Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Nesmrtelná Andula slaví 70 let. Vozila výsadkáře i kozy a práškovala pole

  10:17aktualizováno  10:17
Andula nebo prostě Anča, takovou milou přezdívku u nás dostal legendární dvouplošník Antonov An-2, ať už s ním létali zaměstnanci ČSA a později SlovAiru, aerokluboví letci, či příslušníci lidové armády. Už samotná přezdívka potvrzuje fakt, že stroj to byl povedený a vesměs oblíbený. A byť první prototyp vzlétl před 70 lety, tak Anduly stále nepatří do šrotu.

Legendární víceúčelový dvouplošník Antonov An-2 | foto: Dmitry Terekhov, CC BY-SA 2.0

Když se 31. srpna 1947 vznesl do vzduchu letoun SCh-1 konstruktéra Olega Antonova, první prototyp budoucího Antonovu An-2, nikoho ze zúčastněných by nenapadlo, že jeho sériová výroba bude ukončena až za dlouhých pětapadesát let v roce 2002. An-2 je tak druhým nejdéle vyráběným letounem na světě, když ho na konci minulé dekády předběhl americký C-130 Hercules.

Oleg Konstantinovič Antonov, narozený roku 1906 kdesi v Moskevské gubernii, patřil mezi hlavní sovětské letecké konstruktéry. Před druhou světovou válkou byly jeho doménou kluzáky, kdy první navrhl již v roce 1924, před zahájením studia na Leningradském polytechnickém institutu (původně a dnes opět Sankt-Petěrburský). Za války pak mimo jiné od roku 1943 spolupracoval s A. S. Jakovlevem na jeho stíhačkách, ale předtím ještě zkonstruoval malý výsadkový kluzák Antonov A-7 (nasazovaný i k zásobování partyzánů) nebo zajímavý prototyp „létajícího tanku“ Antonov A-40, kdy jako polotovar použil lehký tank T-60.

Fotogalerie

Antonov An-2

Již v té době Antonov pomýšlel na vlastní konstrukční kancelář, která by navrhovala motorová letadla. Na však přímo bojová, ale dopravní, případně i jinak užitečná (ironií osudu je, že vojenské dopravní Antonovy An-24 a An-12 k nám pak přinesly část sovětských invazních jednotek v roce 1968). Po válce své přání prezentoval u svých nadřízených a díky svým dosud prokázaným schopnostem se setkal s kladnou odezvou.

Jako první úkol dostala nová kancelář navrhnout primárně zemědělský, ale ve skutečnosti víceúčelový letoun, který by nahradil legendární kukuruzniky Polikarpov Po-2. Lehké Po-2 byly v základní verzi dvoumístné cvičné stroje (za války se dodávaly i jako lehké noční bombardéry, na nichž se proslavily sličné noční čarodějnice), ve velkém měřítku používaná verze zemědělská byla jednomístná a existovaly i dopravní třímístné stroje pro pilota a dva cestující.

Můžeme bez nadsázky tvrdit, že připravit náhradu Po-2 novým typem byl úkol nadmíru zavazující, vždyť těchto polikarpovů se v letech 1927 až 1954 vyrobilo více než 30 tisíc kusů. Ano velkou část z nich „sežrala“ válka, ale to obecně na situaci Antonova a jeho týmu nic nemění.

prototyp An-2

Prototyp SCh-1 (v originále CX-1)

Hlavní zaměření nového stroje padlo na chemické ošetřování zemědělských ploch, odtud pramení i označení prototypu SCh-1 (v originále СХ-1 jako сельскохозяйственный, tedy zemědělský, uvádí se i СХА-1, kde A znamená Antonov). Oproti svému předchůdci měl o poznání větší rozměry, hmotnost, a tedy i silnější motor. Vzdálenosti v sovětské zemi byly veliké, lány obrovské, a tak se tomu musel podřídit i návrh letounu. Navíc byly požadovány i transportní verze s dostatečnou kapacitou cestujících a dokonce s možností přepravy hospodářských zvířat.

Někdo se možná podiví, proč Antonov v té době zvolil „zastaralou“ koncepci dvouplošníku. Vysvětlení je prozaické, a to dosažení vyhovujících letových vlastností při pomalých práškovacích letech a zejména zvládnutí startu naloženého letounu na krátké dráze s nezpevněným povrchem (zkrátka bylo třeba udržet rozměry křídel při dostatečné nosné ploše v rozumných mezích).

Necelý rok se zkoušely prototypy, a to s motorem AŠ-21 o výkonu 600 kW nebo se silnějším AŠ-62IR o výkonu 734 kW. Zvolen byl samozřejmě motor silnější, tím se dosáhlo i většího užitečného zatížení. Konstrukce letounu charakteristických tvarů s bachratým trupem je duralová, potah křídel a ocasních ploch částečně plátěný. Podvozek je pevný, kola lze vyměnit za ližiny. Pro starty a přistání na vodních plochách se dodávaly letouny s plováky, i ty lze u provozovatele demontovat a vyměnit za podvozek klasický.

Sériová výroba se rozeběhla v Kyjevě v roce 1948 pod typovým označením Antonov An-2, podle kódu NATO dostal označení Colt (hříbě). Kromě zemědělské vznikla řada dalších verzí a subverzí. Mezi ty základní patřily stroje nákladní, osobní dopravní pro až tucet cestujících nebo výsadkářské. Doprava osob a nákladů, případně vynášení parašutistů, se stala důležitým oborem činnosti typové řady An-2. Mezi další verze patřily například letouny hasičské s vodou nesenou v plovácích nebo sanitní pro šest ležících pacientů.

Antonov An-2

Antonov An-2 byl vyvíjen primárně pro zemědělské použití.

Antonov An-2F

Prototyp verze An-2 pro dělostřeleckou pozorovací službu

Objevily se i verze takříkajíc bizarní. Několik málo kusů An-2ZA (nebo také An-6) sloužilo pro meteorologický průzkum. Speciálně vytvořené stanoviště meteorologa se nacházelo na hřbetě trupu těsně před ocasními plochami a motor byl opatřen turbokompresorem, aby mohl stroj operovat ve výškách 5000 až 10000 metrů. Pouze v prototypu pak vznikl noční dělostřelecký pozorovací An-2NAK, kde pozorovatel seděl v bohatě prosklené zadní části trupu a čtvrtým členem posádky byl střelec s kanonem NS-23 ráže 23 mm, zajišťující obranu letounu. Stroj měl dvojitou SOP (tím byla mimo jiné snížena pravděpodobnost, že se posádka dostane do podobného průšvihu jako doktoři Jonesové).

Dva výše zmiňované nestandardní stroje datujeme do konce 40. a do 50. let a byly továrními vývojovými větvemi daného typu. Naproti tomu Poláci přestavěli jeden An-2 na létající laboratoř PZL LaLa-1 s přidaným proudovým motorem AI-25 pro ověření koncepce proudového práškovacího stroje při vývoji PZL M-15 Belphegor.

Jiným příkladem je nedávná přestavba jednoho stroje na zvláštní experimentální dolnoplošník An-2E, klasifikovaný jako ekranoplán. Ten je prací studentů Moskevského aviatického institutu datovanou obdobím kolem roku 2003.

PZL LaLa-1

PZL LaLa-1

Ekranoplán An-2E

Ekranoplán An-2E

Sériová výroba AN-2

Stroje prvních sérií měly šavlovitě zahnuté listy vrtulí, dnes je však už naživo neuvidíte, neboť tyto vrtule byly během generálek nahrazovány novějšími s přímými listy. Ještě před o poznání milejším pojmenováním Andula si tak u nás tyto rané stroje vysloužily přezdívku „šavlový tanec“.

Koncem 50. let byla zahájena licenční výroba An-2 ve východoněmeckém podniku VVB Flugzeugbau v Drážďanech a dala asi stovku kusů, než byla v této zemi výroba letadel zcela ukončena. Od roku 1960 se rozbíhala sériová výroba v PZL Mielec v Polsku, který se stal hlavním dodavatelem těchto strojů pro celý východní blok. V Kyjevě, kde se měli soustředit na větší dopravní letouny, ukončili produkci An-2 v roce 1963. V Sovětském svazu se ještě v letech 1966 až 1971 v závodě ve městě Dolnoprudnyj u Moskvy vyráběla modernizovaná verze An-2M (hlavním rozlišovacím znakem je hranatá SOP).

Antonov An-2

Stroje An-2 prvních sérií měly šavlovitě zahnuté listy vrtulí.

Antonov An-2

Verze An-2M (M jako modernizovaná) se vyráběla letech 1966 až 1971 v závodě ve městě Dolnoprudnyj u Moskvy.

Celkem bylo vyrobeno necelých 16 tisíc kusů An-2 všech verzí. V Sovětském svazu to bylo 3 855, v NDR zmiňovaná asi stovka a hlavní producent Polsko jich dodalo 11 915. V Číně pak vznikaly nelicenční kopie (V. Němeček, Atlas letadel 8. díl) Feng Shou-2, Nanchang Y-5, Shijiazhuang Y-5, ty nejsou v celkové sumě zahrnuty.

Letouny An-2 sloužily a slouží v šesti desítkách států na všech kontinentech (skutečně létaly i nad Antarktidou).

Antonov An-2

Největším uživatelem letounů typové řady An-2 se stal sovětský Aeroflot.

Největším uživatelem se stal samozřejmě Sovětský svaz, například z těch téměř 12 tisíc vyrobených v Polsku jich odebral 10 583. Václav Němeček v 8. části encyklopedické řady Atlasů letadel dokonce uvádí, že u Aeroflotu si v prvních dvaceti letech provozu připsaly na své konto 40 % přepravených osob.

S turbovrtulovými motory

Jak Anduly postupně zastarávaly, vznikla myšlenka nahradit jejich pístový motor motorem turbovrtulovým, který obecně při nižší vlastní hmotnosti poskytuje vyšší výkon. První prototypy s turbovrtulovým motorem vznikaly v SSSR již od počátku 80. let, ale zatím o ně nebyl zájem. Od 90. let se některé podniky pustily do podobných přestaveb, přičemž došlo i na výrobu menších sérií. Vzhledem k množství stále provozovaných Andul v Rusku a ve státech vzniklých rozpadem SSSR lze očekávat, že se v jejich přestavbách bude dále pokračovat.

Antonov An-2-100

An-2-100 je ukrajinská přestavba Anduly na turbovrtulový pohon. Turbovrtulová jednotka MS-14 od ukrajinské firmy Motor Sič poskytuje výkon 1120 kW. V roce 2013 vznikl jeden prototyp An-2-100.

Antonov An-3T

An-3T je přestavba Anduly na turbovrtulový pohon navazující na prototypy z 80. let. V první dekádě tohoto století vzniklo ve Výrobního sdružení Poljot v ruském Omsku 25 kusů An-3T. Pohání je motor Glušenko TVD-20-03 o výkonu 1010 kW.

Antonov An-2

TVS-2MS je přestavba Anduly na turbovrtulový pohon s americkým motorem Honeywell TPE331-12UHR o výkonu 820 kW. Přestavby provádí SibNIA - Siberian Aeronautical Research Institute.

Antonov An-2

SibNIA TVS-2DT (foto) a SibNIA TVS-2DTS jsou pokročilé experimentální přestavby An-2. Kromě turbovrtulového motoru Honeywell dostaly nová křídla a ocasní plochy z kompozitu. TVS-2DT dokonce v počáteční fázi zkoušek létal jako jednoplošník, pouze s horním křídlem.

Anduly v Československu

Českoslovenští letci a potažmo výsadkáři a další zainteresovaní nedají na Anduly dopustit pro jejich spolehlivost a užitnou hodnotu. Ještě dnes jich řada létá u různých provozovatelů v obou nástupnických státech. Z polské výroby bylo do Československa dodáno 46 Andul a předtím ještě menší počet ze Sovětského svazu.

Start Antonovu An-2 OK-KIQ v Hodkovicích nad Mohelkou 3. 9. 2016:

Prvním naším uživatelem An-2 byly Československé aerolinie, respektive jejich odštěpný závod Agrolet, který provozoval první kusy od roku 1956. K 1. lednu 1969 se Agrolet přetransformoval na samostatný podnik SlovAir, v jeho flotile tedy zůstaly i Anduly. SlovAir se jich krátce nato zbavil jako neperspektivních, ale v roce 1980 opět tento typ do svých služeb zařadil, když si během dvou let pořídil 36 nových An-2 z polské výroby. Toto zdánlivě nelogické rozhodnutí souviselo s problémy ohledně očekávaného zařazení většího počtu výkonných polských PZL M-18 Dromader, ke kterému nakonec nedošlo (ze stejného důvodu byla v letech 1983-84 krátce obnovena i výroba Z-37A Čmelák).

Antonov An-2

Andula na mladoboleslavském letišti, nácvik na skupinový seskok (září 1986)

Dalšími provozovateli se staly od roku 1958 aerokluby pod Svazarmem, kde z nich skákali parašutisté. Díky velké kapacitě a dostatečnému dostupu byly jako dělané pro skupinové seskoky nebo seskoky s pozdním otevřením padáku.

U letectva ČSLA (Československé lidové armády) sloužilo v letech 1962 až 1977 celkem sedm letounů An-2 (z toho jeden necelý rok, pak byl předán aeroklubu). Tvořily „výzbroj“ odloučené cvičné výsadkové letky 1. dopravního výsadkového leteckého pluku, v letech 1964 až 1969 byla tato letka podřízena přímo 46. dopravní výsadkové divizi. Hlavní základna letky byla nejprve v Mošnově, později v Prostějově a následně opět v Mošnově. V roce 1977 předala armáda své Anduly aeroklubům.



Témata: ČSA


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Před 100 lety odsoudili evropští socialisté 1. světovou válku
Socialisté v roce 1917 odmítli ve Stockholmu rozdělení Rakouska-Uherska

VIDEO Socialistické strany po celém světě během 1. světové války usilovaly o mírové jednání. Odmítaly zbytečné zabíjení. Válku považovaly za zločin imperialistů....  celý článek

Škola za 1. světové války: špinavé třídy a žádní učitelé
Škola za 1. světové války: špinavé třídy a téměř žádní učitelé

VIDEO První světová válka výrazně proměnila celou společnost. Změnilo se i české školství, kterému boje odvedly učitele a namísto nich přivedly do školních budov...  celý článek

Na otevírací den ve VTM Lešany je přichystán program s ukázkou dělostřelecké...
V Lešanech bojovala americká armáda. Sledovali jste tankový den

Ve vojenském muzeu v Lešanech proběhl tankový den. Poprvé se představil pancéřovaný vůz Toyota a k vidění byla i bojová ukázka při které se utkala americká...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.