy jsem se o otcův osud začal zajímat, tak už tam bydleli vzdálenější příbuzní a byt vyklidili. Deník skončil neznámo kde. Několikrát jsem ho hledal a zatím se mi to nepovedlo,“ uzavírá teskně Vladislav.

Některé úryvky se publikovaly, ale zbytek je tak zřejmě ztracený. Přitom může skrývat další zajímavá svědectví, neboť Leonid Rogozov o zákroku mluvil nerad a stručně. Svědectví a postřehy, které by se někdy mohly hodit např. budoucím kosmonautům nebo posloužit jako podklad scénáře hollywoodského trháku.



Nejčtenější

Nelíbí se mi, kam se internet vydal, říká vynálezce WWW. Chce to změnit

Tim Berners-Lee představuje vizi nového, decentralizovaného internetu...

V roce 1990 spustil první webový server a odstartoval tak revoluci. Díky němu se internet rozšířil do celého světa, do...

Mučení a vraždu novináře prý nahrály hodinky Apple. Nejspíš to bylo jinak

Apple Watch 2

Údajná vražda opozičního saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího na konzulátu v Turecku vyvolává mezinárodní...



Rusové ztrácejí u partnerů kredit, říká český odborník k nehodě Sojuzu

Start lodě Sojuz MS-10 se nezdařil, posádka musela přistát nouzově přistát....

Porucha nosiče Sojuz bude mít největší dopad na provoz ISS, říká Michal Václavík z České kosmické kanceláře. Mimo jiné...

Ve věku 65 let zemřel na rakovinu Paul Allen, s Gatesem založil Microsoft

Paul Allen na snímku z prosince 2017.

Ve věku 65 letech zemřel v pondělí spoluzakladatel firmy Microsoft Paul Allen. Miliardář, filantrop a hledač lodních...

Návrat „imperialistického brouka“? Výzkumný program USA vzbudil obavy

Program „Hmyzí spojenci“ má změnit škůdce v pomocníky v zemědělství.

Skupina vědců v časopise Science varuje před možným zneužitím amerického výzkumného programu, který vyvíjí zcela nový...

Další z rubriky

Nobelovu cenu za chemii získali tvůrci evoluční chemické revoluce

Frances Arnoldová, Geore Smith a Gregory Winter dostali Nobelovu cenu za chemii...

Nobelovu cenu za chemii pro rok 2018 získali odborníci, kteří dokázali ve zkumavce zrychlit evoluci a využít ji k...

Jak asi vypadal vůbec největší známý pták v celé historii

Stehenní kost druhu Vorombe titan, exemplář s katalogovým označením NHMUK A439...

Vědci nedávno oznámili, že objevili obřího ptáka na základě analýzy již dříve známých pozůstatků. Podle výpočtů vážil v...

S viry v těle a komunisty za zády. Život profesora Ctirada Johna

Imunolog a mikrobiolog Ctirad John na snímku z března 2009

V pátek 12. října zemřel profesor Ctirad John, legenda české imunologie, ve věku požehnaných 98 let. Sám se nepovažoval...



Najdete na iDNES.cz